Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/243073/bmid_quo-vadis-243073.jpeg
5
2819
2819
Historický román polského autora, v němž na pozadí Neronova a Petroniova Říma popisuje tehdejší stav římské společnosti směřující k úpadku, pronásledování prvotních křesťanů i historii lásky.
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1929 , Kvasnička a HamplOriginální název:
Quo vadis: Powieść z czasów Nerona, 1896
více info...
Přidat komentář
Přečetla jsem jenom asi 30 stránek a knížkou jsem přehodila pokoj...
Takovej bordel v tom...
Příběh je krasně zasazen, postavy mají příjemný vývoj a celkově se s nimi velmi dobře soucítí a vytváří si k nim vztah.
Já jsem velmi zarytý ateista, ale číst tuhle knihu pro mě bylo velmi poutavé a krásné.
celkově mě to utrdilo k mému názory na existenci boha a všechny tyhle náboženské blázniviny.
Mimoto je hezké koukat jak i křesťanství bylo ve své čisté podobě čisté a nekonfliktní a co z něj lidé a čas udělali. Uvědomila jsem si, že v základní podobě asi každé náboženství může být čisté, ale nakonec lidi z něj dělají radikální myšlenky a směry.
Na úvod chci předeslat, že nemám nic proti dílům s křesťanskou, resp. náboženskou tematikou, každé Vánoce je naší tradicí dívat se na jeden a ten samý film o Panně Marii a Ježíši Kristu a ráda si jednou za čas pročítám Bibli, zejména evangelia a Zjevení Janovo, ale hlavně mám velmi, velmi oblíbené svitky od Mrtvého moře. Naopak záměrně nečtu skutky a slova apoštolů. Proto ani Quo vadis jsem nedočetla.
Jakmile se v románu zmínila jména apoštola Petra a také Pavla z Tarsu, vytušila jsem, že bude problém. Trefila jsem se. Víceméně od té doby se začala kupit slova láska, odpuštění, milosrdenství. Hloubku ani květnatost příběhu neupírám, ale povrchně krásně znějící slova, kterými je popisován, prostě nemohu skousnout. Přitom apoštol Petr hned několikrát zradil Krista a Jeho lásku. Pavel z Tarsu zase v Novém Zákoně se zaujetím odsuzuje třeba to, aby ženy vyučovaly a kázaly mužům a úspěšně je tak vykazuje na několik staletí do ústraní a podřízenosti. Od takového člověka poučení nepřijímám a nepřijmu. Co se týče faktů, tak dnes už historie přiznává, že to pravděpodobně nebyl Nero, kdo nechal zapálit Řím. Mučení jakéhokoli živého tvora je samozřejmě odporné a věřím, že Sienkiewicz je popsal se vší otřesností. A v zájmu objektivity si můžete obraz raného křesťanství a jeho "lásky a milosrdenství" dotvořit ze skutečného, strašného a smutného osudu antické vědkyně a myslitelky Hypatie. Ta zemřela kvůli krutosti běsnících křesťanů. O pozdějším překrucování a potírání Kristova učení radši ani nemluvě.
Jednu hvězdičku dávám za literární sloh, který je skutečně hezký, i když je znát, že kniha byla napsána v 19. století. Ocenila jsem slovník pojmů na konci knihy. Líbil se mi rozvíjející se vztah mezi Euniké a Petroniem. Každopádně ačkoli respektuji oblíbenost Quo vadis a spisovatelský autorův um, pro mne je kniha katolickou propagandou.
Knihu jsem zkoušela číst už dvakrát, ale nedokážu se překousat přes prvních 100 stran. Nevím jestli se k ní někdy vrátím, začátek mi přišel dost nezáživný.
Kniha se mi líbila a určitě to bude jedna z těch na které dlouho nezapomenu. Příběh byl velmi napínavý a o hlavní postavy jsem se v průběhu děje velmi bála. Začátky křesťanství byly nesmírně těžké.
Moc pěkný historický román z počátku křesťanství. Jen bylo na mě moc drasticky vykreslené vraždění křesťanů. Kniha mi hodně přinesla.
Nejlepší částí je bezkonkurenčně smrt křesťanů v cirku a nejlepší postavou Petronius (❤) a caesar Nero.
Knihu jsem četla už dávno, ale pořád ji řadím mezi výborné. Neuvěřitelně mě tehdy chytla, nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Nepřekonatelný román, který v kontextu reálií dekadentní pompéznosti elitářství a zkaženosti velkolepého Říma vykresluje podstatu křesťanství možná lépe než samotná Bible.
Jak řádky plynou postupně se rozšiřující požár lásky k mladičké a překrásné Lygii jako plameny nenávratně pohlcující ulice pod Palatinem i srdce také odpovídá na otázku, jak moc je člověk schopen bezpodmínečně někoho milovat, a zároveň v mladém patriciovi promítá nezlomnou odhodlanost k dokonalé transformaci duše ve chvílích, kdy je člověk něčemu ochoten odevzdat i svůj vlastní život.
Bravurně zachycené postavy jejichž dialogy se co do stylistiky tak obsahu blíží dokonalosti z tisíce chodů sestavené slavnostní tabule cézarova stolu, aby mohly být na konci korunovány dechberoucím Petroniovým monologem tak jako jeho vlastní žíly nelítostnou čepelí osudu.
Ano.. kniha se mi líbila.
První křesťané v Římě a velký hon na ně. Římský občan Vinicius se zamiluje do zajatkyně Lygie, která je navíc křesťanka. Pár let počkám a přečtu si ji zas.
Quo vadis patří k mým oblíbeným knihám. Příběh nemá téměř chybu. Autor ukazuje život otroků a bohatých v té době. Ze začátku si musíte zvyknout na jazyk, ale jinak se kniha čte lehce.
UF.. každý asi má nějakou tu klasiku, kterou zrovna nemusí. Tohle je ta moje. V mých očích je Sienkiewicz zaujatej nacionalista a zaujatej fundamentalista. Sice mne taky dojímá ta scéna "kam kráčíš, pane", jenže mi přijde, že si ty křesťany pan autor moc idelizuje. A naopak ostaním Římanům zbytečně křivdí. Já tenhle náhled, kdy je někdo líčí hlavně jako dekadentní prasata, prostě nemám ráda.
Zaujimavou formou priblizene obdobie vlady cisara Nera v Rimskej risi, zivot a pozitky mocnych, ubohost chudobnych. Cas, ked otroci boli vnimani ako zvierata. Sposob kvetnateho vyjadrovania sa urodzenych postav sa mi zdal nudny - hlavne v prvej casti knihy alebo som si na to postupne zvykol. Velmi detailne bolo opisane ako krestania, ktori boli krivo obvineni zo zalozenia poziaru Rima, zomierali kvoli cisarovi a pre potesenie ludu.
Zanechalo to něco nepříjemného a bylo to rozvláčné. Pouští a pralesem mám rozhodně raději.
Quo vadis se mi líbilo stejně jako Křižáci, které jsem četl předtím. Maturitní četba, kterou jsem si tenkrát užíval. Láska Římana a křesťanky, šílený Nero, arbiter elegantiarum Petronius, požár Říma, pronásledování a mučení prvních křesťanů, intriky. Během pasáže, kdy silák Ursus stojí s holýma rukama v aréně proti býkovi s přivázanou Lygií na hřbetě, jsem ani nedýchal.
Rovněž doporučuji polské filmové zpracování z roku 2001, které sice neoplývá velkým rozpočtem a výpravou, ale o to je věrnější předloze.
Pozn.: Četl jsem vydání z roku 2003 s překladem pana Sojky.
Štítky knihy
křesťanství zfilmováno víra Řím mučednictví rané křesťanství pronásledování křesťanů Nero, římský císař historické romány klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1990 |  Quo vadis |
| 1988 | Pouští a pralesem |
| 1986 | Ohněm a mečem |
| 1988 | Potopa |
| 1995 | Pan Wolodyjowski |
Po přečtení si člověk musí položit otázku...Quo vadis?