Romeo, Julie a tma
Jan Otčenášek
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174562/romeo-julie-a-tma.png
4
4004
4004
Novela o tragickém příběhu studenta Pavla a židovské dívky Ester v období heydrichiády. Pavel Ester potkává poté, co se nedostavila k odvozu do koncentračního tábora. Ze soucitu se ji u sebe rozhodne schovat.
Přidat komentář
Knížku sem měla na seznamu maturitní četby, a jsem za to opravdu ráda. Příběh mě oslovil po pár stránkách, jak dějem, dobou tak zpracováním. Vžila jsem se do příběhu tak, že mi Ester a Pavla bylo skutečně líto.. V některých pasážích mi ale knížka přišla příliš zdlouhavá, a měla jsem dojem, že se ztrácím, proto 4*
Čekala jsem to, ale stejně jsem byla překvapena, jak hluboce se mne tato knížka dotkla.
Moje povinná četba na střední škole. Zatím nedočtená, ale příběh krásný a dojemný. Určitě bych ji mohla doporučit. A ani neni dlouhá.
Autenticita doby (nacistická okupace, atentát na Heydricha, následné stanné právo) a prožívání mladé dvojice z novely přímo sálá.. Může se apriori zdát, že se jedná o "prostý" příběh tragické lásky, ale toto dílo je komponováno tak neobvykle, že se láska stává ještě naléhavější a troufl bych si dokonce říct - víc tragičtější než osudová láska originální dvojice R. a J... Domnívám se tak proto, že Pavlovo srdce bylo nepochybně nenávratně a drtivě přetrháno na kusy a je možné, že se z Esteřiny smrti za svého dalšího bytí na zemi nikdy nevzpamatoval, pokud bychom dále jeho životní osudy v knize mohli kdy sledovat.. Ale kniha končí v podstatě tím, že Pavel slyší ve vzpomínkách její hlas..vnitřní hlas... a pak navštíví pokoj, kde se s Ester setkávali (kde ji schovával)... Chtěl bych zde proto uvést tato autorova slova - jeden z posledních odstavců celé novely, neboť se myslím bezesporu jedná o jedno z nejdojemnějších sdělení celé české literatury vůbec: "Ty musíš žít, zaslechl v sobě hlas. Zná jej. Leží dosud naznak, pootevřenýma očima civí do okna. Všední den se za ním klube z předjitřních červánků, obyčejný den na konci příběhu. Stokrát se vracel po jeho niti zpět k oné nenápadné lavičce v parku a zase vpřed až k nepochopitelnému okamžiku... Nic se vlastně nestalo: vzal za kliku, vstoupil. Pokoj byl prázdný! Nic! Vlastně ani potom se nic nestalo. Zbylo jen hledání cesty, hmatání v prázdnotě. Otázky bez odpovědi. Proč všichni mlčí? Lidé i věci mlčí. Proč se nic nestalo? Proč se všechno vrátilo do bahnitých kolejí, ztuplo v plesnivém vzduchu protektorátu? Proč se nezřítila obloha...?"
Knihu jsem četla poprvé v rámci povinné četby... po letech jsem na ni narazila a s nostalgickým potěšením přečetla znova. Silný příběh obyčejného člověka v ne_obyčejné době. 4* za to, že mě pokaždé znovu dojme.
Moje povinná četba na střední....Paráda! Moc krásná kniha se smutným koncem. Klidně bych si jí přečetla znova.
Smutný a dojemný milostný příběh dvou mladých lidí v době protektorátu. Četla jsem ji, jako mnozí, ve škole jako povinnou četbu a doteď toho nelituju... tento příběh se mi dostal pod kůži.
Opět příběh silné lásky ve špatném a zlém období, Miluji takovéto příběhy.. knihu jsem měla přečtenou za jeden den a do teď jsem nadšená!
Příběh odehrávající se v krutých časech, ale zároveň je prosycen neskutečně čistou láskou. Ten kontrast je obrovský, ale stejně se nějakým neznámým způsobem strana děsu a lásky doplňuje. Jedna strana jakoby pokládala otázky a odpovídala té druhé a naopak. Úžasné dílo!
V rámci povinné četby, nevím jestli bych ji tenkrát četla sama od sebe, ale byla jsem mile překvapena...
Jsem tak trochu romantik( a tak trochu alergik, jak zpívají Tata Bojs) a v nestřežených chvílích si rád zavzdychám jako stará bába nad nějakým dojemným příběhem, ale nesmí to být laciné ani vypatlané. To tahle kniha rozhodně není... I když, laciná vlastně je, protože jsem ji koupil potrhanou za tři koruny v knižním výprodeji, ale to ostatně není podstatné. Ta vnitřní hodnota tam je a navíc jsem si ji slepil. Dost fórků, Romeo, Julie a tma má hned několik zbraní, kterými mě dokáže zasáhnout a to i skrze zdánlivě neprůstřelnou vestu více než padesáti let. První z nich je – autentičnost. Otčenášek zažil tmu protektorátu a je to vidět. To dusno, ten všudypřítomný a neodbytný strach. Ta životní dilemata – mám bejt hloupej a hrdina nebo chytrej a srab? Silné.
Druhým významným bodem je stejná věková skupina hrdinů jako je ta moje. Způsob dorozumívání tehdejších teenagerů Pavla a Ester je už dneska dosti archaický(„To je akorát pro potápky. Napařit si tatru na pačesy a tak dále.“ - What´s that?), ale obsah sdělení a vlastně i přemýšlení je podobný. Za pár desítek let až budu sečtělým a uznávaným starcem(nebo ožralým bezdomovcem, kdo ví) budu možná rozhovory Pavla a Ester považovat za nejslabší části knihy(nebo nad nimi budu slzet a vzpomínat na šťastnější léta, kdo ví), ale dnes jsem je četl snad nejpozorněji ze všeho. Dokonce jsem je četl nahlas, ale pak jsem toho nechal, protože jsem je začal parodovat(úmyslně i neúmyslně).
Do třetice všeho dobrého je třeba zmínit vynikající jazyk románu, který vyniká poetickým obraty, ale zároveň velkou výstižností, což je věc nesmírně cenná.
Nečekal jsem od této knihy moc, ale nakonec jsem byl skoro nadšený. Rozsah nebudil přílišný respekt, ale po přečtení musím autora pochválit, že zvolil stručnost na úkor rozplizlosti.
Úžasná kniha, která se čte úplně sama, já jsem ji měla přečtenou během jednoho dne. Krásný a zároveň smutný příběh, který prostě nemůže skončit happy endem. Ale vyzradit v předmluvě jak to dopadne, za to by autorka té předmluvy zasloužila nakopat.
To, jakým stylem byla knížka napsaná, s jakou autentičností a emocionálním procítěním pan Otčenášek vyjadřoval pocity svých hrdinů, jejich bezbřehé zoufalství i záblesky skromné radosti.. nebo ty drobné útržky z každodenního života, neotřele trefné kouzelné větičky, které ve vás dovedou vyloudit kýžený úsměv i tíseň.. Ztrátka zatraeně působivé a uvěřitelné dílko.
Snad by někomu mohlo vadit, že je kniha laděná dost romanticky, když je ústředním hrdinou árijský chlapec, který ukrývá židovskou dívku, ale já myslím, že právě ten kontrast mezi láskou těch dvou a nenávistí všude okolo dává jen vyniknout celkovému vyznění knihy.
"Leží naznak s pažemi přimknutými k tělu, otevřenýma očima civí do okna ucpaného řídkou tmou. Za oknem je už pavlač s rozviklanými dlaždičkami, které co chvíli zachřestí pod chodidly, a čtvercová studna dvorku. Nad střechami vane teplým větrem červnová noc. Tam nahoře je všechno tiché, mlčí Vega ze souhvězdí Lyry, od roztřepeného okraje mraku se odloupne měsíc a nahlíží oknem dovnitř - tvář, která ztratila výraz. Noc vstoupila do města a její ticho ho prostupuje, šelestí a syčí ve spáncích, je plné nápovědí a neurčitých zvuků, jen loudavý krok starých pendlovek proklepává zeď svým jednotvárným rytmem.
Hodiny? Není to srdce? Slyší, jak mu dosud svěže cupe v hrudníku, pumpuje krev a hrne jí do spánků. A tam kdesi jsou myšlenky bez konce jako lesy bez cest. Leží opět tady, zašantrošen ve zdech města, v těsné krabici pokojíku, který lze přeměřit pěti kroky. Tam a zpět a zase tam...Kolikrát už nastoupil v posledních dnech tu krátkou pouť bez cíle, beze smyslu? S podivnou touhou rozrazit si lebku o zeď! Ne, neumí to. Ani by to nepomohlo.
Raději se nehýbat! Trapná poloha pro člověka, kterému je osmnáct let. Raději nemyslet! Jak se to vlastně dělá - nemyslet? Snad stisknout víčka - takhle! - skrýt se za těmi palčivými skořápkami přede vším. Před světem. Před sebou samým. Zavře umíněně oči. Pak se všechno podobá studni. Padá, padá stále hlouběji a bez naděje, že to skončí, že se to rozplyne v hojivé prázdnotě, která nemá tvar. Paměť. Bolest myslet, bolest dýchat, bolest být. I svět je náhle jiný, je provleklý šedou blanou, lhostejný. Jak dál? Cesta už není. Ztratila se před chodidly. Jako by po dnech zbytečného hledání došel až tam, kde končí obzor. Ale ty musíš žít, slyší hlas. Odkud přichází? Je zřetelný, naléhavý. Ty! Slyšíš?"
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Praha láska zfilmováno milostné romány česká literatura kolaborace Protektorát Čechy a Morava pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 1984 |  Romeo, Julie a tma |
| 1980 | Když v ráji pršelo |
| 1984 |  Kulhavý Orfeus |
| 1958 | Občan Brych |
| 1952 |  Plným krokem |
Kniha patří k těm, které upoutají dějem, ale to je všechno. Postavy mi byly cizí, autorův styl psaní mě opravdu neuvěřitelně nudil. Nerada dávám špatné hodnocení, ale tady to jinak opravdu nejde. Ne mně.