Pýcha a predsudok
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527182/bmid_pycha-a-predsudok-6599345ab90e0.jpg
5
7603
7603
Od veľkého nečakaného úspechu prvého knižného vydania v roku 1813 sa dielo Pýcha a predsudok stalo populárnym po celom svete a očarilo milióny čitateľov. Autorka Jane Austen nazvala román „svojím drahým dieťaťom“ a jeho hrdinku Elizabeth „najrozkošnejším stvorením, aké sa kedy v knihách objavilo“. Ľúbostné peripetie medzi nezávislou slečnou Bennetovou a hrdým pánom Darcym sú skvostnou ukážkou dvorenia a spoločenských pomerov na začiatku 19. storočia. Hrdinovia románu na jeho stránkach roztancujú delikátnu štvorylku plnú flirtovania, pôvabu a dôvtipu, ktorá poteší a pobaví nielen priaznivcov románovej tvorby regentského obdobia v Anglicku. K slovenskému čitateľovi sa kniha dostáva v novom preklade.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , Ikar (SK)Originální název:
Pride and Prejudice, 1813
více info...
Přidat komentář
Ač jsem se tentokrát pustila mimo známé vody a zalovila v jiném žánru, musím uznat, že mě to bavilo. Příběh je psaný tak, že jakmile se do něho člověk začte (nebo poslouchá), chce znát jeho konec, a to i když ten zná už skoro od začátku a to i bez spoilerů. Má své kouzlo, které čtenáře prostě upoutá. Co mě na celé knize však mrzelo, byly postavy. Devadesát procent z nich bych propleskla, kdybych se musela zdržovat v jejich přítomnosti, a nejspíš ne jen jednou za den, a i hlavní dva protagonisté mi občas neuvěřitelně lezli na nervy. Jejich "obrat" v osobnosti nebo chování mi nepřišel úplně přirozený. Spíše dosti násilný tak, aby vyhovoval záměru knihy pro (promiňte mi moderní pojem) hate to love zápletku. Přesto nelituju, že jsem se obohatila zas o jednu znalost "klasiky" a můžu ji vřele doporučit i dál.
Ač jsem, co školou povinná dívka, četla vášnivě a (ve srovnání se spolužáky) ve velkých objemech, spousta "klasiky" a dokonce i povinné četby mě vlastně minula. Proč se taky otravovat s Babičkou, když knihovna rodičů ukrývala Mayovky, sci-fi, detektivky, Angeliku... A nedošlo ani na tak profláknutá díla, jakým je bezesporu Pýcha a předsudek.
A třebaže jako čtenář miluji, když děj uhání, jako splašená herka, kteroužto vlastností kniha nijak neoplývá - líbilo se mi to. Stoický pan Bennet, nepopsatelná paní Bennetová, příšerná Lydia, tragický pan Collins, úzkoprsé poměry venkova, klepy, zvyky...
Skláním se před ženou, která se - sice pod pseudonymem - přesto dala v té době na spisovatelskou dráhu.
Jane Austenová – Pýcha a predsudek(Pride and Prejudice, prel. E. Kon-drysová, originál vyšel v r. 1813) Pýchu a Emmu jsem cetl jako kluk, a když jsem se k Austenové vrá-til, cekalo me prekvapení... Vždyt to je jasná cervená knihovna!, ríkal jsemsi. Ano, co se týce koncu, snad.Myslím, že jsem v prubehu let precetl všechno, co bylo preloženo.Pýchu mám porád nejradeji.A nekdy po tricítce jsem v ní zalistoval a cetl, jak jde Elizabeth zaotcem kvuli požehnání
A pak jsem nalistoval další místa, kde vystupuje pan Bennet, a jak jsemse chechtal, uvedomil jsem si, jak dobre se Paní Jane musela bavit pripsaní. A mel jsem podezrení, že si (a nejen ze svých postav) delá legraci.„Nu dobre, holcicko,“ prohlásil nakonec. „Už nic neríkám. Je-li tomu tak,pak si te zasluhuje. Nemohl bych se stebou, smou drahou Lízinkou, roz-loucit kvuli nekomu, kdo by te nebyl hoden.“ Aby dokreslila príznivý obraz,vyprávela mu pak, jak se pan Darcy dobrovolne ujal Lydie. Vyslechl ji svel-kým úžasem.„Dnes vecer se dejí samé zázraky! Je to tedy všechno Darcyho zásluha –on na to dal peníze, primel Wickhama kženitbe, zaplatil mu dluhy a koupiljmenování! Tím lépe. Ušetrím si tak spoustu nepríjemností i výdaju. Kdybyto býval zarídil strýcek, byl bych mu to musel zaplatit.Tihle vášnive zamilovaní ženiši berou všecko na sebe. Zítra mu reknu,že se sním vyrovnám, on bude blouznit o tobe a vykládat, jak te miluje,atím celá ta záležitost skoncí.“ Pak si vzpomnel, jak ji pred nekolika dnyprivedl do rozpaku, když jí precetl dopis od pana Collinse, a zacal si ji kvulitomu dobírat; nakonec ji propustil a vyprovodil ji ke dverím se slovy: „Jestlisi ješte nejaký mládenec prijde ríct o Mary nebo Kitty, pošli ho za mnou, žemám práve cas.“A zatímco muži bez zábran popisují, jak se chovají ženy – samy mezisebou, Austenová to nedelá, ani kdyby to bylo žádoucí – Bingley sDar-cym asi mluví, Darcy a pan Bennet jiste mluví sWickhamem, ale my seo tom dovídáme jaksi zprostredkovane. VEmme si Knightly taky nepo-hovorí sjejím otcem.JaneAustenová,by setotižmusela prestrojit, abypo veceri mohla opustit dámy a zapálit si doutník a tak se dovedet, o cem a jak mluví muži – když jsou mezi sebou. Nebo by si musela vymýšlet. Skvelá autorka detektivek P.D.Jamesová(detektiv Dalgliesh)má jakoprílohu ve své knize Život nejsou jen vraždy(Time To Be in Earnest,prel.J. Vanek) prílohu c. 2, kde Austenové Emmu vypráví jako detektivnípríbehVtipné a chytré.
omlouvám se, tohle při přesunu dělá Word
Knihu jsem si již po několikáté přečetla - řekla jsem si, že tak učiním znova na začátek roku, než začnu s jinými.
Ačkoliv nejsem na romantiku, Jane Austen je moje guilty pleasure.
Děj ubíhá, má spád - ačkoliv je pravda, že se v takovém počtu jmen dá lehce ztratit.
Každopádně, mám vydání kreslené obálky od Dobrovského a tolik chyb v knize je doopravdy otřesné - na knihu je i jedna chyba příliš. Ještě se mi nestalo, abych v knize našla např: "rozSpoměl" nebo chybu v mě/mně. Proto ačkoliv je pěkná, tohle vydání doporučuji raději obejít.
To je prostě srdcovka. Prvně jsem viděla BBC seriál v r. 1996, když jsem dělala au pair v Londýně. A pak jsem tu knížku dostala jako dárek, když jsme jela domů a od té doby jsem ji přečetla ještě aspoň 4x. Nějak mě uklidňuje, nebo co. Vtipná a dojemná, super.
Taková oddechová romantika, konec lze celkem předpokládat, některé postavy na facku, ale hlavní dvě sestry Líza a Jane jsou celkem sympatické. Nicméně přečteno jako klasická literatura a už se ke knize vracet nebudu, jednou stačilo.
Přečetla jsem si to sama od sebe a začátek mě dost bavil, ale čím se knížka blížila ke konci, tím více mě děj nudil a už jsem se ve šlechtických rodech přestala orientovat. Dočíst to bylo fakt utrpení, ale upřímně na to že je to povinná četba, tak se to číst celkem dalo.
Klasická literatura učí nas poslat někoho do p...le a to slušně, bez urážky. Většina postav si zaslouží facku, ale naše vzdělaná Liza dokazala vse kulturně obkecat, hezky omluvit se a ještě dobre se provdat. Dobre ji tak.
Knihu jsem si vytáhla u maminky z knihovny a vrátila se o několik let zpátky, když jsem ji četla. Je zvláštní, že pohled na příběh se změní, když se čte ve dvaceti, nebo v padesáti. Člověk se svými zkušenostmi jako by to chápal úplně z jiného směru. V každém případě to má stále takové kouzlo, jako i film, který se vysílal před lety.
Lehko soudit autorku, která se narodila v roce 1775. Ale nevypovídá něco o kvalitách románu fakt, že se čte ještě v 21. století? Prostě věrně líčený obraz anglického venkovského života, obraz tehdejší střední vrstvy, starostí děvčat, a také pokrokovost druhorozené Elisabeth... Malý záblesk a jakési proroctví toho, že ženské pokolení bude s dalšími desetiletími uhánět kupředu.
Super klasika. Moc se mi to líbilo. Krásné čtení v rámci #ctenarskavyzva2023. Film se taky dost povedl a pomohl mi si dost spojit tváře s tímto příběhem.
Úžasná kniha. I po 210 letech má co nabídnout. I když zvyklosti máme nyní naštěstí jiné, tak některé lidské povahy prostě přetrvávají. Takoví páni Collinsové, nebo paní Bennetové... stačí se rozhlídnout kolem sebe.
Zprvu mi dílo přišlo jako další hloupá nezajímavá romance, avšak vytrval jsem a dobře jsem udělal.
Kniha má opravdu moc co nabídnout, příběh není nikterak neobvyklý, avšak zajímavý a chytlavý.
Doporučuji naprosto všem!
Na knize se mi líbí, jak je zábavně napsána. Děj příjemně plyne. Nejedná se o sáhodlouhé popisy okolí a charakterů postav, avšak to vše tak nějak samo vyvstává a čtenáři se představy v hlavě pěkně skládají a zapadají do sebe.
Nečtu knihy dvakrát, ale Pýchu a předsudek jsem si nedokázala odpustit, a když je ta možnost ve čtenářské výzvě...
Tentokrát krásný překlad od Hilské a stále tam nacházím nové věci. Některé postavy mi lezou na nervy, ale prostě k tomu příběhu patří a vše je odpuštěno. Jane Austenová měla úžasný talent.
Klasika které se nedá nic vytknout. Nikdy mě tato kniha nezklame a vždy se k ní ráda vracím
„Zdá sa mi, že pýcha je až pričastý povahový nedostatok.
Teraz ma zabije asi polovica čitateľov tohto klasického romantického príbehu, ktorý je nielen známy, ale aj veľmi obľúbený. Ľudia, ja som mala veľké očakávania, ale za mňa obrovská slabota.
Už dávnejšie som mala nutkanie si túto knihu prečítať nielen kvôli hodnoteniu, ale toto je proste klasika, ktorú musí mať každý čitateľ (hlavne ženského pohlavia) prečítanú, a ktorá sa spomína úplne všade, či v rôznych seriáloch, alebo napr. vo filme After, kde bola láska medzi pánom Darcym a slečnou Elizabeth Bennetovou opísaná nádherne.
Keď už spomínam ich dvoch, tak v štyristo stranovej knihe boli spomenutí asi v troch kapitolách, vrátane konca. Mňa ako čitateľa toto veľmi sklamalo, pretože som si myslela, že príbeh bude práve o nich dvoch.
Z postáv okrem otca Benneta mi nebola sympatická ani jedna. Mama Bennetová kade chodila, tade iba klebetila a najviac ju zaujímali peniaze a aby svoje dcéry rýchlo vydala za bohatých chlapov. Lýdiu autorka opísala ako tu najväčšiu pobehlicu, ktorá obháňa chlapov. Pán Collins a tie jeho nekonečné litánie monológov a jeho pätolizačskú povahu cez pomaly sto strán si mohla Jane odpustiť.
Celkovo to bolo na mňa pridlhé a viacmenej o ničom. Ani autorkin štýl písania mi moc nesadol. Dialógy postáv boli miestami fakt komplikované a čo sa týka mien postáv, autorka sa mohla teda rozhodnúť, ako ich bude volať. Proste táto klasika má veľmi veľa nedostatkov.
Pôjdem si pozrieť ešte film, tak dúfam, že aspoň ten nesklame, ale už neočakávam radšej nič.
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno 18. století anglická literatura romantika skandály a aféry společenské romány zfilmováno – TV seriál morální hodnoty anglické rományAutorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Čte se to dobře, má to děj, ale je to o ničem. Ona ho miluje, on jí taky, pak jí nemiluje, takže pro ní končí svět. Ta druhá je zase rozumná, taky miluje, ale střízlivě, když přijde na to, že je to jinak, tak to jakoby pochopí, ale vlastně vůbec nepochopí.
Pracovat netřeba, protože ty prachy prostě mám (to jsem nějak nepochopil). Všichni furt paří, drbou.
Když proti tomu postavíte Olivera Twista, tak nebe a dudy. Neurazí, ale nic jsem si z toho neodnesl. Jen, že byli všichni tak nějak divní. 65/100