Robinsonka
Marie Majerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/340961/bmid_robinsonka-Ley-340961.jpg
4
628
628
Príbeh štrnásťročnej Blaženy, ktorej zomrie mama a zostane sama s otcom. Musí prerušiť štúdium, na jej pleciach zostáva všetká zodpovednosť za domácnosť. Až teraz si uvedomuje koľko činnosti musela mama denne vykonávať, ako rozmaznávala ju aj otca a oni to považovali za samozrejmosť
Přidat komentář
Knihu jsem četla do seznamu literatury pro děti a mládež. Tím, že už i mně je příběh dost vzdálený dobou, ve kterém se odehrává, tak bych to dnešním dětem do povinné četby nedala. Kniha se četla dobře, ale musela jsem se do čtení nutit, což se mi moc často nestává. A jsem ráda, že jsme tuto knihu nemuseli číst na základce, asi by mě to od čtení odradilo.
Knihu jsem četla asi ve věku hlavní hrdinky. Moc se mi nelíbila, strašně mě štvalo, že dcera byla v podstatě obětována rodinnému blahu. Asi to dřív bylo normální, ale z dnešního pohledu to je hrozné.
(SPOILER)
Knížku jsem četla jen proto, že ji dostala Stelli jako povinnou četbu. A opravdu netuším, kdo schvaluje tato díla pro 7.třídu základní školy. Pokud pominu příběh, který je svým způsobem strašně nezáživný - ano, má se sice jednat o drama po smrti maminky, ale ve výsledku je to spíš takový deník holky, která si neustále hraje na Robinsona a zpracovává tím svoje problémy. Příběh toho, kdy nemůže chodit do školy, protože školu a péči o malého bratříčka si tatínek nemůže dovolit, neumí vařit, neumí vyčistit podlahu, ale to nevadí, protože Tonička co bydlí vedle ji to naučí. Kniha byla napsána v roce 1940, takže její jazyková forma je opravdu zastaralá a čte se opravdu těžko. Kniha, která je už dnes klasikou, ale která by dceři v jejím věku absolutně nic neřekla. Kniha je napsána klasickým stylem Majerové, která měla za to, že se ženy mají strašně špatně a že díky socialismu se budou mít líp.
Řádnou členkou České akademie věd a umění se stala 5. března 1940, byla nositelkou Řádu práce (1954), Řádu republiky (1957), Řádu Klementa Gottwalda (1962), v roce 1955 obdržela Státní cenu Klementa Gottwalda.
Angažovala se i v politice a svoji pozici zneužívala k selekci pouze určitých autorů.
Tuto knihu četla v minulosti moje mamka a jak tvrdí, tak také z ní recitovala v jedné soutěži. V paměti se mi vybavuje, že jsme si tuto knihu měli přečíst jako povinnou četbu na základní škole, ale bohužel knihu jsem nepřečetl, ale den před odevzdáním Čtenářského deníku jsem mamku poprosil, jestli by byla tak hodná a pomohla mi se Čtenářským deníkem. Mamka se podivovala nad tím, proč jsem jí o tom neřekl dříve. Říkala mi, že přece není možné, abychom přečetli knihu za jeden den, a ještě měli zpracovat Čtenářský deník. Odpověděl jsem jí, že jsme měli na knihu málo času, musel jsem lhát, jinou možnost jsem neměl, a pokud mi nepomůže, budu v koncích. Mamce se moje vysvětlení příliš nezdálo, nebyla tím vůbec nadšená, nicméně mi pomohla. Knihu četla v mládí, takže na některé věci zapomněla, ale postupně listovala stránkami, a nakonec jsme Čtenářský deník dali dohromady společnými silami, přestože můj podíl byl minimální. Bohužel na základní škole jsem ještě neměl doma počítač ani Internet, v tomto ohledu to bylo mnohem těžší než to mají žáci a studenti v současné době.
Po letech mne napadlo, že se ke knize vrátím a přečtu si jí. Jedná se o knihu, která je určena pro mladší čtenáře, spíše se bude líbit dívkám, protože hlavní hrdinkou je BLAŽENA, které zemřela její mamka a následně žije sama s otcem doma. Musí se o všechno postarat, učí se nakupovat potraviny, vařit a musí se postarat o domácnost. Je určitě hodně těžké a smutné, když dítě ztratí jednoho z rodičů, když ho nejvíce potřebuje. Postupně si Blažena uvědomuje, jak se měla dobře, když ještě její maminka žila, měla se jako v bavlnce, starala se jen o školu a o všechno ostatní se starala její mamka. Bylo mi líto Blaženy, že jí postihnul tento osud, ale líbilo se mi, že měla ochotu se učit novým věcem, a ačkoliv se všechno na poprvé nezdařilo, tak se nevzdávala a neustále se zdokonalovala. Začala si také hrát na Robinsona Crusoea, mezi její nejoblíbenější knihu patřila právě kniha Robinson Crusoe, kterou jsem četl v tomto roce. Některé citáty z této knihy, kterou napsal Daniel Defoe, vyřkla ze své paměti a jednalo se vesměs o citáty, které jsem si poznamenal u této knihy, když jsem ji četl, takže se mi tyto citáty opětovně připomněly. Překvapilo mne pozitivně, že se v knize vyskytovalo také plno myšlenek, nejen z knihy Robinson Crusoe, ale také autorčiny vlastní myšlenky, které jsem si vypsal.
Myslím si, že tuto knihu už dnešní mladší čtenáři neznají, nebudou ji číst, v povinné četbě už nebude. Myslím si však, že dříve narození čtenáři nepochybně knihu znají, anebo alespoň o ní slyšeli, anebo knihu četli. Nejsem cílová skupina čtenářů, ale přesto se mi líbila a je škoda, že jsem si knihu už nepřečetl na základní škole, ale to je jasným důkazem, že není nikdy pozdě navrátit se ke knihám, které jsme nečetli, když jsme museli. Kniha se mi líbila a jsem rád, že jsem se ke knize vrátil. Těžko říci, jestli by tato kniha oslovila dnešní mladé čtenáře, ale spíše bych řekl, že dají přednost jiným knihám. Přitom kniha je ze života, příběh má hlavu a patu a i když může dětským čtenářům připadat smutná, tak by si mladí čtenáři měli uvědomit, že život není jednoduchý a může se to přihodit komukoliv, ale ze všeho nejdůležitější je nepropadat smutku a beznaději, ale snažit se překonat toto bolavé a smutné údobí a nevzdávat to, tak jak se snažila hrdinka této knihy - Blažena. Kniha obsahuje také ilustrace. Kniha má poměrně nízké hodnocení v DK – jen 71 %, což je docela nízké hodnocení. Knihu hodnotím na 100 %. Jedná se o první knihu, kterou jsem přečetl od MARIE MAJEROVÉ a možná v budoucnu vyzkouším některou z jejich dalších knih.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Cos mi to, maminko, cos mi to udělala?
Dovedla nad knihou vysedávat celé hodiny a zapomínala, kde je a kdo je; škoda však, že také zapomínala ze dne na den, co čtla! Zbýval v ní ze čtení jen dojem, jiskřící barevnost, smutek nebo radost, oslnění až k pláči krásné. Jen některé knihy ji zanechaly ve společnosti svých smyšlených postav.
Cizí lidé vcházejí do naší bolesti vždy jako nepřátelé, i když jsou plni soucitu, i když přicházejí s ochotou – jsou nám nevítáni již proto, že se s námi nemohou rozdělit o žal; i s nejlepší vůlí stojí toliko vedle něho, aniž jej umenší, aniž jej zmírní.
Co je do života, nemůžeme-li být tím, po čem toužíme!
… byla zbavena tísně, která se nás zmocňuje, jsme-li pozorováni a sledováni při nějakém výkonu, v němž nejsme dost obratní a bezpeční.
Muka, která postupem let zmizejí, jako když kámen do vody zapadne. Jen kruhy na hladině, rozšiřujíce se, zmírňují čím dál tím více výmluvnost svých vln. A toto vlnění pak prostupuje lidskou bytost a prolíná ji až k smrti.
Není hrůzy tam, kde je byť zrnečko směšnosti.
Co není v hlavě, musí být v nohou.
Je tolik nesrozumitelného, skrytého a neobsáhlého v poměru lidí k sobě navzájem, že člověk nemůže jen tak lecčemu důvěřovat a zplna se někomu oddat. Musí být opatrný.
Neboť nevidíme vždy pravou tvář domu, byť jsme z něho vzešli a stále se na něj dívali. Musíme před ním stanout nějak náhle a bytostně proměněni, abychom jej spatřili, jaký je v celé skutečnosti. Tehdy i náš pohled se promění a vidí také to, co jindy neviděl.
Hodně smutný příběh o dívce, které umřela maminka a ona se pak starala o svého tátu a bratra. Depresivní čtení.
Tak téhle knize jsem nikdy nepřišla na chuť. Byla to tenkrát povinná četba, ale za mě to byl trest. Pro mně do bylo depresivní čtení, v těch mých 13-14 letech to přišlo strašně smutný, jak přišla o maminku a musela se starat o tatínka a narozeného bratra a kde hrozilo, že bratříček půjde do kojeneckého ústavu. Bylo mi to neskutečně líto a proto čtení bylo za trest.
Během mých školních let (ZŠ) jsem ji také měla jako povinnou četbu. Kniha se četla dobře, ale pamatuji se, že na mě působila smutně. Dnešní děti by jí nejspíš už nečetly.
"Z doby kamenné "
Četla jsem jako dítě.
Příběh nejen o trápení a smutku malé holky, která situace v rodině neumožnila být dítětem. Smutný, ale krásný příběh
Knihu jsem měla moc ráda, jen mi vadilo jméno hlavní hrdinky. Blažena, proč nemohla být třeba Jana. Kniha, která začíná smrtí maminky, to je teda taky síla. Já bych se s tím třeba nikdy nevyrovnala. Proto knihu tak obdivuji, jak se dokázala spisovatelka vcítit do dívčí duše. Dokonce jsem po jejím vzoru zkusila i upéct vanočku - mistrovský kus. Dopadlo to podobně.
Povinná četba mých školních let,na tu dobu se mi kniha líbila. Takové nenáročné počteníčko. Dnešní děti by to asi moc nechytlo.
Přečetla jsem kdysi dávno jako malá holka. Už přesně si nevzpomínám, o co tam šlo. Ale co vím jistě, je, že jsem si knihu neoblíbila.
Už si nevzpomínám jestli jsem měla Robinsonku v povinné četbě, ale četla jsem jí několikrát a i přesto, že knížka začala tak smutně a Blažena měla život občas hodně těžký, se mi líbila.
Po prečtení se mi chtelo uverit, ze se pribeh opravdu stal. Delala jsem menší pruzkum a zjistila jsem, ze 12 deti z 15 si také vytvárí své imaginární zeme, svety či jak to nazvat. Hlavne kdyz jsou smutné či se deje neco nekalého v rodine.
Ale to jsem odbočila od knihy! No, a vlastne k ní nemám co dodat - jen ze byla opravdu krásná.....
Blažence jsem strašně rozuměla. Nemusela jsem čelit tomu, čemu musela čelit ona, ale také jsem si vždy vytvářela paralelní světy, abych zvládla věci, které byly na dítě těžké. Bohu díky jsem si tu schopnost uchovala a používám ji dodnes. Knihu nemám, ale ráda bych se do ní s odstupem let podívala. Moc mi dala
Asi ji čtu prostě pozdě, asi se do toho Blaženčina snového světa nejsem schopna dostatečně vcítit. Asi s ní mám pochopení nad ztrátou, ale už ne to pochopení pro vzdušné zámky. Asi jsem prostě stará.
Štítky knihy
pro děti zfilmováno česká literatura pro mládež úmrtí v rodině dívčí romány klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1984 |  Robinsonka |
| 1977 | Havířská balada |
| 1958 | Panenství |
| 1951 | Siréna |
| 1975 | Nespokojený králíček |
Tato kniha mě sice oslovila, ale pouze po dobu jejího čtení. Nevím, trochu jsem pak na ni zapomněla a už ji asi vícekrát číst nebudu.
Hezká, ale jednou a dost...