Měsíc nad Soho
Ben Aaronovitch
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/268064/mid_mesic-nad-soho-q4y-268064.jpg
4
598
598
Řeky Londýna (Peter Grant) série
< 2. díl >
Jmenuji se Peter Grant. Ještě nedávno jsem byl obyčejný četnický zelenáč v řadách londýnské Metropolitní policie. Jedné noci jsem se ale při vyšetřování vraždy zapletl s duchem, a všiml si mě tak vrchní inspektor Nightingale, poslední čaroděj Anglie. A tak teď stojím jako člen dvoučlenné speciální policejní jednotky v márnici nad tělem zavražděného jazzmana a snažím se získat z jeho mrtvého těla záznam melodie, důležitou stopu ve vyšetřování jeho vraždy. To fakt umím. A nejen to. A tak vím, že v Soho řádí vrah, který má nadpřirozené schopnosti a jedině naše jednotka je schopna ho zastavit.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
Moon over Soho, 2011
více info...
Přidat komentář
Hezké pokračování Řek Londýna. Užila jsem si peripetie okolo Petrova učení magie i zapojení Leslye.
Trochu mě rušilo, že jednak o jazzu nevím vůbec nic, takže jsem dost často tápala o čem to vlastně mluví, a že Peter Grant, kterého jsem si z prvního dílu představovala tak trochu jako slušňáka, tam souloží jako nezavřený. :-)
Kniha velmi pěkně rozvíjí svět vystavený prvním dílem. Dozvídáme se více o magii i hlavních hrdinech. Celá kniha na mě působí, že je více pro dospělé. Lehká erotika už není v náznacích, akce se rozjíždí na plno. Stále se pohybujeme na jakémsi pomezí lehce zakázané literatury pro mládež a oddechové knihy pro dospělé. Podobně jako v předchozí knize, člověk se může do různých odboček trochu zamotat. Není dokonalá, ale za mě zábavná a dobře plyne.
Tak jsem stále doufala, že když má kniha zde na databázi o mnoho lepší hodnocení, než díl první, že opravdu ten díl lepší bude... a ne... pro mě stále příliš mnoho vycpávky. Třetinu knihy si člověk připadá jak při pročítání učebnice londýnské architektury, druhá třetina se motá okolo irelevantních informací (výčet jazzových zpěváků a co nazpívali sice možná souvisí s případem, ale pro samotný případ je 90% informací stále jen vycpávka) a poslední třetina se zaobírá dějem.
Jsem z toho opravdu smutná, protože zápletka je opravdu poutavá, ale špatně se hledá a mnohdy je člověk tak otrávený z toho plkání okolo, že když konečně dojde na velký zvrat, ani to v něm neprobudí emoce ve stylu "WOW, páni, hustý".
A téma magie je kapitola sama o sobě. Kouzla používají všichni okolo, ale hlavní hrdina se nic moc nového nenaučil, vlastně ani čtenář se nic nového nedoví. Takže i když nás příběh na jednu stranu láká na magii, tak ta je tam tak maximálně někde na střídačce a mám z jejích zmínek spíš pocit, že ji tam autor použil, aby se neřeklo, že o ní nepíše.
Jak jsem byl nadšený z Řek Londýna, pokračování už mě tolik nezaujalo. Nejsem fanoušek jazzu, který sám o sobě není moc fantasy tématem, proto si to zákonitě nemohu užít tak, jako předchozí škodolibou duchařinu. Druhá dějová linie zaměřená na „eticky znevýhodněnou osobu praktikující magii“* už je o něco lepší, bohužel je ale po většinu knihy docela v pozadí a pořádně se projeví až s blížícím se závěrem... Trochu mi chyběla dřívější hravost a nějaké velké překvapení, místo kterého jsme dostali "opakovaný vtip". Na druhou stranu je super, že Měsíc nad Soho na svého předchůdce navazuje plynule a postupně nám odhaluje další zákonitosti čarodějného světa Londýna... I s přispěním Tomáše Kobra, který je moc dobrým interpretem audioknihy...
Právě proto, že jsem si děj tolik neužíval, o trochu víc jsem si všímal i jistých věcí, které mě zlobily už v prvním díle. Jenže tady na ně zbylo víc čtenářovy pozornosti (nebo je autor dříve nepoužíval tolik?):
1) Proč je v knize zmíněno tolik obchodních značek? A opakovaně? Product placement?
2) Skoro každý popis ulice zmiňuje typ dvoj/domků – je libo viktoriánské, tudorovské nebo edwardovské?
3) Milostné eskapády jsou na úplně jiné úrovni a dostaly o řád větší prostor, než jen dřívější "komentování" a "sny".
*Používání termínu "černý mág" už by v současném tavícím kotlíku Londýna nebylo úplně ono.
Výrazně lepší kniha než první díl (Řeky Londýna). Především jsou eliminovány rušivé chyby editora a překladatele.
Děj je slabší a je to spíš takový "věšák" na glosy a postřehy, které jsou velmi úderné a vtipné. Jak psal již někdo přede mnou - mrzí mě, že jsem nebyl v Londýně a neznám více místní reálie - věřím, že pak bych knihu ještě více ocenil. Pokud se autor bude takhle zlepšovat, tak třetí díl musí být fenomenální. Už se na něho těším :).
„Přepadla mě příšerná představa, že mě snad obejme, ale naštěstí jsme si oba včas vzpomněli, že jsme Angličané.“
Líbí se mi způsob, jakým je tato série napsaná. Sedne mi humor a hlavní hrdinové jsou mi sympatičtí. Líbí se mi ústřední myšlenka existence různých zvláštních bytostí a božstev žijících nepoznaně mezi běžnými smrtelníky. Líbí se mi fyzikálně pojatá magie, jejíž podstata je postavená na přírodních zákonech. Jinými slovy má tato série našlápnuto stát se mou oblíbenou.
Jen dvě drobnosti mi čtení trochu kazily. Zaprvé jsem si od předešlého dílu nechala příliš dlouhý odstup, takže jsem si to, co se v něm stalo, už pamatovala dost mlhavě. A jak jsem záhy zjistila, tato série je naneštěstí celkem dost provázaná a nějakými připomínkami minulého děje se autor rozhodně nezatěžuje. Z čehož pro mě plyne jediné ‒ neloudat se a do dalšího dílu se pustit co nejdříve.
A zadruhé mě mrzelo, že nejsem Londýňan, protože to bych si čtení užila dvojnásob. Ale s tím asi nic nenadělám. :o)
(SPOILER)
Aaronovitch je zvláštní autor. Nejdříve zkouší vaší trpělivost zvláštním táhlým vyprávěním, aby pak posledních 120 stránek rozjel koncert (spíš rockový, než jazzový) ve zběsilém tempu. Ale je vidět, jak se více psaním lepší, protože styl podávání informací mi přišel víc stravitelný. Konečně jsem stíhala pobírat jednotlivé indicie a udělat si závěr a tentokrát (což je zázrak, protože jsem zatím u žádný detektivky nebyla schopna vraha ani tušit) jsem věděla, že ta Simone je divná, jen jsem si myslela že to dělá vědomě a vědomě jde i po Peterovi. No a pak přišel ten WTF závěr. Na Lesley jsem teď pěkně zvědavá.
Shrnutí: první půlkou knihy jsem se líně prokousávala asi stejně jako se táhly nedávné teplé dny. Chvilkami jsem knihu odložila, abych se zase k ní vrátila, jako ke starému známému. Opět zde byl britský humor, až jsem se párkrát zasmála nahlas (jako třeba to s těmi žlutými stránkami). Opět chyběla mapa, abych mohla alespoň prstem sledovat, kudy to vlastně Peter běží a co to tak horentně popisuje, když by měl šetřit dechem aby dohnal tu potvoru se zuby. No a pak těch posledních 120 stránek. To byl akční nářez. Taky nám přibilo více sexu, ale bylo to vkusně přidáno do děje. Jen jsem si ho tolik neužila, páč jsem neměla Simone od začátku ráda. Závěrem už jen že, první půlka tak za tři hvězdy, druhá za pět, takže v průměru čtyři a velký hype na další díl, který jsi jdu hned koupit.
Po první knize mnohem lepší dojem, i když i zde ze začátku spousta postav........nicméně jsem se již lépe orientovala..........tak ještě třetí díl, ale trochu později
Na Soho je zajímavá jedna věc.
Protože řídit v něm je za trest,
není tady jediná stanice metra
a nevede tu žádná autobusová linka,
nakonec musíte pěšky.
Pozor pro ty, co knihu již mají přečtenou, může obsahovat spoilery!
Druhý příběh z Londýna s hlavním hrdinou konstáblem Peterem Grantem je akčnější a zdá se i víc propracovanější. Opět tu nechybí jemný britský humor, pár temnějších částí, krev, akce i pár překvapení. Nightingale přiznal, že byl v něčem jako škola kouzel, a samozřejmě nesměla chybět ani humorná narážka na Bradavice. Příběh ve svém obsahu zčásti navazuje na Řeky Londýna, ale ti, co je nečetli, nemusí mít strach, protože vše je v tomto příběhu vysvětleno. Otázka spíš zní, zda by neměl být znepokojen čtenář, který příběhy čte od začátku. Považte, jak asi bude vypadat třeba taková pátá kniha, když v ní bude muset pan spisovatel Aaronovitch vysvětlovat děj předcházejících dobrodružství. No, snad k tomu nedojde a nebo to bude jen takové okrajové.
Citát: Muk pekelných dojde ten, kdo zde kouzel užije!
Musím také podotknout, že tu pan spisovatel tak trochu přitvrdil a některé scény, hlavně ta ke konci příběhu, jsou smutné a nejednomu čtenáři způsobí vlhnutí očí. Což beru jako klad. Nemůžeme číst knihu, aby v ní bylo všechno košer a hezké a příjemné. Nějaké emoce prostě musí být. Jsem rád, že jsem koupil celý box, protože zatím se to vyvíjí stupňovitě, akce a emoce jsou přidávány postupně a dokonce už si čtenář vytváří skupinu postav a bytostí, kterým fandí a nedá na ně dopustit. A tím nemyslím jen dva hlavní vyšetřovatele z dvou členné vyšetřovací skupiny. Naopak velkým záporem, je postava, kterou si Peter Grant sám pro sebe pojmenoval jako Muže bez tváře. Tato postava dodává příběhu napětí a strach.
Malá ochutnávka:
….když jsem se otočil ode dveří, prudce odvrátila hlavu a předstírala, že si čte samolepky na nárazníku auta před sebou. Riskla ještě jeden pohled, ale to už zjistila, že k ní přes ulici mířím. Z jejích rozpaků jsem vyčetl, že panikaří a že váhá, jestli má nastartovat, nebo vystoupit. Když jsem zaklepal na okno, cukla sebou. Ukázal jsem jí policejní průkaz a ona na něj zmateně upřela zrak. Takhle to bývá v každém druhém případě, hlavně proto, že většina občanů policejní průkaz nikdy neviděla a netuší, co to mají sakra před očima......
Navíc je zvláštní prohlídnout si obaly všech vydaných knih. Na všech úvodních obrázcích jsou oči. Velmi zajímavé. Všechny ty obaly má na svědomí Česká malířka, žijící v Paříži, která si říká Ktaiwanita. Vlastním jménem Kateřina Bažantová. Studie jejich obrazů, použitých na přebalech série Řeky Londýna, může být příjemnou zábavou. Obrazy obsahují spousty detailů, hlavně věcí a situací použitých v té dané knize, ...plus ty oči. Někdy jsou až strašidelné, ale je to jen na vás, co vás vystraší a co naopak pobaví. Na přebalu této knihy je hlavně hudba, toto je o jazzu. Navíc obsahuje dortíka, jako sladký zákusek ke knize, a samozřejmě tu najdeme i sanitku. Scéna se sanitním vozem je asi nejsilnější, nejmocnějším, nezapomenutelným a nejveselejší akčním momentem v tomto velmi povedeném příběhu.
Citát: Už ho můžete přestat kopat, je tady sanitka.
Lepší než jednička, rychle plynoucí příběh, který se v tomto díle už nezamotá do překombinované hromádky. A britský humor a wtf konce, to já ráda. V originále nádherná, květnatá angličtina.
Druhý díl jsem četl po delší pauze a občas jsem se ve změti jmen ztrácel, ale vůbec to neztratili kouzlo a neodradilo mou dychtivost po dalších stránkách.
Sarkastický anglicky humor mi je velmi blízký a v této sérii ho je požehnaně, za což jsem rád.
Příběh má svižné tempo a člověk čte, čte, čte a je na konci, který mě velmi překvapil.
Takže druhý díl je pro mě lepší, než první a těším se na další případ. Zvraty a nečekané dějové linky autor umí.
Úžasný rande v Londýně, tak nějak bych asi shrnula Měsíc do jedné věty. Měsíc nad Soho je neuvěřitelně vtipná a velmi chytře napsaná kniha. Postavy jsou propracované a dokážou čtenáře překvapit tím, kam se jejich dějová linka začne ubírat. Tímto pokračováním si mě Aaronovitch zaháčkoval do konce mého života. Navíc dokáže popsat a zachytit atmosféru Londýna tak dokonale, že během čtení cítíte vítr ve vlasech v okamžicích, kdy se Peter prochází jeho ulicemi.
A jako mistr řemesla ukončil Aaronovitch Měsíc nad Soho cliffhangerem, ze kterýho jsem málem vyletěla z kůže.
Chvilku mi trvalo, zase si zvyknout na autorův styl psaní a ponořit se do děje. Popravdě jsem z knihy méně nadšená, než z prvního dílu, kde bylo všechno tak nové a originální. Petera bych označila za sympatického troubu a Nightingale je pořád obestřen tajemstvími. Děj mi přišel občas chaotický s velkou záplavou jmen. A poslední popíchnutí - lepší spád děje brzdí zdlouhavé často zbytečné popisy ulic Londýna i s jejich historií (občas toho bylo vážně už moc a rušilo mě to od děje). A přesto je to moc dobré čtení. Do dalšího dílu už se nebudu pouštět s tak velkým očekáváním, ale přesto se těším. 3,5*
Takové příjemné, oddechové čtení, nemusí se u něj příliš přemýšlet, jen si to užívat.
Peter Grant je můj oblíbený hrdina a vypravěč, protože sdílím jeho vášeň pro historii, architekturu a částečně i pro jazz, oceňuji jeho ironické glosy a i mírné odbíhání od hlavního tématu. Nicméně stejně jako v předchozím díle jsem se trochu ztrácela v postavách (a protože už mám přečtené i ty následující, tak vím, že se to nezlepší, obzvláště, když jsem měla mezi jednotlivými díly několikaměsíční pauzy).
Štítky knihy
vraždy Londýn čarodějnice policie městská (urban) fantasy nadpřirozené jevy vyšetřování
Autorovy další knížky
| 2015 |  Řeky Londýna |
| 2016 |  Měsíc nad Soho |
| 2016 | Šepot podzemí |
| 2017 | Prokleté domovy |
| 2017 | Záludné léto |
To, že čtu druhý díl mi došlo postupně, ale ničemu to nevadilo. Kniha byla taková odpočinkovka na dvě odpoledne, magie, příšery, neohrožený hlavní hrdina občas na pěst... kniha mi nijak výrazně neutkvěla v hlavě a další číst neplánuji. Možná mi uškodilo, že jsem jí četla nedlouho po Nikdykde od N. Gaimana a přišlo mi, že čtu víceméně to samé. Ale obálka je krásná!