Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
Autor plasticky líčí život v antickém Římě za krutého a šíleného císaře Nerona, historickou katastrofu požáru města a hlavně nelítostné pronásledování křesťanů. Prostřednictvím patricije Petronia a ostatních protagonistů román barvitě kreslí nesmiřitelné rozpory mezi římským a křesťanským světem. Římskou stranu zastupuje kromě básníka Petronia především císař Nero a intrikán Chilón, ovládaný nenávistí a touhou po pomstě. Na straně křesťanů vystupuje především silák Ursus, apoštol Petr a další hlasatelé nové ideologie. Mezi těmito dvěma světy se pohybuje ústřední milenecká dvojice - křesťanka Lygie a římský voják, patricij Vinicius. Závěrečné střetnutí Petronia s císařovou zvůlí při odhalení Pisonova povstání vrcholí hrdým gestem básníkovy velkolepé sebevraždy a s jeho životem u dvora definitivně odchází i éra poezie a krásy.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2019 , Městská knihovna (Praha)Originální název:
Quo vadis: Powieść z czasów Nerona, 1896
více info...
Přidat komentář
Přes svůj zarytý ateismus a ne příliš velkou lásku k historii nemůžu jinak než ohodnotit knihu 5/5. Má ohromné charisma, kouzlo, dokonalou přehlídku charakterů v čele s mým oblíbeným Petroniem a odehrává se na nádherném místě v době, která oslovuje lidi po celém světě i po 2000 letech. Přestože si myslím, že nejsem ve věku, kdy bych se už měla ke knihám vracet, ale spíš číst pořád nové a nové, téhle uděluji výjimku a v nejbližší době se na ni opět chystám.
Knihu jsem četla před pár lety, ale zanechala ve mě velmi silný dojem. Při jejím čtení mě až mrazilo. Určitě si ji přečtu znova.
Knihu jsem četla - a už tomu bude pár let, i tak si však pamatuji, že jsem na ni byla doslova přilepena. Příběh mě opravdu dostal, navzdory tomu, že Starověk je jediná historická epocha, která mě moc nebere... Když je však silný příběh, jde čtení samo. Vzpomínám si, že jsem měla výtisk, jehož strany byly vážně tak tenké, že jsem toho musela načíst dost, abych cítila, že jsem se v knize "pohnula". Po počátečních obtížích (jak bych to mohla dočíst dokonce?!) jsem se do toho dostala a knihu dočetla. Znovu už bych se k ní nevrátila, v té době to však pro mě byl velký zážitek.
Kniha nutí k zamyšlení nad životem a životními hodnotami moderního člověka, k srovnávání kvality života a je zajímavou toulkou k minulosti a tomu jak (možná) přemýšleli nad prvními křesťany. To vše je ovšem takříkajíc v pozadí strhujícího a napínavého příběhu lásky v době kdy i jedno slovo znamenalo rozdíl mezi životem a smrtí.
Pro ty kdo neměli rádi ve škole suchou historii (i pro ty kteří jí rádi mají): toto je cesta jak si část historie velmi záživným způsobem přiblížit, přímo "jako byste tam byli".
Quo vadis je pro mě tou nejzajímavější a nejoblíbenější knihou, jakou jsem kdy četla. Zpočátku mi asi 40 stran trvalo, než jsem se začala orientovat v různých pojmech a chvílemi jsem i přemýšlela o tom, jestli ji vůbec dočtu. Pak mě ale najednou děj vtáhl. Slovní spojení a myšlenky autora jsou na neuvěřitelně vysoké úrovni. Doporučuji úplně všem a nad Sienkiewiczem smekám!
Přijde mi zajímavé, jak se čtenářské zážitky z Quo Vadis často tříští o jeho křesťanskou tematiku. Přitom většina zde rozkreslených (a dokonce kriticky zpracovaných) hodnot křesťanství vlastních patří mezi hodnoty univerzální, nezávislé na náboženském modelu. Přijde mi, že ve své duchovní rovině Quo Vadis ukazuje, co pěkného se křesťanství pokusilo oživit, než že by se ta kniha snažil poklonkovat nějakému dogmatu.
Nebylo by moudré nechat se unést alergií na křesťanský háv a předčasně zavrhnout to, co se skrývá pod ním.
[022/10] Problém je v tom, že to co nejspíše oceňují vousatí kmeti v komisi pro volbu nejlepších knih se nedá považovat mnohdy za skvělou literaturu. Alespoň pro mne to neplatí. Možná, že to má ten jejich vybroušený jazyk, správný slovosled a spoustu zajímavých situací, ale dejme si ruku na srdce a řekněme si pravdu z očí do očí…
… ta kniha není nic excelentního. Ano, má to hodně zajímavý námět, skvělé prostředí a Nero se opravdu prezentuje tak jak ho známe z historické literatury, ale je to jeden z opravdu málo svazků, kde jsem přála skoro všem postavám (jedno jestli kladným a nebo záporným) už od prvních stran tu nejkrutější smrt. Zbytečné, stále se opakující popisy průvodů, domů, míst, síní,… na povrch zemský vystoupilo peklo. A ty myšlenkové "pochody“, které vůbec nikam nepochodují a člověk zjišťuje, že postavy se plácají v mrtvém bodě?
A co potom to postupné vymývání mozku hlavního mužského charakteru? Na zde prezentovanou "lásku“ prostě nevěřím a tím, že to autor spojil s "nedosažitelným“ a naprosto "geniálním božským a nechybujícím“ Kristem, u mě udělal definitivní křížek a přes to prostě vlak nejede a basta. Ovšem, krásně na druhou stranu vystihl, jak další generace kazatelů dokázala Kristova slova překroutit v pokání za to, že si člověk dovolil cítit k opačnému pohlaví něco podobného, jako k Beránkovi.
Bu bu buuu, budete se smažit ve vlastí šťávě!!! Ať si člověk věří v co chce, ale ať se neschovává za tak laciná srocení, jako jsou církve všeobecně.
Ačkoliv mám jinak Sienkiewiczovy knihy moc rád, Quo Vadis mě zklamalo. Z jejích stránek se na mne valilo až příliš mnoho křesťanské ideologie, takže mi chvílemi připadalo, že si nečtu beletrii, ale trochu lépe napsané vydání časopisu "Strážná věž" nebo "Probuďte se". Nic proti křesťanství, ale čeho je moc, toho je příliš.
kniha 100% -------- film 100% ---------- a protože jsem i velkým fandou komiksu, tak upozornuji, na skvěle zpracovaný komiks /jazyk je SK+ polská skvělá kresba/ a je volně stažitelný z rapidu, ulozto -- sienkiewicz si zaslouží být doma ve všech třech podobách................
Vysoce hodnocená kniha.
Ale já jsem se ztrácel v pojmech křesťanství, mám radši jeho romány z dějin Polska.
Každý si tu ale najde svoje.
Štítky knihy
křesťanství zfilmováno víra Řím mučednictví rané křesťanství pronásledování křesťanů Nero, římský císař historické romány klasická literatura
Autorovy další knížky
1990 | Quo vadis |
1988 | Pouští a pralesem |
1986 | Ohněm a mečem |
1988 | Potopa |
1995 | Pan Wolodyjowski |
Nádherná kniha, četla jsem jí poprve na gymplu ,skončila jsem ráno v šest a šla do školy,celý den mi nešla z mysli,dodnes se k ní vracím a ty pocity při čtení jsou stejně intenzivní jako při prvním přečtení