Pygmalión
George Bernard Shaw
Pygmalion (1912) je pravděpodobně nejslavnější komedie anglického dramatika irského původu Georga Bernarda Shawa, nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925. Tato satira představy společenských tříd byla hrána nejprve roku 1913 ve Vídni, v Berlíně a v Praze, tiskem vyšla roku 1915. Když byla uvedena roku 1914 v Londýně, šokovala tehdejší diváky šťavnatým zaklením bloody arse z úst hlavní hrdinky (doslova zatracená prdel), dosud na anglickém jevišti neslýchaným. Vydání k příležitosti uvedení hry v Národním divadle. Obsahuje i biografii autora.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2005 , Národní divadlo (Praha)Originální název:
Pygmalion
více info...
Přidat komentář
Kniha je dobrá, velice snadno se čte. Jako spousta ostatních jsem nejdříve viděla film, který je mimochodem výborný, přesto mě kniha nezklamala.
Ale musím si klást otázku, zda by nebylo vhodnější ji zpracovat jako román/povídku. Některé scénické poznámky jsou příliš dlouhé, možná spíše delší než je u dramat obvyklé. Scény se kompletně mění, hodně se střídají místa, kde se děj odehrává. Dokonce se v knize samotné píše (tuším že v nějaké poznámce na začátku), že je lepší pro filmové zpracování nebo pro divadla, kde je jeviště vybaveno výjimečně složitou technikou. Pro běžně vybavená divadla, je některé scény nutno vypustit. Jistě v době vzniklo se o filmu vůbec nedalo ani uvažovat, toho jsem si vědoma. Ale stále tu zůstává možnost "vybaveného" divadla. Myslím si, že by příběhu vůbec neškodilo, kdyby byl hlouběji rozpracovaných na stránkách nějakého obsáhlejšího prozaického díla.
Sice jsem napřed viděla divadelní představení, ale i tak mě kniha v žádném případě nezklamala :-) Mohu jen doporučit
Nejdříve jsem viděla film My Fair Lady a ten byl naprosto skvělý. Dnes jsem se pustila do knihy Pygmalión kvůli povinné četbě k maturitě a byla jsem nadšená z toho, že kniha je skoro stejná jako film My Fair Lady. Nevěděla jsem totiž o čem Pygmalión je. Film se mi líbil asi o trochu víc díky Audrey a jejímu ,,The rain in Spain stays mainly in the plain" . Audrey je prostě nezapomenutelná. :-)
Pro mě zajímavý nápad i děj. Postavy jsem si oblíbila. Doufám, že se k tomuto dílu někdy vrátím.
Dílo mě nijak zvlášť nezaujalo, ale ani neurazilo. Přečíst se dalo, jazyk nebyl nijak krkolomný, děj občas plynul pomalu, ale zase byl občas někdy i vtipný.
U téhle knihy jsem si vážně přála, abych ji měla už dočtenou a na konci jsem už odpočítávala stránky do konce. Bohužel to nebyl šálek mého čaje.
Jedna z mála knížek povinné četby, která mě opravdu hodně bavila. Příběh Elizy je prostě tak krásný a legrační, že vám brzy přiroste k srdci a vy čtete pořád dál a dál, abyste se dozvěděli, jestli Higgins sázku vyhraje, a nebo ne. Není tedy divu, že jsem knížku přečetla za necelé dva dny.
Pokud někdo uvažuje zda si tuto knížku vybrat za povinnou četbu, už neváhejte a račte si jí přečíst!
Jedna z mála knih povinné četby na SŠ, která mě zaujala a dobře se četla. Dokonce jsem ji měla i mezi maturitní četbou, jen jsem si ji nevytáhla... :) Knihu doporučuji.
Nemůžu si pomoci, ale mě kniha nic neříkala.. Dialogy nudné, popisy zbytečné, děj rozplizlý. Námět mě vůbec nezaujal, ale čekal jsem, že mě překvapí vzhledem k tomu, jaké má hodnocení a jak je všeobecně známá. Líza mě spíš štvala než abych s ní soucítil. Řekl bych, další z mnoha přeceňovaných knih. Mnohem lépe uděláte když si přečtete Kočku na rozpálené střeše od Williamse
Dílko vtipné, snadno pochopitelné, ale pro mě trochu moc protahované v místech, kde je to zbytečné.
Velice poutavá kniha. Humorné drama, které skončí zajímavě. Čte se jedním dechem. Určitě doporučuji si přečíst.
Tato knížka mě velice zaujala. Z těch co jsem četla do povinné četby se mi líbila nejvíce jako Lakomec od Moliéra. Opravdu moc doporučuju :))
Nejdříve jsem chtěla zabít Lízu, nesnášela jsem jak mluví a celkově mi byla dost protivná. Potom jsem chtěla zabít pány profesory za jejich bezohlednost. :)
No, bylo to príma! Mně se líbil i film a knížka byla ještě lepší. Sice to dopadlo trošku jinak, ale snad ještě líp. Knížka se četla úplně sama, škoda, že originál je v angličtině, protože určitě mnoho fórků se prostě přeložit nedá.
Pygmalión je nepochybně skvělou divadelní hrou. My Fair Lady jsem viděla bohužel jen útržky a s politováním musím konstatovat, že i ty útržky na mě zapůsobily více. V audiovizuálním zpracování to má prostě tu správnou šťávu :)
Knížka se díky Shawovu vtipu četla skoro sama a až do závěrečného doslovu nenudila. Onen deskriptivní doslov mi sice dojem z knížky poněkud zkazil, protože veškerá autorova lehkost při líčení dalších osudů postav zmizela jak pára nad hrncem nebo jak způsoby květinářky Lízy, ovšem i přesto už se těším, až zhlédnu filmovou adaptaci tohoto dílka! P.S.: Při charakteristice pánů vědců jsem si představovala paní fonetičku, s níž jsem měla tu čest se setkat. Áááóóóúúú! :-)
Štítky knihy
láska zfilmováno divadelní hry chudoba, bída vývojová psychologie rozhlasové zpracování dramata lidskost, lidství hláskování, fonetika klasická literaturaAutorovy další knížky
2007 | Pygmalión |
1956 | Svatá Jana |
2012 | Pygmalion / Pygmalion (dvojjazyčná kniha) |
1973 | Nebeský fotbal a jiné povídky |
1979 | Divadelní moudrost G.B. Shawa |
Přestože Shaw nebyl zjevně prvním, který otevřel téma povznesení prostého (až sprostého) člověka díky výchově a učení do vyšších společenských vrstev, zaujal svou hrou mnoho lidí a je často uváděn jako autor tohoto tématu. Z mého pohledu ho mnozí překonali, ale klasika je klasika. Jak už tady bylo řečeno, téma tu více slušela prozaická podoba, protože je v ní více možností rozpracovat postup a vývoj, na mě bylo toto téma v dramatu příliš odbyté.