Romance pro křídlovku
František Hrubín
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/168502/mid_romance-pro-kridlovku-H12-168502.jpg
4
1001
1001
Kolibřík (5,5 x 8,5 cm) Romance pro křídlovku představuje lyrickoepický vrchol Hrubínovy básnické tvorby, ve verších se autor vrací k námětu studentské lásky k dívce, která zemřela jako velmi mladá. 5. vydání.
Přidat komentář
wild koncept: místo toho že bude říkat jak je živ jí řekne ať teda taky neumírá a bude vystaráno
„Navždy mne bude víc o tu noc,
kdy jsem tě vyvolával z měsíčních par
a popel na žhavém srdci chtěl držet tvar
něčeho, co už není, zatímco tys žila
a žiješ, ne přízrak, ne stín, jenž vstává z már,
ne bludička, ne bysta náměsíčná bílá,
ale láska, jež v krvi žil a cév
divoce teplá.“
Text Hrubínovy Romance je nádherný, uchopitelný, velmi barvitý, živý, plný citů a nálad a zároveň působí tak trochu jako malířské plátno, plné zelené a zlaté (louka, janovce, listí, kopřivy, okolíky kopru). V textu autor skáče v čase, výpovědi jsou vždy datovány, nejsou ale přesně ohraničeny, časy se prolínají. Občas autor naznačuje dění budoucí, jindy se vrací do minulosti. V knížečce zaujmou protiklady jako sprostá, až štítivě protivná Tonka, která hrdinovi nabízí občasné nevalné potěšení a Terina, ke které hrdina hoří citem, která představuje čistou, upřímnou lásku, vyniká tu protipól života a smrti (dědeček, Terina versus autor), někdy velmi teskně a přitom nepateticky znázorněný (ve stínu jejich prsů nikdy dítě nebude pít), kontrast mladí a stáří,chladu a tepla, světla a stínu. Rivalita Viktora a hrdiny je po letech setřena, v důsledku společné ztráty došlo k smíření, sdílenému truchlení. Pravda, do poezie zabrousím jen občas, do té starší zvlášť, ale tohle je tak křehký a něžný text, že má smysl se k němu čas od času jen tak pro náladu vracet.
Byli jsme tenkrát ještě kluci, ale už kluci v pubertě, a když jsme povinně navštívili filmovou projekci Romance, vysmívali jsme se: Domů, pane Berka, domů. To bylo pořekadlo umírajícího dědečka, stalo se naším oblíbeným úslovím. Tenkrát bylo stáří v nedohlednu a nechápali jsme ani zbla. Avšak zaujala nás nahá Tonka v řece, vidět nahé ženské tělo není jen tak! Křídlovku jsme i četli. ...až si divoká Tonka odskočí z panského... moje babička se mnou také chodila sbírat klásky na panské. Říkal jsem si, jestlipak chodila i na kolotoče, ale o tom mi nikdy nepovídala. I když jsem byl z města, venkovskou atmosféru jsem dobře znal – jezdil jsem k ní na prázdniny. Miloval jsem to!
Díky, pane Hrubíne za tuto knihu. Můžeme si v ní číst stále dokola a sytit se tím příběhem, který je nám tak blízký a důvěrný.
Sbírka básní, která vezme za srdce.
Vztah mladého muže k dívce, který se vyvine v letní romanci a během pár dní se změní v lásku. Mladá láska už bohužel nezestárne, smrt ji ukončí. Mě se nejvíc líbil vztah mladíka a jeho dědečka. V té poeziji je tolik laskavosti a citu.
Zapomenutá píseň
Do šera kláves sněží bílý jas
křehounká ruka brouzdá v závějích
tón měkký růže navečera střás
ševelem křídel plují do snů mých
tak pomalu tak něžně taje sníh
ve Vaší písni: Kdo dřív zmlkne z nás?
Proč tak najednou v duši smutek ztich?
Vyčichly květy zvadající v splín?
Co chtěl tichý vzdech kláves studených?
Tančících lian co chtěl jemný stín
co chtěl tichý zpěv ve tmě u květin
zpěv zmírající který z oken dých?
Povinná četba na gymplu. Krásná kniha s atmosférou, o mládí i stáří, o lásce různé, o probouzení sexuality, a určitě i o mnohém dalším. Záleží na čtenáři.
Nevěřila jsem chvále, a neuvěřila bych, že tomu dám plné hodnocení, dokud jsem nepřečetla. Líbí se mi, jak pan Hrubín po celou dobu používá repetici, člověku se tak slova opakovaně zarývají pod kůži i zůstávají na ní jako pyl, poprašek, a on je hltá a klouže očima po řádcích se zvědavostí, jaké zvraty a jaká přeházení přijdou tentokrát a k jakému dojde vyvrcholení. "Život je dar nad mé síly." Františku Hrubínovi se vlastně duchem klaním už od dětství.
2 body z 10
Kniha se mi velmi obtížně četla. Vybral jsem si ji, abych si přečetl i něco z poezie. Bohužel jsem si nevybral knihu příliš šťastně, vše ale samozřejmě záleží na individuálních preferencích. Náhodné rýmy, pro mě dosti složitý jazyk se zmateným slovosledem a podivné výrazy mi můj čtenářský požitek určitě znepříjemňovaly. Musím uznat, že se mi ale velice líbil nápad psát dílo ve stylu deníku každá kapitola je psaná ich formou a začíná datem, kdy byla napsána.
Knihu bych doporučil všem, kteří si rádi počtou poezii, nebo chtějí vyzkoušet něco jiného než klasickou četby.
Tolik moudrosti!
Dvě struny, přiblížily se jedna k druhé, vydaly tón a pokračovaly dál po vlastní dráze života...
Příběh dvou milenců, který je vyprávěn téměř opile zmámeným prožitkem. Všechno uvnitř duše radostí exploduje a rozprskne se do vesmíru. Horké letní noci, koncert cvrčků, vůně sena, kopřiv, kopru, vody v rybníce... tak živé vjemy, tak příjemné a zostřené mládím a životem.
Františkovo nadšení postupně klesá, za zrcadlem životem tepajícího mládí, které hledá jen svou druhou strunu, je svět, kterým žije dědeček. Svět minulosti, vzpomínek, neboštíků. Možná že už byl jednou nohou na místě, kam se jednou odebereme všichni. Jak František stárne, začíná vzpomínat. Dar života byl nad jeho síly, jsme smrtelní a přitom toužíme po nesmrtelném, abychom si z něj malou hrst vypůjčili a jednou je ji bude třeba vrátit.
Jak rozdílné vidění má čtenář, dostane-li se mu tato kniha do rukou v 15-ti letech a jak rozdílné , pokud již nějak začínáte bilancovat.
Verše , které vás možná v pozdějším věku ještě více dostanou na kolena než v mládí, neboť ... život nepostojí, přesto že byl jen můj....
Přečteno v rámci maturitní četby. Poezii nemám ráda, moc mě to nebavilo. Ovšem musím podotknout, že jsem vše krásně pochopila a četlo se to rychle, k maturitě ideální.
Základ básnické interpretace slov.
Lhostejna rýmům běží Hrubínova slova vpřed.
Opakující se a zesilující motivy příběhu. Bolest, naděje a smutek.
V básni vyvrhl Hrubín ze svého srdce nepřeberné množství citu. Jeho žalmy nad ztrátou milované dívky jdou až za obzor zapadajícího slunce a končí v hlubinách nepoznaného světa.
Skloubením motivů dospívání a dospělosti, lásky a smrti, vytvořil František Hrubín dojemnou směs lidského bytí, ve kterém musíme, chtíc nechtíc, existovat.
Několik rýmovaných pasáží je naprosto dokonalých, obživnou uprostřed oceánu přímých veršů a vět.
Básnickému skvostu z pera pana Hrubína nelze nic vytknout. Nadčasová sbírka se dá číst stále dokola a já věřím, že i po sté zjistíte, že být očarován láskou je největší dar, který nám byl Bohem (ať již šlo o kohokoliv) svěřen. Navazuje na ni úcta a smrt.
V Romanci pro křídlovku je vše zastoupeno s citlivostí, jakou nám bylo svěřeno.
"Už dnes je mne víc..."
Kolotoč citu, růži do dekoltu. Milencům "z nedělní školy." Cukrovou vatu. Lásce. Ku/s/ taktu.
Taková krása! Slova skládaná do veršů jako perly do náhrdelníku.
Verše vytvářejí křehký příběh lásky a smrti, které tak často jdou ruku v ruce, protože jen obě dohromady vypovídají o životě.
Hrubín se tímto dílem dotkl hvězd a stal se nesmrtelným…
Myslím, že Romance pro křídlovku si nezaslouží tak nízké hodnocení, jako má teď. Asi je to důsledek povinné četby k maturitě. Já jsem se k ní naštěstí dostala až o několik let později, v době, kdy začínám poezii pomaličku přicházet na chuť a mohla jsem si ji díky tomu přečíst ryze dobrovolně a vychutnat plnými doušky.
Od mládí miluju film Romance pro křídlovku s Jaromírem Hanzlíkem a Zuzkou Cigánovou, nádherný, křehký, laskavý i smutný. Viděla jsem jej mnohokrát a s léty na něm nalézám a oceňuji vždy něco nového, dalšího, co s mým věkem rezonuje. Už několik desetiletí se mi líbí ztvárnění péče mladého kluka o postiženého dědečka, noční procházky, konverzace s dávno mrtvými příbuznými a sousedy, konečně i postarání se o zemřelého. Tato tabu tak citlivě a normálně ztvárněná, to se ve filmové tvorbě nevidí. Krve z obrazovky teče plno, ale přirozený odchod člověka je pro nás zapovězený.
Z povinné četby se tato kniha stala dobrovolnou, kterou bych si mile ráda přečetla znova
Jedna z povinné četby, u které mi srdce zaplesalo láskou ke psanému slovu... U které jsem si stýskala na nedostatek času na čtení.
Pozoruhodná kompozice, hříšně krásný jazyk...
Kéž bych si ji mohla přečíst jen tak... Bez toho, aniž bych se ji poté musela učit a strachovat se, že ji budu u maturity vykládat. Bez donucení a potřeby cokoliv z Hrubínových veršů rozebírat.
Číst tyto autory, až se nám je bude chtít objevit... Sáhnout po nich z vlastní iniciativy. To by se mi líbilo.
Další z knih, která mě doprovázela v rámci příprav k maturitě. Tato kniha mě vůbec nebavila. Poezie mi nevadí, ale tato kniha se mi hůře četla.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1966 |  Romance pro křídlovku |
| 1978 |  Špalíček veršů a pohádek |
| 1958 | Pohádky z tisíce a jedné noci |
| 1965 | Dvakrát sedm pohádek |
| 1990 | Dětem |
Nádherná jako první láska. Ta je jenom jedna.