Rebelka noci
Emily Bold
Stříbrné perutě série
< 2. díl
Thorn už se proměnila z normální dívky v mocnou polobytost – míšence člověka a Stříbrných perutí. Její ohnivě rudé perutě svědčí o zradě, které se v očích klanu kdysi dopustil její otec. Proto se na lov Thorn vydává nejen náčelník klanu, ale také jeho syn Lucien, kterému Thorn darovala své srdce, a současně přitom zlomila to jeho. Thorn uprchne do pověstmi opředeného Glastonbury, aby nabrala ztracené síly. Když se pak ocitne v ohrožení její rodina, musí v sobě Thorn probudit dědictví světla.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , CPressOriginální název:
Silberschwingen: Rebellin der Nacht, 2018
více info...
Přidat komentář
Minimálně stejně dobré jako první díl. Opět to bylo hodně "puberťácké", ale a s tím už jsem se po předchozím dílu smířila. Prostě je to knížka zacílená vyloženě na mladší čtenářky. Co bych vytýkala? Místy to bylo hodně rozvleklé, určitě by si to zasloužilo trochu seškrtat.
Jinak se mi strašně líbilo, jak do příběhu autorka zakomponovala Artuše a kulatý stůl.
Pokračovanie bolo opäť skvelé. Obraciate jednu stránku za druhou a ani si nevšimnete a je koniec... Autorkina fantázia zašla dosť ďaleko...
Po první knize jsem byla neskutečně namlsaná, takže jsem se ohromně těšila. Neváhala jsem a popadla knihu hned, jak vylezla z tiskárny. Musím ale bohužel přiznat, že jsem zažila studenou sprchu. A tolik mě to mrzí, protože ten nápad potažmo příběh měl obrovský potenciál a první díl se mi neskonale líbil. Styl byl v pořádku a i dobře se to četlo, jen mě "zarazil" průběh a vývoj děje. A tím se stalo i to, že jsem tu knihu četla o mnoho déle, než jsem vůbec chtěla a neměla jsem problém jí odložit. Tak nějak mě to postupně přestávalo bavit, držet pozornost a jednoduše se zajímat dál.
Thorn, hlavní hrdinku, která byla až moc mladá, jsem měla relativně ráda. Ale poznala jsem ji i z té druhé stránky, což v předchozím díle vůbec nebylo. Tady měla záchvaty těžké "frackoidity" a já měla chuť jí prostě nafackovat. Nejdřív neví která bije, pak tomu rozumí nejlíp a ačkoliv k tomu přišla jak slepá k houslím, za všechno přece nese vinu ona! Chudinka. Kriste pane. Každopádně, díky bohu, bylo to jen v určité scéně/situaci, a netáhlo se to po celou knihu. To bych tu knihu prohodila oknem, fakt.
Lucien, můj oblíbenec mě taky poměrně zklamal. Bohužel. V prvním díle mi ukázal, jak dokáže být mimo jiné zvrácený a krutý, sliboval krvavou pomstu a bolest Thorn, ovládala ho vášeň a co mi ukázal? Nic. Prázdná slova. Byl prezentován jako mučedník/trpitel, beznadějně zamilovaným, který by neublížil ani mouše a ve finále vůdce. Byť jsem s ním obecně neměla problém, čekala jsem víc. Mnohem víc.
Riley, někdo, kdo mi těmi žvýkačkovými bublinami vždycky vykouzlí úsměv. Jeho osud se mi nelíbil - bylo mi ho líto, ale chápu, že tak musel dopadnout. Přeci jenom se jedná o milostný trojúhelník, ze kterého musí jeden z kola ven. Srdce Thorn nezískal a o "důkaz", že je Stříbrný přišel. Ten konec s Anh byl hodně ubohá náhražka kompenzace, která byla tak umělá, že jsem jí nevěřila a hlavně se mi absolutně nelíbila.
Samozřejmě tam byly další aspekty, které tam neseděly anebo úplné zbytečnosti. Artuše jsem ještě zkousla, ale střílení respektive nekončící kropení kulek ze zbraní? Vážně? Tohle se prostě nepovedlo.
Nacházela jsem i části, kdy jsem se prostě ztrácela. Nemůžu si pomoct, ale ta situace nebyla dobře popsaná - a to především střet na Stříbrném ostrově nebo kterém. Taky samotný konec jsem si spíše musela domýšlet, než abych to z textu jasně vyčetla. Proč tam cpát nějaké domněnky? Copak je problém to jasně a srozumitelně napsat? Po dočtění bych taky zrovna dvakrát netvrdila, že by to měla být zrovna dilogie, protože mnohé není zodpovězené, mnohé by se ještě našlo k naleznutí a rozepsání. Přesto jsem ráda, že pokračování není, a to z prostého důvodu: obávala bych se dalšího zklamání. Případně tam mohl být delší epilog, který by tyto další věci zcela vyjasňoval.
Pro shrnutí série: příběh se mi líbil, byl opravdu netradiční a bavil mě. První část výtečná, druhá už pokulhávala - autorka si na ní měla nechat trochu záležet. Pak to může evokovat dojem, že to je spíchnuté horkou jehlou. Moje romantická dušička je spokojená, a to především z prvního dílu. V tom druhém se mi líbil neznámý začátek a pak nejistý konec. To mezitím? Nic závratného, prostě... Četlo se to dobře a bohužel musím říct, ať mi kdosi odpustí, že obálky jsou z části fakt strašný. Přiznávám, že jsem hrozně na vážkách při hodnocení. Jsem zklamaná z tohoto dílu a rozhodně hodnocení srážím, ale upřímně nevím jak/na kolik. Nechtěla bych být natolik zlá. Něco mezi 3-4*, však ráda a vřele doporučím. :)
"Jsme mocní, Thorn. Pokud je svět proti nám, pak přijde čas, kdy spolu ten svět změníme."
To jsou silná slova. Kniha je dynamičtější než první díl a je napínavá až do samého konce. Nejdřív se Thorn topí v chaosu a trochu moc váhá, kdežto Lucien se snaží všechno urovnat a udělat si v hlavě jasno. Zjišťujeme, že je v něm kus empatického vládce, kterého by si každý národ přál. Příběh v sobě skrývá potenciál na pokračování (některé otázky zůstávají nezodpovězeny), to bohužel neexistuje. Na jednu stranu jsem ráda, že se to úplně nezkazilo (i když ano, jsou tam části, nad kterými jsem protáčela oči). Na druhou stranu je mi líto, že už je té něžnosti konec...
Druhý díl byl opět parádní jízda nebo mám říct let?? Moc se mi námět na perutě místo andělů líbil a doporučuji. Děj mě naplno pohltil, dokud nebyl konec.
Určitě lepší než první díl. Víc akce. Thor už mi nepřipadala tak naivní a celkově se to zlepšilo. Po prvním díle jsem byla zklamaná, ale tenhle to napravil