Robinson Crusoe
Daniel Defoe
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141294/bmid_robinson-crusoe-pZh-141294.jpg
4
2137
2137
Příhody dobrodružného jinocha na pustém ostrově. Dle původního díla D.Defoe zpracoval G.A.Gräbner.
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1930 , Mikuláš KnappOriginální název:
Robinson Crusoe, 1719
více info...
Přidat komentář
Klasika pro všechny věkové kategorie. Nestárnoucí krásný příběh, který čtenáře zanese daleko od dnešní přetechnizované doby.
Dobrodružství, které bych chtěl prožít a štve mě, že ho neprožiju. Skvěle napsaná kniha.
Bohužel musím napsat, že tohle je druhá knížka v celém mém životě, kterou jsem nedočetla. Několikrát jsem ji odložila a znovu jí dala šanci, ale nedám to. Dlouhé pasáže o Bohu, Prozřetelnosti apod. je na mě prostě moc.
Jako dítě jsem Robinsona povinně četl ve škole a kromě tehdejších působivých ilustrací Zdeňka Buriana mě kniha nijak zvláště nezaujala. Teprve později jsem ocenil ten báječný příběh muže, vzdorujícího těžkým podmínkám na ostrově. Romantika až na půdu, ale zároveň střízlivě pojatá. Defoe byl vážně vynikající vypravěč - zkuste napsat romantický příběh bez milostného vztahu - a myslím, že nakazil virem dobrodružství hodně lidí.
Knihu jsem četla v rámci povinné četby. Má krásný příběh a moc mě bavila (stejné jako většina knih). Určitě doporučuji.
Knihu jsme dostali jako povinnou četbu. Bála jsem se, že mě nebude bavit, to jsem se ale spletla. Celý příběh se mi moc líbil a hrozně mě zaujal. Jak jsem četla, tak jsem si dokonce chvílemi přála něco takového zažít, ale někdy jsem zase na něco takového ani nedokázala pomyslet.
Povinná školní četba, která mě poprvé ukázala jiný svět, než ten náš. Byla jsem tím okouzlena a když jsem poprvé viděla film, děsně jsem se těch černých lidí bála. Dnes je vše jiné, lidé jsou více informovaní, takže žádné předsudky nemají. Je podivuhodné, že tento příběh si žije svým životem již od 17.století a stále je zábavný, dobrodružný a svým způsobem okouzlující.
Výborně napsaný příběh. Poprvé jsem jí četla už před mnoha lety a od té doby jsem se k ní už několikrát vrátila. Klasika, kterou by si měl přečíst každý.
krasny pribeh, ktery kdyz nadchne deti, tak v nich muze probudit tu spravnou fantazii, ze by chteli taky nejake dobrodruzství zazit... tak jako me, kdyz jsem ji jako dite cetla
V minulosti jsem četl knihu ROBINSON CRUSOE, kterou převyprávěl český spisovatel J. V. PLEVA. Dlouhou dobu mne lákalo přečíst si knihu Robinson Crusoe od DANIELA DEFOEA. Trochu jsem měl obavy, že kniha bude náročnější na četbu, a tak jsem to pořád odkládal, až konečně přišla na tuto knihu řada. Kniha má 2 díly a upřímně řečeno jsem dlouhou dobu nevěděl, že existuje pokračování Robinsona Crusoea. Kniha se mi celkově četla dobře, i když někdy se objevily obtížnější části, ke kterým jsem se někdy vrátil. Samozřejmě autorův jazyk odpovídá době, ve které knihu napsal, takže z tohoto hlediska bude více přijatelnější pro děti a dětské čtenáře asi převyprávění od J. V. Plevy. V knize se vyskytují také pasáže o náboženství, o Bohu, ale pro mě to bylo celkem zajímavé a myslím si, že to nebylo nijak přehnané, na rozdíl od 2. dílu, ve kterém se mi zdálo, že o tom bylo napsáno mnohem více a upřímně řečeno v určitých okamžicích mě to trochu unavovalo.
Příběh je vyprávěn v ich tormě. Kniha byla údajně sepsána na základě skutečného příběhu skotského námořníka ALEXANDRA SELKIRKA, který strávil 5 let na opuštěném ostrově Juan Fernandez. Autor napsal Robinsona, když byl na prahu šedesáti let. Byl otcem žánru, který nazýváme tzv. robinsonádami (motiv ztroskotání, boj o přežití..).
Je obdivuhodné, že Robinson pobýval na pustém ostrově po dobu 28 let! Nedovedu si představit, že bych tak dlouhou dobu vydržel sám na ostrově, ale pokud by chtěl člověk přežít, musel by se přizpůsobit daným podmínkám a hodně pracovat, aby si obstaral přístřeší, jídlo, vyrobil nástroje a podobně. Robinson se později setkává s PÁTKEM, který se stane jeho přítelem. Robinson měl štěstí, že na ostrově našel obživu a že se zde nevyskytovala nebezpečná zvířata jako například hadi, tygři a podobně, alespoň se s nimi osobně nesetkal. Měl jsem rád jeho papouška Pola, měl také psa, kočky a další zvířata. Ve volných chvílích si četl v Bibli a přemítal o životě a Bohu. Na Robinsonovi se mi líbilo, že se nevzdával, tvrdě pracoval, naučil se hodně dovednostem, ochotně si vyslechl názory ostatních, a pokud si uvědomil chyby, tak je napravil, bojoval proti bezpráví, byl čestným člověkem. Obtížné pro něj muselo také být, předtím než se seznámil s Pátkem, že s žádným člověkem po dlouhé roky nepromluvil ani slovo. Společníky mu byla jen zvířata, která si ochočil. Občas se stalo, že propadnul panice, obracel se na Boha (PROZŘETELNOST), čemuž se není co divit, ale nakonec se vždy sebral a nevzdával se. Myslím si, že hodně lidí, pokud by se ocitli na místě Robinsona, by boj se životem prohráli, protože by nedokázali čelit podmínkám, ve kterých se náš hrdina ocitl. Možná by zešíleli, vzali si život, anebo by zemřeli žalem či celkovým vyčerpáním.
Více se mi líbil 1. díl, který bych ohodnotil na 100 % a určitě doporučuji všem čtenářům. 2. díl se mi líbil méně, ohodnotil bych jej na 70 %. V 2. dílu sledujeme další osudy Robinsona, zažije hodně dobrodružství, navštíví nespočet různých zemí. Celkově hodnotím knihu na 80 %. V knize se nachází hodně myšlenek, některé z nich jsem si vypsal. Kniha obsahuje také pěkné ilustrace od Adolfa Borna. V závěru knihy se nachází kapitola DANIEL DEFOE A ROBINSON CRUSOE, ve které se dočteme něco blíže o tomto autorovi a jeho dílech. Za tento doslov jsem určitě rád a chválím ho. Myslím si, že tato kniha může být vhodným dárkem pro čtenáře, kteří mají rádi dobrodružné knihy.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Nic však nepomůže, myslíme-li na svá přání se založenýma rukama.
Horšíme-li se pro zlo, pomýšlejme i na dobro, jež s sebou přináší, a nezapomínejme, že mohlo být hůře.
Všecka naše žádost věcí, které nemáme, zdá se mi, že prýští z nedostatku vděčnosti za to, čeho se nám dostalo.
A tak nikdy nevidíme pravý stav věcí, dokud se nám neukáží v opačném světle, aniž si dovedeme vážit toho, co máme, pokud nám ztráta neotevře oči.
Dnes milujeme, co se nám zítra zprotiví, dnes vyhledáváme, čemu se budeme zítra vyhýbat, dnes žádáme si toho, čeho se zítra zhrozíme, zachvívajíce se i při pouhé myšlence na to.
Tak napadne-li nás hrůza před nebezpečím, je to tisíckrát horší nežli nebezpečí samo. Trpíme daleko více úzkostmi nežli tím, co nás těmito úzkostmi sklíčilo.
V životě se často stává, že právě ono zlo, jehož se nejvíce obáváme, které když mu propadneme, se nám zdá největším neštěstím, nezřídka bývá nejlepším nástrojem a branou naší spásy, kterou býváme vyvedeni z běd, do nichž jsme upadli.
„když Bůh silnější než ďábel, mocnější než ďábel, proč Bůh nezabije ďábla, ať už nemůže dělat zle?“
Není vděčnost vrozenou ctností člověka a lidé řídí své skutky raději prospěchem nežli závazkem za dobro, kterého se jim dostalo.
Ale hlad nezná přátel, nezná ohledu, nezná spravedlnosti, nezná práva, a proto je nemilosrdný a neschopen soucitu.
… neboť člověk opravdu ušlechtilý si nelibuje v pohledu na bídu nepřítele, i když je podle zákonu boje nucen ho zničit.
… žal je tou nejnerozumnější a nejneužitečnější vášní na světě, neboť se týká jen věcí minulých, jež se obyčejně nedají odčinit nebo napravit, ale že se nestará o věci budoucí a že nepřispívá nikdy k tomu, co by mohlo být vysvobozením, nýbrž že spíše zvětšuje zármutek, než nabízí lék.
Neboť pokoušet se poučovat druhé je někdy nejlepším způsobem, jak poučit sám sebe.
Člověk je krátkozraký tvor a vidí jen malý kousek před sebe, a jako mu nejsou jeho vášně nejlepšími přáteli, tak i jeho jednotlivé náklonnosti jsou obyčejně jeho nejhoršími rádci.
I teď bych raději sebevíce trpěl, než bych někomu vzal život, i kdyby to byl život osoby, která mi ubližuje. A jsem přesvědčen, že všichni rozumní lidé, kteří znají cenu života, budou se mnou souhlasit, jakmile začnou o tom vážně přemýšlet.
Strach plodí úklady. Je to život smrti a duch je tím tak sklíčen, že není s to se vzpružit, životní síly ochabují a všechna duševní pružnost, která obyčejně posiluje člověka v jiných strastech a neopouští ho ani v nejtěžších chvílích, zde selhává.
Nádherná kniha, kterou mám hrozně ráda už od dětství, kdy jsem ji četla poprvé. Můžu se k ní znovu a znovu vracet a pořád je stejně skvělá. Nestárnoucí klasika, kterou si prostě musí přečíst každý!
(SPOILER) V dětství jsem mnohokrát četla Robinsona Crusoe v převyprávění od spisovatele Plevy a vždy jsem byla nadšená, četla jsem ho opakovaně a nikdy mě neomrzel. Teď poprvé jsem se dala do originální verze-a byla jsem dost zklamaná. První kapitoly jsou hodně podobné převyprávění, ale už jeho čtyřletý pobyt v Brazílii na plantážích pro mě byl novinkou. Navíc mi nějak nevycházely počty: vyplul v 19 letech v roce 1651, na ostrov se dostal po 8 letech od útěku z domova 1. 9.1659. Tam pobyl do 19.12.1684 (tedy 25 let). V knize je ale psáno, že tam žil 28 let. Navíc jednotlivé roky Defoe vůbec nerozebíral, podrobně popisovat jen práce na poli a výrobu nástrojů nebo ohrad. Např. máslo a tvaroh uměl od začátku-moc se mi líbilo, jak v Plevově verzi mnoho objevů, mj. výrobu másla, učinil zcela náhodou. Tento Robinson měl od začátku veškeré vybavení z lodi, netrpěl nedostatkem, dokonce se v prvních měsících ani neobtěžoval zajišťovat si co nejvíce jídla z přírody (teprve po 10 měsících ochutnal místní ovoce!!). Dokonce ani oheň získaný z požáru nemusel udržovat, protože měl křesadlo. Měl náhradní oblečení (34 košil !!) a nádobí, nemusel si vše vyrábět vlastníma rukama. Plevův Robinson ztroskotal s kapesním nožíkem v kapse a musel od začátku objevovat ostrov a získávat vše jenom z jeho zdrojů. V Plevově verzi bylo vždy pod čarou objasněno, jaké rostliny nebo živočichy Robinson objevil, takže byl člověk více v obraze. Taky mi vadilo, že na rozdíl od Plevovy verze zde nebyly pojmenované jednotlivé části ostrova-člověk si udělal lepší představu. Dokonce jsem si kdysi kreslila mapku ostrova podle Plevova vyprávění. Tento Robinson však "svůj" ostrov ani po 28 letech pořádně neznal. Hlavně že si ho pak "přivlastnil". Vše bych ještě hodnotila 4* za originalitu, ale v této verzi mi úplně nejvíc vadily ty dlouhé filosofické a náboženské pasáže, díky těm dávám nakonec jen 3*. Knihu se už znovu nikdy nechystám číst, to spíše sáhnu zase po té Plevově verzi.
Zhruba v 7 letech to byla má druhá, nebo třetí přečtená kniha a byl jsem z ní doslova nadšený. Pravda, přemítání o Bohu mne moc nebralo, zato ale ty soupisy zachráněného nářadí a vše ostatní... Když nám někdy ve 4. třídě nabízeli Plevův přepis, shledal jsem ho, s prominutím, zparchantělým.
Konečně jsem měla možnost si přečíst nepřepracované vydání. Znám to od Josefa Plevy (budu si ho muset také připomenout). Dostala se mi do rukou kniha z roku 1946, která obsahuje oba díly, tedy i život po zachránění z ostrova. První část, to je klasika, byť se hůře čte, obsahuje málo přímé řeči a pro nás zastaralý jazyk. Příběh je však nesmrtelný, to co Robinson vybudoval z ničeho na pustém ostrově, kde žil v podstatě šťastně, nepřipouštěl si žádné chmury a zabýval se prací na bydlení, prací na poli atd. Po objevení Pátka je to plné přátelství. Při čtení máte pocit, že jste obyvatelem Robinsonova ostrova. Druhá část, která pojednává o dalších cestách a dobrodružstvích Robinsona mě upřímně moc nebavila, do čtení jsem se musela nutit, obecně to není můj žánr, kde cestovali, s kým obchodovali, s kým bojovali, co kde zažili. Za první, klasickou a známou část dávám pět hvězd, ubírám jednu za druhý díl, do kterého jsem se musela nutit a byla jsem ráda, že to mám nakonec za sebou.
Čtenářská výzva 2020: Kniha, jejíž autor letos oslaví (oslavil) kulatiny.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Ať ji čtu pokolikáté chci stále mě baví a v jakémkoliv věku. Což je super!
Jako malá, jsem v jednom kuse koukala na film. Kniha je vždy něco jiného, než film, hlavně ta fantazie, jež při čtení běží hlavou. Byla teda težší na čtení, ale měla zvláštní a vyjímečný příběh, takový jiný. Je překrásná. Jsem ráda, že jsem ji přečetla. To pouto, mezi Robinsonem a Pátkem, je neskutečně silné a pevná vúle s vynalézavostí dechberoucí. Kěž by jsme měli všichni přítele, jako je Pátek.
Robinson Crusoe je kniha, ktorá sa číta pomerne ťažko. Za prvé, je v nej minimum priamej reči a za druhé, je to tak trochu filozofický traktát a premýšľanie o vzťahu k Bohu, ako takom. Preto som túto knihu nedokázal prečítať ako chlapec, teraz ako dospelý som to zvládol, ale pocit z knihy je taký jemne zvláštny, akoby nostalgicky snivý (aj to vďaka starým zožltnutým stránkam, ktoré majú zvláštnu štruktúru a na dotyk sa vnímajú akoby boli len a len drevom) spolu s niečím nenávratne strateným a premárneným. Nechcem tu napísať, že detstvo je nenávratne stratené a mladosť premárnená, avšak paralela s Robinsonovým príbehom, kedy je detstvo nenávratne fuč a roky na ostrove sa dajú považovať za roky stratené (takým tým nenaplňujúcim spôsobom), tak táto paralela mi pri čítaní ježila vlasy na šiji. Myslím si, že z týchto dôvodov sa už k Robinsonovým príhodám nikdy nevrátim.
Štítky knihy
boj o přežití trosečníci anglická literatura ztroskotání, potopení lodě klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1975 |  Robinson Crusoe |
| 2022 |  Moll Flandersová |
| 1968 | Dobrodružný život kapitána Singletona |
| 1971 | Roxana |
| 1970 | Denník morového roku |
Dobrý príbeh, vadili mi iba hrozne dlhé opisy.