Revizor
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1937 , Matica slovenskáOriginální název:
Ревизор, 1836
více info...
Přidat komentář
Strach, manipulace, korupce, touha po moci, neschopnost racionálně uvažovat, zneužívání, vychytralost a na konci srážka s realitou. Chlestakov je sice parchant, ale je to naprosto výstižná ukázka prohnilosti systému nejen tehdejšího Ruska.
Klasická literatura a kdysi dávno i moje povinná četba. Filmová verze s Vlastou Burianem v hlavní roli mne nadchla o něco víc než kniha.
Gogol sám o této satirické hře prohlásil, že "V Revozorovi jsem se rozhodl sebrat pod jednu střechu všechno, co je v Rusku hloupé, všechny nespravedlnosti, které jsem tehdy znal, a které se odehrávají právě tam, kde se od člověka nejvíce ze všeho požaduje spravedlnost, a zároveň se tomu všemu zasmát." Jeho záměr se očividně zdařil, napsal velmi kvalitní veselohru, která však byla dost výstižná na to, aby se stala trnem v oku tehdejší vládě, která hru přirozeně nechala stáhnout z repertoáru. Nicméně Revizor se nechce vyjadřovat k politické situaci Ruska, nýbrž v něm Gogol chtěl ukázat a zesměšnit obyčejnou lidskou slabost a pokrytectví, které se vyskytuje všude a v každé době. V tom podle mého spočívá přesah Revizora a to je důvod, proč je i dnes tak aktuální a zábavný.
Další kniha k maturitní četbě. I když je to divadelní hra a ještě k tomu krátká (asi 70 stran ve čtečce), měla jsem pocit, že stránek to mělo 300.
Téma i po těch letech ale stále aktuální.
Druhá dubnová povinná četba, drama pojednávající o zkorumpovanosti, úplatkářství a podvodech v Rusku v předminulém století. Mělo to jen osmdesát stránek, přesto mi to přišlo jako desetkrát tolik. Děj byl ještě snesitelný, ale ten jazyk - spoustu dialektismu a k tomu ruská jména, to si přece přeje každý ne????
Krásná oddechová kniha. Celou dobu jsem čekala, jak to dopadne s falešným revizorem. Na konci knihy jsem se musela smát, když jsem zjistila pravdu. Pěkná kniha.
N.V.Gogol ve svém klasickém satirickém románu Revizor podává obraz poměrů v zemi, která od carského samoděržaví přešla rovnou k budování komunizmu, aby se nakonec oklikou vrátila k autokratickému režimu tolik připomínajícímu staré časy s "báťuškou" v čele.
Že vám postavy a postavičky tak věrně vykreslené v knize připomínají praktiky současných mocipánů na všech úrovních? Ono nemusíme se tomu až tak příliš divit. Lidská povaha se v průběhu dějin až tolik nemění. Podlézavost, pochlebování, falešné sliby, korupce, úplatky vždy byly a asi zřejmě i budou. Možná že nyní se vše děje sofistikovanějším a méně nápadným způsobem, ale podstata tohoto zla zůstává.
Poučné a inspirativní čtení. Doporučuji všem čtenářům bez rozdílu věku!
Vtipná komedie plná úplatků, lží a podfuků. Velmi odlehčené čtení. Zjistíte jak se člověk dokáže vykroutit ze všeho, jen aby on za nic nemohl.
Skvěle vykreslená atmosféra nejmenovaného ruského městečka a charakterů jeho obyvatel. Krásná ukázka, co všechno jsou lidé ochotni udělat, aby nemuseli "zametat před vlastním prahem". Musím přiznat, že jsem hlavnímu hrdinovi fandila, skvěle dokázal využít bezbřehou hloupost tamějších obyvatel :-)
Kniha se mi líbila, hlavně jsem to četla hlavně kvůli povinné četba, ale byla jsem mile překvapena, že je ta kniha je o tom, že se to děje i v dnešní době a dělo se to i v době kolem roku 1844.
"Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu.“
Asi není co dodat. Snad jen, že dokud se bude krást, lhát, dokud se bude pletichařit, dokud budou ti slušní a poctiví jen nečinně přihlížet tomu, co se kolem nich děje, a dokud se budou dávat a brát úplatky, bude tato hra aktuální...takže asi vždy.
Revizora má dcera v osmé třídě v povinné četbě, proto jsem po něm sáhla po více jak dvaceti letech znovu i já. Známá nadčasová hra, pochopitelná a snadno čitelná. Obraz tehdejší společnosti, která se o moc neliší od společnosti dnešní. Divadelní zpracování může být skvělým zážitkem.
Audiokniha, kterou jsem poslouchala je skvěle namluvená. Příběh je skvěle napsaný a vypointovaný. Zvraty v ději byly velmi dobře umístěné a celkově se mi tato kniha četla výborně.
Tak toto pro mne bylo velké zklamání. Těšila jsem se, že se aspoň pobavím, když se jedná o komedii, avšak postav mi bylo spíše líto kvůli jejich hlouposti a naivnosti. Kdybych šla na divadelní inscenaci místo četby, asi bych byla více nadšena. Na tuto knihu mě nalákal hlavně trailer Divadla na Vinohradech v hlavní roli s Ondřejem Brouskem, je mi proto velmi líto, že kniha se mi až tak moc nelíbila. Vydání jako takové se mi líbilo, mám ráda nakladatelství Artur a ráda od něj čtu divadelní hry. Design knihy je nenápadný a jednoduchý, což se mi též zamlouvá. Použitý jazyk mi vyhovoval, dobře a rychle se mi kniha četla. Dle mého názoru se jedná o dobrou ideu a pan Gogol ji též velmi dobře zpracoval, avšak bych toto dílo nenazývala komedií, jelikož mi krutá realita, v něm nastíněná, příliš vtipná nepřijde a nepřišla. Knize nedávám až tak vysoké hodnocení, ale úplně ji nezavrhuji. Mám ruskou literaturu velmi ráda, a tak mne v její četbě nezastaví jedna kniha, která se mi nějak moc nelíbila. Někdy příště pane Gogole, třeba u četby Ženitby.
Nebýt povinné četby, nikdy bych se k této knize nedostala.
Námět by mě totiž ničím nezaujal.
Ze začátku mi dost trvalo se začíst, děj jsem nevnímala.
K postavám jsem si vytvořila nějaký vztah až v půlce knihy.
Když jsem se začetla, kniha se četla dobře a rychle. Vzhledem k tomu, že je psaná formou divadelní hry, nebyl se čtením žádný problém.
Děj byl ale poměrně nudný, nic moc se tam nestalo. A ani jednou jsem se nezasmála!
K maturitě ale doporučuji, protože je kniha nenáročná a krátká.
Perfektní od první do poslední stránky, to je opravdu perla za perlou, snad od všech postav, i vzhledem k době vzniku a zemi. Od Gogola si určitě přečtu i další díla. Těším se, až si pustím film i záznam divadelního představení, na tom se mohou ti správní herci vyřádit.
Kniha je zařazována do povinné četby k maturitě, ale ke knize jsem se dostal až nyní. Knihu hodnotím na 4*. V minulosti jsem od autora četl knihu MRTVÉ DUŠE.
Jedná se o komedii, je to jedna z nejčastěji uváděných ruských her světového repertoáru. Revizor byl poprvé uveden 9. prosince 1842 v Alexandrinském divadle v Petrohradu. Premiéry se účastnil i sám car Mikuláš, ale uprostřed představení spolu s carevnou divadlo opustil. Je to kniha o zkažené morálce, o úplatkářství, lidské hlouposti a nešvarech prohnilé ruské byrokracie. Je současně satirickým a groteskním obrazem reálné společenské situace Ruska. Kniha má 5 dějství.
Kniha je poměrně krátká, celkově jsem se bavil, ale za břicho jsem se určitě nepopadal. Některé scény byly úsměvné, například u postav Anny Andrejevny a Marjy Antonovny - manželky a dcery hejtmana, kterým se dvoří Chlestakov. Humorné byly také scény pánů Dobčinskijho a Bobčinskijho.
V knize nalezneme také autorovu charakteristiku postav.
Gogol o své komedii napsal: " V Revizorovi jsem se rozhodl sebrat pod jednu střechu všechno, co je v Rusku hloupé, všechny nespravedlnosti, které jsem tehdy znal, a které se odehrávají právě tam, kde se od člověka nejvíce ze všeho požaduje spravedlivost, a zároveň se tomu všemu zasmát."
Štítky knihy
zfilmováno ruská literatura bibliofilie, bibliofilství, knihomilství klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1955 |  Mrtvé duše |
| 2019 |  Revizor |
| 1970 | Petrohradské povídky |
| 2010 | Ženitba |
| 1947 | Taras Bulba |
"... protože já jsem na koni, ale kdyby jsi na něm byl ty, zašlapal bys mě do nejhlubšího bláta a ještě bys navrch kládu přihodil"
Snažím se nějakým způsobem představit takového revizora v naší vesnici a porovnat místní poměry ruského venkova s pokrokem naší "moderní epochy". Jak už je zde psáno je to nadčasové, stále aktuální tragikomedie, kde se to hemží všemožnými nešvary společnosti, její pokroucené morálky, hamižnosti a neukojitelné touhy po sebeprospěchu. Když se srazí blbec s blbcem, ten vychytralejší může sklízet. Zde je navíc hlavní protagonista taktéž brilantní manipulátor, který se nebojí vybrat své štěstí, když je náhoda blbá a výsledkem je supr spektákl, který by měl čtenáři napovědět, co jsou hlavní lidské ctnosti, a že není nad pevný charakter a lidskou integritu, bez které je společnost vrtkavá a nefunkční.
Gogol musel čerpat z toho, co zažil potažmo viděl/slyšel, protože moc dobře věděl o čem píše.