Rázová vlna
František Kotleta (p)
Válka skončila. Zbyla jen vzpomínka v podobě zničené planety, na jejíž povrch dopadly stovky jaderných hlavic. Starý svět zmizel a ten nový je jiný – divoký, nemilosrdný, radioaktivní V jeho troskách řádí měnitelé – nájezdníci, dobyvatelé a hlavně kult, který shromažďuje atomové bomby k jednomu velkému konečnému odpálení. Věří totiž, že Bůh chtěl zničit svět, ale něco se zvrtlo a je třeba dokončit rozdělanou práci za něj. Ale je pár lidí, kteří nukleární zimu nechtějí. Jsou to ti, kteří si pamatují staré časy a věří na nové začátky a v to, že tento svět stojí ještě za záchranu. „Je to naše práce, protože v tomhle posraným světě je to vždycky naše práce. Nezbyl už totiž nikdo, kdo by to mohl udělat za nás,“ říká plukovník Michálek.... celý text
Přidat komentář
Miluji postapo, kdysi dávno jsem hrál Fallout jedničku, dvojku i Tactics (a ne jednou), takže je mi jasné, kde bral autor část inspirace pro sérii SPAD, což není výtka, naopak. Není nic špatného na tom, nechat se inspirovat legendami. Ve Spadu a Poločasu rozpadu se to povedlo, ale třetí díl Rázová vlna bohužel nepřináší nic nového. Po infiltraci a sabotáži na základně měnitelů už sledujeme pouze ústup, bitvu, přesun krajinou a zase bitvu, a tak stále dokola. Málem bych zapomněl, že před bitvou je vždy nějaký ten odstavec se sexem, který určitě nadchne nějakého mimoně (sorry teď se vlastně používá slovo nerd). Už žádná nová zajímavá lokace, žádné pozoruhodné společenství přeživších lidí, už se jen od jedné bitvy k druhé prodíráme tím, s čím jsme se seznámili ve dvojce. Cesta do finále příběhu je dlážděna stovkami mrtvých, smrt je tu tak běžná až vyznívá naprázdno a hlášku která by ji občas odlehčila, aby čtenář pohledal. Myslím, že by bohatě stačilo přidat k Poločasu rozpadu padesát až sto stránek a důstojně to ukončit. Rázová vlna je už jen továrna na slova, která vyplní poslední díl třemi stovkami hluchých stran. Škoda.
Moje chyba je, že jsem knihu začal číst, aniž bych předtím přečetl první dva díly. Takže ji budu hodnotit bez kontextu předchozích dvou dílů. Akce od začátku do konce, postavy sympatické a měl jsem je rád, je tu i dost fajn hlášek, celé to nádherně odsýpalo, ale v celé knize není jediný zvrat, jediný strhující moment a všechno jede naprosto rovně dopředu. Finále je dost rychlé a odfláknuté. Takže pokud máte rádi sprostá slova, fůru sexu, kozy, zvrácený humor, násilí, krev a akci, dostanete tady toho vrchovatě. Ale pokud to rádi nemáte, uberte si z mého hodnocení ještě jednu hvězdičku, protože tentokrát to o ničem víc není.
Něco tomu chybělo oproti prvním dvoum dílům. Nějak se nemůžu ubránit myšlence, že třetí díl tady je, aby mohla být trilogie, ne "protože příběh". Jelikož Kotletu nemám tak načteného (asi) jako všichni ostatní tady, tak nevím. Je to co jsem napsala pomluva nebo rouhání?
Každopádně, na to kolik má kniha stran, jsem četla poměrně dlouho a dělalo mi problém se "zakousnout". Proti prvním dvoum dílům mi čtení vlastně nic nepřineslo. A to není dobrý... :(
Tento díl jsem dal jako audioknihu (čte Borek Kapitančik) a bylo to skvělé! Dost často jsem dal nohu z plynu, abych dojel do cíle o něco později a mohl si doposlechnout kapitolu :-) Asi se poohlédnu i po předchozích dílech.
Jedním slovem nádhera. Poutavý příběh z postapokalyptické doby plný napětí a akce a snahy o zachování alespoň zlomku toho, co zbylo ze starého světa — Součást trilogie.
Jak uz je tu nekolikrat zmineno, predchozi dve knihy mi sedly vic a to hlavne Spad, za kterym ale Polocas rozpadu rozhodne nijak vyrazneji nezaostaval. Co se tyce samotne Razove vlny, tak mi chybi nekolik neuzavrenych pribehovych lini z prvniho dilu, coz me trosku zamrzelo, ale porad to je kvalitni poctenicko se spoustou mrtvol a hlasek. A ac tenhle komentar mozna vyzniva trochu negativne, tak jen ve srovnani s predchazejicimi dily, jinak je to porad skvela kotletovina :)
Tedy ten konec byl zrada (samozřejmě v dobrém), tohle pan Kotleta obvykle nedělá, ale kniha jinak dobrá.
Musím přiznat, že paradoxně druhý díl se mi líbil o chlup víc. I když tady se alespoň zmírnila hrdinova posedlost doutníky.
Knihu jsem uz docetl nejaky ten tyden zpet, ale musel jsem si vse nechat trochu ulezet nez bych cokoliv ukvalane napsal. Pokud bych psal hned po docteni asi by to znelo nejak takto "kniha je naprosto suprova a z konce jsem zklamany ". Nerikam ze neni dobra, ale oproti druhemu dilu je podle meho nazoru slabsi. Je zde par "hluchych" mist, ale co si jinak budem je to proste Kotleta a knihy od nej se ctou bajecne takze se to da odpustit. Neco jeste opravdu malo k zaveru, s odstupem casu jsem rad za to jak to vse dopadli, melo to tak byt. Ac jsem si to v prvnich par hodinach po docteni nepripostel. Tesim se na dalsi knizni serii.
Parádní jízda za záchranou světa. Plukovník David Michálek nakope měnitelům prdel. Zajímalo by mě, kolik mrtvol v tomto díle vlastně vyrobil. Spočítal to někdo? Docela ráda bych si přečetla i Hrdinku z Krakova.
Když se podívám na celou trilogii, tak zatímco první Spad by obstál i jako samostatná kniha, druhé dva díly jsou vlastně jednou knihou rozdělenou někde uprostřed. Proto samotné hodnocení Rázové vlny je trochu zavádějící. Hlavně a především oproti druhému dílu už nepřináší nic objevného, žádné překvapivé zvraty, náhlá úmrtí, šokující odhalení. Jede si prostě v tempu kouřícího doutníčku a haldy vystřílených nábojů. Dokonce už ani ta japonečka není tak zábavná jako ve dvojce. Přesto se ale knížka čte sama, je to především způsobem vyprávění, který má Kotleta v malíčku. On se u toho baví a většina čtenářů bude taky. Co se opravdu nepovedlo je závěr. A to je bohužel problém většiny českých autorů, kdy nedokáží napsat "bombastický" závěr. Nechci tady spoilerovat, takže jen řeknu, že tolik nelogických věcí odporující zdravému rozumu jsem už dlouho neviděl. Kotleta prostě nevěděl jak dílko, které se mu tak krásně rozjelo a nabobtnalo, ukončit s hlavou nahoře. Tak udělal prostě "bum" a všichni nepřátelé jsou mrtví a je zase krásně na světě. Co by tomu řekl plukovník Michálek, to si můžeme asi jen domýšlet, když ale řeknu: "Ani hovno, pane Kotleto, teď jste mě fakt nasral!" tak asi nebudu daleko od pravdy.
Jedno z nej českých post-apo..supr trilogie...doporučuju..těším se na další takovouhle věcičku...
Kdo si stěžuje na přílišné násilí a nechutnosti, ten asi vůbec nechápe o co Kotletovi jde, totiž šokovat násilím a nechutnostmi. Knížka vcelku zábavná, rozhodně zábavnější než druhý díl trilogie, konec mně celkem překvapil, vzhledem k tomu že je to psané v ich-formě.
Musím říci, že od prvního dílu trilogie, Kotletovo vyprávění značně potemnělo. Ubylo humoru a přibylo bezútěšnosti. Ty tam jsou humorné figurky porno herců obrácených na křesťanství a hlášek, u kterých vám tekly slzy smíchu. Právě tady, v první třetině knihy je to nejlépe vidět. Možná proto, že nás tu autor zatím nezahlcuje zběsilou akcí a dává více vyznít neutěšené atmosféře světa, v němž se jeho hrdinové snaží přežít. Hodně mi to připomnělo nejsilnější okamžiky Poločasu rozpadu. A já za to Františka Kotletu chválím.
Poslední díl trilogie zcela naplnil moje nemalá očekávání. Jsem velkým fanouškem postapo subžánru obecně a musím říct, že Kotleta s ním pracuje bravurně. Prostředí, charaktery a lidská povaha ve světě po apokalypse jsou velice uvěřitelné, dobře popsané a zasazení do střední a východní Evropy funguje na výbornou včetně odkazů na nejen českou kulturu. Dějová linie po prvním díle, který jsem bral spíše jako příjemnou oddychovku, nabrala grády a nabídla velice zajímavý příběh s celou řadou rozdílných typů postav. Dostavil se známí pocit, kdy člověka mrzí, že už to končí, avšak prostoru pro případné prequely se nabízí spousta. Konec samozřejmě mohl nabídnout více toho vysvětlení a víc se zaměřit na hlavní záporáky, avšak celkový dojem ze série mi ani trochu nezkazil. Naopak ve mě celá sága vzbudila zájem o autora a určitě se zaměřím na jeho budoucí i již napsanou tvorbu. Navždy ozařuj!
Štítky knihy
boj o přežití násilí brutalita konec světa akční české sci-fi krveprolití otroci postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
2016 | Spad |
2014 | Příliš dlouhá swingers party |
2010 | Hustej nářez |
2017 | Poločas rozpadu |
2020 | Operace Thümmel |
Oproti předchozím dílům nic nového, pořád stejný scénář přesunout se, rozstřílet je a jít dál. Velmi nudné a předvídatelné. Trochu to zachraňuje konec, i když upřímně řečeno také nic, co bych nečekal. Jako oddechovka dobré, za sympatické postavy nechávám 3*, ale popravdě to už trochu nadhodnocuju.
P.S. Asi jsem přišel na to, co mi v této sérii chybí - je tu příliš málo upírů a superupírů :)