Revizor
Nikolaj Vasiljevič Gogol
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521123/bmid_revizor-KDj-521123.png
4
3025
3025
Satiricko-dramatický obraz ruského maloměsta, které se nechalo oklamat falešným kontrolorem.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno:
2023
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
Ревизор, 1836
více info...
Přidat komentář
Jedno z klasických divadelních her, které jsem měl snad už od maturity v plánu číst. Musím říct, že Gogolovi se mistrně podařilo vykreslit jak absurditu, tak taky morální pokleslost v podstatě všech postav.
Zápletka hry je velmi jednoduchá, ale děj odsýpá velmi rychle a je to docela zábavné. Velmi milým způsobem jsou vyobrazeny i archetypy některých lidí a vlastně i absence odvahy u většiny postav a tak toto dílo dokáže i po takřka dvou stech letech působit velmi aktuálně a pro soudobého čtenáře pochopitelně.
Oportunismus na straně jedné, podlézavost na straně druhé. A obojí v krystalické podobě. To přesně tady najdete. A čtenář, resp. divák jako třetí strana, která to pozoruje, se jen směje. Revizor je "moje" druhá hra od Gogola a i tady jsem měla šťastnou ruku, protože jak u Ženitby, tak i u Revizora jsem se dost pobavila.
Děj je psaný svižně, lehce, postavy jsou neuvěřitelně živé, jazykově je to dost dobře přístupné a srozumitelné (četla jsem v překladu Zdeňka Mahlera). Hrozně mne bavilo, jak málo Gogolovi stačí, aby dokázal na relativně malé prostoru zpracovat zajímavou zápletku, která má hlavu a patu, a zároveň dát postavám jednoznačně a dobře rozpoznatelné charaktery, díky kterým vám postavy ožívají přímo před očima, a přitom vám ty postavy nesplývají do jedné bezejmenné masy.
Zároveň je na tom zajímavé a přitom i svým způsobem děsivé, jak moc je téma téhle hry aktuální i v dnešní době. A jak se prototypy jednotlivých postav dají najít i mezi současnými jedinci. V některých věcech se naše společnost asi příliš nemění.
Ač jsem si knihu užila, nedávám přesto plný počet hvězd. Jsou knihy, které mne zasáhly více či mi předaly ještě o chlup něco víc, než mi dala tato kniha. To ale nic nemění na tom, že Revizora určitě mohu doporučit. Zároveň se na Revizora chystám během podzimu do Divadla na Vinohradech, tak jsem zvědavá, jak si to představení užiju.
(SPOILER)
Jak to u divadelních her bývá, rychle se čtou, a když se k tomu přidá skutečnost, že Revizor je nenáročná komedie, jde o opravdu pohodvou literaturu. Mám však pocit, že budu mít spíš rád ty starší hry, klasické, s prvky z comedia dell'arte, neboť mi přišly zábavnější. Ve scénáři Revizora mohu s přehledem rozeznat vtipy a skeče, v čem spočívají, proč jsou humorné a tak dále. Ale nesměju se jim. Myslím si, že je to proto, že jsou designované pouze pro jeviště, kde by dle mého fungovaly výborně narozdíl od suchého textu.
Ve hře existuje jedna úžasná postava - okresní lékař. Za celou dobu vydá pouze zvuk něčeho mezi i a e a vyskytne se jen v prvním dějství. Jak zbytečné a přesto zábavné je jeho bytí. Ještě by stál za zmínku samotný konec dramatu, protože poslední věc, kterou se postavy dozví, je, že přijel revizor, avšak nyní už doopravdy, načež klesne opona a zakryje šokované charaktery. Tím se stává postava revizora imaginární, a paradoxně tak nese hra název po charakteru, který de facto neexistuje. Geniální.
Baví mne pořád znovu a znovu. Tato kniha, rozhlasová zpracování, divadlo i filmy. Nadčasové dílko.
6 bodů z 10
Největší překážkou pro mě bylo vyznat se v postavách. Postavy se v příběhu nazývají navzájem jmény, ale jinak je autor představuje pod jejich profesemi. Na začátku knihy sice naštěstí bylo napsáno, kdo je kdo, ale i tak jsem si postavy po celou dobu čtení pletl. I přes veškerou nespisovnost a hovorový jazyk se mi kniha nečetla zase tak špatně. Děj byl poněkud delší, než bych čekal od tak malé knížky, na druhou stranu byl ale velmi důvtipně napsaný. Líbilo se mi, že Chlestakovu lež nikdo neprokoukl až do samotného konce. V díle lze určitě sledovat nadčasovost co se týče korupce a úplatků. Doporučuji knihu přečíst, nebo aspoň zhlédnout divadlo, jelikož se jedná, jak už jsem zmínil, o nadčasovou komedii.
Je mi lítol že takovému dílu dávám tak nízké hodnocení, připadám si trochu špatně, kvůli tomu, ale vůbec mě to nebavilo. Ani trochu, a to jsem se fakt snažila. A ne jednou. Nudí mě to jako kniha, jako audiokniha v angličtině (kde jsem tedy viděla přidanou hodnotu v tom, že si osvěžím slovní zásobu), nudí mě to i jako divadlo a to už je co říct, protože víc už se vstřebání tohoto děje ulehčit nedá. Nudí mě postavy, lhavní myšlenka knihy i děj. Většinou se tam nic neděje, postavy se chovají nudně, chybí výraznější zápletky, momenty, které by posouvali děj. Proč lidi tu knihu hodnotí tak vysoko? Protože si myslí, že si tím zvednou intelektuální kredit? Nebo vás všechny opravdu tak baví?
Občas sáhnu po nějaké klasice, abych se dozvzdělala a těch pár hodin, které jsem strávila s revizorem považuji za skvěle strávené! Bezvadné dialogy, uvěřitelně vykreslené postavy i jejich motivy.
"Čemu se smějete? Sami sobě se smějete!"
Vtipné. Nadčasové. Jedna z knih, která by neměla chybět v seznamu maturitní četby, přestože - nebo právě protože - je to typická "klasika".
Těším se, až si na knihu zajdu i do divadla - myslím, že jedině tak může tato komedie vyniknout. Četlo se samo, krátké, ale přesto zaujalo cílem - vykreslit satiricky ruskou vyšší společnost a touhu po moci a penězích.
Tuhle knihu jsme dostali všichni povinně přečíst a to byl možná kámen úrazu. Sama bych si ji ze seznamu nikdy nevybrala, protože ruská satirická komedie mě teda vůbec neláká. Četla jsem to vyloženě z donucení a nebavilo mě to. Šla jsem do toho s tím, že to chci mít co nejdřív z krku. Co bych vyzdvihla je závěr, pointu to má dobrou. Vlastně to nemusí být až tak špatná klasika, ale já jsem se k tomu stavěla s odporem už od začátku, což byla chyba
Viděla jsem spoustu kladných recenzí, mě to však neoslovilo.
Další literární klenot přečtený a vychutnaný:-) Slyšela jsem o něm mluvit maturanty (asi by si ho měli taky přečíst:-)), a druhý den nato jsem ho náhodou objevila mezi vyřazenými knihami z jedné školní knihovny, tak jsem si ho hned odnesla domů. Nečekala jsem, že to bude tak dobrý. Úžasně jsem se bavila, užívala jsem si, jak postupně vychází najevo, co jsou jednotlivé postavy zač. Nejvtipnější mi přišla Ana Andrejevna, manželka policejního direktora. Její rozhovory s dcerou neměly chybu. Ještě teď se usmívám, když si na ně vzpomenu:-)
Obvykle nečtu dlouhé doslovy, ale ten od Jiřího Rambouska jsem si přečetla celý:-) Zaujalo mě, že Gogola zřejmě inspiroval k napsání hry Puškin, protože mu vyprávěl, že ho jednou omylem pokládali za nějakou úřední osobu. I to, že po odehrání hry radši odcestoval do zahraničí, protože čekal, že se Revizor nesetká s kladným přijetím. To si myslel správně:-) I když kriticky se o hře vyjadřovali právě ti, které si vzal Gogol na paškál. Potrefená husa se vždycky ozve:-) Rovněž mě zaujaly Gogolovo připomínky k samotné hře a jeho apelování na důsledné provedení závěrečné scény. Muselo pro něj být nesmírně frustrující, když viděl, že se provedení plně neshoduje s jeho představou a záměrem.
DOPORUČUJI. A až budu mít někdy blbou náladu, tak doufám, že si na Revizora vzpomenu:-)
Štítky knihy
zfilmováno ruská literatura bibliofilie, bibliofilství, knihomilství klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1955 |  Mrtvé duše |
| 2019 |  Revizor |
| 1970 | Petrohradské povídky |
| 2010 | Ženitba |
| 1947 | Taras Bulba |
Panská pukrle, poklonkovací me/to/dy. Osobní snahy a spěch, pro vlastní prospěch. Vzorné vizitky figurek zkazí, od plic zrcadlící se výsměch pravého lháře. Lidská komedie vás všech.