Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
Román z časov Nerona, 3 zväzkový I. zväzok 279 s., 10 obr. příl. II. zväzok 227 s., 4 obr. příl. III. zväzok 311 s., 9 obr. příl.
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1911 , Kníhtlačiarsky účastinársky spolokOriginální název:
Quo vadis: Powieść z czasów Nerona, 1896
více info...
Přidat komentář
Fascinující, dech beroucí freska o životě prvních křesťanských učedníků i mučedníků mě úplně pohltila. Výborně přeložený, čtivý text o lásce, o víře i o touze po moci. Quo vadis je literární poklad.
Pre mňa šlo o nekonečný a náročný príbeh, ktorý som čítala aj niekoľko týždňov a nevedela sa ním prelúskať. Určite je to kvalitná kniha, spletitý príbeh o náboženstvách, ľuďoch, inom svete ako o tom, v ktorom žijem a tiež o dejinách sveta resp. Rímskej ríše, avšak mňa nezaujala a ťažko sa mi čítala.
Vzhledem ke čtenářské výzvě a dlouhým večerům jsem už asi podesáté vytáhla ze své knihovničky na rychlé čtení svůj oblíbený román - mám ho ráda už od patnácti, kdy jsem ho četla poprvé, protože kombinace romantiky a popisů počátků křesťanství je naprosto neodolatelný. Jsem ráda, že mám tenhle titul v knihovničce a můžu se k němu vracet.
K tomuhle dílu jsem přistupoval opatrně - začal jsem číst jen tak na "ochutnávku", protože přece jen on počátek křesťanství ve starověkém Římě + do toho velký romantický příběh ve mne holt nevzbudil zrovna touhu po přečtení. Neubráním se přirovnání s Marťanem od A. Weira - zde také příběh o opuštěném kosmonautovi obklopeném "ničím" zrovna nevolá po blížším odhalování jeho života a přitom se ve výsledku obě tyto knížky tak dobře čtou.
Když se do této knihy ponoříte, překvapí Vás barvitost a mistrnost zpracování díla, obrovský kontrast křesťanství s vyznáním lásky, lásku ke druhému člověku samotnému, oproti světu, kde lidský život neznamenal vůbec nic a panuje zde neuvěřitelná krutost. Poznáte krásně popsaný charakter různých postav (za mnohé např. takový Chilón; postava to záporná, leč díky jeho chytrosti dokonce také k němu můžete z počátku i přilnout), při vylíčení atmosféry v kobce před vstupem do arény i jatka (nejen) v ní, či při poznání brutality tehdejšího jednání lidí, ale samozřejmě především Nera, Vám bude tuhnout krev v žilách, ale díky autorově literárnímu umu jste schopni se vžít dokonce i do duše někoho takového, jako byl on, když odhalíte pohnutky, které ho vedly k vykonání žhářství takového obrovského rozsahu (no nebojte, za několik stránek dále, když se popis přesune k situaci na místě tragédie samotné, se už znovu Váš "vztah" k tomuto krutovládci vrátí zase do oblasti řekněme "silné nesympatie". Ostatně stejně tak je to i u mnoha dalších postav, kdy se Vám postoj a vztah k nim během děje změní). To vše, když přijmete pozvání a vnoříte se do krásně zpracovaného příběhu od pana Sienkiewicze Quo Vadis...
Úprimne priznávam, že po tejto knihe som siahol kvôli Čitateľskej výzve nakazujúcej prečítať knihu od autora oceneného Nobelovou cenou. A dobre som urobil! Staroveký Rím za Nerovej krutovlády dýcha životom a na jeho pozadí sa odohráva príbeh najväčšej lásky v histórii literatúry (nemám potvrdené, ale neviem si predstaviť, že by ju mohlo niečo prekonať). Vyzdvihujem najmä skvostný jazyk (hlavne Chilónovu výrečnosť) a výborné postavy (špeciálne Petronius). Dokonca som nemal problémy ani s veľmi jednostranne vykreslenými kresťanmi (beriem to tak, že v tej dobe boli ešte plný ideálov o ktoré časom prišli). Pred poslednou štvrtinou som bol nadšený, ale očakával som trochu iné vyvrcholenie príbehu a samotný záver už bol odbitý a uponáhľaný. 8+/10
(SPOILER) Krásná kniha, strhující příběh. Ortodoxní prosazování víry mi nevadilo až do té doby, než šli křesťané na porážku jako ovce. Hlavní a velmi silnou linií je milostný příběh Vinicia a Lygie. Po přečtení místních recenzí jsem čekala, že bude více rozvinut vztah Petronia s Euniké, abych si k nim jako páru před jejich smrtí našla větší cestu, ale v tom se kniha nerozepisuje. Jejich smrt tak byla přirozeným vyvrcholením, nijak mě nepřekvapila a vlastně ani nedojala.
Kniha byla vážně dobrá, určitě stojí za přečtení. Občas mi trochu vadil přístup hrdinů, kteří byli křesťany. Nemám ráda absolutní fanatismus, ať se týká čehokoliv, a proto mi neustálé vychvalování Krista bylo trochu proti srsti. Není to ale nic proti autorovi, do této doby to patří a je jedině dobře, že autor popisuje co nejvíce realisticky. To, že s tím někdo jako třeba já úplně nesouhlasí, to je jiná věc.
Kniha má spád, skvěle líčí Řím a události za císaře Nera, takže vám něco dá a k tomu se vůbec nenudíte. Rozhodně doporučuji. Macte!
Spoiler!
Za sebe jsem si nejvíce oblíbila Petronia. Knihu jsem dočítala ve škole tajně pod lavicí a když Petronius na konci s Euniké umíral, měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. V těchto ohledech jsem možná až moc sentimentální. Ale alespoň zemřel tak, jak žil: šťastně a se vší krásou :)
No jsem ráda,že jsem knihu dočetla.Mám ráda příběhy ze starého Říma,ale vzhledem k tomu,že jsem nevěřící ,tak z této knížky zase tak nadšená nejsem.I když jiné knihy od autora jsou super.
Nero, jemuž se výraz paprsčitý jednoznačně zalíbil, si muže oblíbil... Tuhle větu si pamatuju docela dost let. Je vidět, že už tenkrát věděli, jak udělat kariéru ve státní správě :). Jinak kniha je skvělá a díky Petroniovým hláškám jí nechybí ani humor,
Do této knihy jsem se pustil více méně jen kvůli výzvě. Navíc se mi na začátku zdála dlouhá a že to bude asi nuda. Dlouhá byla, ale nuda rozhodně ne. Ani bych nepoznal, že je napsaná před více než sto lety. Skvěle napsáno, příběh má napínavý a gradující děj, silnou romantickou linii a dobře čtenáře vtáhne. Místy jsem se od čtení vůbec nemohl odtrhnout. Navíc díky popisům byla atmosféra opravdu autentická jako bych byl zase ve starověkém Římě.
Kam kráčíš, Pane? Věta, na kterou se dá jen težko zapomenout. Quo vadis je dílo, jež právem získalo Nobelovu cenu. Příběh je poutavý, vášnivý i syrový. Vraždění tehdejší křesťanů v aréně smrti naprosto otřesné. Vyhrkly mi slzy do očí pro ty nebohé lidi, kteří se staly hříčkou osudu v rukou krutého a šíleného císaře Nera. O to horší, že jsou k těmto činům skutečné historické podklady! Skutečná postava Petronia mi v tomto díle nebyla tak sympatická jako např. v knize Není římského lidu od Loukotkové, ale to mi nijak nevadilo, protože se charakteristika jeho postavy i tak věrohodně povedla. Vinicius a jeho čistá láska k Lygii byla chvilkama až jímavá, především v době přerodu, kdy se konečně obrátil na křesťanskou víru, a touha silného barbara Ursa chránit svou paní za všech okolností, i kdyby to mělo znamenat jít na smrt, až obdivuhodná. Nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdičkami.
Jedna z těch knih, které mi tolik zasáhly do vědomí a v něčem mne změnily... Quo Vadis je vynikající mix vášnivé lásky, která na sebe bere mnoho podob, nabubřelého majestátu a zbabělství, vnitřního psychologického boje se sebou samým a vlastní povahou, historie i historického mýtu... Svým tématem v dnešní době opět aktuální a nutící k zamyšlení. Pokud jedna civilizace dosáhne vrcholu a hnije vlastní stagnací v níž není místo pro ideál vyšší než jsem já sám a mé osobní blaho, pak je jen otázkou kdy přijde myšlenka, která dá vzniknout civilizaci nové. Tragické? Snad. Záleží na tom, jestli jste součástí starého nebo nového.
Aktuální téma. Naše Evropa stojí na antických a křesťanských základech.
Z pohledu této knihy je předchozí tvrzení minimálně sporné. Když si pak uvědomíme jaké ty základy jsou, tak nevím zda máme co bránit proti cizím vlivům. Bráníme jen své zvyky, stejně jako Petronius. Jinak je to až mrazivě aktuální. I my jsme dnes přesyceni blahobytem, zábavou, hrami, nádherou. Máme sociální systém - chléb a hry. Bohy (bohy) bereme s rezervou, spíš jako tradici, pověru a folklór a někdo nám sem importuje až fanatický náboženský zápal... Kdo z nás je ten Nero a kdo Lydie a ti ostatní?
Popisy brutálních věcí páchaných na křestanech, římanech a jiných lidech byly až moc podrobné. Zápletka zajímavá, když se vyřešila jedna věc hned se smetla druhá. Nenudila jsem se. Konec byl hodně hodně drsný. A Petronius je sympaťák…
Vyposlechnuto jako třídílná rozhlasová hra. Rozmýšlela jsem se mezi dvěma a třemi hvězdami, ale působivé rozhlasové zpracování si ty tři určitě zaslouží. Přiznávám však, že tato kniha by se mi číst nechtěla.
Krásné čtení,strhující děj,krásy antického Říma a láska dvou lidí toť Quo vadis dominum?
Přečetla jsem poprvé již v dětství - úchvatná, strhující a skvěle napsaná kniha!
Neuvěřitelné! Sienkiewicz sepsal své Opus Magnum již před více než stoletím, ale přesto je jeho styl moderní a poutavý, i přes podrobné popisné pasáže, které ze soudobé literatury ustupují. Srovnání dekadence římského světa s vírou prvních křesťanů (jejichž svět je v knize trochu idealizován, buďme upřímní) nám dává tušit, že celé dílo nemůže skončit dobře. Zvláště, když každý žil ve stínu šíleného císaře Nera. Působivé a za mě rozhodně pět hvězd.
Nemohla jsem se ve školním věku k románu dostat. Až nyní po deseti letech jsem se rozhodla po něm sáhnout a rozhodně jsem udělala dobře, myslím, že bych si to předtím tak neužila jako teď.
Štítky knihy
křesťanství zfilmováno víra Řím mučednictví rané křesťanství pronásledování křesťanů Nero, římský císař historické romány klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1990 |  Quo vadis |
| 1988 | Pouští a pralesem |
| 1986 | Ohněm a mečem |
| 1988 | Potopa |
| 1995 | Pan Wolodyjowski |
Další klenot z evropské literární historie, poutavý příběh o boji v sílu víry. Je s podivem jak jen myšlenky mohou mít údernost až ničitelnou. Klasika trvalá.