Sluneční bouře
Åsa Larsson
Rebecka Martinssonová série
1. díl >
Na podlaze kostela v severním Švédsku leží mrtvé a rituálně zmrzačené mužské tělo. A na noční obloze mezi vločkami padajícího sněhu tančí polární záře. Rebecka Martinssonová se po letech vrací do svého rodného městečka Kiruny. Kdysi musela toto místo za dramatických okolností opustit a odejít do Stockholmu, kde pracuje jako daňová poradkyně. Nyní se vrací zpět, aby pomohla své dávné přítelkyni Sanně, jejíž bratr byl hrůzným způsobem zavražděn v kostele náboženského společenství, které kdysi založil. Krásná a zranitelná Sanna potřebuje Rebecčinu pomoc, aby se očistila od podezření, jež na ni padlo po bratrově smrti. Rebecka se ocitne před nelehkým úkolem. Při hledání vraha se bude muset vypořádat nejen s policejními postupy, ale bude nucena čelit i dohadům kolujícím uvnitř uzavřené a vyděšené komunity. Bude muset zapátrat hluboko ve své paměti a ve svém svědomí, aby se postavila čelem k temnému tajemství, které za sebou v Kiruně zanechala a které je ukryto pod rouškou všeobecného mlčení.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2010 , HostOriginální název:
Solstorm, 2003
více info...
Přidat komentář
Příběh se odehrává v Kiruně, v severním Švédsku, což je jediný důvod, proč jsem knihu četla a taky jediná věc, která mě na ni bavila - popisy zimy, sněhu a lokality. Jinak se jedná o vcelku neoriginální zápletku s překombinovaným koncem. Jaká škoda, že severské detektivky jsou.... detektivky.
Zase jsem zabrousil na sever. A zase to není chyba. Jen pořád nechápu tu posedlost různými druhy víry. Ale zase by nebylo o čem psát, takže vlastně vše v pořádku.
Celkem nuda, postavy nesympatické, vadilo mi, jak pořád řeší úplně zbytečně psy, kdyby místo toho byl děj barvitější, tak by celá kniha byla lepší.
Fakt nevím. Chvílemi mě kniha bavila, pak zase nebavila. Říkala jsem si, že dám autorce ještě šanci - mrkla jsem se na anotace dalších dílů a ani se mi do dalšího čtení vlastně nechce.
Slušná detektivka, která nijak nepohoršila, ale ani výrazně nenadchla. Zápletka se motá kolem pěkného tématu okresní sekty, ovšem přišlo mi, že zdaleka nebylo využito všech možností. Za drobně nešťastné pak považuji tříštění čtenářovy pozornosti mezi právničku Rebecku Martinssonovou a vyšetřovatelku Annu-Marii Mellaovou, protože příběh by si klidně vystačil pouze s jednou hlavní postavou.
Každopádně jde o dámskou kriminálku a Åsa Larssonová se to ani nesnaží skrývat. Vyprávění naštěstí neškobrtá v romantických vzplanutích, spíš jde o celkový pohled na věc a určování priorit, co je pro autorku podstatné a co ne. Díky tomu se skutečného vyšetřování dočkáme až v poslední třetině. Přesto nemůžu říct, že by se Sluneční bouře špatně četla. V závěru navíc mile překvapila hned ve dvou bodech - tím, jak se hrdinka nemilosrdně vypořádá s padouchy, a finálním zvratem, který člověka donutí podívat se na události jinýma očima. To jsou v důsledku také důvody, proč knihu považuji za lepší než průměr.
Asa se stala mou oblíbenou autorkou. Díky ní jsem se dokonale sblížila s Kirunou a okolím, dověděla se spoustu věcí o severní části Skandinávie i o lidech, kteří tam žijí...navíc její příběhy jsou čtivé, zajímavé, její "detektiv" vlastně není detektivem ale obyčejnou civilistkou...všechny knížky s Rebeckou se mi moc líbily, škoda, že zatím, pokud vím, v detektivkách nepokračuje...
Ve švédské Kiruně je zavražděn charismatický kazatel Viktor. Na žádost jeho sestry Sanny za ní přijíždí její kamarádka, advokátka Rebecka. Detektivům se dlouho nedaří najít motiv brutální vraždy. Ten je objasněn až téměř v závěru knihy a na několika posledních stránkách se rozbíhá akční finále celého příběhu. V knize je dokonale vykreslena psychologie postav a k její atraktivitě napomáhá všudypřítomný mráz a sníh severské Kiruny..
Způsob vypravování mi docela vyhovoval. Kapitoly v knize nejsou dlouhé a to mě jako čtenáři velmi vyhovuje. Nelíbílo se mi však téma celého příběhu, které zachycuje náboženství a náboženský fanatismus. Nebyla to pro mě to příliš zajímavá četba. Vražda také nebyla moc promyšlená, jak se ze začátku zdálo. Dokonce jsem skoro odhalila vraha již na začátku knihy (můj domnívaný vrah byl spoluúčastník vraždy).
Navíc mě opravdu zarážel fakt, že mi nebyla vůbec sympatická hlavní postava Rebecky. Upřímně mě iritovaly její myšlenkové monology a způsob, jakým s lidmi mluvila. Už ze začátku mi přišla sobecká, nekompromisní ve svých názorech a celkově jsem si ji vůbec neoblíbila. To samé platí o postavě Sanny – malé chudinky, která se nedokáže sama o sebe postarat. Jediná postava, která se mi v příběhu zamlouvala, byla těhotná komisařka Mella.
Celkově toto dílo hodnotím jako průměrné, co se týče severských detektivek. Budu opravdu přemýšlet nad tím, jestli dám Åse Larsson a její Rebece druhou šanci nebo se poohlédnu po jiném severském autorovi detektivek.
Trochu mě to zklamalo, protože narozdíl od jiných severských knížek mě tato moc nebavila. Ale je možné, že to nebylo ani tak spisovatelčiným (ne)uměním, ale spíše tím, že téma katolické církve mi není moc blízké a pasáže týkající se tohoto mě spíše nudily.. No uvidíme, co přinese další díl, mělo by to ještě dostat šanci..
Tenhle žánr je pro mne tak trochu ztráta času, a tak kupuji audioknihy a "čtu" je při nepopulárních domácích pracích nebo v autě. Jedno je jisté. Interpret může knihu povýšit nebo zcela "zabít". Ale cokoli čte Jana Stryková je výborné. Takže simono5r - audio určitě ano. Jinak mi obě hlavní hrdinky také přirostly k srdci.
Kniha mě postupně vtahovala do děje a Rebecka se mi zamlouvala čím dál tím víc. Postupně odkrývá indicie a snaží se najít motiv, který je spojuje. Napětí ke konci rychle graduje. Další plus jsou ženské hrdinky (ať už Rebecka, či komisařka Anna-Maria). Láká mě, poslechnout si knihu a v audioknižní podobě.
Asi jsem čekala mnohem víc, ale musím uznat, že na konci se autorka už dostala severským kolegům na dosah... Začátek byl pro mě trochu nudný a konec až trochu moc rychlý, bez zbytečného vysvětlování.... Ale koncová pasáž, kde jde o boj s vrahem - ta se mi líbila. Rozhodně zkusím něco dalšího :).
Poloviční úspěch
Jednou to prostě přijít muselo. Nemohu říct, že by to byl úplný propadák, ale v porovnání s ostatními velikáni skandinávské krimi mně Larssonová přijde jako poraněný kůň na dostizích. Nevím jak u vás, ale u mě by měla šanci jen při absenci právě výše zmíněných velikánů. Co z toho všeho vyplývá? Vyplývá z toho, že další její knížky už číst nebudu.
Jistý recenzent o této knize napsal, že vás do děje vtáhne pomalu. Bohužel já musím podotknout, že velmi pomalu. Při čtení máte pocit, jako by jste se ocitli ve snu nějakého mnicha či jeptišky, která chce zažít nějaké to dobrodružství, ale stále chce být pod ochranou boha. Upřímně jsem čekal, kdy se v knize objeví citace z bible a světe div se brzo jsem se dočkal. Naštěstí jich nebylo tolik. I těch pár řádků mně, ale dokázalo knihu vcelku znechutit. Přesto to úplný propadák není. Při čtení čekáte co bude s vrahem a jak bude jednat. Jeho chování totiž opravdu nelze odhadnout. Čekáte i jak se vyvine postava Rebecky. Pro mě asi nejkvalitnější počin z této knihy. Sestra zavražděného a její přítelkyně je naopak drahý opak. Už dlouho jsem se nesetkal s tak otravným knižním hrdinou. Chvílemi si u ní připadáte, že snad ani není z našeho světa. Co se týče napětí, tak i to najdete, ale bude to dlouho a dlouho trvat.
Sečteno podtrženo jedná se o takový průměr. Postavy jsou tak uprostřed. Některé se vám zalíbí některé ne. Absence všeho náboženského by mně osobně vůbec nevadila, ale někomu zase může vyhovovat. Napětí dávkované po troškách, ale zase i to může někomu vyhovovat.
Všichni hold nemohou být mistři svého řemesla a právě to Larssonová dokazuje. Možná má sérii knih a je úspěšná, ale mnohem víc lidí si přečte a koupí autory jako Kepler, Larsson, Mankell atd.
Začátek severské detektivky je docela slibný a jako ve většině případů drastický. Autorka píše jistě a s nadhledem, četba proto dobře odsýpá. Uprostřed knihy se Asa Larsson točí kolem jednoho tématu a všedních věcí, až máte pocit, že čtete nějaký román. Závěrečná pointa detektivky ale překvapí, takže nakonec musíte uznat, že Rebeca Martinssonová je machr. A pak je tu finále, které vás napne a navnadí na další díly autorky. Během četby jsem měl jednou pocit, že to může být trhák, ale nebyl.
Standardní až průměrná severská detektivka. Neurazí, zabaví, ale nezanechá hlubší dojem.
Po řadě divných a mizerných detektivek jiných severských a německých autorů, se kterými jsem se v nedávné době potýkala, jsem byla příjemně překvapena autorčinou prvotinou. Líbil se mi námět, vylíčení postav i samotná zápletka, zejména využití minulosti advokátky a jejího návratu do rodné Kiruny.
Štítky knihy
vraždy švédská literatura náboženský fanatismus severská krimi severská literatura Kiruna švédské detektivky
Autorovy další knížky
2010 | Sluneční bouře |
2015 | Hůl prokletí |
2011 | Prolitá krev |
2013 | Oběť Molochovi |
2012 | Temná stezka |
Tato kniha mě bohužel zklamala, děj takový nemastný, tedy, že tam šlo hlavně o církev, bych ještě pochopila, ale rušivě na mě působili už zde zmínění psi, nevýrazní detektivové a sem tam zdůrazněné těhotenství hlavní vyšetřovatelky. To vážně nebyly nijak obohacující prvky severské detektivky, ale pasovaly by spíše do červené knihovny pro ženy na mateřské dovolené. Postavu Sanny jsem vůbec nepochopila, ta se chovala, jak žačka pomocné školy, nevím, proč jí hlavní hrdinka vůbec pomáhala.