Robin
Zdena Frýbová
Humoristický román o foxteriéru Robinovi a jemu podřízené rodině, která není vždycky nadšena jeho rošťáckými kousky. Toto nevinně vyhlížející štěně mělo být strážcem idylické pohody a radosti u rodinného krbu, ale místo toho se raději toulá po Praze a utíká do šumavských hvozdů. I když Robin členům své rodiny někdy učinil ze života peklo, zamilovali si ho, protože dokáže být neodolatelně roztomilý a je vlastně nezapomenutelný.... celý text
Přidat komentář
Pejskaři si rvou vlasy a nechápavě kroutí hlavou :)... Tato kniha rozhodně nepatří mezi naučnou literaturu :). Je třeba ji brát čistě jako humor a přimhouřit obě oči (možná občas i zavřít :)). Nepozastavovat se nad stravou, na které si psi pochutnávali a nevýchovou, které se jim hojně dostávalo. Ale já ji prostě miluju :)).. Ráda se k ní vracím - dnes jsem začala číst už asi po desáté. Spolehlivě zažene chmurnou náladu a rozesměje. Historky jsou většinou přitažené za vlasy, ale co už - účel to většinou plní.
Skvělá kniha od skvělé autorky!
A nejen pro milovníky psů. Pobaví se i zasměje snad každý.
Vřele doporučuji.
pro mě nejlepší kniha na stonání do postele, všechny peripetie z knihy jsem prožila, i když trochu jinak. krásně vylehčená do úsměvu , s nadsázkou... moje oblíbená, když se nic nevede :-)
Kniha jednoduchá, zaměřená hlavně na smích. Četla jsem před několika lety a nmám moc chuť číst znovu, ale myslím, že to suma sumárum celkem ušlo.
Knížka byla opravdu psina, sem tam jsem i vyprskla smíchy nahlas......tak do poloviny, pak už jsem se modlila, aby byl konec. Některé starší výrazy jsem musela googlit, za což se trochu stydim. No ale je to za mnou a já jdu do knihovny pro nějakou "tutovku"
I kdyz mam zviratka rada, nejsem tak uplne pejskar, takze Robinovy prihody mi po chvili prisly dost monotonni. Byla jsem rada, ze se v knize objevily ve druhe casti i jine nez jen psi prihody. Chvilemi jsem se velice bavila, libi se mi autorcin optimisticky, presto ironicky pohled na svet. Na me ale bylo toho pejskovani trochu moc. :)
Taková oddychovka. Sem tam mi to přišlo již přehnané ale nelituji že jsem si knihu přečetla.
Moje nejoblíbenější knížka z pera Zdeny Frýbové a skvělý humoristický román čtený už po několikáté. A hlavní hrdina mne tak okouzlil, že jednoho našeho pejska jsme po něm i pojmenovali.
Jedna z mých nejoblíbenějších oddychovek. Doporučuji všem milovníkům psů i lidem, kteří se rádi smějí nahlas. :)
Hezká poměrně jednoduchá kniha. Přečteno za dva dny. Kniha je podle mě pro všechny milovníky psů. Nedoporučuji však těm, kteří si psa chtějí pořídit!
Zpočátku velmi veselé čtení, jakožto majitel erdleteriéra jsem padala smíchy... ale od poloviny už šlo v podstatě jen o rodinné peripetie a to mě teda už nebavilo, i když byla evidentní snaha autorky, aby to bylo vtipné čtení..
Kniha není špatná, místy je úsměvná. Často mne pobavila představa toho, co Robin provedl. Často mne pobavily Rudolfovy průpovídky. Od knihy jsem ale čekal víc. Poslední třetina knihy už o Robinovi téměř není. Pro lehké letní čtní je ale kniha vhodná.
Vzpomínám si, jak jsem se při čtení smála. Těším se, že si knihu přečtu znovu.
Vynikající kniha na pobavení, se skvělými ilustracemi Adolfa Borna. Jen snad nějaké vztahové problémy jsou tam trochu přitažené za vlasy, ale v rámci zábavy to lze odpustit. Za mě nejlepší kniha kterou Zdena Frýbová napsala!
Ano, přesně tak, jak píše ddkk, pes potřebuje psí výchovu. Ale on byl asi opravdu nezvladatelný.
Těžko posuzovat. Nebyli jsme u toho.
Já se u knihy bavila a zároveň mi bylo majitelů Robina líto.
Ne, to ne. Líto ne. Spíše jsem je obdivovala. Takhle. To, co on jim dělal... no, to bych musela brát prášky na nervy.
Ale.. už jsem to tu psala: Pokud si někdo opatří zviře - ať je to pes, nebo kočka, nebo něco jiného - musí počítat s tím, že to zvíře má svoji povahu. Jako my, lidé.
Pejska jsme nikdy neměli, ale malinko o tom něco vím. Moje kolegyně měla pejska, dožil se 17-ti let. Byli to nerozluční kamarádi.
Pejsek nebyl žádná vzácná rasa, ale obyčejný milý voříšek. Měl krásnou, černobílou, delší srst a byli jsme strašný kamarádi. Když jsem k nim přicházela, tak kamarádka řekla: "Podívej, kdo je támhle!"
Pak mi říkala: "On se rozhlížel, rozhlížel.. hledal, hledal a nic.. Tak říkám: No hledej!.. Nic. :-)
Tak jsem mu musela vzít hlavičku a nasměrovat mu ji na Tebe."
A jen mě zbystřil, letěl ke mně, obíhal mě pořád dokola (neskákal na mně - to nesměl), štěkal, vyl, kňučel a pískal. Pak se z toho všeho rozkašlal a byl klid.
Pak mi jednou ráno - ve 2:40 přišla zpráva, že umřel.. A můj milovaný psí kamarád odešel.
Mám to napsané v kalendáři, tak, jako svátky a narozeniny svých blízkých a vždycky si na něj vzpomenu. A nejen v tento den.
A ještě něco: nikdy nikoho nekousnul. Byl to takový úžasný dobrák.
„… Vzápětí přišel pro Alenku Petr. A další náhoda. Náhodou si vzpomněl, že cosi slyšel o jakési paní Tylínkové, která snad chová foxteriéry. Za chvilku vysvitlo, že je chová velmi pravděpodobně, protože ze současného vrhu nám jednoho rezervuje, jen tak nezávazně, kdybychom se snad pro psa rozhodli…“
str. 13
Knížka se před několika lety dostala do první stovky v anketě Kniha mého srdce, a tak je vidět, že je všeobecně oblíbená. Mně se líbily hlavně některé detaily a zůstaly mi v paměti, i když je to už hodně dávno, co jsem ji četla.
Knížku mi kdysi přinesla babička z knihovny. Přišla mi skvělá, skutečně jsem se u ní nasmála. Když pak kamarádce umřel křeček, doporučila jsem jí Robina na rozveselení a odvedení myšlenek. Navíc jsem si odtud osvojila řadu slov (kupříkladu eféb) a kulturních reálií.
Autorovy další knížky
| 1987 |  Robin |
| 1993 |  Malinkatý kretén |
| 1988 | Z neznámých důvodů |
| 1991 | Falešní hráči |
| 2002 | Neděle jako stvořená pro vraždu |
Nejzdařilejší kniha od Frýbové, kterou jsem četla. Má to spád a nejsou tam nudné pasáže jako u Malinkatého kreténa. Jinak psa Robina, bych doma psychicky určitě nedala... :-D