Romeo, Julie a tma
Jan Otčenášek
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30798/romeo-julie-a-tma-30798.jpg
4
3927
3927
Novela o lásce tragicky končící v časech smutně proslulé heydrichiády, kdy temno doby neúprosně zasahuje do citů a myšlenek mládí toužícího po plném a jasném životě.
Přidat komentář
Příhěh jako takový se mi moc líbil, ale styl psaní mi nějak nesedl, občas mi děj přišel nudný. byl to smutný konec.
Nádherně psaná kniha, už na začátku jsem tušila jak to skončí a stejně.... :-( Moc krásný příběh...
Perfektně napsaná knížka velmi čtivá děj velmi pěkně popsaný moc se mi líbila zanechala ve mě zajímavý dojem. Vřele doporučuji :).
Teprve nedávno jsem si přečetla knihu Petr a Lucie, a i když je toto dílo s Romeem, Julií a tmou často srovnáváno musím říct, že Otčenáškovo zpracování této tematiky se mi líbilo mnohem víc... Kniha ve mně určitě zanechala hlubší dojem. Možná je to způsobeno také tím, že popsané období není tak krátké, a proto na mě osudy hlavních hrdinů zapůsobily více...
Romeo, Julie a tma je kniha, která se Vám dostane pod kůži a zůstane tam. Četla jsem ji vícekrát a byť je to dílo, co se řadí k povinné četbě, já ji jako povinnou nebrala a brát nikdy nebudu, mě totiž zaujala už při prvním seznámení. Aby také ne, příběhy z války (je jedno, ze které ), jsou silné právě proto, že se ukazuje síla skutečných hodnot a také to, co je v lidech dobré a opravdové (to zlé také, ale to tu pitvat nehodlám…). Čtenář si často uvědomuje, co má smysl, právě když se zamýšlí nad silnými příběhy té doby. Hlavní hrdina mi byl sympatický hlavně svojí odvahou, i když on nad tím asi tak hluboce neuvažoval a prostě jednal. Zachránil úplně neznámou dívku, která měla druhý den nastoupit k transportu do Terezína. V době, kdy si člověk nemohl být jistý absolutně ničím, chránil a staral se o úplně cizího člověka. Přátelství přeroste v lásku, ale osud bohužel nepřeje hlavním hrdinům… Byť je to smutný příběh rozhodně stojí za přečtení, je napsán čtivě a donutí k zamyšlení…
Po knize jsem sáhla, protože ji mám mezi knihami k maturitě. Příběh mě ze začátku moc nebavil. Asi za to mohl ten styl psaní. Opravdu mi nesedl. Začalo se mi to líbit spíš až ke konci. Ester jsem si vůbec neoblíbila. Pavla jsem měla radši.
Souhlasím s těmi, komu se nelíbí styl psaní, ale nevadil mi a nerušil od skvělého příběhu. Líbí se mi hlavně smutný konec, kde se nedočkáte žádného zbytečného happy endu.
Tento příběh se mi moc líbil. Chvilkami mě až mrazilo v zádech, co všechno se na našem území v dobách Protektorátu dělo. Otčenáškův styl psaní mi sedl a četl se velmi dobře. Nenašla jsem zde část, která by mě nudila. Na začátku jsem se do příběhu vžila. Když pak se nějakou dobu nic nedělo, už jsem nečetla tak vtažená do děje. Každopádně konec opět dostává spád. Je to velmi smutná kniha a je poznat, že Otčenášek si válku zažil a přesně ví, jak to tu chodilo. Mrzí mě, že jsem tuto knihu dlouho odkládala. Určitě doporučuji si ji přečíst.
"Schau, Ernst! Da ist ja eine junge Jüdin..."
Moc krásná kniha z druhé světové války. Nerada čtu knihy z válečného období, ale někdy prostě není zbytí a tady jsem udělala dobře, že jsem ji nevynechala. Vůbec jsem se nenudila, soucítila jsem s Pavlem a Ester a i když jsem věděla, že happyend to asi nebude, stejně jsem pořád doufala v opak. Rozhodně mě to zaujalo víc než klasický a ohraný příběh Shakespearova Romea a Julie - to jen pro srovnání, když už to má podobný název.
Spousta lidí Romea, Julii a tmu srovná s Petrem a Lucií. Četla jsem obě knížky, Petra a Lucii asi před rokem a ačkoliv prostředím mi je bližší Otčenáškova novela (odehrává se u nás a navíc druhá světová válka přece jen nebyla tak dávno), kdybych si měla vybrat, asi bych znovu sáhla po Petrovi a Lucii. Byli mi bližší, podle mě se tolik "neutápěli" v sebelítosti, i když k tomu měli stejné důvody, jako Pavel a Ester. Můj konečný pocit z Petra a Lucie byl takový....hodně romantický, fascinující, poetický a povznášející. Naopak z Romea, Julie a tmy jsem cítila spíš smutek, prázdnotu a zlobu. Proto se mi Petr a Lucie líbili více.
Každopádně ale dávám všech pět hvězdiček, není co řešit, i tak to byla krásná knížka, která chytne za srdce snad každého. Na konci prostě jen musíte ležet a říkat si: "Proč?"
Kniha patří k těm, které upoutají dějem, ale to je všechno. Postavy mi byly cizí, autorův styl psaní mě opravdu neuvěřitelně nudil. Nerada dávám špatné hodnocení, ale tady to jinak opravdu nejde. Ne mně.
Knížku sem měla na seznamu maturitní četby, a jsem za to opravdu ráda. Příběh mě oslovil po pár stránkách, jak dějem, dobou tak zpracováním. Vžila jsem se do příběhu tak, že mi Ester a Pavla bylo skutečně líto.. V některých pasážích mi ale knížka přišla příliš zdlouhavá, a měla jsem dojem, že se ztrácím, proto 4*
Čekala jsem to, ale stejně jsem byla překvapena, jak hluboce se mne tato knížka dotkla.
Moje povinná četba na střední škole. Zatím nedočtená, ale příběh krásný a dojemný. Určitě bych ji mohla doporučit. A ani neni dlouhá.
Autenticita doby (nacistická okupace, atentát na Heydricha, následné stanné právo) a prožívání mladé dvojice z novely přímo sálá.. Může se apriori zdát, že se jedná o "prostý" příběh tragické lásky, ale toto dílo je komponováno tak neobvykle, že se láska stává ještě naléhavější a troufl bych si dokonce říct - víc tragičtější než osudová láska originální dvojice R. a J... Domnívám se tak proto, že Pavlovo srdce bylo nepochybně nenávratně a drtivě přetrháno na kusy a je možné, že se z Esteřiny smrti za svého dalšího bytí na zemi nikdy nevzpamatoval, pokud bychom dále jeho životní osudy v knize mohli kdy sledovat.. Ale kniha končí v podstatě tím, že Pavel slyší ve vzpomínkách její hlas..vnitřní hlas... a pak navštíví pokoj, kde se s Ester setkávali (kde ji schovával)... Chtěl bych zde proto uvést tato autorova slova - jeden z posledních odstavců celé novely, neboť se myslím bezesporu jedná o jedno z nejdojemnějších sdělení celé české literatury vůbec: "Ty musíš žít, zaslechl v sobě hlas. Zná jej. Leží dosud naznak, pootevřenýma očima civí do okna. Všední den se za ním klube z předjitřních červánků, obyčejný den na konci příběhu. Stokrát se vracel po jeho niti zpět k oné nenápadné lavičce v parku a zase vpřed až k nepochopitelnému okamžiku... Nic se vlastně nestalo: vzal za kliku, vstoupil. Pokoj byl prázdný! Nic! Vlastně ani potom se nic nestalo. Zbylo jen hledání cesty, hmatání v prázdnotě. Otázky bez odpovědi. Proč všichni mlčí? Lidé i věci mlčí. Proč se nic nestalo? Proč se všechno vrátilo do bahnitých kolejí, ztuplo v plesnivém vzduchu protektorátu? Proč se nezřítila obloha...?"
Knihu jsem četla poprvé v rámci povinné četby... po letech jsem na ni narazila a s nostalgickým potěšením přečetla znova. Silný příběh obyčejného člověka v ne_obyčejné době. 4* za to, že mě pokaždé znovu dojme.
Moje povinná četba na střední....Paráda! Moc krásná kniha se smutným koncem. Klidně bych si jí přečetla znova.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) Praha láska zfilmováno milostné romány česká literatura kolaborace Protektorát Čechy a Morava pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 1984 |  Romeo, Julie a tma |
| 1980 | Když v ráji pršelo |
| 1984 |  Kulhavý Orfeus |
| 1958 | Občan Brych |
| 1952 |  Plným krokem |
Pro mě nic moc zážitek. Chvílemi jsem se přistihla, že vůbec nevnímám a přemýšlím nad jinými věcmi.