Revizor
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1925 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
Ревизор, 1836
více info...
Přidat komentář
Ze začátku jsem byla hrozně zmatená z toho množství postav a všech jejich úřadů, ale když jsem si zapamatovala, kdo je kdo, četla se knížka skvěle a pořád jsem se u ní smála. Rozhodně se musím podívat i na divadelní zpracování ❤
Toto bola lahôdka. Úžasné. Teraz uz len dúfam, že sa mi podarí si to niekde v divadle pozrieť na živo.
Revizor slouží jako předloha pro řadu divadelních komedií, stejně notoricky známých jako třeba Sen noci svatojánské od Shakespeara. Můžeme se tedy těšit na přehlídku absurdních situací, plných lidské malosti a podlézání. Naštěstí vše Gogol dokáže podat tak, že se u čtení člověk necítí trapně, ale dokáže si naplno užít tuhle pitoreskní komedii.
Kniha, která byla dokonce zfilmovaná a stala se z ní klasická komedie. Velmi vtipný pohled na povahu lidí a velmi pravdivá kniha.
Zábavná oddechovka o lidské hlouposti, která opravdu nezná mezí. Bohužel stále aktuální.
Předsudky o ruské literatuře šly stranou. Revizor - ač v dnešní době místy předvídatelné, stále excelentní dílo. Zábavný je i film Revizor z roku 1933, kde Chlestakova zahrál Vlasta Burian tak, že si myslím, že i N. V. Gogol by byl spokojen.
Myslím si, že k pochvale této knihy postačí sdělení, že analogie jejího děje s dneškem je až zarážející...
Klasika o lidské hlouposti, servilnosti, snaze skrýt své prohřešky a hodit špínu na druhého.
To se četlo samo, vtipné, nápadité a oddechové. Ideální na cesty nebo když si chcete něco doslova zhltnout před spaním :)
Kniha se mi četla, co se týče jazyka, bez jakýchkoliv problémů, což mě hned po prvních přečtených stranách velmi potěšilo a navnadilo na další čtení. Mimo jiné tomu pomohly ty nenucené hovorové projevy s nespisovnými výrazy, charakteristické pro každou z vystupujících postav. Bylo to uvolněné, neformální, zkrátka takové, aby to čtenáře (či diváky) bavilo. Opravdu se kniha četla téměř sama, za což jsem moc ráda, jelikož jsem ji měla rychle přečtenou.
Autor se snažil vykreslit do detailu všechny nedostatky lidí, zejména jejich špatné vlastnosti, jež Gogol ukázal na jednotlivých postavách. Sobectví, přijímání úplatků, lži, věření pomluvám a různým neověřeným klepům, lidi chtějí dosáhnout ještě vyšších postů a různých hodností, jdou si jen za svými cíli, o druhé se nestarají, zajímá je majetek, ale ne to, na čem v životě skutečně záleží. Pravým příkladem v Revizorovi jsou hlavní postavy Hejtman a Chlestakov. Žádná z postav mi nebyla sympatická, ale jejich sobecké jednání bylo do jisté míry vzhledem k okolnostem "pochopitelné". Hned v úvodu je scéna, kdy si úředníci vzájemně vyčítají, kdo má kde jaké nedostatky a v podstatě říkají, že to mají dát do pořádku jen na dobu, kdy bude revizor ve městě, potom můžou vše vrátit do původního stavu. Tohle řešení je nelogické a sobecké vůči lidem žijícím v tom městě a vypovídá o tom, jak "vážně" svou práci myslí a jak jim na obyvatelích "záleží". Revizora se bojí, protože nechtějí přijít o ta vysoká místa, která zastupují. Nedivím se, že si potom lidé šli stěžovat na hejtmana Chlestakovovi jakožto domnívanému revizorovi.
Když hodnotím knihu jako celek, jako klasická komedie, u které bych se hodně nasmála, mi to nepřišlo. Zasmála jsem se jen při první scéně, kdy si úředníci navzájem vyčítají nepořádek a nedostatky na svých "stanovištích" a popisují konkrétní situace. Rozhodně pro mě chování postav vtipné nebylo, jejich jednání bylo chvílemi až přehnané a zveličované, což asi takové má být, aby to vyznělo. Gogol se ve svém díle vysmívá společnosti jako takové, jejímu řádu a "spravedlnosti" v ní. Je to nadčasové dílo, v takové společnosti žijeme bohužel dodnes a myslím, že s tím ani nikdo nic nezmůže, že se to bude jen zhoršovat.
To se mi moc líbilo, takové celkem oddechové čtení na jeden večer. Pobavila jsem se, Bobčinskij a Dobčinskij jsou pro mě nejlepší postavy z celé hry.
Nikdy nezapomenu, jak nám třídní na základce vyprávěla obsah knihy. Již tenkrát mě kniha zaujala a tak není divu, že jsem ji následně i ráda četla.
Pro mě osobně moc nezajímavé příběh mě nebavil, ale lehce pochypotelné a lehce zapamatovatelné.
První drama, které se mi obtížněji četlo i přesto rozhodně stojí za to si ho přečíst. Po přečtení se budete nadále smát lidské hlouposti. Rozhodně trefné dílo, které se hodí i do dnešní doby.
Když si tuto divadelní hru přečtete, budete se pořádně smát. Jakmile ale zhlédnete večerní zprávy, úsměv vám z tváře zmizí . Kniha je bohužel do dnešních dnů stále aktuální, ač už skoro 200 let uplynulo od jejího vzniku.
Vtipný příběh u kterého jsem se velmi pobavila, ale líbil se mi osobně více Sluha dvou pánů. Určitě doporučuji k přečtení :-)
Hodně vtipná kniha, hlavně stále aktuální. Je vidět, že všechno se mění, jen lidé jsou pořád stejní. Tuto knihu jsem si také vylosovala u maturity, takže k ní mám osobní vztah.
Štítky knihy
zfilmováno ruská literatura bibliofilie, bibliofilství, knihomilství klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1955 |  Mrtvé duše |
| 2019 |  Revizor |
| 1970 | Petrohradské povídky |
| 2010 | Ženitba |
| 1947 | Taras Bulba |
Srdeční záležitost, ať už v divadle ( divadlo Petra Bezruče ) či v rámci tv inscenace ( především legendární Činoherní klub či v podání pánů Kaisera a Lábuse ).
Svižné, vtipné a především už skoro dvě stovky let aktuální.
"a pokud se tadyhle v dopise zmiňuje Andrej, že jsem taky jenom člověk, tak o tom mi není nic známo."