Rohy
Joe Hill (p)
Před rokem přišel Iggy Perrish o jediného člověka, kterého skutečně miloval. Ráno po prvním výročí té strašné události se probouzí s kocovinou – a s rohy na čele. Stal se z něj konečně děsivý ďábel, za kterého už ho stejně mnozí mají? Iggy záhy zjišťuje, že k rohům dostal nádavkem i schopnosti, s jejichž pomocí dokáže odhalit zlo, jež ho připravilo o jeho lásku. Hranice mezi andělem a ďáblem je však nebezpečně tenká a nejkrutější pravda se skrývá tam, kde by ji nikdo nehledal. Joe Hill po úspěšném debutu Černá krabice opět napsal knihu, která se čte jedním dechem. Příběh o lásce, pomstě a temných stránkách lidské duše se vine jako cesta krajinou plnou překvapení a nečekaných zvratů, z nichž největší čeká na konci. Abychom pochopili přítomnost, musíme se někdy vrátit hluboko do minulosti…... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Přidat komentář
Veľmi dobrá kniha, kvalitne spracované postavy. Niektoré dejové linky boli zakončené nádherne, ako celok však kniha mala záver priemerný.
Čekala jsem podobnost stylu psaní s Kingem otcem a také jsem se jí dočkala. Kniha je čtivá, děj má spád a časovou prolínavost. Byla to moje první kniha a určitě se vrhnu na další.
Hill je neskutečný. Zatím každou jeho knihu, která se mi dostala do rukou, jsem zhltal div ne na posezení jako malinu se šlehačkou navrch. Jeho styl psaní je výsostně dynamický a závěrečné pasáže mnohdy naberou tak brutální tempo a doslova zdrcující dril, že se člověk nestačí ani nadechnout. Lidské charaktery Hill ve svých příbězích bez velkého zdráhání obrousí na samou jejich dřeň a vykreslí tak jejich pravou podstatu v kaleidoskopu syrových emocí. Nic mu přitom není svaté, žádné servítky, žádné uhýbání, pěkně brokovnicí přímo na komoru. Drsná a nemilosrdná exhibice umu a imaginace. Rohy jsou krásným příkladem toho všeho. Jsou temným vyprávěním, které své čtenáře nešetří. Sebejistě kráčí vstříc vyvrcholení, aniž by škobrtaly nebo ztrácely tempo. Pokud už se Hill k nějakému zvolnění odhodlá, je to jen úlitba čtenářovým nervům, napnutým k prasknutí. Já jsem se s Rohy nádherně bavil a jejich četbu si užil na maximum.
Kingovské až za hrob. Od prepojenia dvoch časových línií (detstvo, dospelosť), cez výborne napísané, prapodivné postavičky, až po fantasy prvok, ktorý celý dej odštartuje. Veľmi dobré, miestami dokonca strhujúce čítanie.
A tak nejak mi to odsejpalo, odsejpalo, až to ten konec jaksi struhnul do psycho-horror-fantasy motanice a peklo bylo všude.
Tak ako dlho som odkladala túto knihu, tak som si ju neskutočne užila. Dej plynul jedna radosť, už dlhšie som nečítala tak pútavú knihu. Zo začiatku som mala ku knihe odstup, nakoľko prvotina spisovateľa ma až tak nenadchla (Oblek mrtvého), ale toto bola pecka. Jediná vec mi trochu vadila a to kresťanská linka príbehu, tá ma nudila. Odporúčam!!!
Kniha, která mi na konci rozjela představivost jako žádná jiná. V hlavě jsem měla neuvěřitelnou vizuální podívanou. Skvělý zážitek!
Neviem sa rozhodnúť medzi 4* (pretože ja prosto žeriem Hillov štýl a čierny humor) a 3* (pretože ja by som to skrátila) takže dávam symbolických 66,6 percenta.
Jedna z viet, pre ktoré mám Hilla rada: "Nepochyboval, že Merrin volala Boha, když byla znásilňována a zabíjena. Bůh odpověděl, že vzhledem k velkému počtu volání na ni přijde řada, až když bude mrtvá." ...holt ako povedal Tomáš Akvinský, dnes sa aj tak nikam nedovoláš, boh si ráno zapol odkazovač, nebo býva občas preplnené....
Ig Parrish má za sebou nejhorší rok svého života. Jeho láska Merrin Williamsová byla brutálně zavražděna a on se stal hlavním podezřelým. Přestože je nevinný a byl propuštěn, celé město a dokonce i jeho rodiče potají věří, že je vrah. Ig přežívá ze dne na den stíhaný vzpomínkami, výčitkami, smutkem i bezmocným hněvem. V den prvního výročí Merrininy smrti pořádně opilý provede na místě její vraždy pár nepřístojností zahrnujících proklínaní Boha a močení na sošku Panny Marie. Kocovina další ráno je strašná - a korunovaná zjištěním, že se mu na hlavě objevil pár malých růžků, které s lidmi kolem dělají hotové divy.
Stejně jako ve svých povídkách se Joe Hill pustí do ubohého Iga i čtenáře bez cavyků. První třetina "Rohů" je doslova ohňostroj černého humoru, ze kterého však mrazí, protože se nejde ubránit myšlenkám, co bychom se asi s Igovými rohy o svých blízkých dozvěděli my. Autor nahlíží na lidi, jejich drobné i větší hříchy, kostlivce ve skříních a temné touhy, bez iluzí nebo předsudků. Ani jeho láska, ani sám Ig není papírový klaďas, právě proto však není problém mu držet palce, hlavně od chvíle, kdy konečně zjistí, kdo Merrin zavraždil a udělal z jeho života očistec.
Po divoké první třetině kniha výrazně zvolní. Hill začíná hrát mnohem víc ve stylu svého otce, v dlouhých flashbacích odhaluje minulost i povahu účastníků, ale především předvádí, jak snadno může zdánlivě úplně jasnou událost obrátit v pravý opak jediná maličkost, jediné slovo. Nesuďte druhé, šeptá, a to ani když si myslíte, že víte všechno. Nikdy si nemůžete být jistí. A když začnete soudit, připravte se, že jednou někdo odsoudí vás. Vůbec to nemusí být Bůh či Ďábel - lidé si znamenitě vystačí sami. Konec knihy pak opět nabírá tempo první části a dokonce bych ho neoznačil za úplně předvídatelný - pár věcí proběhne o dost jinak, než možná čekáte.
Ne, kniha není dokonalá. Dalo by se namítat, že vrah je odhalen zbytečně brzy, že střední část se táhne, autorovo vodění čtenáře za nos je už místy překombinované, a konec až moc "fantasy." Rovněž mnohé úvahy asi zejména křesťanské čtenáře dvakrát nenadchnou. Přesto mají "Rohy" švih, nápad i myšlenku, kterou vidím jako hlavní, vyslovenou na jednom místě jen mimochodem: Abychom byli aspoň občas šťastní, nemusíme být svatí. Stačí páchat jen takové hříchy, se kterými dokážeme žít.
P.S.: Filmovou adaptaci s Danielem Radcliffem jsem neviděl, ale obecně je pokládána za zdařilou.
Podobné Kingovi, ale sviežejšie... podľa mňa by takto mohol písať King, ak by naozaj chcel. A ak by už nebol vekom príliš zabehnutý vo vžitých koľajach.
Vždycky jsem si říkala, co budu proboha číst, až nás Stephen King opustí ( kromě jeho knih stále dokola, což vlastně dělám i teď) a hurá už jsem na tuto odpověď našla otázku - jeho syn Joe Hill píše fakt stejně a nemohla bych z toho být víc nadšená ! Špatní spisovatelé většinou při popisu charakteru postav napíšou ten kluk byl takový a makový, kdežto ti dobří spisovatelé vás doslova nechají projít jejich životem, ukážou vám jejich minulost, jejich činy a vy pochopíte jací jsou... To umí Kingové opravdu skvěle hrabat se v lidské duši. Iggy, Merrin, Lee, Glenna, Terry ... všichni mi připadali jako skuteční lidé z masa a kostí, které znám a vyvolali ve mně plno emocí, hlavně teda vzteku na Leea a na Merrin též, než jsem zjistila pravdu. Mimo to ještě pochválím námět ( téma dobro vs. zlo mám obzvlášt oblíbené), hlavně lidé, co začali Iggovi vykládat své nejčernější myšlenky, to bylo vážně zajímavé číst - zajímalo by mě, co bych se já dozvěděla, kdyby mi narostly rohy.
Tahle knížka je mazec. Totální pecka. Když jsem ji četla prvně, byla jsem z ní na rozpacích. Byla to moje první hororová knížka, i když bych ji spíš zařadila mezi thrillery, a já nevěděla, co čekat. Příběh mě ale spolkl. Byla jsem nadšená! Mělo to spád, zápletka byla skvělá, promyšlená, Iggy byl postava, kterou bych si nikdy nedokázala vymyslet. A konec byl strhující. Tento rok jsem si ji přečetla znovu a zjistila jsem, že si toho moc nepamatuju - což není vůbec špatná věc - a že mi spousta věcí došla až po druhém přečtení. Nebudu lhát, poplakala jsem si, několikrát vyprskla smíchy, a dočetla ji s klidem v duši. Skvělá kniha.
V některých častech jsem měla pocit, že nečtu Joea ale Stephena. Místy byl příběh sice slabší a zbytečně táhlý, ale vcelku je úžasný a originální. Sice se dalo poměrně snadno odhadnout, kdo Merrin zabil, ale jiné věci se mi špatně odhadovali...Dokonce jsem chvílemi Merrin, kterou jsem měla od první zmínky ráda, nesnášela a přála jí, že skončila tak ošklivě. Nakonec to Joe naštěstí pro Merrin zachránil a nestala se z ní další nenáviděná postava na mém seznamu.
A mne sa to páčilo. Príbeh mi prišiel fascinujúci a mal takú správnu mieru divnosti akú mám rada. Pozrela som si aj filmové spracovanie, a síce bol Daniel Radcliff úžasný, trošku mi tam chýbalo všetko to nezvyčajné čo bolo v knihe navyše.
Začátek příběhu se mi líbil, jenže pak se vše motá kolem smrti jedné z postav, probírá se to ze všech stran, ale je to neustále to samé. Prostě už jsem chtěl aby byl konec, ale vlastně ani ten mě nenadchnul.
Jinak styl Joe Hilla silně připomíná jeho otce Stephena Kinga.
Nějak nevím jak knihu ohodnotit. Začátek dobrý, od půlky jsem se nemohla dočkat konce. Takže asi průměr.
Knihu jsem vzal do ruky jen na doporučení snachy,ale nijak se mi nelíbila.Věřím ale že tento styl psaní si najde své fanoušky.
Knihu jsem si přečetla až po tom, co jsem viděla film, a to nedělám příliš často a ráda. Celou dobu jsem si totiž samozřejmě představovala hlavní postavy vzhledově tak, jak jsem je viděla ve filmu. Ale ani tak mi to zážitek z knihy moc neubralo, protože v několika směrech se přeci jen kniha od filmu dost liší. Za mě určitě palec nahoru. Tak jako styl psaní Stephena Kinga, zalíbil se mi i styl jeho syna :)
Slušně budované, upřímnost lidí k hlavní postavě opravdu baví, film je jen slabým odvarem velmi dobré knížky.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vánoční říše |
| 2010 | Rohy |
| 2011 | Vítejte v Lovecraftu |
| 2016 | Ohnivý muž |
| 2007 |  Černá krabice |
Výborné poctění, vřele doporučuji :-)