Ready Player Two: Nová hra začíná
Ernest Cline
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494566/bmid_ready-player-two-nova-hra-zacina-63b2b41084c7f.jpg
3
318
318
Ready Player série
< 2. díl
Nová fantastická honba za pokladem. V sázce jsou tentokrát dva světy. Jste připraveni? Po vítězství v soutěži vyhlášené zakladatelem bezplatného kyberprostoru Oasis narazí Wade Watts na něco, co znovu zamíchá osudem jeho i celého lidstva. Ve hře se objeví nové a poslední velikonoční vejce s tajemným obsahem, které může Oasis povýšit na zcela novou úroveň a učinit tuto virtuální realitu ještě podivuhodnější – a mnohem návykovější. Wadeovi přibude další soupeř, neskutečně silný a nebezpečný, který neváhá obětovat miliony životů, aby dostal, co chce…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2023 , Laser-books (Laser)Originální název:
Ready Player Two, 2020
více info...
Přidat komentář
Moc jsem se těšila na druhý díl, bohužel ale nedosáhl takové kvality jako ten první. Ne že by byl špatný, i pře svoje chyby mě bavil, ale chyběl mu jakýsi naboj, který první díl měl, a který mě nutil hltat slovo za slovem. Možná za to může změna kterou hlavní hrdinové prošli, a kterou někteří zvládají hůře než jiní. Což je logické a pochopitelné. Nebo také to, že oproti prvnímu dílu, byl ten druhý úzce zaměřený na několik témat, z nichž některá nejsou u nás tak známá. Je to škoda, ale takové už bývá prokletí druhých dílů.
Jakmile autor napíše bestseller, druhý díl je dost často průšvih. Chápu, že srdce nadšenců 80.-90. let plesá při zmínkách o arkádách, hudbě, zpěvácích a jiných dobových výstřelcích, ale řeknu upřímně, že hledat co stranu na webu informace tak, abych je v kontextu pochopila je zatracená nuda.
Abych jen nehanila, samotná myšlenka virtuální reality, která není jen vizuální, ale i pocitová, je dost zajímavá. Kdo ví, kolik lidí by se zbláznilo do představy zahodit svůj mizerný život a strávit ho uvnitř virtuální reality...
Druhý díl vcelku dobře navazuje na první, bohužel už to pro mě není takový úžasný boom jako u prvního dílu. Ne, neříkám že kniha je špatná, naopak ukazuje pro nás asi nevyhnutelnou budoucnost do které bych se osobně nechtěl dostat. Tady už jsem neměl takovou potřebu si neustále googlit zrovna o jakou hru se jedná. První čtvrtina knihy mě moc nebavila. Potom když začal "hon" to už dost připomnělo první díl a knihu jsem dočetl téměř na jeden zátah.
Nemůžu tvrdit, že by Ready Player Two byla špatná kniha, ale kvalit jedničky rozhodně nedosahuje. Autor nám víceméně dává totéž akorát v nudnějším pojetí, kdy se dovzdělal v existenci Sword Art Online, dílko tam zmiňuje a zápletku si částečně i vypůjčuje. Máme tu tak lidi uvězněné ve virtuální realitě, plný virtuální prožitek i s chutěmi apod. a uvědomělou umělou inteligenci. Myšlenky jsou tu rozhodně zajímavé, ale kniha je nedokáže využít naplno. Možná i ze strachu, aby úplně nekopírovala svého japonského bratříčka.
Obecně jsem opatrný s tím, očekávat od pokračování stejnou kvalitu jako u prvních dílů. I tak mi tento druhý díl přinesl spíše zklamání.
Postavení hlavních hrdinů se od prvního dílu pochopitelně změnilo. Teď jsou z nich jedni z nejbohatších a nejmocnějších obyvatel Země a také toho využívají či zneužívají. Zejména Parzival u mě za to ztratil spoustu bodů, přestože změnu jeho chování jsem pochopil a přišla mi i logická.
Naneštěstí jen první čtvrtina knihy je o tom, jak se horní pětka vyrovnává se svou novou odpovědností vlastníků OASIS. A to mi z větší části přišlo jako hrozná nuda okořeněná disfunkčním vztahem jednotlivých členů, kteří byli do té doby zvyklí jednat jako gunteři samostatně.
Opět se fakticky jedná o honičku za „easter eggem“ (překlad na velikonoční vajíčko mi opravdu nepřišlo jako šťastný nápad už v prvním díle). Tentokrát ale může „závodit“ jen elita, kterou spočítáte na prstech jedné ruky.
Problémem je ale hlavně výběr míst, kde hlavní hrdinové musí plnit své úkoly. První díl byl, co se týče témat, hodně obecný, takže pokud jste měli alespoň nějaký přehled o fantasy, sci-fi, knihách, filmech a hrách 80. let, tak jste si vždy byli schopní najít něco, co vás nadchlo.
Druhý díl je ale více zaměřen na okrajové zájmy 80. let, které toho českým čtenářům už tolik neříkají. Zejména o filmech scénáristy Johna Hughese, od kterého můžete znát zejména komedie Bláznivá dovolená nebo Sám doma. Naneštěstí se ale téma točí okolo osmdesátkových teenagerovských komedií, které se u nás moc neprosadily právě proto, že prostředí, ve kterém se odehrávají, je pro nás příliš cizí.
Ještě daleko horší je pak další prostředí, planeta věnovaná zpěvákovi Princovi, která mě vůbec neoslovila. A to nejen proto, že jsem nikdy nepochopil, proč je tenhle zpěvák tolik zbožňován. Tahle „hudební“ část knihy mi pak také přišla jako ne moc dobrá vykrádačka anime Scott Pilgrim a jeho skvělého filmového ztvárnění.
Příběh už pak ani nedokázalo zachránit, když se autor vrátil do známějších geekovských vod tím, že část příběhu umístil do Středozemě. Potenciál tohoto světa ale nevyužil tak, jak mohl, takže i tahle nadějná změna byla nakonec pro mě zklamáním.
Tohle pokračování tak pro mě bylo zklamáním, kdy ho spíše nedoporučuji. Alespoň o závěru se dá říct, že byl celkem vynalézavý, přestože s předchozím dějem toho neměl zaste tak moc společného.
Druhý díl byl zajímavý, ale autor se poměrně často dostává do detailů, které jednotlivé úkoly natahují a obsah je zbytečně zdlouhavý. Hezky se to četlo, zvlášť když jsem rovnou navazovala na první díl.
(SPOILER)
Jak již bylo zmiňováno, rozjezd byl poněkud rozvláčný, pak se děj rozjel o to rychleji, kniha se mi četla dobře. Akorát mě štvalo zbytečné prosazování genderové rozmanitosti. Pozor spoiler.
Poté, co se Art3emis ukázala jako dost naštvatelná, jsem čekal, že se Pars1val dá dohromady s L0hengrin. Během hledání 3. úlomku jsem netušil, která bije, protože uvedená díla jsem vůbec neznal. Jinak na každý úlomek byl kupodivu specialista někdo jiný a vzhledem k časové tísni měli dost štěstí.
Inu, co k tomu říct. Po rozvláčném úvodu se děj dostal do tempa v závěru až překotného. Zezačátku se mi to vše zdálo překombinované, příliš přitažené za vlasy, ale po přečtení začínám knihu vnímat nejvíc jako varování. Lov nebyl tak povedený jako v jedničce, ale i tak byl pořád docela ok.
(SPOILER) Po skvělé jedničce jsem celkem nemile překvapená. Autor se snažil novým zajímavým způsobem oživit příběh horní pětky, ale celkově jsem k dílu dost skeptická. Kniha se točí většinou kolem Tolkiena a sem tam zabrousí i k jiným arkádovým zajímavostem. Co mě trochu dostalo, tak i sem jsme museli zahrnout nebinární a "jako co se dnes cítím" nešvar dnešní doby. Nemám proti tomu nic, ale spíš nemám ráda, když se to uměle vytahuje a odůvodňuje. Asi by mi přišlo milejší, kdyby to bylo napsáno jako fakt a ne k tomu kupa okecávaček. Celkově se to přečíst dalo, hon na Sirénu byl zajímavý a i zakončení nebylo špatné. Vyšší hodnocení ale dát nemohu.
Druhý výlet do světa OASIS byl dlouho očekávaný přiznám se ale, že s rozpaky. Mezi Ready Player One a Two jsem si střihnul Armadu, která pro mě byla velkým zklamáním a tím pádem jsem s obavami přistupoval k pokračování osudů Horní pětky. I přesto, že nedosahuje kvalit jedničky se díkybohu úplný průser nekonal – dystopický svět virtuální reality byl obohacen o vynález headsetu UNI, který umí navodit prožitky jiných lidí ve všech smyslech. Bohužel se jí zmocní jeden mocný NPC lump, který vmanipuluje Wadea do dalšího questu ve stylu původního honu na Easter Egg. Jak už jsem zmiňoval tento 6-ti dílný hunt není tak povedený a přitažlivý jako první, herní a především popkulturní odkazy posledních dvou dekád minulého století jsou snad za každou větou ( u filmů Hugherse a tvorby podivného popového stvoření jsem se jaksi nechytal ). Tolkienův Silmarillon je sám o sobě ukrutně těžká četba a co mě nejvíc vytáčelo bylo časté omílání a velebení dnešního snad všudypřítomného transgender bláznovství. Kolem a dokola návrat do světa OASIS byl fajn, ale nemyslím si, že bylo nutné tvořit pokračování a když už, dokážu si představit povedenější lov, takto jen silnější průměr – 70 %
Moc jsem se těšila na druhý díl této série. První díl mě nadchl. Ale jak to tak většinou bývá, první díl je lepší než díl druhý a tady to platí. I tak jsem se moc ráda vrátila do světa OASIS. A kniha určitě stojí za přečtení.
Zdálo se mi, že druhý díl nebyl tak dobrý jako první, ale možná to bylo tím, že jsem jedničku četla už před několika lety. Chvíli mi trvalo, než jsem se rozpomenula na děj prvního dílu. A Jelikož nehraji žádné hry na PC, tak jsou pro mě některé hráčské pojmy neznámé a příliš abstraktní. Moc se mi ale líbily různé odkazy na filmy a hudbu. Naladilo mě to až natolik, že jsem se vypravila do kina na Mijazakiho a pustila jsem si něco na Netflixu a YouTube. Doporučuji Vám to také. Stojí to za to. Veškeré odkazy jsou skvělé. S autorem bychom si rozuměli.
Oproti prvnímu dílu mi to přišlo slabší. V úvodní cutscéně se dozvíme, o co asi půjde. Další kapitoly asi až do páté jsou pramálo zajímavé a teprve dál se děj rozjíždí. Odkazy na popkulturu jsou ze začátku zábavné (řadu vecí znám, spousta mě míjela, ale googlit se mi to nechtělo). Ovšem to šílenství kolem pátého úlomku točící se kolem Prince, to bylo utrpení. Vím, že existoval, ale jeho tvorbu moc neznám, ale přišlo mi to přehnané (ovšem blesky trestající pomlouvání nejvyššího, to bylo něco...). Oproti tomu hledání šestého úlomku založené na znalosti Tolkiena mi přišlo dost odfláknuté a krátké. Ale Silmarillion jsem také nedočetl, takže chápu Wada - a možná i proto to autor moc nerozváděl.
O infarktové zvraty v závěru není nouze, protože pár věcí Wade zamlčel, ale je jasné, že kdyby je vyzvonil, tak je napětí v háji a kniha nebude zajímavá.
Každopádně zajímavé dílo hodné přečtení. A takhle trojka, nebyla by?
Bylo milé shledat se se starou dobrou Horní (skoro) pětkou, ale o poznání slabší dílo, než jednička. Mělo to své nápady. Umělo to pohltit, ale po přečtení mám spoustu otázek, na které nenacházím odpovědi a něco je za mě až utopicky nereálné, ale já nejsem odborník na VR a AI.
Souhlasím s ostatními recenzemi, že mi ta všekorektnost lezla krkem a absolutně mě nebavila ta Fialová část. Pro někoho, kdo o něm neví nic a na jeho hudbě neujíždí to bylo nicneříkající a nekonečné. Musela jsme hodně googlit, abych se v ději aspoň trochu orientovala.
Dvě hvězdičky za čtivost. Navíc, klobouk dolů, že Cline po jedničce našel ještě další odkazy na osmdesátky. Ale jinak? Obří celosvětovou firmu s OASIS vlastní 4 děcka, která se o firmu vlastně nijak nezajímají a vede ji jistá "šedá eminence" Faisal. Přišlo, že by jim mohl podsunout jakákoliv data a do jednoho by mu to odsouhlasili.... Wade je ubulený narcistický závislák na VR. Jak je konec jedničky sentimentální, tak tohle tu čekejte po celou dobu, přičemž ty bláboly vrcholí a nekončí. Samozřejmě nechybí hora empatie, sladkobolných řečiček, odsouzení osmdesátek, kde jsou převážně jenom bílí a hetero, chybí snad jem jednorožci... Věty typu, kdy si díky VR jeden z členů uvědomil, že ho vlastně vždy Prince i přitahoval a proto ho odmítal, ale teď chápe, že je to normální... No, každý hned pozná, že je to současná kniha z Ameriky. A úplný konec? Sama jsem se styděla, že to čtu...
„Je lepší mít
sebedestrukční tlačítko
a nepotřebovat ho,
než ho nemít
a potřebovat.“
Ready Player Two je lepší než Ready Player One. A to z několika důvodů. Ten hlavní je, že tady jde opravdu o život. Hra už se čtenáři nezdá jako hra, ale snaha o přežití. Uměle stvořená inteligence chce zničit celý, přinejmenším herní. svět a všechny nalogované uživatele. Jinak klasika. Máte úkol něco najít a přes hádanky z her, filmů, knih nebo hudby se pomalu dostáváte k cíli mise. Konec by se mnohým mohl zdát až geniální, což o to. Jenže, když jsem si uvědomil, kde mají hlavní postavy schovanou kosmickou loď – tak mi konec zas tak geniální nepřipadal.
Malá ochutnávka:
Jinak řečeno, ONI ti umožňuje prožít okamžiky jiných lidí. Vidět svět jejich očima, slyšet jejich ušima, čichat jejich nosem, chutnat jejich jazykem a osahat si ho skrz jejich kůži. . . . ONI je nejmocnější komunikační nástroj, jaký kdy lidstvo vynalezlo. A nejspíš je i poslední, který kdy budeme potřebovat vynalézt. . . .
Avšak má to jeden obrovský háček. Než opravdu začne hrozit nějaké nebezpečí a půjde o život, musíte přečíst asi sto šedesát stran tlachů a zbytečných informací. Pravda, je v tom zase dost popkulturních odkazů. Ale na některé odkazy jsem koukal se smíchem. Jak může být populkurní jedna americká kapela, která vydala jen jedno album a pak se nenávratně propadla do zapomnění. Dokonce jsem zapomněl i její jméno, natož abych někdy vůbec slyšel to jejich album. Další věcí, která by mě vlastně v dnešní době už neměla překvapovat, je trochu hanobení Tolkiena – což mě u popkulturní knihy hodně překvapilo a naštvalo. O co že jde? O to, že se v této knize na něj spílá a nadává, že neměl černýho elfa, černýho člověka ani černýho trpaslíka. Černý Legolas, to už by bylo asi hodně gender. Ale současný svět si to žádá, alespoň je to vtloukáno do hlav sledovačům televize a reklam, každý den.
Citát: Když se stanete slavným, další rok nebo dva se chováte jako totální debil.
Další věc, která mě hodně rozesmála byla situace, kdy se Perzival nalogoval do ONI, skočí tam z okna, začne lítat jako Batman a po odlogování řve radostí, že to tam opravdu funguje jako v reálu . . .
Dobrý den jsem syn uživatele Terva a musím vám s lítostí oznámit, že můj táta včera vyskočil z okna, prý je to normální a lidi dokážou lítat – leží v nemocnici a má naraženou slezinu, tři zlomená žebra, dvě ruce a jednu nohu . . .GAME OWER!
Citát: Buď zemřete jako hrdina, nebo se dožijete toho, že se z vás stane padouch.
Pokud bych měla hodnotit čistě děj knihy, dala bych plný počet - zápletka, ač víceméně podobná prvnímu dílu, mě bavila, vše na sebe logicky navazovalo, nové prostředí OASIS bylo realisticky popsané. Není co vytknout.
Nehodnotím ani přehršel referencí na osmdesátkovou kulturu. Tu dobu jsem nezažila, hry nehraju, filmy obecně mě moc neberou, takže základní přehled mám, pokud jsem něco neznala, buď jsem to přeskočila (a nebo pokud to bylo pro děj stěžejní, našla jsem si k tomu víc informací).
Co mi ale vadilo neskutečně, byla přehnaná korektnost - barva pleti, přijímání LGBT komunity, zbytečně korektní názory, aby se žádná skupina čtenářů necítila ublíženě. PROČ? Copak se už i do literatury dostala premisa, že pokud v ní není alespoň jeden černoch a jeden nebinární, nemůže se jednat o dobrou knihu?
Na knize je vidět (a to je můj názor), že nevznikla z iniciativy Clinea, ale že se jedná o objednávku nebo přemlouvání agentů, a snaží se navázat na kvalitu a úspěch prvního dílu.
Já vám nevím. Možná je to tím, že v žánru LitRPG už stihly vzniknout jiné (a mnohem zajímavější) knihy. Nebo je to prostě fakt o tolik horší než jednička. První třetinu knihy zabírá dlooooouhá expozice (ano, definitivně jsem si potvrdila, že tenhle svět a celý Clineův worldbuilding nedávají smysl), druhou třetinu další „hon“, tentokrát za sedmi úlomky duše Sirény (ty osmdesátky jsou tu už fakt na sílu a, je to jen mnou, nebo proč celá OASIS ve dvojce působí o tolik směšněji než v prvním dílu?), a celkový dojem zachraňuje jen jakž takž ucházející závěr. Kdyby to byla fanfikce z Wattpadu, asi by mi to celé dávalo mnohem větší smysl.
Štítky knihy
LitRPG (herní svět + fantasy/sci-fi)
Autorovy další knížky
| 2016 |  Ready Player One: Hra začíná |
| 2016 |  Armada |
| 2023 | Ready Player Two: Nová hra začíná |
Nemohu druhému dílu upřít to, že by byl napínavý. V druhé části knihy už se člověk začte tak, jako tomu bylo u prvního dílu. Autor se ale zřejmě rozhodl svést se na vlně woke nesmyslů (což je jeho právo) a první půlka knihy je opravdu utrpením. Všechny hlavní postavy jsou vyloženě na pěst, nesympatické a otravné. K tomu se přidá postava další trpící představou, že je jednou muž a jednou žena. Myšlenky ani nedávají smysl. V tomhle dystopickém světě jsou lidé přemnožení? Když mají sex skoro jenom ve virtuální realitě? A pokud se to týká jenom Afriky, proč je tam pak plačtivá kapitola o tom, jak se Artemis snaží bojovat s hladomory právě v této zemi? A zároveň má Japonsko problém s tím, že jich je málo?
Kdyby se autor vyvaroval těchto "oxymorónů" a soustředil se na geekovskou jízdu, byla by to skvělá knížka. Takto bohužel.