Řekni vlkům, že jsem doma
Carol Rifka Brunt
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/202018/bmid_rekni-vlkum-ze-jsem-doma-Vke-202018.jpg
4
632
632
Píše se rok 1987 a June Elbusové je čtrnáct let. Je uzavřená a nedůvěřivá, těžko se jen tak s někým spřátelí, nedokáže vyjít ani se svou starší sestrou. Na celém světě existuje pouze jediný člověk, který jí opravdu rozumí – strýc Finn, uznávaný malíř, její důvěrník a nejlepší kamarád. Jenomže Finn zemře na záhadnou nemoc, jejíž jméno Juneina matka dokáže vyslovit jen šeptem, a dívčin svět se převrátí vzhůru nohama. Román je především příběhem o tom, jak dospět, najít vlastní identitu a vyrovnat se nejen s nejrůznějšími nečekanými situacemi, ale i bolestí a ztrátami, které přináší život. Přečtěte si, co se stane, když se zamilujete do někoho, do koho byste se zamilovat neměli. Pochopíte, že žárlivost a pocity viny dokáží zničit i to nejpevnější přátelství a někdy mají ty nejtragičtější následky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , JotaOriginální název:
Tell the Wolves I’m Home, 2012
více info...
Přidat komentář
Příběh dívky, která milovala svého slavného strýce gaye nemocného AIDS, jehož smrt jí krom slz a smutku přinesla i dalšího přítele a setkání se smrtí. Tématu, které je v dnešní době aktuální a je to dobře. Kniha má sice pár hluchých míst (sestra zahrabaná v listech??, Ben a hlavní hrdinka??...), přesto mě okouzlila a ráda ji doporučuji dál. A nebojte, není jen o umírání, ale i o naději, lásce a přátelství.
Krásný přebal s nádherným názvem skrývá plytký, povrchní příběh plný protivných postav, které se chovají tak odpudivě, že vůbec nechápu co a proč že jsem to vlastně četla. Celé mi to připomnělo takové ty velké žvýkačky, které ztratí vzápětí poté, co je strčíte do pusy, chuť a když je budete natahovat, bude dlouhatánská a skoro průsvitná. Tohle bylo taky takové zdlouhavé, mazlavé a bez chuti.
Dospělí bez výjimky jsou omezení, černobílí a jejich jednání nelogické. Děti/dospívající jsou úplně stejně černobílí a jejich jednání kopíruje to rodičů (Co mělo být to zahrabávání do listí? A ten alkohol? Kouření? A ten učitel? He??).
Načrtnutá témata by měla být nosná, ale nejsou. Možná je to tím, že když si člověk něco odžije (bez ohledu na věk), tohle ho skutečně nedojme.
Nejsilněji na mě tak zapůsobila poznámka překladatelky. Ta ťala do živého.
Dojemný příběh dospívající dívky, která utrpí první velkou životní ztrátu. Je nešťastná, rozpolcená a hledá cestu, jak se s tím vyrovnat. Je přesvědčená, že je na všechno sama. Ale zjistí, že to není tak úplně pravda...
V knize je spousta velmi zajímavých myšlenek a úvah. Z větší části se mi také kniha dobře četla, ale na to, jak mě dokážou jiné knihy rozplakat, a na to, jaké jsem na tuto slyšela ohlasy, mi nějaké dvě tři slzy přijdou docela málo. Nejsem si jistá, jestli se k ní v budoucnu budu chtít vrátit, jestli mi stojí za to věnovat jí místo v knihovně. Každopádně si neodpustím domněnku, že autorka chtěla stůj co stůj napsat dechberoucí a hluboký příběh..., no a moc tlačila na pilu.
Kniha byla tak nudná, že i když obsahovala velké a citově nabité téma AIDS, mě neobměkčila.
Možná jsem nebyla v dobré náladě číst takovou knihu a možná,že jsem emočně už jinde,ale tohle pro mě byla ztráta času a ke knize už se rozhodně vracet nebudu
Melancholický příběh o životě a smrti, který je asi určený jiné cílové skupině, ale dokázal mě pořádně chytit za srdce.
Neskutečně úžasný příběh, kterému u mě na určité dramatičnosti ubírala jeho zbytečná rozvláčnost.Ale i tak! Konec knihy byl pro mě jeden velký emoční zážitek!
Pohled do nitra dospívající čtrnáctileté dívky. June je uzavřená a osamělá osobnost, která se svým trápením utíká do lesa.
"Větve stromů byly obaleny starým těžkým sněhem a celý les vypadal nebezpečně, jako by mohlkaždou chvíli zkolabovat. Šla jsem podél úzkého koryta potůčku obaleného ledem a poslouchala, jestli uslyším vlky".
Trápí ji nedorozumění se sestrou, nezájem rodičů, kteří mají daňové období a jejím přítelem je strýc Finn, který zasáhne její svět svou homosexualitou a bojem s AIDS.
Po jeho smrti se spřátelí s jeho přítelem Tobym a hledá odpovědi a viníky.
"Možná, že jsem celou dobu chtěla, aby Toby uslyšel vlky, kteří žili v nejtemnějším lese mého srdce".
V závěru této nelehké četby dojde k pochopení a usmíření. Vlci jsou doma.
Po přečtení nenacházím slov....co napsat? Byl to prostě nádherný příběh, který se dotkl hlouby mého srdce.
Zajimava kniha o mladi a nemoci a vztazich v rodine a hlavne lasce k umeni, neteri a lasce k muzi,jez miloval muze a zivot.
Citlivě napsaný příběh o lásce všech druhů, sourozenecké, milenecké, nevhodné i znovunalezené. O studu a žárlivosti, které jsou zbytečné, ale dokud si je nepřiznáme, nezbavme se jich. O tom, že můžeme ubližovat ostatním nevědomky a ne vždy je čas to napravit.
Co se týká vztahů, je kniha velmi zdařilá, ale pojetí AIDS sklouzlo do klišé a některé postavy (ty, které společnost odsuzuje) jsou tak kladné, že z toho trčí moralismus.
Dlouho jsem se nemohla začít, kniha mě nebavila, závěr to trochu vylepšil. Pointa příběhu je zajímavá, ze začátku ale napsáno dost nudně.
Máte před sebou pěkný příběh, ve kterém se zatouláte do vnitřního světa dospívající June ... místy je to docela příjemné čtení ... hlavně, když se, spolu s June, touláte zasněženými lesy :-) ... ticho a klid hluboce spícího lesa jsou skvělým pozadím ... velice rychle si ovšem uvědomíte, že je to právě jen pozadí ... probere Vás táhlé vytí vlků, které vytahuje na povrch zneklidňující myšlenky, a že jich je ... těch vážných témat, zmatků, problémů a náznaků ... na jednu dospívající introvertní dívku je to až až ... zvlášť když nabydou do až nečekaných a dost bolestivých rozměrů ... a Vám nezbývá nic jiného než držet June palce ... když se potýká s nenaplněností a zpřetrháním citových pout, s umíráním, smrtí, láskou, žárlivostí, ale taky se společenskými konvencemi, tabu a předsudky ... a samozřejmě i s usmířením :-).
Citlivě laděný příběh k Vám promluví jednoduchými slovy, vyšle k vám přirozeně a nenuceně spoustu emocí ... a je jen na Vás, jestli je přijmete, jestli se necháte příběhem oslovit ... nebo prostě jen proletí kolem :-).
Tohle je oblíbená knížka mojí přítelkyně, takže jsem si ji rozhodně musela přečíst taky. Varovala mě, že mě to možná nebude bavit, ale rozhodně jsem zklamaná nebyla. Hlavní hrdinka je úplně úžasná a vážně jsem si ji zamilovala. Knížka je plná nepopsatelně přesných úvah a zajímavých myšlenek. Celý příběh byl uvěřitelný a bylo to psané autenticky, postavy nebyly jen dobré nebo špatné, měly skutečnou a křehkou osobnost a to se mi moc líbilo. Doporučuju každému :)
Štítky knihy
přátelství homosexualita New York smrt výtvarné umění 80. léta 20. století sourozenci AIDS žárlivost LGBT, queer, LGBT+
Řekni vlkům, že jsem doma
Při čtení tohoto příběhu jsem přemýšlela, proč jsem vlastně knihu chtěla mít ve své knihovně. Bylo to kvůli obálce, která mě na první pohled zaujala a křičela, že ji musím mít a nebo to bylo tím dlouhým, zvláštním názvem (anotaci jsem četla až když jsem doma držela knihu v ruce). Něco uvnitř mě mi našeptávalo, že se zamiluji. Ačkoliv některé maličkosti mi úplně neseděly, tento smutno-veselý, láskyplný příběh jsem prožívala spolu s June a skutečně jsem si knihu zamilovala. Vím, že se k ní budu neustále vracet a získala si čestné místo v mé knihovně.