Rituál
Adam Nevill
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484727/bmid_ritual-PkN-484727.png
3
292
292
Ve skandinávských lesích začíná opět lovit prastará bytost. A lidí se rozhodně nebojí… Čtyři kamarádi se vydávají na výlet za polární kruh. Na vysoké byli nejlepšími přáteli a teď se sešli, aby společně vyrazili za dobrodružstvím. Už to nejsou mladíci, každý má svůj život a brzy se mezi nimi objeví napětí. Frustrovaná a unavená čtveřice se rozhodne zkrátit si cestu, ale zkratka změní jejich výpravu v noční můru, která je může stát život. Ztracení, hladoví a obklopení po tisíciletí nedotčeným lesem doklopýtají ke staré opuštěné chalupě. Uvnitř objeví hrůzostrašné pozůstatky starodávných zvyků a pohanských obětí. Na místě, jež zažilo temné rituály, naleznou prastaré předměty a neidentifikovatelné kosti. Kromě toho ale narazí i na bestii, která v lese stále přežívá. A nyní se stávají její lovnou zvěří. Zatímco se čtveřice snaží zachránit, zjistí, že smrt mezi prastarými stromy nepřichází tak docela snadno…... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno:
2020
,
Fobos
Originální název:
The Ritual, 2011
více info...
Přidat komentář
Tak tohle by konečně napínavý horor. Bylo tam všechno, co od hororu chci, napětí, nadpřirozeno a na konci ultimátní řežba. Dobře ta poslední položka s velkou rezervou, ale bylo to tam.
Tahle kniha je docela zvláštní. Horory mám sice hodně v oblibě, ale asi jsem čekala, že tenhle bude poněkud lepší. První část mi přišla celkem zajímavá a dobře se četla, ale většina druhé části už trochu nudila. Jinak nevím co si o knize myslet. Mám sice ráda zvrácenosti, ale v tady toho na mě bylo místy trochu moc :) A ještě ten konec mohl být víc uzavřený.
Napsané je to heky a musím říct, že jsem se bála. Moc se mi příběh líbil, i když zápletka ke konci mi přišla hloupá. Trochu zvrat po předešlém docela i uvěřitelném příběhu. Někdy je méně více.
Víceméně se moje hodnocení shoduje s ostatními. První polovina knížky je fajn. Nevill docela obstojně buduje atmosféru a chemie mezi hlavními postavami funguje. Bohužel, v druhé půlce neudrží fantazii na uzdě a celé se to zhroutí do nicneříkající "ach" (jakože, wtf?). Ale jako jednuhubka dobrý.
Slohově se nedá hovořit o nějaké vyšší literatuře. Za mě fajn vlakový čtivo.
První půlka knihy skvělá. Při čtení jsem pokaždé čekala co bude dít. Chvilkama jsem četla i skoro bez přestávky. Druhá půlka, ale už za moc nestála. Nebyla špatná, ale na to jak první polovina byla plná napětí a čekání co se stane, tak druhá čast mě už k tomu nějak nepasovala a přišla mě až nechutná.
Knihu jsem vyhrála v soutěži a moc jsem se na ni těšila - nalákala mě skvělá anotace..
Moje nadšení se ovšem v půlce knihy zlomilo... První polovina je o skvělé atmosféře, kdy se čtyři kamarádi ztratí v lese a snaží se najít cestu ven, ale nejsou tam sami, něco je loví....
A druhá polovina??
No... Nechci spoilerovat takže to nenapíšu, snad jen, že i druhá polovina se mi svým způsobem líbila, jenom kdyby nebyla součástí této knihy - kdyby byla druhá polovina samostatná kniha, bylo by to super..
Ale takhle to pro mě zkrátka na víc jak 3* není..
Vcelku slušný, béčkový horor. Četl se skvěle, míra utrpení přežívajících byla děsivá, snad nikde jsem nic tak popisného ještě nečetla. Ale je fakt, že hororům zrovna neholduji :-)
Druhá polovina knihy již tradiční slátanina, ale kupodivu se mi to nezdálo až tak pitomé, ještě se to dalo skousnout. Za mě asi 3,5 hvězdy.
I když kniha nebyla můj styl, přečetla jsem ji poměrně rychle. Byla napsaná pro mne tkz. lehkou češtinou, žádná složitá formulace vět a slov a jen pár postav, jejichž jména zná každý ihned. Přečetla a vlastně dočetla jsem to hlavně proto, abych nakonec zjistila, že závěr je jako z pohádky bratrů Grimmů.
První část se mi celkem líbila, místy mi to připomínalo mého oblíbeného spisovatele J. Karika. A pořád jsem čekala na děs a hrůzu, jak je to popsáno v některých komentářích a nic. Mne to spíše zaujalo ohledně psychiky člověka, jak se lidé chovají na hranici děsu, když vidí svého kamaráda viset a neví, kdo bude další. Jak se chovají jako přátele, kteří spolu studovali a další roky je rozdělily rozdílná zaměstnání a způsob života. Každý si samozřejmě uvědomí, o čem ten život je a jak si malicherně myslel v Londýně, že nejdůležitější jsou peníze a práce a zase peníze. S penězi by v lese dělal asi co. Mohl by je použít místo toaletního papíru a to by vlastně taky nemohl, protože se všude vozí většinou karty. Byli nepřipraveni a koupit si nové boty? Věděli do jakých míst na týden jedou. A druhá polovina, to už bylo o ničem. Děcka, co mají problémy se zákonem, berou drogy a nemají úctu k ničemu a nikomu. Výsledek? Zřejmě dostali to, co si zasloužili ( v knize)
Zajímavé, děsivé, strašidelné prostředí. Nechce se mi věřit, že by ještě něco takového mohlo někde existovat, ale kdo ví? Příběh se četl dobře, i když tam na můj vkus bylo skoro moc krve a násilí.
Jako ta první část knihy byla fakt dobrá - autor skvělé vykreslil atmosféru lesů, hrál se zvuky, očekáváním, napětím... Prostě dobrý. To, jak mezi sebou mluvili chlapi, to jsem se musela vždycky usklibnout, protoze takhle asi fakt mezi sebou nikdo mluvit nemůže (yorkshirský bastarde, vypatlaná kebule atd.).
A ta druhá půlka... Divná. Jakože uznávám, že švédská/norská historie je zajímavá sama o sobě, ale za mě se to prostě vleklo... Ale oceňuju snahu o jakýsi přesah o úvahách o životě, což je pro tyto skandinávské země vcelku příhodné. :-)
Souhlasím s ostatními, první půlka napínavá a strašidelná, druhá jen nechutná a zbytečně dlouhá. Člověk čte jen aby už byl konec. A ten je zpětně viděno jediný možný.
Za mě to je tak na 3,5 *
První půlka knihy byla super, ráda čtu knihy kde se lidé ztratí v lese. Dochází zásoby, každý kout lesa vypadá stejně a nad skupinou se vznáší narůstající zoufalství.
Druhou půlku jsem si představovala úplně jinak.
Tohle bylo trochu ujetý, ale svým způsobem se to dalo skousnout. Knížce by prospělo tak o 150stranek méně, ke konci se příšerně vlekla.
No a ten závěr...
Mám úplně rozpoluplné pocity, jelikož jsem se na tu knihu opravdu hodně těšila a jsem spíše zklamaná, než potěšená a nadšená.
Kniha je rozdělena na 2 části. V první části je to vyprávění o 4 nejlepších kamarádech, kteří si vyrazí do lesa na výlet a samozřejmě, že sejdou z cesty, protože si myslí, že našli "zkratku" a přitom to byla odbočka přímo na smrt. Postavy mizí a umírají ještě před půlkou knihy, což byla podle mě opravdu chyba, klidně 1. část mohla být delší, než 2.
Mě se líbila rozhodně více ta 1. část, která byla i více strašidelnějši. Když jste se vžili do těch 4 postav, kterým docházely zásoby a které trávily každou minutu v dešti a v temném lese.
Druhá část mi přišla spíš taková už nucená a určitě by nevadilo, kdyby se zkrátila o takových 100 stránek, jelikož se děj místy vlekl.
Pro mě byla kniha opravdu zklamání (a hodně mě to mrzí) a ten konec? Kde jsem si myslela, že se dozvím o tom "místě" více, tak skončil ještě lehce otevřeně, jelikož jste ani nezjistili, jak to s hlavním hrdinou vlastně dopadlo...
Knihu hodnotím jako lehce průměrnou, místy strašidelnou, lehce ke konci i napínavou. Doporučuji pro začátečníky, kteří začínají číst horory nebo pro slabší povahy.
Knize dávám takové vážně slabé 3 hvězdy z 5.
(SPOILER)
Kniha má dvě části. Trochu mi to připomíná některá blackmetalová alba, která mají obě strany ještě zvlášť pojmenované. Strana A, pardon část I je pojmenována Pod ostatky. V ní se skupinka čtyř Anglánů prodírá prastarým švédským pralesem. Dva už sotva lezou, docházejí jim potraviny, prakticky v jednom kuse prší a aby toho nebylo málo, něco po nich jde. Tahle část je podle mě lepší. Ke čtení bych doporučil album Geliebte des Regens od Němců Nargaroth. Poté následuje část II Na jih od ráje. Tady vystupuje na pódium řádně potrhlá blackmetalová partička Blood Frenzly. Už v úvodním Poděkování bylo něco naznačeno, ale stejně mě nečekané setkání s mým oblíbeným žánrem překvapilo. Jak jsem už napsal, první část byla lepší, ale jako blackmetalistu mě druhá část neurazila a konec nic nezkazil. Knihu doporučuji hlavně blackmetalistům.
Citace: Hejno ptáků se zvedlo k obloze a nabíralo rychlost směrem k jihu. Horečnatě se snažilo dostat co nejdál od těch zvuků vyluzovaných neznámou bytostí, která ještě chodila po tváři země, i když její čas měl už dávno minout.
Asi do půlky knihy jsem byla nadšená, pak se bohužel děj dostal někam trochu jinam a to mi nesedlo a nějak se mi to ani nelíbilo. Což je opravdu škoda... Bylo to zbytečně zdlouhavé a tak jsem z knihy trochu zklamaná. Kdyby děj skončil po první časti, je to pecka!
Vždycky když vidím knihu s podobnou obálkou, na anotaci se těším o trochu víc. Když mě zaujme, jsem ráda za možnost přečtení ukázky. Kvůli zjištění "pocitu z knihy". Přijde mi totiž, že hodně autorů si myslí, že tohle napsat je strašně snadné. Poslat někoho do lesa, nechat ho tam ztratit a potom na něj zpoza stromů dělat "baf!". Za mě je jedna z nejtěžších disciplín. Bohužel se ale často stane, že v moment, kdy autor zjistí, že nemá atmosféru, tak přidá krev. Ale pokud není atmosféra, nezachrání to ani tohle. Natož v hektolitrech. Jenže u hororů platí "Čím méně, tím lépe", ne "Čím víc proužků, tím víc Habidas.". Ale už se nebudu opakovat. Rozebírala jsem to u jiných knih. Jenže mě to strašně mrzí. Že jsou lidi zblblý ze současných slasherů, kde jde jenom o krev. Pamatujete si ty rozdílný pocity, když jste viděli, pokud jste to nevzdali někde už u čtvrtého dílu, pocit z prvního Saw a posledního? Kam se to od prvního dokonalého dílu dostalo? Úplně to mám před sebou. Jak milovník filmů, kde jde jenom o krev, vezme do ruky tuhle knihu. Že jí potom odstřelí, protože to nebyl horor. Jsem sama za sebe ráda, že nejsem tenhle čtenář. Že mi jde hlavně o atmosféru. A že poznám, co je horor.
Navíc... pokud patříte mezi ty lidi, kteří když se koukají na horory, kde se třese klika a tak řvete na televizi nebo plátno kina nebo nedej na knihu, aby to ta blbka (podle mě je větší poměr žen v případě kliky, no, kliky...tam všichni mají koule, protože s klikou by nebyl takový efekt) nedělala a nešla otevírat? Štve vás to? Tak nečtěte knihu, kde je klišé na úplně stejné úrovni (ale co si budeme, bez toho podobné příběhy nenapíšete), které autoři rádi používají. Na stromě visí něco mrtvého (pokud ne člověk, tak alespoň něco z mrtvého zvířectva) a jim se to evidentně zdá jako normálka. Takže vy křičíte na televizi/plátno/knihu, ať tam ty debilové nechodí, když je to jasný varování, a oni i tak jdou dál. Sejří vás tohle stejně jako klika? Tak knihu nečtěte. Nebo jo, ale nebrblejte kvůli tomuhle ;) Protože co najdou na stromech kolem chajdy, kde přes noc hledali útočiště, a tak trochu si jim tam něco pohrálo s hlavou, pro nikoho nemůže bejt žádný překvapení. No, a ani to, že nejsme ještě ani na sté straně. Upřímně? Já jsem v ten moment jako čtenář absolutně spokojená. Protože se děsím, co bude dál...
A musím říct, že jsem byla naprosto spokojená. Jak s tou lesní složkou (vážně to bylo děsivý), tak s tou lidskou složkou (chlapy toho svého taky měly dost, takže byl prostor, aby šlo všechno ven). A co a proč se dělo v lese? To by mě ani na okamžik nenapadlo! Byť je pravda, že když dojde na závěrečnou konfrontaci a už je to všechno venku, trochu se mi to táhlo. Protože kniha je rozdělena na dvě hodně rozdílné části. To logicky chápu. V podobných knihách to je tak vždy. Jinak to nejde. A možná s tím by mohl mít někdo problém...
Hned jsem se tedy koukla na filmovou adaptaci a velice mě překvapily rozdíly obou věcí. Hlavně poslední třetiny, kde film vůbec nevysvětlí, jak a proč to s monstrem dopadlo, takže jsem zpětně ocenila to táhlejší okecávání před koncem :)
Ty čtyři hvězdy jsou čtyři a půl ;)
Tato kniha má 2 části. První část je o bloudění v lese. Takový ten typický styl ztratili jsme se v lese, zásoby se tenčí, jde po nás obluda, ale přece se nebudeme vracet, za chvíli určitě les končí. Haha. Tato část byla fajn, napínavá. Akorát mi tam vadili ty strankové myšlenky hlavního hrdiny, ty mě trochu nudili. Pak ty bizarní jakože sny taky nic moc a vlastně nevysvetlene.. Druhá část byl opravdu bizár. Jako byste na něco koukali, usnuli u toho a po vzbuzení tam běžel jiný film. A závěr byl takový konec-nekonec. Prý to je i zfilmované a druhá část lepší než v knize. Tak se zkusím podívat, jestli to bude lepší.
Skvělá obálka, parádní rozjezd příběhu. Neměla jsem tušení, o čem knížka je, proto mě pár prvních odstavců velice mile překvapilo. Takové Ruiny řízlé Záhadou Blair witch a Lesem sebevrahů. Něco na způsob knížky "Síla přírody", kde se ovšem v lese ztratila parta holek místo skupiny protivných, vulgárních alfa samců. To byl asi první problém. I když proti mužským choutkám a jadrnému slovníku v knížkách veskrze nic nemívám, tady mi postavy lezly krkem. Repertoár měli chlapci vskutku pestrý, buď na sebe pořvávali "píčusi", nebo "ty prázdná kebule" (eh?). Další překážkou se ukázalo samotné pojetí vyprávění příběhu. Věty na sebe navazovaly v dost podivném tempu a občas předbíhaly samy sebe. Jako čtenář jsem se nepříjemně často zarážela a vracela očima zpátky, jestli mi něco neuniklo. Pro představu například:
......
První věta prologu: Ani druhého dne se věci neobrátily k lepšímu.
První věta první kapitoly: O čtyři hodiny dříve.
Začátek čtvrté kapitoly: Čtyři kilometry východně od svého nálezu na stromě našli stavení. Předcházely tomu další čtyři kilometry prodírání se břečťanem, kopřivami, polámanými větvemi, oceáněm mokrých listů a neprostupnými pichlavými hradbami zformovanými z malých smrčků.
(následuje vyprávění o tom, jak se skupina mužů plahočí přírodou. Celá čtvrtá kapitola vrcholí nálezem stezky, jenž vede k opuštěné chatě. Tedy ke stavení, o kterém byla řeč na začátku celé kapitoly...)
.....
Prostě divný.
Dalším nešvarem bylo opakování slov, za příklad nechť poslouží předchozí úryvek-nález, našli, čtvrtá kapitola, čtyři kilometry, čtyři kilometry...)
Prvních 50 stran jsem si musela přečíst dvakrát, abych se zorientovala v charakteristikách postav. Skákalo se mezi nimi, neměla jsem zdání, kdo zrovna přemýšlí, kdo vypráví, kdo vzpomíná...
Zkrátka - prokousat se odstavci nebyl úplně pohodový zážitek, čert to vem, příběh se mi líbil a byla jsem ochotná přihmouřit kuří oko. Do chvíle, než jsem pochopila, že půjde o krvavou, nechutnou vyvražďovačku, což mi potvrdily i komentáře tady na databázi. S díky se vzdávám pokračování v četbě, odkládám a vracet se nebudu. Škoda. Slušný potenciál.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno satanismus lesy horory Švédsko rituály a obřady ďábel, satan mysteriózní, mystéria black metalAutorovy další knížky
| 2020 |  Rituál |
| 2021 | Rudá zem |
| 2016 | Ztracená |
| 2023 | Dobří sousedé |
(SPOILER) První část této knihy byla skvělá. Bohužel nemůžu říct, že bych se nějak extra bál, ale užíval jsem si tu atmosféru. Autor neustále budoval napětí a řekl bych, že tu nebyly žádné nudné momenty. Také se mi moc líbil jeho styl psaní. Četlo se to tak lehce, že jste najednou přečetli 20 stránek aniž byste si toho všimli.
Přesto tu byla jedna věc, kterou jsem nemohl vystát, a to chování Doma. V podstatě to byl on, kdo zdržoval celou skupinu od postupu nejvíc, ale zároveň to byl on, kdo měl plnou hubu keců a obviňování ostatních.
Když ale přišla druhá část knihy, celé to pro mě šlo z kopce. Líbilo by se mi, kdyby to celé měla na svědomí nějaká skupinka psychopatů snažících se uctívat nějakého svého boha (který ale ve skutečnosti neexistuje), ale stejně tak by se mi líbilo, kdyby zde byla starověká vesnice, všemi zapomenutá, kde by její obyvatelé stále uctívali své pohanské bohy, kteří ale opravdu existují (podobně jako ve filmu). Ale naprosto se mi nelíbilo, jak se obě tyto varianty spojily a smísily. Nemělo to žádný smysl a pro mě to zničilo celou tu atmosféru, kterou se autor tak pečlivě snažil budovat v první části.
Konec byl opravdu nadupaný akcí, ale bohužel to pro mě knihu nezachránilo, protože je tu jedna věc, kterou na filmech/knihách nenávidím úplně nejvíc - nesmrtelní lidé. Jak je možné, že měl ránu přes celou hlavu, kde si mohl doslova nahmatat lebku, hlubokou řeznou ránu přes hrudník, probodnutou kyčel a spoustu dalšího, ale stejně bez problému běžel a všechny tam postřílel? Také se mi nelíbilo, jak otevřený byl ten úplný konec.
Rozhodně bych více doporučoval se podívat na film a neztrácet čas čtením této ne zrovna hubené knížky - a to opravdu říkám jen výjimečně.