Pýcha a předsudek
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481101/bmid_pycha-a-predsudek-Ti9-481101.jpg
5
7576
7576
Není pochyb o tom, že hrdinkou románu Pýcha a předsudek, Lízinkou, je sama Jane Austenová (1775–1817). Přestože prožila tak typicky nekonfliktní život (nikdy se neprovdala a jediné nabídnutí k sňatku prý během hodiny odmítla), neodráží se v jejím díle žádná osudová hořkost. Zdá se, že se ze své pozice dcery bez věna, a tudíž dívky bez zvláštních šancí na lepší sňatek, spíš nesmírně bavila – asi jako člověk, který v divadle sleduje zábavnou komedii. Přidáním ironického podtextu posunula románovou tvorbu ze sfér naivního realismu o několik generací dopředu. Víc než půldruhého století je doba, která dovedla pohltit stovky literárních děl, jimž se při zrodu prorokovala nesmrtelnost; a byla to díla s daleko efektnějšími a vzrušivějšími náměty než Pýcha a předsudek. Jemné kouzlo Jane Austenové má svůj stálý vděčný okruh čtenářů a každá nová generace autorčin odkaz objevuje po svém, v nových barevných odstínech a v novém lesku.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , LedaOriginální název:
Pride and Prejudice, 1813
více info...
Přidat komentář
Neuvěřitelné, že kniha vznikla před tolika lety. Jazyk, jakým je napsána, emoce, které stříkají, prostě mnoho současných autorů může Jane Austinové její styl jen tiše závidět.
Super román. Ty předlouhé dopisy. Rozhovory mezi mužem a ženou. Nechtěla bych žít v té době, ale je krásné o ni číst
Já ani nevím co na té knize mám tak ráda, ale pět hvězdiček jsem jí dát musela. Přečetla jsem ji už třikrát a pokaždé jsem se od ní nemohla odtrhnout.
Je to jedna z mála knih, kterou mám ráda i přes nesympatie k většině postav, ať už k paní Bennetové a jejím mladším dcerám, panu Collinsovi nebo lady Catherine. Tyhle postavy z celého srdce nesnáším.
Samozřejmě, pak jsou tu ty postavy, které žbožňuji, a těmi jsou Elizabeth a pak i pan Darcy.
Všem tedy určitě doporučuji.
Moje první kniha od Jane Austen, filmovou adaptaci jsem viděla několikrát, kniha je ale nepochybně lepší!
Jedna z mala knizek povinne cetby ve skole, kterou jsem precetla s radosti. Krasna knizka a tech ctyri sta stranek uteklo jako voda.
Červená knihovna z dob viktoriánské Anglie. Společenská sonda tehdejší doby a místa. Kniha co chytí za srdce... Nutí mě to přemýšlet o tom, jestli to byl skutečně klenot tehdejší doby, nebo jestli jen Austinová měla štěstí. Tím nechci knihu znehodnocovat. Naopak. Autorka určitě byla nadaná, kniha je i v dnešní době čtivá. Ale pořád je to "jenom" červená knihovna bez většího přesahu. Co bude takovým zrcadlem "mojí doby" - tj. první poloviny 20. století? Hrozně by mě to zajímalo. Která kniha současnosti takhle propluje stoletími a bude se pořád číst, pořád dokola zfilmovávat a tak pozitivně hodnotit, jako Pýcha a předsudek, Anna Karenina apod.?... Mrzí mě, že se to nikdy nedozvím...
Světem panuje skálopevné přesvědčení, že tahle kniha je na vrcholu literatury. A právem. Už chápu, proč ji má tolik lidí rádo a je tak oblíbená, a proto jsem se do ní vlastně pouštěla – je úžasná! Klasika klasik. Román jak má být. A tak není divu, že jsem ji četla už třikrát a nejspíš ne naposled.
Bylo to mé první setkání s Jane Austenovou, a tím spíš si stále vyčítám, že jsem ji tak dlouho odkládala. Nevěděla jsem, že mám ráda historické romány, dokud jsem nečetla Pýchu a předsudek (a Janu Eyrovou). Každopádně jsem ráda, že jsem si vybrala na začátek hned její nejlepší, nejznámější a vrcholné dílo, protože mě uhranula a oslnila vším, čím oplývá. Někdy vám tak život dá znamení, a pro mě jím byla četba této knihy. Je to už šest let a já stále vnímám tu atmosféru a cítím to okouzlení. Přesto všechno jsem z ní zpočátku měla trochu strach. Že mě příběh nebude bavit a nesedne mi styl psaní, nicméně žádné předsudky. Opak je pravdou. Časy a společnost se mění, ale jisté způsoby a lidská nátura a cítění moc ne. Kniha pomalu starší než my všichni tady, přitom tak nadčasová a všeříkající i v dnešní době. Je to zkrátka příběh, který nezevšední ani po více než 200 letech.
Jane má osobitý a půvabný styl psaní, a v tom to podle mě celé tkví. Na pohled se to může zdát celé fádní a jednotvárné, nicméně to bylo vykresleno tak sugestivně, autenticky, prakticky a s elegancí jim vlastní, že mě to na první stránce vtáhlo a nepustilo až do konce. Celé se to hezky a plynule rozvíjí, není to zdlouhavé, ba naopak nevyzpytatelné a čtenář se snadno vžije do příběhu. Přečetla jsem ji jako nic. Vždycky mě trochu děsí ten počet stran, ale tady jsem nakonec litovala, že není ještě delší, ke konci jsem si ji šetřila, protože mi bylo líto, že to skončí a s tím i jedna fáze mého života.
Celkově miluju tuto dobu, kdy byl život možná nudnější a pomalejší, avšak ušlechtilejší, uctivější, laskavější a klidnější. Byla tam určitá zádumčivost ve všech ohledech. Lidé měli jisté vychování, osobní kouzlo a všechno oplývalo šarmem. Tomu já vždycky podlehnu. Řekněte slovo a jsem vaše.
Právě postavy jsou tu výhrou. Propracované a realisticky vylíčené, že máte pocit, jako byste je znali, nebo přinejmenším znát chtěli, jako se i celkově přenesli do té doby. Pana Darcyho jsem si zamilovala okamžitě, jakkoliv byl zprvu nepříjemný a nevrlý, přičemž proto vždy mají nějaký důvod, a jestli mě na těchto příbězích něco baví, tak objevovat povahu hrdinů a jejich skrytá tajemství. A asi proto je už téměř ikonickou postavou a legendou po tolik století. Označení „Darcy“ je jakýmsi pojmem, a tak není divu, že každá žena by chtěla svého pana Darcyho. Postupně jsem si ho zamilovávala ještě víc a je to jeden z mých nejoblíbenějších hrdinů, ale – a v tom se budu zřejmě odlišovat od většiny ostatních žen a dívek - doma bych ho mít nechtěla, nakonec je možná až moc velký dobrák. Ale jinak má celé mé srdce. Elizabeth, pravda, byla někdy umíněná, ale to mě na ni právě bavilo. Žena, která ví, co chce a má to v hlavě srovnané. Tehdy tak záhadné, dnes skoro až nemístné. Zajímalo by mě, jak by se Elizabeth na dnešní dobu tvářila. Jeden z mála případů, kdy intelekt zvítězil nad vzhledem. Lidé, kteří tu dnes chybí, a to by byli tak potřeba.
Jeden z klenotů mé knihovny, ke kterému chovám úctu a lásku, na který jsem hrdá a bylo mi ctí.
I když příběh z jiného století, stále krásný. Jeden z mých nejoblíbenějších.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec. Četla jsem x-krát a vždycky trnu, zda Elizabeth nakonec s panem Darcym skončí nebo ne :) Pro mě osobně kniha o tom, jak těžké je vystoupit z role, kterou Vám společnost přisuzuje. Jakou oběť žena musí přinést, aby generace těch dalších měly ten život zase o trochu víc jednodušší. Geniální popisy jak prostor, tak lidí, že se Vám chce, alespoň okamžik, žít s nimi.
Doba se možná mění, ale city, lidská povaha a vztahy moc ne. Jane Austen má co nabídnout i současným čtenářům. Kniha je báječná, ale film taky neurazí.
Sen Jane Austenové. Líbí se mi autentický náhled do života, zde starý přes dvě stě let. Jak veliké je to číslo a jak nedávno to bylo. Ten život bohatých musel být neuvěřitelně nudný. Nedovedu si představit, že bych první polovinu života strávila vyšíváním a druhou hraním na klavír. :) Stačí bohatství, moc a lidé hned jako by spapali moudrost světa..pompézní Lady Catherine. Moc se mi líbilo, jak se Elisabeth nedala ani touto dámou o tolik ji převyšující zaskočit. :)
Kniha předčila mé očekávání, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Rozhodně brzy sáhnu po dalším díle Jane Austenové, abych mohla posoudit, jestli to nebyla jen pouhá náhoda, že se mi její styl psaní tak zamlouval. Příběh není zdlouhavý, naopak se rychle rozvíjí a v určitých chvílích je dost napínavý. Doporučuji a sama ji v budoucnu pravděpodobně přečtu znovu.
Knížka se mi líbila, začátek mi přišel trochu nudný,neustálé rozhovory o ničem,ale pak se děj rozběhl. Určitě stojí za přečtení.
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno 18. století anglická literatura romantika skandály a aféry společenské romány zfilmováno – TV seriál morální hodnoty anglické rományAutorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Román s pohledem na tehdejší svět, skvěle napsaný s nadhledem podaný a děkuji, že žiji ve své době. Pokud bych tehdy žila a měla svou současnou povahu - skončila bych jako stará, osamělá, studená a nenávistná postava, v šedých šatech se škrobeným límečkem , kterou by nikdo neměl rád. Maminko, tatínku, děkuji, že jste mi do mých partnerů nikdy nekecali, přesto že jste tušili, že si tu hubu pěkně namelu....Au, namlela, ale zato mám skvělý, svobodný pocit, že to byla jen moje volba a moje chyba.