Rothschildova flaška
Petr Šabach
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248430/mid_rothschildova-flaska-248430.jpg
4
199
199
Próza takřka detektivní, napsaná autorovým nezaměnitelným a vyzrálým stylem. Příběh ze současnosti a o současnosti zavede čtenáře do Anglie, do jedné velké londýnské herny. Najde pozoruhodný proutkař ztracenou dívku a poradí si s výherními automaty? A co všechno je možné s pomocí obyčejné pružiny na posilování svalů?
Přidat komentář
Řeknu ti ....to bylo teda vo fous.....!
Jj, vo fous kamaráde....!
Life is good!
Opět dobrá oddechová šabachovka :):)
Příběh v podobě historek jednoho proutkaře z Dejvic, který svůj čas dělí mezi kámoše, hospody a hledání pramenů a ztracenejch věcí, aby nakonec pod vlivem pozdní lásky zahájil v Londýně akci ve stylu Dannyho parťáků a s typicky českou vyčůraností, ale dobrým srdcem zachránil jednu dívku před kriminálem a sebe před stavem manželským. A jak říká závěrem jako kámoš z mokré čtvrti "Bylo to teda vo fous..." :-)
(SPOILER)
Tak trochu 2 knížky v jedné.
První je typická Šabachovina - v ich formě popisovaný podivín, proutkař, důchodce, sečtělý a milující Stones a Beatles, nepoužitelný pro normální život, utíkající před jeho drahotou do maringotky. A ten samý člověk se v druhé části knihy promění v takřka kriminální mozek, přesune se do Británie a obelstí majitele kasína, aby zachránil vnučku své přítelkyně.
Je třeba se povznést, čekáte Šabacha a dostanete Dannyho parťáky.knizka to není špatná, jen je to celé dohromady takové nějaké nepravděpodobné. Ale tak jak jsme zvyklí, je to plné různých historek, epizodek a situací.
Stojí to za přečtení, ačkoli v Šabachově bohužel už uzavřeném díle spíš slabší kus.
Moje první kniha od P.Šabacha - zpočátku jsem si říkala, že to bude skutečná výzva (nejen ta čtenářská), protože nemám ráda v knihách přemíru nespisovné češtiny a vulgarismy. Tady ale nejde ani o žádné předstírání toho, že spisovná čeština je pod autorovu úroveň nebo machrování, kolik zná sprostých slov. Tady je to o věrohodném vykreslení charakteru a to se autorovi povedlo skvěle. Slovy mi "namaloval" portrét hlavní postavy věrohodněji než by kdy dokázala fotka a já s každou stránkou zjišťovala, jak moc mě baví začítat se do humorných i smutných minipříběhů, ze kterých je poskládaný život.
P. Šabach psát umí(uměl), i když tohle téma je trochu vycucané kdovíodkud, přesto to má styl a hlavně se projevuje jak umí pracovat s jazykem. Audiokniha načtená p. Táborským celý příběh posunula o stupeň výš.
Poslouchala jsem audio namluvené panem Táborským, úsměvné v mnoha situacích jsem se našla třeba celní prohlídka na letišti a mnoho dalších.
Tak tohle nebyl můj šálek čaje, je to na mě moc české, "čecháčkovské". Na druhou stranu je kniha psaná krásnou hovorovou češtinou, je to barvité - já knihu poslouchala jako audioknihu, čtenou Miroslavem Táborským, takže to tak vyznělo o to víc. Jinak příběh jako celek je slabý, dost rozbitý jednotlivými odbočkami, miniepizodami apod., které jsou někdy vtipné, jindy trapné, jedna "krvavá" byla až nechutná. Na konci mne autor aspoň potěšil zmínkou o mém rodném a neoblíbenějším městě Loket :-) není to pro každého, ale věřím, že mnoho lidí kniha nadchne
Česká naštvanost a podrážděnost se v cizině změní na vynalézavost a touhu po dobrodružství. Vše psáno úžasnou nespisovnou češtinou. Dobrá kniha k letní pohodě. A... "Vůl z vlastní vůle by se to mohlo jmenovat."
A tak jako jde to. Taková moderní varianta Hrabala, odbočky z odboček, hlavní linii aby člověk pohledal. Ale místy celkem vtipné. Jen nedoporučuji lidem, kteří neumí anglicky.
Petr Šabach, to je sázka na jistotu , že se budu bavit . Při čtení této knihy jsem se smála i nahlas. Ten dar udělat nenásilný humor i ze smutných věcí , ta schopnost popsat legračně smutné nebo nudné věci je důkazem velkého talentu . Petr Šabach uměl popsat lidi, takové ty co je ve skutečnosti nemáme rádi , ty lenochy a hospodské povaleče , ty barové a hráčské bytosti žijící z almužny , ty on popsal tak dobře, že je budeme milovat.
Když pak do děje vstoupila Viktorie , šla zábava dolů , ale konec to všechno dohnal.
Napsané je to výtečně, protože Petr Šabach to se slovy umí, hraje si s nimi jako žonglér a sem tam z textu vykoukne nějaká naprostá bomba. Akorát číst se to moc nedá. Je to Hanťovské pábení, které už tu prostě bylo a příběh na téma, kterak Český Honzo-Švejk chytračil, až všechny přechytračil, je v kontextu doby stejně vyprázdněný jako nudný. Takže ho postupně neposlouchá už ani Viktorie a ani já. Což je sice pro Hanťu ztráta zanedbatelná, nicméně musí doufat, že pro nějaké čtenáře to asi bude.
Přestože mám tvorbu Petra Šabacha hodně rád, jeho poslednímu románu bych pár věcí vytknout dokázal. Například fakt, že autor už má čtenáře definitivně na háku. Kašle na nějakou osnovu a dějovou linku komponuje, jak jej právě napadne. Základní představu pak o začátku a konci asi ještě má, ovšem všechno mezi tím je velkou neznámou, což se řeší za pochodu a primárně flashbackovými prostřihy. Kvůli tomu je také celá zápletka dost vachrlatá, a jakmile se člověk začne rýpat v detailech, uvědomí si, nakolik drží pouze silou vůle. Až se nezdráhám říct, že kdyby se vypustila celá etuda s panem Jonesem, vyprávění by to jedině prospělo. Na druhou stranu, v lidské rovině to funguje parádně. Ostatně Šabachovy knihy pro mě byly vždycky hlavně o lidech a jejich občas až absurdních osudech. V tomhle ohledu Rothschildova flaška nezklamala, opětovně se jedná o maximálně příjemné čtení, nijak křečovité a rychle odsýpající. Jen toho proutkařství mi nakonec přišlo líto, téma nabízelo mnohem více možností.
Petr Šabach tu už nie je, ale zopár jeho postavičiek v českých, moravských aj slovenských šenkoch ešte stále posedáva. Schválne: Niekedy len nastažte uši a dobre počúvajte - pár historiek hravo spoznáte! Fajn je aj to, že Šabachova tvorba sa masívnejšie spopularizovala vďaka Hřebejkovi a Jarchovskému. Tí síce povyberali iba hrozienka z jeho knih, ale urobili to veľmi dobre. Dva filmy zo štyroch sa stali česko-slovenským kultom.
Hovno hoří aj Opilé banány som čítal ako jednohubky pred 15-timi rokmi a nadchli ma. Bolo to presne ako v krčme: Síce sa dobre pobavíte, ale na druhý deň vám to z hlavy vyfučí a keď o pár týždňov/mesiacov budete sedieť s tou istou partiou - budete počuť rovnaké príbehy. Možno trošku zmenené, niekto niečo vynechá, iný zas pridá. A vy sa stále dobre bavíte aj napriek tomu, že kdesi vzadu v mozgu vám ide film ako ste toto už kdesi počuli, videli a možno veľmi podobné aj zažili.
Aj preto rád - tu by malo byť napísané “čítam Šabacha”, ale ešte skôr mi napadlo: “chodím do krčmy” :)
Rothchildova fľaška spĺňa všetky atribúty Šabachovej tvorby, no podľa mňa nedosahuje úroveň spomínaných kníh. V nich boli totiž hrdinovia typickí čecháčkovia so všetkým, čo k tomu patrí a bolo to uveriteľné. V tomto diele je ale príbeh rozbitý a aj keď sa tvári ako novela - sú to len pozliepané príbehy, sem tam anekdota. Prevláda sebairónia a srandovanie na vlastný účet. Možno tomu chýbala tá nostalgia z detských čias, ktorú nám približujú Šakalí léta, Pelíšky, Pupendo, Občanský průkaz - keďže tu je rozprávačom autorove 60-ročné alter-ego - problém bol asi inde. Postavám som neveril. Už boli až príliš švejkovsky parodované a v druhej časti z Anglicka zas bondovské. Pri hodnotení filmu by som napísal “herci prehrávali”. Napriek tomu je tu pár momentov, ktoré si zapamätáte. Otázkou je len to, či vám to bude stačiť. Mne len tak na 66%
ODPORÚČAM ako dovolenkovú literatúru k vode a špeciálne kvôli autorovi skôr k pivku. Všetkým, ktorí sa radi zabávajú na cudzí účet ale aj tým, ktorým nevadí krivé zrkadlo. A nakoniec aj všetkým krčmovým Grimmovcom, Andersonom, barónom Prášilom a jednému Čuleňovi ;)
a vyplatilo se dát panu Šabachovi ještě šanci....
"a přitom vím, vím dobře, před čím nás varoval Richard Strauss, když doporučoval - spíš přikazoval - dirigentům, aby se nikdy nedívali na žestě : nikdy se na ně nedívejte povzbudivě !! zní jeho čtvrtý pravidlo. O to víc do toho začnou prdět ! "
...celá knížka líčí příhody stárnoucího muže vesel povahy, "milujícího" děti a milujícího pivo, který se řížením osudu po absolvování kurzu stává proutkařem..... :
"no a pak jsme se vrátili na oběd, a zatímco jsme si dávali řízek s kaší, tak všichni kolem nás o něčem vzrušeně debatovali a my oba až po notný chvíli pochopili, že řeč je o tom, že ten mládenec s tu dívkou našli a oživili starej pramen, a že když se k tomu místu s tou svou láskou zdvojenou virgulí přiblížili, tak odkudsi ze skalní štěrbiny náhle vyrazil křišťálově čistej pramen zázračný léčivý vody. Když se k panu Václavovi tato informace dostala, měl zrovna plnou pusu řízku a já najednou koukám, jak mu vypad příbor z rukou, a přímo před mýma očima zrudnul jako jelito a pak vykulil oči a oběma rrukama na mě posunkoval, že se dusí, což jsem pchopil i bez toho jeho mávání, a tak jsem si poprvé v životě vyyzkoušel na někom živým takzvanej Heimlichův manévr. Popad jsem pana Václava zezadu a sepjatýma rukama jsem ho sevřel tak prudce, že z něj ten kus řízku vyletěl zrovna jak ten špunt z bohemky, co jsme spolu udělali včera. A teprve když se trošičku zklidnil, vydejchal a vysmrkal, ka se ke mně naklonil a ochraptěle zašetal : "tam je fotobuňka...já vím, o kterém prameni je řeč..tam je, mladíku, fotobuňka..."
a sledujeme pak jeho příhody proutkaře, při kterých se seznámí s pohlednou dámou Viktorií, s kterou pak dále pluje životem směr Cornwall alá Rosamunde Pilcherová (kterou Viktorie miluje ;)))...a seznamuje nás se svými příhodami všedního dne...a se svými kamarády jako například Ještěr, nebo Guma, který ke své přezdívce heeezky přišel : ... "prosím ??? chtěla vědět prodavačka. "Gumičky", opakoval sveřepě. "gumičky nemáme, pane, řekla prodavačka, která myslela, že ten pán před ní shnání těsnění do zavařovacích sklenic. "aha" řekl dutě a chtěl odejít, ale ona ho zarazila a pokračovala: "gumičky sice nemáme, ale zkuste celofán, pane. Zkuste celofán a provázek , a když ho pořádně utáhnete, tak říkaj lidi, že je to kolkrát leppší než gumička"...a Guma to teda koupil a říká se mu tak právě proto, že hned za ním tenkrát stála ve frontě taková jedna místní drbna a ta to hned začala všude dávat k dobru. (tady jsem málem brečela smíchy a zajímalo byy mě, co pak paní Gumová manželovi řekla večer v lůžku :D :D :D )
mno...z veselejší první poloviny se pak příběh přehoupne do poklidnější druhé části, ale i to bylo čtivé, odechové a nenudila jsem se.
Shrnutí : doporučuji jako oddechovku ke kafi :) howgh !
Šabachovská klasika. První půlka výborná, hodně jsem se nasmála, zejména u příběhu s panenkou v tašce. Poté, co se zamiluje do ženy už to nemá takový náboj, ale četlo se to dobře.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hovno hoří |
| 2006 |  Občanský průkaz |
| 2010 | Opilé banány |
| 2012 |  Království za story |
| 2009 | Babičky |
Klasický PAN spisovatel Šabach. Opět 1oo% ze života, vtípky, hlášky, citáty... samotná závěrečná Londýnská zápletka lehce neuvěřitelná, ale jinak MOC hezké počtení. Škoda, že toho pan PŠ, alespoň tady na zemi, už více nenapíše.