Revizor: Komedia v 5 dejstvách
Nikolaj Vasiljevič Gogol
https://www.databazeknih.cz/img/books/empty_bmid.jpg
4
3020
3020
Komedia v 5 dejstvách (2. vyd.)
Přidat komentář
Gogol napsal hru, která je i po tolika letech stále aktuální. Jediný kámen úrazu byla jména.. v těch jsem se neustále ztrácela, asi od poloviny jsem jména přestala řešit úplně a hned se to četlo mnohem lépe. Určitě bych chtěla vidět divadelní zpravování
Čteno kvůli výzvě, scénáře moc ráda nečtu, spíš je zajímavé ho přečíst třeba po shlédnutí inscenace v divadle. Klasika, která v psané formě neurazí ani nenadchne.
Včera jsem byla na představení v divadle a bylo to naprosto super. Bylo zřejmé, že režisérka provedla nějaké úpravy textu a udělala z toho aktuální hru, v níž každý poznal některé postavy naší současné (či nedávné) politické scény. Dle mého názoru představení překonalo i známé filmové zpracování s Vlastou Burianem. Zajímalo mě, jak moc se herci odchýlili od původního autorova textu a tak jsem hned druhý den (dokud mám představení ještě relativně v paměti) stáhla e-book a na jeden zátah přečetla. K mému překvapení těch úprav bylo minimálně. Asi nejvýznamnější změnou bylo nahrazení postav Bobšinckého a Dobšinského ženami - prototypem venkovské drbny. Jinak stačilo jen nahradit některá slova aktuálnějšími, např: stovky rublů tisíci bez určení měny, Petěrburg blíže neurčeným hlavním městem, kožich krabicí vína, šál pro manželku kabelkou od Gucciho ...
Ukázalo se, že Gogol před téměř 200 lety napsal hru, která je nadčasová, a že se společnost za tu dobu vlastně vůbec nezměnila.
Několikrát jsem viděla zpracování díla v TV, jak film, tak divadelní hru. Poprvé jsem si však knihu vychutnala přímo v ruce. Nejsem zklamaná, spíše naopak. Milé čtení bez surových částí. Blbost je věčná...
Satira, jejíž konec mě pobavil. Věřím, že právě až na divadle dostane tu pravou šťávu. Četla jsem si i doslov, kde jsem se dozvěděla pozadí vzniku hry, tehdejší recenze a rozdělení společnosti. Zajímavé informace, třeba že car Mikuláš při premiéře hry v její polovině odešel. Gogol totiž Revizorem píchl do vosího hnízda.
"Koho mají oběsit, ten se neutopí."
"V Revizorovi jsem se rozhodl sebrat pod jednu střechu všechno, co je v Rusku hloupé, všechny nespravedlnosti, které jsem tehdy znal, a které se odehrávají právě tam, kde se od člověka nejvíce ze všeho požaduje spravedlivost, a zároveň se tomu všemu zasmát."
Klasika, příběh stále aktuální, ale ne můj šálek čaje. V podstatě jsem se je donutila k oprášení povinné četby. Raději mám severské detektivky nebo četbu, co vyloudí úsměv na tváři.
Jednohubka která by šla shrnout do pár vět! Gogol si s ní vyhrál a vzniklo 80 stran! Trochu jsem se toho bál, protože okolí mi říkalo, že v divadle to za moc nestálo. Je to zkrátka povětšinou aktuální pohodovka k maturitě, něco na úrovni Lakomce. Při čtení první strany s jmény jsem měl pocit, že čtu soupisku ruské hokejové reprezentace.
Je zcela lhostejné, kdy hru čtete, protože je stále aktuální. Kniha mě bavila a určitě jsem ji nečetl naposled.
Ač divadelní hry moc nečtu, vybrala jsem si ji jako jednu z knih k maturitě. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se do ní začetla. Opravdu jsem se skvěle bavila. Lidská hloupost, vyčůranost, úplatkářství, korupce... Aktuální tehdy i dnes. Jediné co bych vytkla, že byla příliš krátká.
Když jsem si ji při maturitě vylosovala, 1 byla jistá.
Až budou hrát Revizora u nás v divadla, tak neváhám!
Kniha, kterou jsem si vybrala do čtenářské výzvy DK, kniha od ukrajinského autora.
Překvapilo mě, jak jsem si knihu užila. Předloha, scénář k divadelní hře. Suprová satirická záležitost. Hlavní postava falešného revizora Chlestakovova byla skvěle napsaná. Musela jsem se místy smát, jak jsou lidé zahledění do sebe a myslí jen na svůj prospěch. I další postavy hejtmana, pošstmistra, školního inspektora i soudce jsou skvělé. Ale manželka a dcera hejtmana jsou skvostné.
Kniha je rozdělená na několik dějství. Celá hra je vtipná, pravdivá, realistická. Jsem ráda za různé knižní výzvy, protože klasiku moc nevyhledávám. Přitom teď v dospělosti si ji vždy užiju. Výběr ve školách by měl být rozumný věku. Mně klasiku zbytečně znechutili.
Ráda bych viděla hru v divadle. Domnívám se, že bych si ji užila ještě více.
Během střední školy jsme šli se spolužáky na Revizora do divadla. V té době mě nijak neoslovil, naopak, poprvé a doufám naposledy, jsem v divadle usnula. Tak jsem se k němu rozhodla vrátit v rámci výzvy, protože je krátký a není to náročné čtení. A pobavila jsem se, jen ve jménech jsem měla trochu zmatek. Ale v závěru musím říct, že jsem k Revizorovi musela prostě dospět.
Korupce, papalášství a přetvařování je staré jako lidstvo samo a i díky tomu bude Revizor aktuální téměř v jakékoliv době. Mně osobně nicméně kniha zas tak nesedla.
Nadčasové dílo, které mistr spisovatel namíchal z nesmrtelných lidských ingrediencí. Trošku hlouposti, špetku vypočítavosti, maličko lstivosti a krapánek drzosti. Stačí promíchat a můžete podávat a servírovat v jakékoliv době.
Jen jsem nějak pořád čekal, kdy se to rozjede. A ono tak nějak pořád nic. Popis roli od autora už byl jaksi navíc. Tedy za mě.
Je to naprosto nadherne, bravurni, vtipne. Takova divadelni fraska, ale prave proto v teto karikature lze s nalezitou lehkosti hledat sve "blizni"... Ta zaverecna litanie nad "skrabaky usmrkanymi" je proste tresnicka na dortu :)
Četla jsem překlad s předmluvou od Bohumila Matheisia a byl velmi zdařilý. Otevřeně řeknu, že divadelní hry mě číst nebaví, ale přijala jsem výzvu a kupodivu se to četlo dobře a pobavilo mě to. Nadčasový příběh, skvěle vykreslené povahy. Lidi se zkrátka nemění. Líbilo se mi i jak překladatel vášnivě napsal předmluvu i doporučení pro herce na základě Gogolovy představy.
Gogol svou hrou, zachycující tupost, nevzdělanost a zkaženost úředníků v jednom ruském provinčním městečku prolezlém korupcí a různými jinými neřestmi, nastavil zrcadlo všem, jejichž charakter je pokřiven podlézavostí a úplatkářstvím. A skrze tuto svou hru dává nahlédnout i do ruského myšlení a charakteru některých ruských "pohlavárů". Jako studnice ruského národa (resp. jeho části) je Revizor po dějové lince skvělý a určitě je po právu považován za jednu z klasik ruského písemnictví. Všechny postavy jsou skvěle vykreslené a u každé jsou velmi zřetelně popsány kontury jejich myšlenkových pochodů a vnitřních motivací. Jediné, co by Revizorovi šlo vytknout je to, že v podstatě celá hra z ničeho nic skončí a vyplyne "do ztracena". Celkově však stojí za to si Revizora přečíst, neboť vhled do "zkažené" lidské duše je to takřka dokonalý.
Klasické dílo u kterého se pokaždé hodně bavím. Tentokrát přečteno do čtenářské výzvy. Tato kniha nepotřebuje žádné dlouhé recenze, je úžasná a neskutečně realistická. Každopádně kdo ji ještě nečetl tomu ji vřele doporučuji.
Štítky knihy
zfilmováno ruská literatura bibliofilie, bibliofilství, knihomilství klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1955 |  Mrtvé duše |
| 2019 |  Revizor |
| 1970 | Petrohradské povídky |
| 2010 | Ženitba |
| 1947 | Taras Bulba |
Jako mnozí jiní čtenáři jsem si knihu vybrala díky ČV.
Připomnělo mi to má středoškolská léta, kdy kniha byla zařazena do povinné četby. Byla to jedna z knih, kterou jsem tenkrát nečetla a spoléhala na filmové zpracování.
Líbilo se mi, že je k samotnému dílů jakýsi úvod od autora, jak vzniklo i závěr, kde autor vysvětluje jednotlivé postavy.
Určitě je asi nejlepší si knížku přečíst po shlédnutí nějakého představení.
Přiznávám, že pro mě byly složité jména postav.
Ale je neuvěřitelně, že ačkoliv se jedná o historické dílo, její náplň je až na pár maličkostí stále aktuální.