Řbitov zviřátek
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406211/bmid_rbitov-zviratek-wrA-406211.jpg
4
5414
5414
Rodina Creedových se přestěhuje z Chicaga a usadí se v půvabném venkovském domě ve státě Maine. Otec je lékař, má zajímavou práci, krásnou manželku a dvě roztomilé děti. Zdálo by se, že jejich rodinné štěstí nemůže nic překazit. Nedaleko od domu je však podivný hřbitov, kam místní obyvatelé pochovávají své zvířecí miláčky. Panuje tu zvláštní ponurá atmosféra temného tajemství, již nelze přesně definovat. To ale není nic proti indiánskému pohřebišti o pár kilometrů dál… Poté, co Creedovým zemře kocour a otec ho tam tajně pohřbí, začnou se dít šílené, nepředstavitelné věci, které jsou horší než sama smrt…... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2019 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Pet Sematary, 1983
více info...
Přidat komentář
Tohle mě opravdu dostalo! Zatím nejlepší, co jsem od Kinga četl. Hey-ho, let's go!
Kniha mě velice zasáhla i když S. King není můj oblíbený autor, tato kniha je neuvěřitelná. Konec mě nejvíce dostal, člověk celou dobu čeká jak to dopadne a pak BUM...prostě masakr. Nedoporučuji pro slabší povahy, i já co mám silný žaludek jsem měla občas problém.
Paráda! Nechal jsem si doporučit ženou, která je na Kinga king! A nemůžu než pochválit....krásně to plyne a pak sek sek BUM! A ke konci je to masakr! Líbilo!
King...to už je prostě záruka dobrého čtení.. Chtěla jsem si knižku přečíst, ať můžu pak srovnávat s filmem, který se chystá
Život mě naučil tomu, že bych neměla odmítat signály, co se na mě hrnou ze všech stran. Možná to byla jen náhoda, ale kvůli těm jistým předchozím zkušenostem tomu moc nevěřím.
Začalo to tím, že mě mamka jednou v létě přizvala k nové filmové verzi Carrie a hned mě seznámila s tím starším, co už viděla. Pamatuju si, že jsem to tenkrát nějak nedokoukala, protože kdovíproč vypadl signál, ale její vyprávění mě navnadilo tak, že jsem si umínila, že se s tím filmem někdy seznámím nějak víc. To jsem sice doteď nedodržela, ale posléze potom se ke mě dostalo předloňské To, kterému jsem se až do té chvíle zarytě vyhýbala. Druhý den po zhlédnutí jsme pak jeli navštívit babi. S kamarádkou jsme tam na sebe potajmu dělaly různé vtipy na Pennywise tak dlouho, až se babi rozhodla, že mi s takovým zápalem, jaký jsem vykazovala, musí půjčit knihu. Přistoupily jste tedy k její rozhodně ne skromné knihovně a hledaly tak dlouho, než si babi vzpomněla, že To už dávno někomu půjčila. A tak, aby mi to nakonec nebylo líto, skončil u mě Řbitov zviřátek. A přiznám se, že mi ta knížka nedala spát jak v noci, tak i ve dne. Propadla jsem obrovské Kingovské mánii, schraňovala veškeré dostupné informace a neskutečně si oblíbila album Brain Drain od Ramones(a hlavně typickou 'Pet Sematary'). To sem ale tak trochu nepatří, že? No, jen jsem chtěla trochu osvětlit, jak moc mě tenhle autor chytil. A že si rozhodně plánuji přečíst i něco dalšího.
Úplný začátek mi přišel lehce nezáživný, takže se se mnou trochu táhl, ale jen do té doby, než přišla první zmínka o Řbitovu. A přestože jsem při prvním přečtení toho prapodivného slova asi pak pět minut zírala na obálku, jestli jsem se nezbláznila, co to tam vidím, teď mi to přijde jako zábavný a naprosto přirozený výraz. Nejspíš záleží na zvyku.
Když přišla událost s Churchem, zarazila jsem se, protože jsem netušila, jak by měl kocour sám vyplnit všechny zbývající stránky. Avšak stačilo se jen znovu lépe podívat na obálku a popřípadě si přečíst úryvek v anotaci a došlo mi, o co tam půjde. A i když jsem to uhádla, stejně to nezamezilo tomu, abych byla jako na jehlách a aby mi běhal i v horkém létě mráz po zádech, přestože jsem na sobě měla svoje kožené kalhoty. Hlavně na konci, kdy se do sebe skládaly dílky toho podivného 'maratonu', mě tenhle příběh úplně paralyzoval. A rozložil, protože mi někdy připadalo, že tu sílu smrti a Proutěného muže cítím někde u svého ramene.
S některými činy postav rozhodně nesouhlasím, ale nelze říct, že bych jim nerozuměla. Ale, jak se už dávno traduje, cesta do pekla je vždy dlážděna čistými úmysly. A přestože přijde dokonce i varování, někteří ho neposlechnou a stejně tu překážku překonají. Jenže pak bychom se neměli čeho bát, čím zpytovat své svědomí. No, všechno zlé je pro něco dobré.
Teď si jinak pohrávám s myšlenkou, že vrátit tu knihu babi hned po dočtení asi nebyl ten nejlepší nápad, protože bych ji nejradši sjela ještě jednou. A jako na potvoru to mají všude vyprodané, stejně jako další tři věci, co bych taky chtěla. Takhle mě naštval asi jen ten nejtypičtější otevřený konec, s jakým jsem se tu - a asi celkově za svoje čtenářské zkušenosti - setkala. Co to jako mělo být? Pokud se přikloním k povaze pohřbených, asi je mi to docela jasné, ale stejně bych asi radši byla klidnější, kdyby se to vysvětlilo. Ale třeba bych tomu pak sebrala jisté mysteriózní kouzlo.
Jinak ještě na závěr tohohle dlouhého sdělení připojím jeden vtipný moment, co se nám stal s kamarádkou, když jsem jí já na oplátku po dočtení pouštěla film - co jen tak mimochodem nabízí jakž takž uzavřené finále, k čemu bych se osobně taky přikláněla - a vyprávěla jsem jí přitom o své asi nejoblíbenější postavě odsud, Victoru Pascowovi. A když se tam konečně v té své důležité scéně poprvé objevil a já jí to s radostí sdělila, kamarádka se na mě zděšeně podívala se slovy: ,,To jsi si jako vážně oblíbila 'tohle'?"
Moje první přečtená Kingovka (už před lety) co mě k mistrovi hororu přitáhla...
Poměrně fajn dílo. Líbilo se mi víc, než TO. Aspoň občas mě z toho mrazilo. Děj měl spád a nebyl uměle natažen na bůhvíkolik set stránek. Za mě ANO.
Klasická Kingovka. Ma všechno co mám na jeho knihách ráda. Rozhodně stojí za přečtení
Stephen King je ďábelský!!
Tahle kniha možná začíná nenápadně, ale ten konec je fakt jízda. Je to drsné, syrové, nemilosrdné a King jde přes mrtvoly, když se mu to zrovna hodí. Příběh je to velmi silný, temný, mrazivý a výborně propracovaný. Na konci jsem skoro nedýchala. Neuvěřitelný čtenářský zážitek!
No teda ... Právě jsem dočetla tuto knihu a musím přiznat, že poslední část jsem si sama připadala, jako by na mě působila síla Řbitova zviřátek a já jsem nemohla přestat, nemohla jsem se odtrhnout, dokud jsem nepřečetla poslední slovo. To , že už tak od půlky knihy dokážete odhadnout, jak to asi dopadne a co se stane, neznamená, že knihu odložíte. Naopak. Hej hou, tak jdou.
Má oblíbená Kingovka, ke které se ráda vracím, byť pro mnohé zbytečně zdlouhavá, napínavá od začátku až do konce. Lehce předvídatelný příběh nepoučitelného hrdiny Louise o tom, že není radno zahrávat si se životem a smrtí. Osobitou a především dusnou atmosféru umocňují barvité popisy nevyzpytatelné přírody, nejniternějších psychických pohnutek, i sebemenších okolních detailů. Indiánské legendy se svými postavami jsou samy o sobě již dostatečně děsivé a velmi oceňuji jejich originální zapracování do příběhu. Z Kingova pojetí démona Wedinga (a především toho co dokáže) leze zkrátka mráz po zádech.
Děsivé. Temné. Morbidní.
Z Kinga mě nejenom mrazilo, ale já málem ukápl slzičku, když Louis s malým Gagem pouštěli draka. Taková dojemná kapitola o lásce mezi otcem a synem. Ale to by nebyl King, aby moje rozněžněné srdce doslova nerozdrápal, když poslední větou této kapitoly na mě vybalil (SPOILER), že Gage umře. Pohrál si se mnou pěkně, všivák jeden královský :)
Líbily se mi odkazy na knihy Cujo (i když nepřímo) nebo Prokletí Salemu.
Epilog jsem tak zhltal, že jsem si ho musel přečíst ještě 3x, až jsem začal na rameni cítit chlad. Naštěstí za mnou nikdo nestál a neřekl mi mrtvolným hlasem: "Miláčku"...
Klasický King, napínavé až do úplného konce. Od knížky nebylo možné odtrhnout zrak a když se tak stalo, tak mysl se stále vracela a zvídavost nutila vrátit se ke čtení.
Atmosféra tak hutná, že by se dala krájet.Vždy obdivuji způsob, jakým King dokáže popisovat situace a ten teror, který jsem cítila od jisté chvíle, kdy mi bylo jasné co náš hlavní hrdina udělá u mě nedokáže vyvolat jentak kdeco. Má jediná kritika je snad jen taková, že kniha je místy zbytečně roztahaná.
Na konci jsem měla husí kůži.
Skvělé! Od knihy se nedá odtrhnout. Děsuplná atmosféra, mrazivé popisy... kniha má prostě všechno.
Štítky knihy
kočky zfilmováno americká literatura tajemství horory hřbitovy příšery, monstra vzkříšení nemrtví
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Má druhá kniha v novém roce... Můj druhý King v novém roce.... Můj druhý King obecně, za celý můj dosavadní život. Myslím, že bych měla přestat číst (Kinga) ve zkouškovém, jinak nedostuduju, protože když už ho rozečtu, zabere mi dočtení tak dva, tři dny... Dva, tři dny, které bych měla jinak věnovat usilovné snaze pochopit všechny ty ekonomické pojmy.
Teď ale zpět ke knize... Ke Kingovi mě přivedla jedna skvělá kamarádka, která se včera, když jsem byla přibližně ve třech čtvrtinách knihy, dotazovala, jaký mám na knihu názor. Svůj názor si dovolím sem překopírovat (ač je trošku upraven a zkrácen). Zkrátka a dobře, řekla jsem jí něco v tomto smyslu: "Prvních těch asi 20 stránek byla celkem nuda, najednou přišel takový ten lehce naturalistický hnus, potom to začalo být chvilku lehce mrazivé a pak byl chvilku zase klid. Brzy ale nastane takový ten 'bože můj' moment, 'no to je strašný' moment a pak ten 'jak o tomhle do háje může tak klidně a tak naturalisticky psát' moment... Dál zatím nejsem, ale asi vím, co má hlavní postava teď v plánu, a na jednu stranu si říkám 'bože, jestli to udělá tak je fakt šílenej' a na druhou stranu si říkám, že kdyby to udělal, že to asi má logiku, že mu to přijde jako jediné vhodné a správné řešení, při těch... 'okolnostech'.." - na to mi ona skvělá kamarádka vytkla, že to až moc prožívám (což mě přivádí k myšlence - copak jde King neprožívat?)
Mimochodem - skutečně mi chvilku trvalo se začíst ale po určité... Události už se to rozjelo na plné obrátky. Mrazilo mě v zádech přes den i v noci a za boha si nedokážu uvědomit, co mě tak nutilo číst dál, když jsem člověk, který musí mít u postele baterku, když musí v noci jít na záchod, a "horor" pro mě bylo až donedávna sprosté slovo. A i přesto, že od nynějška mám pravděpodobně doživotní strach z koček, silnic a pohřebišť, bych tuto knihu rozhodně hodnotila kladně, a rozhodně mě tento zážitek neodradil od dalšího Kingova díla... Jen než se do něj pustím, si pro jistotu možná dám menší pauzu, abych tento poměrně silný zážitek vstřebala. :)