Romance o Závišovi, Petr Kajícník, Barbar Vok
Jiří Mařánek
Trilogie pětilisté růže série
>
První část románové trilogie líčí život Záviše z Falkenštejna, jeho závratnou cestu k moci až po neslavný konec mečem kata. V beletristických životopisech nastavuje zrcadlo současnému člověku v konfrontaci s renesančním ideálem plného a všestranného života. V této části zpracovává život Záviše z Falkenštejna, jeho cestu k moci až po neslavný konec mečem kata. Autor se také soustředil na vztah Závišův k čes. královně Kunhutě, jejíž náhlá smrt byla pro hrdinu překážkou na cestě k trůnu. Druhá část oživuje postavu Petra z Rožmberka, který žil na počátku 14. století a po bouřlivém životě zakotvil jako mnich ve vyšebrodském klášteře. Autor v trilogii neusiluje o postižení reálného charakteru doby, ale především o nalezení nadčasových hodnot. Třetí část románové trilogie zachycuje pestrou životní pouť Petra Voka z Rožmberka. Petr Vok je v autorově pojetí nadšeným milovníkem života, svobody, člověkem, v němž se slučují ušlechtilé snahy i pudové vášně a jehož charakter mu také vysloužil přídomek Barbar.... celý text
Přidat komentář
Na knihách od Jiřího Mařánka je znát, že ho historie bavila a dost se o ní zajímal... Ani u této trilogie, není tomu jinak. Velice popisně, až košatě jsou zde zachyceny životní příběhy tří pánů... Autor píše místy dost barvitě, avšak co je zde realitou a co pouhou fikcí, se už dnes těžko dozvíme...
Snaha o udržení stylové formy mluvy a názvů, v té či oné době, se mi v knihách zamlouvala - oživila nejednu událost... Jeden má hned z toho pocit, že se obratem a mávnutím ,,kouzelného proutku," přesídlil o několik staletí vzad.
Trilogie se mi kdysi líbila, líbí se i dnes a za sebe mohu doporučit k přečtení.
Knihu jsem poprvé četl již před mnoha lety a teď jsem na ni, trochu náhodou, narazil znovu. Všechny tři příběhy se mi líbily, i když je každý jiný. Oceňuji, že kromě historického kontextu, do kterého jsou příběhy zasazeny, věnoval autor velkou pozornost i vnitřní charakteristice hlavních postav.
O historii "rodu růže" toho už bylo napsáno mnoho a tato kniha patří mezi ty dobré.
Jediné co mě trochu vadilo byl Jiráskovský styl psaní - než zvedne postava oči od vyšívání ke dveřím, musíte přečíst dva listy knihy :-)) . Ono to bylo dáno i dobou kdy jednotlivé části knihy vznikaly, dobou, která obdivovala právě styl A.Jiráska, K.Klostermanna a ostatních "popisovačů" přírody a okolí děje.
Díky podzimnímu počasí a respirační chorobě ( žena tomu říká " chlapský moribundus ", ale jsem zcela regulerně nemocen a užívám si to dokonale ) se dobrovolně nehnu celý týden z postele a mohu se věnovat knihám . Tuhle knihu už jsem měl v merku hodně dlouho a přiznám se, že jsem pořád čekal na ten klid ( kdy po mě NIKDO nebude chtít vyvíjet žádnou aktivitu a ještě mi do postele donese čaj se slivovicí a dokonce se mi i vaří jídla, co mám rád- někdy , časem se asi přiznám, že už mi nic není ale tenhle stav mi maximálně vyhovuje, obzvláště, když mi žena v noci zcela dobrovolně uvaří kotel lipového čaje s medem a ještě se mile tváří, jakože to je v pořádku- až mi bude líp, bude nadávat, že drobím v obyváku a nezouvám se na koberci - což teď jako chorý nemusím....) ale zpátky ke knize. Velice se mi líbí nejen styl psaní, ale prostě mě kniha dostala celkově. O naší historii čtu z duše rád a při letošní dovolené jsme trochu blíže "přičuchli k Rožmberkům a myslím, že i naše knihovna to už poznala na přibyvších přírůstcích, mezi něž bude patřit i tato podle mě velice povedená kniha.
Takhle vzdálená historie mi v literatuře moc neříká, ale tady jsem se začetl dokonce tak, že jsem si pak dohledával o historických postavách další informace. Příjemná knížka.
Musím říct, že zpočátku mě velice odradil styl psaní, který určitě "neskousne" každý čtenář. Když se ale člověk začte, vše se najednou čte s lehkostí. Samotné příběhy mě velice zaujaly, především ty první dva, třetí už byl, co se děje týče, poněkud slabší. Ověřovala jsem i některé informace v knize a vše co jsem našla přesně souhlasilo. Nepodařilo se mi najít ale takové věci, jako poměr Voka a Zdeny z Gutštejna apod., což mě mrzí. Knihu bych určitě doporučila těm, kdo nehledají jen prázdný román na volné večery, ale skutečné čtení, kde to chce mít zapnuté myšlení a mozek běžící na plné otáčky :).
Nebyla by to špatná kniha, ale dost mi vadila ta čeština. Ve vydání z roku 1995 bych nečekal obraty jako "pak jsi nespravedliv" nebo "přinášíš tedy poselství neblahé" či "živ buď Záviš". Že by to byl snad pokus napodobit mluvu lidí z 13.století?
Mám rád knihy s historickou tématikou takže jsem rád ,že mne J.Mařánek nezklamal.Nevím sice co je v knize pravda popřípadě jak daleko je k pravdě. V každém případě mne Mařákovy příběhy z minulosti oslovily dávnou minulosti s dost pohnutým osudem českých zemí. Každému kdo má rád naší historii knihu doporučují.
Nemůžu si pomoct Vondruška je fakt dobrej.Nevím jak dalece se ve svých románech odchyluje od pravdy ale jeho historické detektivky a hlavně Rožmberská trilogie na mě dost zapůsobily.Tak trochu "shakespearovský" styl kombinovaný s vypravěčským uměním jsm si vychutnal v Romanci o Závišovi.Závišova touha po ovládnutí moci nad Českým královstvím je tak nadčasová že by ďokázala být inspirací i dnešním rádoby mocipánům.Škoda jen, že tak jak končí zrada Záviše potupnou smrtí - stětím dřevêným mečem, nekončí i ti dnešní někteří zaprodanci.
No nebyl to zrovna žánr který by patřil mezi mé nejvíce čtené, ale po pár stránkách jsem se do knihy ponořil a nakonec musím uznat že to bylo zajímavé čtení a určitě mohu doporučit.-)
Autorovy další knížky
1947 | Romance o Závišovi |
1970 | Romance o Závišovi, Petr Kajícník, Barbar Vok |
1973 | Petr Kajícník |
1948 | Barbar Vok |
1941 | Milostný kruh |
Knihu jsem našel náhodou ve veřejné knihovničce. Vzal jsem si ji, protože historickou četbu mám rád a Rožberská trilogie mi přišla jako dobrá volba. Do čtení se mi však nechtělo. Už jsem ji měl připravenou, že ji zase vrátím, ale nakonec jsem se do ní pustil. Celkově se mi kniha líbila. Jak jsem se dočetl na zadní straně - dílo vzniklo za německé okupace - a čtení je tomu přizpůsobeno. Autor nepsal příběhy chronologicky. První vznikl Barbar Vok, následně Záviš a jako poslední Kajícník Petr. A tak bych jednotlivé příběhy i hodnotil jako ve škole: 3-2-1. Popisy jsou někdy až moc květnané a povznesené a proslovy hrdinské a výbušné. Kdo ví jak to bylo doopravdy, protože pravdu už nikdy nezjistíme. Kniha neurazí ale mě osobně moc nenadchla. O těchto postavách jsem už četl jiné, a za sebe myslím, že daleko hezčeji vykreslené příběhy.