Revizor
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1925 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
Ревизор, 1836
více info...
Přidat komentář
Perfektní od první do poslední stránky, to je opravdu perla za perlou, snad od všech postav, i vzhledem k době vzniku a zemi. Od Gogola si určitě přečtu i další díla. Těším se, až si pustím film i záznam divadelního představení, na tom se mohou ti správní herci vyřádit.
Kniha je zařazována do povinné četby k maturitě, ale ke knize jsem se dostal až nyní. Knihu hodnotím na 4*. V minulosti jsem od autora četl knihu MRTVÉ DUŠE.
Jedná se o komedii, je to jedna z nejčastěji uváděných ruských her světového repertoáru. Revizor byl poprvé uveden 9. prosince 1842 v Alexandrinském divadle v Petrohradu. Premiéry se účastnil i sám car Mikuláš, ale uprostřed představení spolu s carevnou divadlo opustil. Je to kniha o zkažené morálce, o úplatkářství, lidské hlouposti a nešvarech prohnilé ruské byrokracie. Je současně satirickým a groteskním obrazem reálné společenské situace Ruska. Kniha má 5 dějství.
Kniha je poměrně krátká, celkově jsem se bavil, ale za břicho jsem se určitě nepopadal. Některé scény byly úsměvné, například u postav Anny Andrejevny a Marjy Antonovny - manželky a dcery hejtmana, kterým se dvoří Chlestakov. Humorné byly také scény pánů Dobčinskijho a Bobčinskijho.
V knize nalezneme také autorovu charakteristiku postav.
Gogol o své komedii napsal: " V Revizorovi jsem se rozhodl sebrat pod jednu střechu všechno, co je v Rusku hloupé, všechny nespravedlnosti, které jsem tehdy znal, a které se odehrávají právě tam, kde se od člověka nejvíce ze všeho požaduje spravedlivost, a zároveň se tomu všemu zasmát."
Opět povinná četba k maturitě. Revizor je dílo, které je velmi nenáročné na čtení a celkově na pochopení. Nadčasová satirická hra, která je založena na neschopnosti úředníků v Rusku. Místy jsem se až smál, jak někdo může Chlestakovovi vše věřit. Autor místy používá humor, hlavně u postav Dobčinského a Bobčinského (např. když se oba současně skloní, aby políbili ručku Anně a srazí se hlavami.)
V celkovém hodnocení je to tedy velmi jednoduchá četba k maturitě - nenáročná, oddechová, rychlá. Není to žádné veledílo, ale přesně vystihuje ruskou společnost - parádní satira. Jen zapamatovat si jména hrdinů...to je tedy nadlidský úkol. :)
Nejdřív jsem začala poslouchat rozhlasovou hru ale hodně jsem se ztrácela v postavách, tak jsem si to raději přečetla a udělala jsem dobře. Výborná satirická komedie o zkorumpovanosti, úplatkářství a podlézavosti.
* Takhle krást, na to máš nízkou šarži.
* Ono čím víc bouraček, tím čilejší vypadá městská správa.
* Jo, a kdyby se zeptal, proč pořád nestojí špitální kostel, když jsme na něj před pěti roky dostali subvenci, tak nezapomenout mu říct, že stavět se začal, ale že shořel.
Revizor (Výbor díla II)
známá klasika, při četbě působí hodně přehnaně, ale díky dodatku Gogola jsem získal další pohled. Gogol napsal Návod pro herce, jak mají postavy hrát. Zde už je vidět, že samotná hra musí být správně pochopena, správně pojata, správně podána. Záleží pak strašně na hercích a režii, co z toho vyjde. 65%, ale na divadle by to mohlo být o hodně víc (i míň). 17. 9. 2019.
Nadčasové, místy vtipné dílo. Určitě fajn četba k maturitě. Jen ta jména mi dělala problém, doteď pořádně nevím, jak se vlastně kdo jmenoval. :D
milé čtení nahlas jsem se i zasmál, četl jsem to podruhé a za nějaký čas budu číst znovu
Topka to úplně nebyla, za mě vede pořád Sluha dvou pánů. Ale příjemná maturitní četba to rozhodně byla. :)
Potěmkinovy vesnice. Stavěly se, staví se, budou se stavět. Autor podlézání univerzálnímu „inspektoru“ Chlestakovovi dokázal vtipně a přesvědčivě popsat už před (skoro) 200 lety.
80 % (aktuálně 1933 hodnocení s průměrem těsně pod červenou 79 %).
… ŠPITÁLNÍ RADA Ó, pokud se léčení týče, to my s Kristiánem Ivanovičem jsme zavedli vlastní metodu: čím blíž k přírodě, tím lip — nákladné léky my nepoužíváme. Člověk je tvor jednoduchý: když má umřít, umře stejně, když se má uzdravit, tak se stejně uzdraví. On by se stejně Kristián Ivanovic s nimi těžko dohadoval, když neumí rusky ani slovo. Lékař ze sebe vyloudí zvuk poněkud připomínající hlásku „i“ a trochu hlásku „e“,...
Toto krátké, klasické dílko mě opravdu pobavilo!
Lidské vlastnosti - vlezdop*delectví či úplatnost, které fakt nemám vůbec rád, tady dostávají roztomile na frak!
Komedie mě zaujala a celkově se mi líbila. Občas je prostě dobré, sáhnout po nějaké veselohře, díky které se můžete na chvíli ponořit do jiné bezstarostné reality. Jediné co mi trochu vadilo, tak nespisovnost a prapodivná hantýrka postav.
Knihu jsem si vybrala k maturitní četbě a mohu jen doporučit. Děj se odehrává během jednoho dne, takže ani není moc možností, jak od hlavní dějové linie odbočit, což ulehčí práci mnoha maturantům. Kniha se díky dramatické formě čte velmi rychle, není tlustá a příběh je lehce zapamatovatelný. Postav není zas tolik, aby se to pomotalo, takže za mě opravdu ideální četba k maturitní zkoušce (sama jsem si knížku dokonce vytáhla a odmaturovala na 1).
Postavy jsou sympatické, atmosféra příjemná, dílo je vtipné, nemám, co vytknout.
Kniha mě trochu zklamala. Slyšela jsem, že tato kniha je vtipná a zábavná. Nemohu říct, že to určitým způsobem není pravda, ale nebylo to nic pro mě.
Nevím...tím, že je to taková klasika, tak jsem od toho čekal trochu víc...ale příjemné počteníčko
,,Komu se smějete? Sami sobě se smějete!"
Toto je skvělá hra. Ukazuje zde dobře společenský problém, ale i povahy jednotlivých postav. Myslím že se to dá aplikovat i na součsnost. Prostě dobrý :)
2019/18
Nenadchne, neurazí. Děj snadno předvídatelný, ale na povinnou četbu se to hodí.
Než jsem knihu začala číst, tak se mi do toho moc nechtělo. Ale děj je fajn, i dobře se mi kniha četla.
Štítky knihy
zfilmováno ruská literatura bibliofilie, bibliofilství, knihomilství klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1955 |  Mrtvé duše |
| 2019 |  Revizor |
| 1970 | Petrohradské povídky |
| 2010 | Ženitba |
| 1947 | Taras Bulba |
Nebýt povinné četby, nikdy bych se k této knize nedostala.
Námět by mě totiž ničím nezaujal.
Ze začátku mi dost trvalo se začíst, děj jsem nevnímala.
K postavám jsem si vytvořila nějaký vztah až v půlce knihy.
Když jsem se začetla, kniha se četla dobře a rychle. Vzhledem k tomu, že je psaná formou divadelní hry, nebyl se čtením žádný problém.
Děj byl ale poměrně nudný, nic moc se tam nestalo. A ani jednou jsem se nezasmála!
K maturitě ale doporučuji, protože je kniha nenáročná a krátká.