R.U.R.
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389954/mid_r-u-r-Nnl-389954.png
4
5835
5835
Vědeckofantastické drama Karla Čapka o vzpouře robotů proti lidem patří mezi zásadní dramata historie české literatury.
Přidat komentář
Neskutečná kniha, která se svým dějem přibližuje nebezpečně blízko k dnešní realitě. Roboti (robot!♥) vyrábění z biologického materiálu dodávají knize v mém případě dost silný hororový podtón, číst knihu s živou představivostí je vskutku zážitek. Antiutopická díla mám moc ráda, vždy mi předají něco nového, co si nadále nosím založené u srdce.
Též musím dodat, že jsem si díky knize neskutečně moc zamilovala jméno Helena.
Naprostá klasika. Mám takové obavy, že se tato kniha začíná nebezpečně naplňovat. Pan Čapek byl velmi inteligentní vizionář.
R.U.R. alebo Rebelsky Univerzálny Román v podaní Karla Čapka znova dokazuje, že Česi ako národ sú pred inými národnostiami o niekoľko dekád mentálne dopredu.
Čo nezostarlo doteraz, nezostarne nikdy.
Len je divné, že sa tejto drámy ešte žiadny režisér naplno nechytil, no zato "opisovači" z Quantic Dream áno.
Ak by toto bola na Slovensku povinná literatúra s radosťou by som sa ju naučil naspamäť.
R. U. R. je dost možná nejvýznačnější dílo Karla Čapka jak z domácího, tak ze světového pohledu. Zejména kvůli tomu jednomu slovu.
Netvrdím, že je nejlepší, protože za prvé od Karla Čapka touto dobou nemám přečtenou velkou část jeho díla, a zadruhé některé z knih, které jsem již četl, R. U. R. předcí (Bílá nemoc). Je ovšem pravda, že v R. U. R. jsou, alespoň v mých očích, obsaženy nejdůležitější vlastnosti Čapkovy (dramatické) tvorby: technická zručnost, inovace a jisté vizionářství, a zejména víra v lidství. Jak říká sám Čapek o této své hře, je o lidech, nikoli o robotech. Ukazuje v ní to, na co pod návalem špatných zpráv zapomínáme, a sice že člověk je to největší, co příroda kdy vytvořila. A to nemyslím nijak idealisticky, já mám do idealisty daleko a jsem si plně vědom chyb, a to i těch obludných, které jsou člověku vlastní. A sice, že člověk bývá pitomcem, tyranem a tak dále. Přesto však zůstává v našich očích, což je pro nás jediný možný úhel pohledu, měrou všeho.
Dále bych chtěl bych vysvětlit, proč jsem tuto drama ohodnotil čtyřmi hvězdami z pěti: důvodem je zakončení hry.
Zde pochopitelně příchází SPOILER.
V samotném závěru hry pronáší postava Alquista nesmyslně patetický proslov o tom, že život nezahyne, ačkoliv již před notnou dobou zahynul, čehož byl sám svědkem (pomineme-li možnost, že někde na vzdáleném ostrově několik lidí přežívá, což opomíjí sám Alquist). Je nesmysl předpokládat, že ve dvou zamilovaných robotech by mělo počátek nové lidstvo, neboť tuto eventualitu popírá vše, co dosud bylo ve hře řečeno. Mnohem lépe než zde zvládl Čapek zakončení dramatu Bílá nemoc, z níž poslední stránka vydá za celou hru.
Velmi slavná antiutopie, která se také proslavila díky prvnímu použití slova robot (mimochodem původně se roboti měly jmenovat laboři, z latinského slova labor - pracovat. A toto slovo vymyslel Josef Čapek, nikoliv Karel). Zajímavé je také, že roboti v této knize nejsou vyrobeni mechanicky ale biologicky. Ačkoliv je kniha velmi slavná a Čapka čtu ráda, mě zas tak nechytla. Ale jedná se o drama, takže čtení zabere opravdu chvíli a pokud ji někdo zvažuje do maturitní četby, tak je vhodná - dá se o ní mluvit dlouho a na pochopení není zas tak složitá. Kniha je každopádně velmi nadčasová a každý by si je měl přečíst.
Roboti. I já se občas cítím jako robot. Jeden úkol střídá druhý a je potřeba je řešit rychle a ideálně bez emocí. Naštěstí máme literaturu, hudbu, kuturu v širším slova smyslu a schopnost vnímat a procítit přírodu. A to je asi to, co nás chrání před propasí přetechnizovaného světa. Musím ale přiznat, že myšlenka, že někdo za nás odvádí těžkou práci, abychom měli více času na sebe a rodinu, není až tak marná :) ...
Tato kniha mi nabízí hned dvojí zážitek. Jednak je to napínavé čtení, které vás upoutá do křesla dokud knihu nepřečtete. A to skoro jedním dechem, protože kniha není ani příliš dlouhá. I při opakovaném čtení mám stále husí kůži u mnoha pasáží. Jednak je to také filosofická kniha plná moudrých myšlenek, nad kterými se prostě musíte pozastavit. Pan Čapek chtěl varovat před rychlým technickým vývojem, před snahou pokroku po velkých věcech, ale najdete toho v knize mnohem víc. Zde jsem si některé myšlenky vybral:
Alquist: Myslím, že je správnější položit jednu cihlu než kreslit příliš velké plány.
Alquist: Já žaluju vědu! Žaluju techniku! Domina! Sebe! Nás všechny! MY jsme vinni! Pro své velikášství, pro něčí zisky, pro pokrok, já nevím, pro jaké náramné věci jsme zabili lidstvo!
Hollemeier (před útokem Robotů): Je tolik krásných věcí! Svět byl krásný a my – my tady – řekněte, čeho jsme užili? Život je veliká věc.
Domin: Nikdo nemůže nenávidět víc než člověk člověka! Udělej kameny lidmi a ukamenují nás!
A i když letos kniha slaví 100 let, tak rozhodně nezestárla. Úvahy o životě lidí, kteří náhle nemusí pracovat, jsou podle mě s rozvojem techniky stále aktuálnější. Spíše je vlastně zarážející, jak mohl pan Čapek něco takového napsat už v roce 1920? Teprve o 20 let později Isaac Asimov vymyslel zákony robotiky. O 67 let později Cameron natočil Terminátora. A takto bych mohl pokračovat dalšími mistrovskými díly o vzpouře robotů, ale Čapek byl první.
Boží úvaha o podstatě člověka a smyslu bytí s nadčasovými tématy, která dovedou k zamyšlení i dnes (piplačka x nekomplikovaná práce s nadhledem, odkaz člověka x žití v přítomnosti...), dokonalým víceznačným koncem a hlavně brilantním tempem zrychlovaným vzájemným přerušováním postav, díky němuž ji slupnete jako malinu. Vlastně takové mistrovské dílo. Až je pomalu těžké uvěřit, že vyšla před 100 lety.
Čtivá kniha se zajímavou myšlenkou, která žene děj vpřed. Z povinné četby moje oblíbená.
Možná, že by to dnes bylo jen na čtyři hvězdy, ale tu pátou si to zaslouží už jen z toho důvodu, kdy tato hra vznikla a co všechno nového se v ní poprvé objevilo. A tím nemyslím jen to samotné slovo "robot". I když je krásné, že je to od slova robit (dělat), což je u nás tady ve Slezsku naprosto běžné slovo dodnes. Vždyť i manželka se tady u nás řekne roba, prostě žena, co umí pracovat a stojí za to si ji vzít ;) Ale zpátky k Čapkovi - spousta budoucích otců klasické sci-fi z Čapka čerpala a dodnes určitě čerpá, na mě například občas šla nálada ze Dne trifidů a ke konci to pak byla Všemi dary obdarovaná... Občas se sice ty jednotlivé lidské postavy pletly, protože pro lepší spád děje jsem neřešil, kdo konkrétní zrovna co říká, ale dobře jsem udělal a kniha byla nejen plná zajímavých myšlenek a pohledů na svět, ale byla i napínavá. A to mám rád. Když to má tah na bránu a čtenář se nenudí.
Čtení této knihy byl opravdu zážitek. Vlastně nevím, co dalšího napsat. Je to úžasné drama, které stojí za to přečíst si jej.
Drama R.U.R. se mi četlo velmi dobře a jeho téma mě zaujalo. Bavilo mě sledovat vývoj Robotů z levné pracovní síly, přes vojáky a vrahy až po citlivé bytosti podobné člověku (v případě Prima a Heleny). Myslím, že vidět toto dílo v divadle by byl opravdový zážitek.
Hodně fajn kniha. Velmi poutavá, zajímavá, a také v neposlední řade i kniha ve které se poprvé objevilo dnes velmi používané slovo Robot. Tato kniha ale končí pro lidstvo nepříliš dobře.
Velmi podařená kniha. Jedna z mých nejoblíbenějších knih, ke které se stále vracím. Lehká ale i těžká.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie roboti divadelní hry rozhlasové zpracování klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Zajímavá a hodně nadčasová kniha, která předpověděla spoustu věcí dopředu. Doporučuji přečíst. Opravdu nezklamala.