R.U.R.
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474718/bmid_r-u-r-p9P-474718.jpg
4
5862
5862
RUR Rossum’s Universal Robots : kolektivní drama o vstupní komedii a třech aktech.
Přidat komentář
Sice se s tím nerada chlubím, ale moje učitelka na biologii je tak trochu můj knižní guru. Samosebou, nečte YA, kterou čtu já (a někdy bych ji číst opravdu neměla), ale má zkrátka dobrej výběr, co se klasik týče. A tak mi, během vyzvednutí kytky v kabinetě, doporučila i Čapkovo R.U.R. Jelikož jsem neměla během prázdnin co číst, řekla jsem si "proč ne?". No, trochu to osvětlím.
Kámen úrazu pro mě je hlavně to, že je kniha divadelní hrou. A podle toho jsou napsané i dialogy. Zeptám se vás takhle: kdyby vám před barákem stála armáda robotů, začali byste žvanit o krásách i nekrásách bytí? Jasně že ne. A tady čpí ten problém. Myšlenky jsou postávám vkládány do úst, k tomu ta květnatá mluva. Po přečtení pochopíte. Každopádně, nezdá se to trochu otřepané?
Na přečtení mě bioložka nalákala hlavně kvůli těm robotům. Jenže, tady jsem taky zakopla. Ono je to na začátku hezky představeno a tak, jenže pak... je to hlavně o květnaté mluvě. Nebo alespoň mě to tak přišlo. Prostě to nebylo ani tak o nich, i když by to paradoxně o nich mít bylo. Nicméně, jsem jediná, kdo cítí v krvi vlastenectví za objev celosvětově známého slova "robot?
Z této knížky jsem rozpačitá. A taky trochu ochuzená. Sice jsou to prakticky přepsané dialogy, ale mně se to četlo strašně těžce, chtěla jsem to zuby nehty dočíst. Možná, kdyby se víc popisovalo než filozofovalo, možná, kdyby to byl klasický psaný román s opisy a popisy, ne jen hrubý náčrt s dialogy, by se mi to líbilo. Jinak bohužel, za mě zklamání.
budu se opakovat, ale R.U.R. je vrcholně nadčasové. je to až nepochopitelné, anebo ne? má to spád a hlubokou myšlenku. musím to vidět v divadle.
Od Čapka jsem už četla Povídky z jedné kapsy, které pro mne byly hotovým utrpením, navíc nerada čtu dramata, takže jsem se celkem R.U.R. obávala... Ale naprosto zbytečně. Dílo je na svou dobu nadčasové, přímočaré, neztrácíte se v postavách... A jako bonus je to jen taková jednohubka, kterou máte za chvíli přečtenou. Doporučuji aspoň jako povinnou četbu.
Takže,ano,trvalo mi to kým som sa k tomu dokopala ake prečitanė za dve hodiny a naozaj sa mi to páčilo.Karel mal úžasný nápad a páčil sa mi štýl akým nám dal najavo svoj názor na vytvorenie umelej inteligencie.
Pokud zde někdo Čapkovi vyčítá nedostatečnou hloubku a nepropracovanost díla, tak dle mého nepochopil poselství "knihy". Právě ona přímočarost a jasnost příběhu a kam spěje je to, co je zde hlavní. A to se podařilo Čapkovi sdělit takovým stylem, že Vás z toho mrazí.
Pokud bychom dnes knihu přepsali na moderní pojetí, jistě by byla na ideálních 300 stran, více propracovaná, znali bychom jednotlivé postavy do hloubky, ale na výsledku by to nic nezměnilo. Čapek zde zkrátka dal poselství lidstvu.
Nerada čtu dramata, ovšem povinná četba mě donutila. Sáhla jsem tedy po Čapkovi a vlastně to bylo poprvé, co jsem četla tohoto autora.
Dílo je jednoduše řečeno pecka. Bavilo mě to. Nehledě na to, že autor je opravdu nadčasový, protože má ve svých dílech nadhled a pravdu, k této situaci opravdu jednou dojde.
Za mě rozhodně peckové dílo. Opravdu mě čtení bavilo. Uznávám, že mě trochu odradila předehra, kde mi přišlo, že se nic moc nedělo, ale od prvního dějství mě to chytlo a já nemohla přestat číst.
Hodně věcí mě při tom praštilo do očí. Hlavně ty, které se točí kolem lidí - války, nenávist, lenost, ... Smutné na tom je, že většina a možná i všechno z toho, co se tam o lidech psalo, je pravda. Je důležité si to uvědomit, což je někdy i těžké. Podobná pocit jsem měla i u Bílé nemoci, která se taky točila okolo války a lidí, nenávisti a ješitnosti.
Karel čapek varoval lidstvo před roboty, které nás mohou postupem času nahradit. Když to vztáhnu obecně, tak moderní technologie nás v současné době obklopují na každém kroku. Hodně knih či filmů se točí kolem robotů a také čas od času se objevují články, ve kterých je uvedeno, že se plánují zavést roboti do běžné výroby. Slovo robot vymyslel Josef Čapek.
Dramata moc nečtu, takže kdyby kniha byla napsána jako román, tak bych dal vyšší hodnocení, asi bych měl z četby větší požitek. Každopádně mne oslovil námět knihy. Kniha nepochybně vede k zamyšlení, aby si člověk uvědomil, kam mohou roboti (moderní technologie) vést, pokud se to člověku vymkne kontrole. Závěr knihy se mi líbil, měl v sobě poselství.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Chtěl jsem, aby se člověk stal pánem! Aby už nežil jen pro kus chleba! Chtěl jsem, aby žádná duše nepitoměla u cizích strojů, aby už nezbylo nic, nic, nic z toho zatraceného sociálního krámu! Oh, mně se oškliví ponížení a bolest, mne se protiví chudoba! Nové pokolení jsem chtěl! Chtěl jsem - myslel jsem -
Nikdo nemůže nenávidět víc než člověk člověka! Udělej kameny lidmi, a ukamenují nás!
Není-li lidí, ať jsou aspoň Roboti, aspoň stín člověka, aspoň jeho dílo, aspoň jeho podobenství!
Tak za prvé, nemá se to číst jako kniha určená ke čtení, když je to hra, scénář. Kdo se podivuje v komentáři nad tím, že hra je hra, nechť to shlédne na divadle nebo ve filmu.
A to je ono. Mě fascinovalo, jak jednoduše je to psané a kolik to při tom dává prostoru režijní a herecké interpretaci. Jak jsem jako divák závislý na tom, co ti další v tom viděli a cítili a sdělili mi ze sebe a ne z Čapka. Nebo ne tak, aby to tam bylo přímočaře vidět, ačkoliv v mimice, intonaci, nebo filmovém pohledu to tam být vidět má. To neni slabost autora, to je schopnost - že dá prostor.
A ovšem uměl psát i jinak.
Jak se říká, nikdy nesuď knihu podle obalu, tak u mě platí nikdy nesuď knihu podle žánru..
Vždy, když jsem si v knihovně půjčila nějakou divadelní hru, tak jsem přečetla pár stránek a knihu jsem odložila. Nedokázala jsem to číst, když tam byly postavy a k tomu jejich text. Ovšem když jsem se jednou půjčila tuhle knihu, tak jsem zrovna byla nemocná a rozhodla jsem se, že ji zkusím.. A bylo to naprosto dokonalé. Během jedné nebo dvou hodin jsem měla knihu přečtenou a strašně moc mě bavila.. Krásně se to četlo a příběh mě velice zaujal.
Můžu jen doporučit.
To nebyl můj šálek čaje.
Mluva je až příliš dramatická a ano, čekala jsem jistý stupeň teatrálnosti, je to drama, ale zde byly dialogy až protivné. Mezi samými pomlkami, odmlkami a "oh" a "ah" se až skoro ztratila samotná replika.
Postavy jsou nepropracované, nerozvedené, děj od úvodu dál je zmatený. Konec dává naději jako odměnu za to, že se tím člověk prokousá.
Dvě hvězdičky za skvělý nápad a vynalézavost. A za tu a tam světlé, moudré okamžiky.
Nicméně k Čapkovi se jen tak nevrátím...
Jedna z mnoha ukázek Čapkovy geniality… další je ta, že slovo robot se přesunulo ze sfér sci-fi do reálného světa a stalo se naším denním chlebem.
Vzpoura strojů, nadčasová úvaha o lidstvu a ještě perfektní vizionářská sci-fi... A to jen na několika desítkách stránek.
I ten konec je dokonalý. Právě proto, jaký je. Nevím, jak to napsat – prostě to perfektně sedne.
„Člověk ani neví, má-li si je ošklivět, nebo - jim závidět nebo snad - je litovat."
Absolutně dokonalé!!!!!!Nejsem moc velký fanda sci-fi,ale tohle mne dostalo.Téma a příběh děje mne natolik strhnul, že jsem nemohla přestat číst.Těšila jsem se na konec,byla jsem tak zvědavá a pak moc překvapená /příjemně/. Velice doporučuji. Vhodné k zamyšlení nad životem, jeho cenou a hodnotami.
Nejenže Čapek vymyslel skvělý příběh, ale i po vědecké a filozofické stránce je R.U.R. mimořádné. Čapek řeší věci, které se alespoň v mainstreamových kruzích neřešily desetiletí a teprve v posledních několika letech se dostaly do širšího povědomí otázky, jako co nás dělá lidmi a nebo co bude, až bude umělá inteligence plně nezávislá na lidech.
Tahle kniha by byla revoluční, i kdyby jí někdo napsal letos, ne tak před téměř 100 lety! Děsí mě, když vidím ve zpravodajství robotku Sofii, která umí odpovídat na dotazy lidí a vypadá a chová se jako člověk.
Jsem jednoznačně pro technologicý pokrok, ovšem jednou až dojdeme k singularitě umělé inteligence, bojím se, že z toho jako lidská rasa nevyvázneme úplně dobře...
Opět jedna skvělá vize. Jen postavy si mě tak naplno nezískaly, jak to mají u Čapka ve zvyku. Je tu ale několik naprosto špičkových výjevů:
Moc jsem se nasmála pojmenování dvojice Marius a Sulla ("Oh, myslili jsme, že Marius a Sulla byli milenci.") nebo jak Nána čte noviny: „Po-sled-ní zprá-vy. V Ha-vru se u-sta-vi-la prv-ní or-or-ga-ni-zace Robotů.“ – To nic není. Tomu nerozumím.“
A vrcholová: „Ukážu vám v muzeu, co spackal za deset let dohromady. Měl to být muž, žilo to celé tři dny. Starý Rossum neměl trochy vkusu. Bylo to hrozné. Bylo to hrozné, co udělal. Ale mělo to uvnitř všechno, co má člověk. Skutečně, úžasně piplavá práce. A tehdy sem přišel inženýr Rossum, synovec starého. Geniální hlava, slečno Gloryová. Jak uviděl, co tropí starý, řekl: „To je nesmysl, vyrábět člověka deset let. Nebudeš-li ho vyrábět rychleji než příroda, pak na ten celý krám nakašlat.““
Škoda, že je to ve formě dramatu, protože jako román to mohlo být delší a mnohem propracovanější, téma je zajímavé, obzvlášť na tu dobu, ale ten velký potenciál prostě využit nebyl.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie roboti divadelní hry rozhlasové zpracování čeští spisovatelé Karel Čapek, 1890-1938 klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Úžasné! Je to moje první přečená divadelní hra. Zatím jsem všechny předchozí nedočetla. Ale tohle bylo skělé! Měl by si to přečíst úplně každý. Tato kniha nás varuje před roboty. A já si myslím, že jednoho dne, to bohužel dopadne tak, jako v této knize... Ale možná díky této knize tomu budeme moct zabránit.