Pýcha a předsudek
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483055/bmid_pycha-a-predsudek-93j-483055.jpg
5
7454
7454
Slavný román Jane Austenové vykresluje, jak může nový mladý soused převrátit vzhůru nohama život v rodině s pěti dcerami. V ovzduší se vznáší pýcha, láska, předsudky, společenské konvence, zlomená srdce i společenský skandál, ale také sebepoznání a pochopení. Příběh lásky a hodnot odkrývá vztahy mezi společenskými vrstvami Anglie na přelomu 18. a 19. století a s jemnou, avšak nepřehlédnutelnou ironií líčí prostředí anglického venkova, tamní rodinné vztahy a snahy matek najít svým dcerám vhodné ženichy. Autorka se pohybuje na hraně odlehčeného a vážného tónu, její vtipné postřehy prozrazují bystrou a nemilosrdnou pozorovatelku. Nový překlad Kateřiny Hilské dává vyprávění svěží tempo, přičemž nic neubírá na zmíněné ironičnosti, a svět Elizabeth Bennetové a pana Darcyho je v jejím podání barevnější a jasnější, než jak jsme ho znali doposud.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , Slovart (ČR)Originální název:
Pride and Prejudice, 1813
více info...
Přidat komentář
Snad bych ještě dodala, že mě kniha neskutečně bavila, dokonce mnohem víc než Rozum a cit.
Musím přiznat, že nejprve jsem se podívala na film, a jelikož jsem si ho velice oblíbila, rozhodla jsem se asi před dvěma lety si knížku přečíst. Od této autorky, která se stala mimo jiné mou nejoblíbenější, je to má nejoblíbenější knížka, a i když jsem knížku četla několikrát a několikrát viděla i film, který mohu vřele doporučit, vždy čtu knížku jedním dechem a celá napnutá čekám, jak dopadne.
Pýcha a předsudek je kniha, která mi po Anně Elliotové přišla jako balzám na duši. Annu jsem se pokoušela číst, ale po necelých 100 stránkách jsem jí vzdala. Tahle kniha mě naopak příjemně překvapila.
Lizzie - to je jméno jak pro kozu! - byla nevšední postavou, bohužel jsem jí zazlívala její předsudky. Nicméně jsem ráda, že si zachovala charakter - uznala své chyby a poopravila si špatná mínění. Její postavu bych přirovnala k počátkům emancipace žen. Nicméně pan Darcy... všichni ho považují za vrchol dokonalosti, mužnosti a kdo ví všeho, ale nechápu, co je k tomu vede. Pýcha je přece jeden ze sedmy smrtelných hříchu, takže tohle všeobecné míněné pokládám za neopodstatněné. V knize se mi jevil jako arogantní, nabubřelý a jistý si svými privilegii. Musím ale uznat, že ačkoliv se mi tak jevil v knize, ve filmu nikoliv. Tam sem nahlédla pod tu pěknou fasádu a zjistila jsem, že to špatný člověk rozhodně nebyl. Nicméně bych ho nepřirovnala k vrcholu dokonalosti. Je to člověk s chybami jako každý jiný. :-)
Do přečtení této knihy jsem se pustila s velkou zvědavostí, protože na romány Jane Austenové jsem slyšela hodně pozitivních ohlasů. Musím ale přiznat, že mně kniha zklamala. Přijde mi poněkud přeceňována. U dobrých knih mám neustálé nutkání přečíst je celé najednou, nemohu se od nich odtrhnout. Tady to takhle ale nebylo. Prvních cca 150 stránek mi přišlo velmi nudných. Někde byly zbytečně složité zápletky a myslím, že humoru se dalo vytěžit také více. Kdyby k sobě byly hlavní postavy více upřímné, mohli bychom si odpustit minimálně takových 100 stránek postupného přechodu od nenávisti až k zamilovanosti. Nicméně konec knihy se mi už líbil. Tato kniha nenadchne ale ani neurazí. Jsem ráda že jsem ji přečetla, protože jsem si chtěla udělat svůj vlastní úsudek o tvorbě této spisovatelky. Možná se v budoucnu vrátím k nějaké jiné knize, nicméně teď musím udělit pouhé 3 hvězdičky.
Tak nevim, vsici rikate, jak je to dobra kniha. Ja se uz dlouho zadnou knihou takhle neprokousavala. Dle meho to je slatanina, kde za chvili bylo jasne jak vse dopadne. Vis jak dve hvezdicky si kazdopadne nezaslouzi.
Velmi dlouhou dobu jsem četbě Austenové odolávala, protože mě dívčí romány nikdy nijak nebraly a u Austenové jsem si říkala, že to bude přeslazené a není to nic pro mě. Dokonce jsem jednou zahlédla část jednoho filmu podle její knihy a docela mi lezlo na nervy jak hrdinům dlouho trvá než k něčemu dojdou a vše se vyřeší v posledních pěti minutách příběhu. I proto se mi do Austenové moc nechtělo. Ale od té doby jsem viděla životopisný film o ní a docela se mi zalíbila a tam sem si řekla, že si jednou možná přečtu, abych věděla jak píše. A tak se ke mě jednou shodou náhod dostala její kniha a protože jsem měla chuť něco číst, jsem se začetla. Zprvu mi to přišlo takové o ničem, jen o zbohatlících, kteří hned po tom co někdo řekne o někom že se mu líbí, myslí na vdavky, ale nijak se s tou osobou do té doby nebaví. Ale četla jsem a postupem času mě to i začalo bavit. Uznala jsem že román je chytrý a dobře napsaný a autorka si svou slávu zasloužila. Od čtení jsem si pak dala nějak na chvíli pauzu. Vzhledem k tomu, že v příběhu se vlastně nic moc nedělo a vše je jen o povídání a přemýšlení tak mě nijak netáhlo číst vzrušeně dál a dál- a taky se to četlo docela dost dlouho. Ale pak jsem v nalezeném čase opět ke knize usedla a náhle, protože už zbývalo posledních sto stran a konečně se zdálo, že se začnou věci řešit, jsem začala číst dychtivěji. Přistihla jsem se, že jsem zvědavá co bude dál a jak se to vyřeší. Samozřejmě mi vše bylo předem jasné už od začátku, ale bylo milé čist jak to autorka popsala. A teď mám dočteno a nemohu knihu ohodnotit než úsměvem. Austenová mě příjemně potěšila. Její knihy jsou sice na můj vkus málo akční, ale i tak mě čtení nenudilo a hrdinky se mi zalíbily. Hned jsem si pomyslela, jak bych si přála tak milou sestru, které mohu vše říct... Dílo se mi líbilo a vím, že o od autorky ještě někdy něco přečtu, už proto, že je to jedna z prvních průkopnic práv žen a toho, že se dívky nemusí stydět za svůj názor a upřímnost. Stále ještě uvažuji, zda nejsou čtyři hvězdy moc, ale když to předám na procenta a přidám knize 70%, přijde mi to tak akorát. Kniha mě moc mile překvapila a potěšila.
Má první kniha od této spisovatelky. Díky ní, už je jich v knihovně víc. Moc hezký román, film s knihou ovšem nemá nic společného. Ten byl nudný a hodně věcí v něm chybělo.
Tak na rozdíl od mladších ročníků, já tohle četla jako povinnou četbu krátce po revoluci (jo, to ještě pojem "povinná četba" něco znamenal). Film s Keirou nic moc, starší seriál s Collinem ještě ušel.
Jestli je někdo vypravěčka, pak Austenová a Bronëovou. Tohle se nečte jako vyprávění, ale spíš jako pohádka. Je to takové starosvětské, pomalého spádu ale velkolepých slovních obratů.
Teď jsem se ke knize vrátila v originále - nekriticky přiznávám, že ten se mi moc dobře nečetl.
Jsem pořád překvapená, kolik se toho za těch 200 let od vydání změnilo. A přece nezměnilo. Furt se v těch citech plácáme. Přibyl nám sex, ubylo nám okouzlení životem.
Opravdu pětka s jedním cudným polibkem mi dala víc, než dvacet posledních knížek s růměrem 2,5. Díky, Jane, žes to napsala!
Moc pěkné, zábavné a romantické čtivo! V knize je sice pár zdlouhavějších pasáží, ale i přesto toto dílo doporučuji všem čtenářům!
Stejně jako dalších x čtenářů jsem se k Pýše a předsudku dostal přes film s okouzlující Keirou. Příběh mě zaujal a proto jsem byl hodně zvědavý, jaká bude kniha. No a úžasné! Můj první přečtený román, jenž byl vydán dříve než ve 20. století, a jsem naprosto spokojený. Úžasný děj, nenudil jsem se ani vteřinu. Zasloužených 100% a neposlední titul od Austenové v mé knihovně.
Kniha velice mile překvapila. Hrdinka knihy Elizabeth je jednou z nejlepších ženských hrdinek vůbec :) Celé dílo mě přimělo se podívat i na filmové zpracování, které je o něco slabší.
Díky Jane Austenové jsem propadla tomuto žánru. I bez popisu sexuálních a líbacích scén je to nádherný román! :)
Tahle kniha se čte lehce a s úsměvem na rtech. Postava Liz je jedna z nejlepších hlavních hrdinek o kterých jsem kdy četla...
Štítky knihy
Anglie láska pro ženy zfilmováno 18. století anglická literatura romantika skandály a aféry společenské romány historické romány zfilmováno – TV seriál morální hodnoty
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Nevím, jak je možné, že mi tahle klasika doteď unikala. Něco víc možná napíšu po druhém přečtení, ke kterému jistě za nějakou dobu dojde, přidávám si do seznamu knížek na druhé přečtení, tohle je třeba vstřebat aspoň dvakrát, je to knížka, do které se musí zapadnout a nepustit, neumím si představit, že bych to s přestávkami četl třeba pět týdnů, to bych si z toho nepamatoval nic.
Tak aspoň pár základních postřehů. Pýcha předsudek je krásná, s lehkostí a humorem napsaná knížka o zvycích, způsobech a chování anglické lepší společnosti. Děj už tu byl nastíněn mnohokrát a je všeobecně znám, tak ho tady nikterak rozepisovat nebudu. Vpodstatě ho poměrně přesně vystihuje všeobecně známá první věta románu:).
Po prvním přečtení už jsem si - kromě takového příjemného pocitu z krásně napsané knihy - ale odnesl i pár základních věcí a poznatků ze života lepší společnosti, čili životně důležité je:
- dobře se vdát/oženit
- s kým kdo, kde, kdy a kolikrát poobědvá/pověčeří/popije čaj
- kolik kdo uspořádá plesů
- jak vznešeně ten/ta osoba konverzuje a chová se
- mladé dívky by neměly jezdit samy dostavníkem, je to krajně nevhodné
- sluší se, aby mladá slušně vychovaná dáma dlouho tajila své city před ctihodným džentlmenem, stejně tak je možno se zasnoubit vpodstatě okamžitě a na povel
- "Kdybyste pochopila, co se pro vás sluší, nepřála byste si opustit prostředí, v němž jste vyrostla" (slova lady Catherine k Elizabeth, když se jí pokoušela vymluvit sňatek s Darcym - vpodstatě to do značné míry vystihuje "definici" životního údělu ženy té doby).
:))
V knize je vůbec mnoho geniálních vět, které jsem si prostě musel podtrhnout obyčejnou tužkou:). A jelikož neznám až tak důvěrně podrobnosti ze života anglické smetánky té doby, při čtení jsem si mnohokrát říkal, co je vlastně sakra živilo, když celý dny proklábosili:)??
A jen tak mimochodem dodávám, že knihu jsem četl po shlédnutí filmu a musím říct, že mnohokrát jsem při čtení "viděl" výraz Keiry Knightley coby Elizabeth, to byla asi geniální volba. A obojí, kniha s filmem, mi přitom do sebe krásně zapadlo.