R.U.R.
Karel Čapek
• Rossum´s Universal Robots. Kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích. Edice: Bratří Čapkové: Spisy ; sv. 10 Vydavatel: Aventinum - nakladatelství Dr. Ot. Štorcha-Mariena. 10. vydání.
Přidat komentář
„…Lidem, kteří mají ideje, by se neměl dávat vliv na věci tohoto světa.“
Letí to, je to už víc jak 100 let co Čapkovo R.U.R. přineslo světu nový rozměr toho, jak definovat, ale hlavně, jak vnímat, stroje, zvlášť pak ty humanoidní, řekněme, disponující našimi, lidskými, vlastnostmi.
V současném zvláštním čase je tu navíc ještě jeden aktuální rozměr téhle hry, totiž, byla napsaná na vrcholu tehdejší pandemie španělské chřipky.
Pan Čapek, už před 100 lety, jako správný a geniální vizionář, v době technického rozmachu a víry v jeho neutuchající pokrok, dokázal varovat! A víte před čím? ... hlavně před lidským rozumem! Ale taky dokázal dodávat naději, a stále mu věřit … věřit v jedinečnost lidskému rozumu!
A jak je vidět, je jeho varování před rozumem i jeho neutuchající víra v rozum, (ohlédneme-li se po všech těch rozličných snahách o ovládnutí světa za posledních 100 let) stále potřeba.
Už několikrát jsem různě psala o svém obdivu k panu Čapkovi, který se rozvíjí exponenciálně s každým dalším řádkem, s každou jeho další knihou, kterou jsem kdy od něj četla.
Obdivuji jeho umění pokládat existenciální otázky, vzbuzovat pochybnosti o věcech, braných více méně za zřejmé, běžné, obyčejné, či jednoznačné.
Obdivuji jeho umění klást problematické otázky, a dovést nás tak u uvědomění si …
třeba v případě R.U.R., jak zhýralá je idea bezstarostného světa, o které bez rozmyslu, a dá se říct téměř prostopášně, uvažujeme!
A jací že jsou? Ti roboti z továrny Rossum´s Universal Robots, kteří nám ho mají umožnit … úseční v pohybech a výslovnosti, s bezvýraznými tvářemi a s upřenými pohledy …
„HELENA: Ach, vy jste se narodila tady?
SULLA: Ano, byla jsem tu udělána.
HELENA vyskočí: CoŽe?
DOMIN směje se: Sulla není člověk, slečno, Sulla je Robot.
HELENA: Prosím za odpuštění –
DOMIN položí ruku Sulle na rameno: Sulla se nehněvá. Podívejte se slečno Gloryová, jakou děláme pleť. Sáhněte jí na tvář. …“
Hlavně, abychom se neprobudili pozdě, protože jednoho dne tak vypadat nebudou!
V Čapkově hře to lidé nakonec pochopili, že se příroda už skokro definitivně obrátila proti nim …
„ … velicí vynálezci, co jste vynalezli velkého proti té dívce, proti tomu chlapci, proti tomu prvnímu páru, který vynášel lásku, pláč, úsměv milování, lásku muže a ženy? Přírodo, přírodo, život nezahyne! … Zase se začne z lásky, začne se nahý a maličký; ujme se v pustině, a nebude mu k ničemu, co jsme dělali a budovali, k ničemu města a továrny, k ničemu naše umění, k ničemu naše myšlenky, a přece nezahyne! Jen my jsme zahynuli. Rozvalí se domy a stroje, rozpadnou se systémy a jména velikých opadají jako listí; jen ty, lásko, vykveteš na rumišti a svěříš větrům semínko života.“
Zmiešané dojmy. Na jednej strane silné myšlienky, na strane druhej ma rušilo nespočetne krát použité meno Božie nadarmo. Myslím, že toto dielo v sebe nesie viacero tém na zamyslenie.
Asi jsem výjimka, ale četba k maturitě mě ve většině případů moc bavila. Proto jsem se také rozhodla, přečíst si více klasik. R.U.R a Čapek celkově nezklamali. Výborná kniha, která vás donutí přemýšlet.
Z R.U.R. jsem byla teď stejně nadšená jako po jeho prvním přečtení někdy před 20 lety. Čapek byl génius, který dal světu slovo robot a který psal úžasně barvitě a neuvěřitelně nadčasově. Ani nemůžu uvěřit, že R.U.R. je už stojednaletý stařík!
První kniha od Karla Čapka. Nemusím moc klasiku, ale tady jsem se nemusela čeho bát. Úplňe to předběhlo svoji dobu. Četlo se to hrozně rychle, přečetla jsem to za pár hodin.
V této době covidové mi to přišlo jako dosti aktuální téma. Pevně věřím, že přežijí a zvítězí lidé a ne jen někteří vyvolení "roboti".
Predehra super, prvni a druhe dejstvi nuda, jen hromada spatnych rozhodnuti (az prehnane spatnych) a blbych nazoru, ale treti dejstvi bylo paradni a samotny zaver se mi opravdu libil :-).
Jsem ráda, že jsem se k tomuto Čapkovu dílu díky výzvě dostala. Trochu mi připomíná další jeho díla - Bílá nemoc, Matka a Válka s mloky, ve kterých se také snažil lidstvo varovat
(před fašismem). Toto dílo beru také jako určité varování. Pokud půjdeme proti přírodě, půjde příroda proti nám. A technika není samospasitelná.
Pokud budu mít možnost uvidět R.U.R v divadle, bude to, myslím, větší zážitek než četba.
(SPOILER)
Další dokonalá kniha od Čapka:)
Na rozdíl od Bílé nemoci končí nadějně.
Na blíže neurčený ostrov přijíždí prezidentova dcera Helena, aby se podívala, jak se vyrábí roboti. Ředitel společnosti Henry jí říká, že to jsou laciní dělníci se skvělou inteligencí a mohou místo lidí bojovat ve válce.
Roboti vypadají úplně stejně jako lidé, akorát nejsou schopni žádného citu.
Henry i ostatní pracovníci se do Heleny zamilují a Henry jí požádá o ruku. Dále se děj odehrává o 10 let později, kdy se trh s roboty rozšířil. Roboti připravili o práci lidi a už nechtějí lidem sloužit, ale chtějí jim vládnout. Helena dostane strach a spálí plány na jejich výrobu. Roboti uvězní lidi na ostrově a jejich jediná šance na přežití je, že jim poskytnou plány na jejich výrobu, které ale Helena spálila. Všichni až na Alquista jsou zabiti.
Dále se děj odehrává o 2 roky později, kdy jediným člověkem na zemi je Alquist a snaží se přijít na plán výroby robotů.
Nakonec si všimne dvojice robotů - Primuse a Heleny, kteří mají city člověka ( mají o sebe navzájem strach)
Alquist tedy začne věřit, že se život opět sám obnoví láskou. Příběh končí s nadějí.
Jedna se o chronologickou antiutopii.
Studentům doporučuji. Díky tomu, že se jedná o divadelní hru, tak se čte rychle a lehce.:)
Ke knize jsem se dostala v rámci výzvy a vůbec toho nelituji. Při čtení tohoto dramatu se člověk totiž rozhodně nenudí. Věci velmi rychle nabírají spád a je opravdu překvapující, jak dokázal Čapek nahlednout do budoucnosti a předpovědět roboty. Navíc, když si člověk uvědomí, že právě v tomto díle poprvé zaznělo slovo, které zná celý svět... No, probudí se ve vás špetka národní hrdosti. Rozhodně věc, která stojí za přečtení už jen kvůli toho, o jak významné dílo se jedná.
Řada lidí chválí R.U.R. pro nadčasovost a přesnost mrazivého tematického přesahu. Myslím si, že přesně toto jsou aspekty, které u tohoto díla považuji za nejslabší. Nechci zpochybňovat Čapka, jakožto naprosto zásadního českého autora, ale tento kousek se svou logikou a pojetím absolutně příčí mému náhledu na danou problematiku.
Děsivé, ale pravdivé! Čapek byl vizionář, nad jehož dílem nikdy nepřestanu nevěřícně kývat hlavou, jak jen mohl ve své době předpovídat věci typu robotů. Tomu já říkám literatura! Dočetla jsem hru včera a ještě stále se nemohu vzpamatovat...
Dokonalost!!! Kdo nečetl, ať hned napraví. Skvěle promyšlené až děsivě reálné..
Příběh byl zajímavý. Spisovatel nám pěkně popisuje hrůzy moderní doby, které se odehrávají v době robotů. Musím uznat, že mě autorova myšlenka zaujala, přestože mi scény připadaly trochu natáhlé. Konec mi připadal idealistický, ale chápala jsem, co nám tím spisovatel chtěl říct. Od Čapka příjemný příběh k zamyšlení. Doporučuji k přečtení
Přijde mi skvělý, že tímhle titulem dal Karel Čapek celému světu slovo "robot". Tak nějak to ve mě vzbuzuje hrdost. ;)
A navíc je to fakt promyšlená vize budoucnosti, i když dost děsivá.
Při čteních Čapkových knih nejvíc obdivuju jeho schopnost psát neuvěřitelně trefné přímé řeči. Jako by chodíval mezi lidmi s diktafonem v kapse a sbíral repliky na ulici, v kavárně, v hostinci či na trhu. Lidi a jejich chování má zmapované vynikajícím způsobem. R.U.R. mě už kdysi spíše děsilo, snad proto, že je tak pravdivé.
Čapek byl génius a nejen pro autorství slova robot, celé toto drama je velmi nadčasové. Dílo vydané roku 1920 čtu v rámci výzvy jako více než stoletou knihu. Premiéru měla hra až v lednu 1921, takže má právě kulaté výročí. Je fascinující, jak je kniha stále aktuální, novátorská a buřičská. Kolik má v sobě zásadních otázek a dilemat. Ačkoliv na jazyku je století znát, obsahově se mu dá vytknout jen málo. Snad mě trochu nesedělo to sdílené poblouznění Helenou, ale zbytek je perfektní. Navíc nám Čapek ukazuje, že naděje umírá opravdu až poslední a vždy má smysl se jí držet.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie roboti divadelní hry rozhlasové zpracování klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Samo dílo osobě je dost sci-fi a antiutopického rázu. Je v ní vylíčeno, jak nás naše touha po vědění, pokroku a ve smyslu věci po něčem dobrém (aby lidé nemuseli pracovat a mohli si více užívat) dožene ke zkáze.
Alespoň je hezké, že vždy můžeme doufat v optimistický konec.
Naděje opravdu umírá jako poslední.
Věda a pokrok je skvělá ale zároveň je to ta nejnebezpečnější a přitom nevyhnutelná věc. Kdo ví, jak se bude žít za dalších 100 let (kdy už to bude 200 let od napsání tohohle skvostu české literatury).
Tohle dílo nebude nikdy dost staré na to aby nebylo současné.