Revizor
Nikolaj Vasiljevič Gogol
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503099/bmid_revizor-wcS-503099.png
4
3029
3029
Bibliofilské vydání. 1000 číslovaných výt., z nichž prvých 50 je tištěno na ručním papíře a podepsáno ilustrátorem
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1926 , Ot. Štorch-MarienOriginální název:
Ревизор, 1836
více info...
Přidat komentář
Klasické dílo u kterého se pokaždé hodně bavím. Tentokrát přečteno do čtenářské výzvy. Tato kniha nepotřebuje žádné dlouhé recenze, je úžasná a neskutečně realistická. Každopádně kdo ji ještě nečetl tomu ji vřele doporučuji.
Hloupost je hloupost je hloupost je hloupost...
Když se k ní navíc přidá omezenost, tupost, podlézavost, maloměšťáctví, namyšlenost, pochlebování, úplatkářství a udavačství, je z toho na malém městě docela slušný poprask. Zvlášť, když se díky jednomu vychytrálkovi uvidí všichni zúčastnění v nastaveném zrcadle přesně tak, jací doopravdy jsou. I když kdoví, jak dlouho jim ta sebereflexe vydrží.
Klasické dílko, formou sice už poněkud zastaralé, ale obsahem nejspíš věčné.
Satirická komedie, která ačkoliv uvedena na počátku 19. století a dnes už dialogy působí archaicky a zvláště pro mládež jsou nesrozumitelné, působí nadčasově, dnes vlastně možná víc než dřív.
Čtivé, milé, vtipné.
Naprosto srdcová záležitost. Revizora jsem si vytáhla u maturity. Po tom, co jsem tam sebevědomě začala chrlit jména většiny postav, jsem to měla v kapse. Blažená toť vzpomínka.
Výzva 2023 - kniha od ukrajinského autora. Ano, ta povinná četba. Ale nečekal jsem, že sáhnu po něčem tak naivním, protože tohle by snad v jednadvacátém století... Počkat.. Že by dezinformace nebyly až tak moderní vynález?
Hra se čte poměrně snadno, příběh o tom, jak se dá využít lidská hloupost. Krátký a vtipný formát, co se dá přečíst u kafe.
Nadčasové, pravdivé před 150 lety, pravdivé i dnes.
Fraška - komedie - tragédie - SMÍCH - strach - odvaha - drzost
Jak je možné, že si celý ten ancábl postav tvořící panoptikum té doby splete revizora s takovým hejskem? Vždyť je to do očí bijící, řekneme si.
Když jsem se nad tím zamýšlel, přišlo mi, že Gogol vystihl zcela přesně princip fungování dezinformace už téměř před 200 lety.
Stačí nejistota a strach a když přijde náznak snadného a rychlého vysvětlení, jde chytrost a kritické myšlení stranou. Pak už jen vnímáme veškeré dění ve prospěch naší původní pravdy.
Mistrně vykreslené a stále vtipné, jelikož onen hlavní námět je tu s námi pořád!
Tuším som túto hru videl veľmi dávno aj v divadle, vážne si nie som si istý, no po tejto knižke mám chuť si to prípadne pozrieť znova. Záver bol parádny! A tá davová panika z "revízora" bola úsmevná, pripomenulo mi to modernú dobu, kedy na základe titulku, prípadne rozkliku a prečítaní povrchného článočku na internete si inteligentný čitateľ poskladá celý príbeh do premyslenej pravdivej mozaiky a svoju inteligenciu vystavuje na obdiv v komentároch :) Tie postavy sú archetypy hlúposti, závisti, oportunizmu, malosti, povrchnosti a môžme pokračovať ešte dlho.. platné v 19 storočí, v 21. A bude to tak aj o 1000 rokov.
Další kniha , kterou bych si bez povinné četby nevybrala a ani bych o ní nevěděla. Nebylo to zase tak hrozný, ale nic extra.
Čteno do letošní výzvy
Aneb další nadčasová klasika, která drtí stereotypy a aktuální je i v dnešní době, holt některé věci se nemění:)
Měla jsem to jako povinnou četbu a kniha mě trochu zklamala. Na to, že se jedná o drama, jsem se celou dobu nudila a čtení bylo zdlouhavé. Sice je to komedie, ale vůbec to není vtipné. Jako celek chápu, proč se to uvádí jako komedie, ale v konkrétních pasážích to vůbec nepobaví.
Štítky knihy
zfilmováno ruská literatura bibliofilie, bibliofilství, knihomilství klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1955 |  Mrtvé duše |
| 2019 |  Revizor |
| 1970 | Petrohradské povídky |
| 2010 | Ženitba |
| 1947 | Taras Bulba |
Gogol svou hrou, zachycující tupost, nevzdělanost a zkaženost úředníků v jednom ruském provinčním městečku prolezlém korupcí a různými jinými neřestmi, nastavil zrcadlo všem, jejichž charakter je pokřiven podlézavostí a úplatkářstvím. A skrze tuto svou hru dává nahlédnout i do ruského myšlení a charakteru některých ruských "pohlavárů". Jako studnice ruského národa (resp. jeho části) je Revizor po dějové lince skvělý a určitě je po právu považován za jednu z klasik ruského písemnictví. Všechny postavy jsou skvěle vykreslené a u každé jsou velmi zřetelně popsány kontury jejich myšlenkových pochodů a vnitřních motivací. Jediné, co by Revizorovi šlo vytknout je to, že v podstatě celá hra z ničeho nic skončí a vyplyne "do ztracena". Celkově však stojí za to si Revizora přečíst, neboť vhled do "zkažené" lidské duše je to takřka dokonalý.