R.U.R.
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49049/bmid_r-u-r-LXY-49049.jpg
4
5898
5898
Čapkovo utopistické drama, v němž se světu poprvé představilo slovo robot. Vypráví o továrně, v níž vznikají roboti, kteří pracují za lidi a umožňují tak vzniku jakéhosi ráje. Jenomže nic netrvá věčně a i roboti můžou začít myslet na sebe...
Přidat komentář
Další maturitní knížka, které jsem se ze začátku bál. Nakonec mě pan Čapek mile překvapil. Bylo to čtivé, bylo to poutavé a byla to jedna z mála divadelních her, která se mi vůbec nečetla špatně.
Klidně bych se ke knize jednou vrátil, navzdory tomu, že mě hlavní hrdinka po celou dobu neuvěřitelně iritovala.
Tato knížka je skvěle napsaná moc dobře se mi četla obsah knihy mě dokázal zaujmout prostě jedna z mích nejoblíbenějších knih. Vřele doporučuji :)
Jedna z nejlepších knížek, kterou jsem od Čapka četl. Moc pěkný příběh s ještě lepší myšlenkou. Autor se zde snaží varovat před negativním vlivem techniky na lidstvo. Můžu všem vřela doporučit, klasika je prostě klasika.
Drama R. U. R. se mi moc líbilo. Poprvé jsem ho četla před maturitou, kdy jsem na přečtení vcelku spěchala. Podruhé jsem si ho přečetla nedávno a musím říct, že se mi líbilo ještě víc. R. U. R. v sobě skrývá hlubokou myšlenku, která vás nahlodá – a vy si musíte položit otázky, kam ta přemíra techniky okolo nás vede? Nebude jednou vše plně zautomatizované? Stroje za nás v tuto chvíli dělají již spoustu činností, není možné, že za nás budou jednou i žít?
R.U.R. není sci-fi knížkou ani knížkou o technice. Je to dílo poměrně prostým způsobem vystihující poměry, které světu vládly, vládnou a vládnout budou. Stejně tak prostá je i jeho hlavní myšlenka, totiž že lidstvo má sklon samo sebe zahubit.
Jsem vždy u vytržení, když čtu autora jako je právě Karel Čapek, co dokáže vystihnout lidi, populaci, lidství obecně. Popsat a charakterizovat kouzelným způsobem jejich pozitivní vlastnosti, ale i s trpělivým citem a taktem vystihnout jejich temnější povahovou stránku. Zde bylo v podobě hlavních hrdinů zastoupeno více či méně od každého něco, různé lidské typy - různé pohnutky - různé názory na věc i na budoucnost - různá jednání, což ostatně bylo patrno i v jejich pojmenování. Co mě osobně zaujalo na R.U.R. nejvíc, je ona neutuchající naděje, že ještě existuje šance na záchranu. Že oním určujícím principem nemusí být moc a vláda nad světem, ale láska k bližnímu. A že ona láska umí být opravdu mocnou a lidství zachraňující zbraní. A za to, že Karel Čapek dokázal nad lidmi nezlomit hůl, má můj obdiv.
A abych nezapomněla zájímavost, jak je zde dobrým zvykem - poprvé bylo použito slovo ROBOT!
Překrásný příběh o lásce .... Pan Karel Čapek byl opravdu skvost české literatury. :)
Moje nejoblíbenější kniha od Čapka, ještě že jsme si jí museli povinně přečíst, jinak bych na ní asi nenarazila, což by byla velká škoda. :)A konec? Prostě dokonalý! :D
Požádali jsme svědka na naší svatbě, aby přečetl při obřadě závěrečnou Alquistovu řeč, takže mám k této knize silný vztah. Je to poučné a velmi krásné drama. Čapek mne nikdy nezklame a ráda se k němu vracím.
Mě se tedy RUR líbil. Ze začátku mi sice dělalo problémy se zorientovat (ale to mě dělá u dramat pořád..) ale výsledek byl krásné čtení :)
Knihu jsem přečetla za chvíli a mám z ní poněkud rozporuplné pocity. Místy je velmi patetická, nedává smysl, hlavně ve chvíli, kdy se hlavní hrdinka má rozhodnout, jestli si vezme předáka té společnosti... A sci-fi taky nic moc. Celkově mi připadá, že tady psal Čapek pod svou úroveň, minimálně pod úroveň toho, co jsem od něj zatím četla. Za morální ponaučení 3*
Kdo tvrdí že povinná četba nemůže být skvělá? Já rozhodně ne.
Nelituji toho, že jsem tuto knihu vzala do ruky.
Pro mě, jako pro fanouška sci-fi, to byla povinnost si ji přečíst a vůbec nelituji. Karel Čapek je nejlepší český spisovatel. A každé jeho dílo má něco v sobě.
Čapek, pro mě nejlepší český spisovatel. Jedno z mnoha výborných dramatů. Přelomové dílo, na které se začíná zapomínat. CHYBA!
Ač součást povinné četby, knihu jsem přečetl ve dvou dnech. Určitě jedna z nejlepších a nejčtivějších knih k maturitě. :-)
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie roboti zfilmováno divadelní hry rozhlasové zpracování čeští spisovatelé Karel Čapek, 1890-1938 dramata Národní knihovna ČR sci-fi klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
„Alquist: Já žaluju vědu! žaluju techniku! Domina! sebe! nás všechny! My, my jsme vinni! Pro své velikášství, pro něčí zisky, pro pokrok, já nevím, pro jaké náramné věci jsme zabili lidstvo! Nu tak praskněte svou velikostí!...“
R.U.R je dílko, které není rozsahem nějak dlouhé, ale i na těch pár stránkách dokázal pan Čapek vytvořit něco děsivého a zneklidňujícího, něco, co donutí člověka, aby přemýšlel už při četbě, a aby se zamýšlel nad jeho řádky i po dočtení. A aby ho u toho přemýšlení mrazilo v zádech. Co je podstatné?! Pokrok. Přímočarý pokrok. Pokrok za každou cenu i na úkor všeho ostatního, ať už jsou to lidské hodnoty, city a v konečném důsledku i lidský život. Přesně tak na mě působily úvahy jedné z hlavních postav Domina. Ano, jeho původní myšlenka měla být ryze dobrá a všem prospěšná, ale svět není jen černý a bílý a ty nejušlechtilejší ideály se bohužel celkem často zvrtnou. Chtěl zbavit lidstvo bídy, povinností, práce a námahy. Mělo si už jen užívat životních požitků, námahu by obstarali roboti. Díky nadbytku materiálních hodnot a věcí, které by roboti produkovali, by už neexistoval nedostatek a každý by si bral, co by zrovna potřeboval. Byl by to takový domnělý umělý ráj. Jenže …Něco se zvrtlo a lidi začali být nepotřební. Došlo k tomu, že se přestali množit, přesněji – nemohli. Zato robotů se sériově vyrábělo víc a víc, a jejich moc postupně rostla a lidé si toho, že je něco špatně, všimli až příliš pozdě. Hodnota lidského života v posledních chvílích nabyla na významu a to, co zato stojí a je podstatné si nakonec uvědomili i hlavní hrdinové – bohužel pro ně pozdě:
„Hallemeier: Byla to veliká věc, být člověkem. Bylo to něco nesmírného. Ve mně bzučí milión vědomí jako v úle. Milióny duší se do mne slétají. Kamarádi, byla to veliká věc.“
V poslední části šlo o zoufalou snahu robotů zachovat vlastní existenci. Podstatné bylo ale také to, že si roboti neuvědomovali vůbec jednu zásadní myšlenku a to, že lidé bez robotů byli schopni žít, ale roboti bez lidí nikoli. Což dříve nebo později muselo vést k jejich zániku. Konec symbolizoval určitou naději. Příběh snad ani nemohl končit jinak…
Co se rozsahu týče, jak už jsem naznačila, je to dílko, které se dá přelouskat hodně rychle (ne ve dnech, ale v hodinách – když je čas). Řešit styl u pana Čapka také nemá smysl, on byl a je prostě Pan spisovatel a i když je v povinné četbě, tak jeho díla jsou tak nadčasová, čtivá a místy zneklidňující, že zaujmou snad každého.