Sága rodu Forsytů
John Galsworthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/5857/mid_saga-rodu-forsytu-QQ0-5857.jpg
4
382
382
Nejslavnější dílo nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1932 Johna Galsworthyho vznikalo v průběhu šestnácti let. Teprve po napsání posledního ze tří na sebe navazujících románů bylo sdružené do celku, který proslul jako Sága rodu Forsytů. Ona a v následujících letech pak další romány přiřazované k základní linii už jen velmi volně vznikly s autorským záměrem, který je i pro dnešek velice aktuální. Galsworthy pocházel z vyšší střední vrstvy a měl štěstí, že žil v době velkých společenských změn. Anglie se proměňovala z konzervativní velmoci pozdní viktoriánské éry ve velmoc moderní, spějící nevyhnutelně ke krvavému křtu první světovou válkou. Galsworthy tyto změny považuje za první fázi úpadku. Vidí ostrý kontrast mezi hodnotami před válkou a po ní. Duchovní rozměr společnosti se smrštil a jeho místo zaujala posedlost materiálními statky, zasahující nemilosrdně a nenapravitelně lidské charaktery. Britové – ale můžeme se při četbě dívat i do vlastního zrcadla – začali žít podle hesla "užij dne", protože, jak jim připadalo, nebylo jisté, co přinese ten následující. Vydatně živná půda pro mistrovského spisovatele! Třebaže Sága rodu Forsytů zdánlivě nabyla aktuálnosti pro naše čtenáře až s vývojem společnosti posledních let, získala si u nás ohromnou popularitu už na sklonku 60. let díky stejnojmennému britskému televiznímu seriálu, který je v myslích pamětníků dodnes živý. Dokonce Velká Británie natočila novou verzi slavného televizního seriálu, který se v české televizi objevil v únoru 2005.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , BB artOriginální název:
The Forsyte Saga, 1922
více info...
Přidat komentář
Velkolepé, strhující.
Galsworthy byl pozorný pozorovatel a výborný vypravěč, a díky tomu jsou (nejen ) všichni Forsytové skutečně živí. Bylo opravdovým zážitkem proplout viktoriánskou érou.
Snad jediné - bylo mi neskutečně líto Soamese, je mi jen chabou útěchou, že strom poznáme dle ovoce. Nezbývá než říci že tenhle "studený" Forsyte byl rovný mezi rovnými.
Nádherný a s ohledem na svoji tloušťku skvěle čtivý historický román. Příběh o tom, že celoživotní sobectví a hromadění majetku může způsobit jen to, že zůstanete sami. Opravdu jsem nevěděl, jestli mám na konci tu nelidskou svini Soamese litovat nebo ne.
Jeden z nejlepších románů, které jsem četla. Klasické a zároveň novátorské dílo odehrávající se na sklonku viktoriánské Anglie a trvá do období po první světové válce. Na pozadí románu probíhají velké změny ve společnosti, které se odrážejí i do generačního vývoje rodu Forsytů. Rodině Forsytů dal autor typické "forsytovské" charaktery. Krásně vykreslil jejich touhu po stabilitě zprostředkované přes hromadění soukromého vlastnictví. Měli vybrané vychování a dokázali se o nevhodných věcech nebavit a zdržet se projevů citů a vzniku skándálů. Jejich citlivost mohla být sympatická. Práva žen byla v té době malá. Nejvyšším cílem bylo nepracovat, tím se dokládal nejvyšší status. Čtenář si uvědomí, jak vypadá pravé britské imperiální sebevědomí, proč se možná cítí nadřazení a majetek je ukazatelem jejich zařazení ve společnosti. Autor rozehrává úžasný třígenerační příběh, plný pavučin vztahů a jemné psychologie. Příběh plný vášně, lásky a nenávisti se přenáší do další generace, aby se jako bumerang vrátil těm, kdo byli původci. Až do konce si čtenář musí lámat hlavu, jak dopadne milostný vztah komplikovaný starým nepřátelstvím příbuzných rodin.
Jedna z mých oblíbených rodinných ság a knih vůbec. Popsané životy všech postav, prostředí, událostí... krásné dílo. Knihu jsem četla až po zhlédnutí televizní minisérie, kterou uváděla více jak před 10 lety Česká televize. Jako povinnou četbu jsem si knihu půjčila v knihovně a žasla jsem nad rozdíly, které byly ve filmové verzi. Soames je v knize vlastně chudák a Irene čůza :) Opravdový příběh se skrýval v knize, kterou jsem si po letech i zakoupila. Popravdě bych se na televizní minisérii podívala znovu ráda, i když jsou tam velké rozdíly v příběhu, výprava byla úžasná.
Knihu jsem vytáhla ze své knihovny vlastně jen z nudy, řekla bych, a byla jsem upřímně překvapená, jak mě kniha zaujala a vtrhla mě do děje tak, že jsem nebyla schopna se od ní odtrhnout i přesto, že tohle není zrovna „můj šálek kávy”. Příběh tří generací, rodinných strastí i radosti. Každá postava má své klady i zápory a stále se podivuji nad tím, jak povahu každé jednotlivé postavy dokázal Galsworthy popsat. Soames se stal mou oblíbenou postavou, podivně, už od začátku. S Irenou na jednu stranu soucítím, ale popis její postavy a to, jak působí na jiné, mi připadá trochu přehnaný. Každopádně, kniha skvělá, poutavá a určitě se k ní v budoucnu zase vrátím. Teď jsem se pustila do Moderní komedie a zatím jsem nadmíru spokojená.
Velice pěkné vyprávění o třech generacích jedné rodiny, jejich povahách, strastech všedního života a zároveň na pozadí zachycen vývoj doby. Soamese mně bylo spíš líto.
Kniha, ke které bych se ráda ještě někdy ráda vrátila. Už jen protože v obou filmových zpracování mně nikdy nebyl Soames vysloveně protivný, až odporný. Myslím, že tam bych se toho mohla dobrat. Už je to dlouho, co jsem jí četla, tak mně určitě mnoho důležitých detailů uniklo. Ale co já vím, hluboké lásce se nedá poroučet, ať je to tak nebo tak.
Nechejte se vést touhle tou knihou. Zašmodrchané osudy jejích hrdinů jsou uvěřitelné! Postavy nejsou, ač to zprvu tak vypadá, černobílé: i „vlastník“ Soames má své klady a čtenáři je ho čím dál tím více líto, i Jolyonovci mají své negativní stránky. Prostě život v umělecké „zkratce“ (sice osmisetstránkové). Ságu vnímám i při třetím čtení jako čtivou klasiku, jejíž rozsah jí není na škodu.
Od doby,kdy jsem četla jako malá Princ a chuďas, jsem se bála čist jakoukoli literaturu z dob staré dobré Anglie,protože mi ten jejich život tam v těch minulých stoletích připadal ne černobílý,ale spíš černočerný. Tahle sága mně naprosto obrátila mou představivost o tehdejším životě. A smích při čtení překvapil především mě samotnou . Skvělé,prostě za mě samá pozitiva .
John Galsworthy představuje své životní, Nobelovou cenou ověnčené, dílo o početné rodině Forsytů. Jedná se o rodinu, která svou hamižností a touhou po vlastnictví odráží celkovou náladu ve společnosti kolem počátku 19. století. Daří se mu ukázat tehdejší poměry, nálady, války i osobní vzestupy a pády.
Sága rodu Forsytů pro mě vždy měla punc takové té lepší telenovely vysílané v České televizi. Když jsem se tedy dostala ke knize samotné, moje očekávání nebyla nijak vysoká. Nakonec ale musím uznat, že i když se jedná o žánr ne vzdálený červené knihovně, jde nejen o čtivou a zábavnou knihu. V této sáze se totiž podařilo zachytit samotnou esenci lidství. Někomu sice přijde nízká, někomu nezajímavá, ale myslím, že tak jako tak není příliš vzdálená realitě.
Výborná sága. Četla jsem všechny knihy a nevycházím z úžasu, jak jeden člověk dokáže bravurně vykreslit tolik charakterů a vtáhnout vás tím do děje, jako by se jednalo o vaši rodinu.
Úžasná kniha s parametry řecké tragédie. S každou postav zároveň soucítíte i vnímáte jejich zápory a Galsworthy je mistrně vybalancoval tak, aby si váš soucit a porozumění udrželi přese všechny chyby a špatnosti jichž se dopustí.
Přestože ságy jako takové většinou považuji za roztahaná nezáživná díla, tohle je úplný opak.
Přesně můj šálek kávy. Rodinná sága zahrnující osudy hned několika generací... prostě lahoda. Navíc když je to takhle skvěle napsané a jednotlivé postavy jsou vykresleny tak pečlivě, že máte pocit, jako by stály v místnosti vedle vás. Nemůže mi nebýt líto Soamese, i když samozřejmě naprosto chápu pohnutky Irene i všech ostatních "strůjců jeho neštěstí". A na pozadí pohnutých životních osudů a tragických lásek umírá viktoriánská Anglie... ne, tenhle román je prostě mňamka.
Forsyti na mě poprvé promluvili z televize. Neuměla jsem anglicky a jména Soames, Jolyon, Montague a Winifred mi zněla jako tajemná kouzla. Knihu s těmito televizními hrdiny, mými vlastními Harry Pottery, jsem následně tahala do školy každý den, dokud jsem ji nedočetla. Náš učitel výtvarky mou volbu četby ocenil tím, že vždycky obdivoval ženy se slabostí pro knihy tlustší než jejich zápěstí. Zapamatovala jsem si to, i když mi tehdy bylo dvanáct. Sága pro mě zůstala knižním domem, který můžu otevřít na jakékoliv straně a jsem zase zpátky mezi svými dětskými hrdiny a jdu s nimi po ulici Londýna konce 19. století, kde jsem před tolika lety potkala.
Dílo Johna Galsworthyho je po mnohých stránkách mimořádné. Počtem stran stále převyšuje šíři zápěstí dnes již dospělé ženy, a mezi písmeny pobíhají postavy hojnější než mravenci v mraveništi. Ani jedna ale nemůže chybět, neboť by svou nepřítomností pokazila dokonale fungující celek. A pak obsah, obsah, který převyšuje pouhý popis dnes už ztracenejch časů, v nichž se muži dívali na kapesní hodinky, svým ženám vykali a občas se nechali přejet kočárem v mlze Londýna. Všechno pro lásku. Hlavní starostí ženy bylo se ráno dobře obléknout, hrát na klavír a nezamilovat se do syna svého bývalého manžela, protože to přináší peripetie.
Galsworthy ve svém třígeneračním románu oživuje střet starých a mladých. Soames, Irena a Jolyon, na začátku knihy mladí buřiči, se ke konci sami stávají nositeli starých tradic a odcházejícího světa. Válčí s porozuměním měnícího se života, s neposlušností svých dětí a se střetem hodnot, přitom sami kdysi byli dětmi, zdrojem revolty a avantgardního myšlení. I jejich děti ale dospějí a zastoupí je v roli nepochopených starců, je to kruh a ten nemá konec. Soames a Jolyon demonstrují dva přístupy k životu, vášeň a povinnost. Soamesův pracně budovaný život plný odříkání a přemáhání se se bez soucitu boří a směje se mu do očí. Jolyon a Monty si dělají, co chtějí a řídí se svými touhami, čímž působí mnoha lidem bolest, ale jsou ve výsledku šťastnější než Soames? Vede cesta srdce nebo rozumu ke štěstí? Ne, pokud jste Forsyte. Galsworthovi Romeo a Julie neumírají, žijí dál, ale někdy si budou říkat, že by bylo lepší se probodnout někde ve veronským sklepení. God, kdo by to byl řekl, že je to tolik let, co byli mými hrdiny Fleur a Jon a nenáviděla jsem Soamese, protože to byl zatracenej despota a tyran, abych se dočkala dní, kdy hltám každou stránku příběhu Soamese, Jo a Ireny a budu ho chápat. Jsou dvě cesty, kudy jít životem, a obě se jednou protnou. V symbolickém posledním podání ruky. 5/5 Johne.
Knihu jsem přečetla s téměř desetiletým zpožděním. Myslím, že na ní musí být čtenář psychicky připravený. Začátek byl velmi popisný, místy unavný, ale čím děj postupoval, tím byl zajímavější.
Příšerná kniha. Osobně se mi více líbil seriál. Tam se alespoň divák dozvěděl hned na začátku, jak se všechny osoby daly dohromady. V knize jste se to dozvídali po kouskách a někdy jste si na pokračování museli počkat třeba dalších 100 stran. Kniha by se klidně dala zkrátit na polovinu a vůbec by jí to neuškodilo, ba naopak. Bylo tam spousta nezáživných dialogů. Autor také skákal z jedné doby do druhé, takže jste vlastně pomalu nevěděli jestli to, co se stalo v kapitole před tím, se událo ještě před kapitolou následující, či nikoliv. Byl v tom docela zmatek. Je pravda, že hlavně příběh Jona a Fleur byl v knize trochu odlišný, než v TV seriálu a líbil se mi tak víc. Takže nakonec dávám tři hvězdičky - příběh se mi líbil, ale knize by neuškodilo méně stran a trochu více přehlednosti.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století přelom 19. a 20. století zfilmováno ságy zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 1972 |  Moderní komedie |
| 2001 | Sága rodu Forsytů 1-3 |
| 1991 | Sága rodu Forsytů I. díl - Vlastník |
| 1956 |  Venkovské sídlo |
| 1970 | Tmavý květ |
Dala bych mnohem více hvězdiček než nabízených 5. Tato kniha je moje velká srdcovka. Člověk se zprvu lekne, jak je ta kniha obsáhlá a pak lituje že už to končí. je to jednoduše perfektní. Spolu se sestrou jsme si oblíbily a rády užíváme pojem "přijmout odznaky důstojnosti" ve smyslu trochu se vyfiknout, vylepšit, který se objevoval v knize a nám se moc zalíbil. Velmi velmi doporučuji.