Rozhovory s přáteli
Sally Rooney
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/456230/bmid_rozhovory-s-prateli-5ZS-456230.jpeg
4
451
451
Románová prvotina Sally Rooneyové Rozhovory s přáteli vzbudila v anglicky mluvícím světě zcela ojedinělý ohlas jak u čtenářů, tak u literárních publicistů: z neznámé autorky se doslova přes noc stala literární celebrita, její kniha vévodila žebříčkům prodejnosti i kulturním rubrikám irských i angloamerických novin a získala nejedno literární ocenění. Román nabízí příběh jednadvacetileté dublinské studentky a básnířky Frances, její kamarádky Bobbi a o něco staršího manželského páru, herce Nicka a fotografky Melissy; spolu s vypravěčkou Frances sledujeme složitou dynamiku jejich vztahů, intelektuálních debat i milostných románků. Titulní „rozhovory s přáteli“ jsou přitom nesmírně otevřené; Frances, Bobbi, Nick a Melissa spolu mluví o sexu a přátelství, o umění a literatuře, politice a genderu a samozřejmě i o těch druhých s až nemilosrdnou upřímností. Knihu tak lze číst jako romantickou komedii, plnou nevěry, sexu, odcizení i sblížení, a zároveň jako silný feministický příběh o životě a myšlení současných mladých žen. Každopádně čtenáře čeká fascinující, velmi precizně promyšlený a výtečně napsaný román o vztazích, intimitě, komunikaci s okolím a osobním zrání. Winner of the 2017 Sunday Times Young Writer of the Year - Nejlepší mladý autor roku 2017. „Fantastická kniha. Zhltla jsem ji za jediný den.“ – Sarah Jessica Parker „Zářivý nový talent.“ – The Times „Sally Rooneyová píše sebevědomým, krystalicky čistým stylem… Její síla tkví v psychologickém portrétu: precizně a rafinovaně ukazuje duševní vývoj své hrdinky a neúprosně analyzuje její zdánlivou nevinnost, sebeklam i poznávání sebe sama…. Strhující román.“ – The New Yorker „Ve svém podmanivém, srdceryvném románu pojednává Sally Rooneyová o nástrahách přátelství, milostných trablích či dopadu manželské nevěry… jejímu komplexnímu a živému vyprávění ještě dodává na kráse a pravdivosti její nesmírně působivý styl.“ – Publishers Weekly... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Argo
Originální název:
Conversations with Friends, 2017
více info...
Přidat komentář
Po přečtení Normal People a Beautiful World, Where Are You jsem se vrhla na Conversations With Friends. Vrhla je vlastně silný slovo, dlouho jsem to odkládala, protože díky předchozím dvěma knihám už vím, jak mě Sally umí rozložit. A taky že jo. Ani od této její prvotiny jsem se nedokázala odlepit. Kdybych měla říct, co všechny knihy Sally Rooney spojuje, byla by to hlavní postava, která je introvertní, uzavřená, rozbolavělá, se silným pocitem méněcennosti a s velmi nezdravým rodinným zázemím. Neumí si říct o to, co chce nebo potřebuje, protože je zvyklá nezabírat moc místa a skrývat, co cítí, aby jí nikdo nemohl ublížit. Miluje literaturu, je velmi inteligentní a její vztahy jsou komplikované. Někdy je tam takových postav i víc. Kdo nikdy nic netajil, kdo neskrýval svoje pocity, aby nemohly být použity proti němu, kdo se nebojí, že ostatní zklame jen tím, kým je – tomu tahle kniha nejspíš nesedne. Mně sedla hodně. Ale to bylo jasný už předem. Těším se na příští román autorky. Nepochybuju, že mě opět rozloží na kusy.
Vzhledem k velmi rozporuplným komentářům níže jsem byla zvědavá, jak to zapůsobí na mě - a mně se to nakonec moc líbilo. Mám ráda tento styl psaní, v podstatě volný tok myšlenek hlavní hrdinky. Ne všechny postavy mi byly sympatické, ne všechny sexuální scény mě bavily číst (a to jsem to četla v angličtině, v které je to pro mě snesitelnější :) ale protože mi kdysi taky bylo jednadvacet a protože v něčem jsme si s Frances podobné, často mi knížka mluvila z duše.
Na úvod musím říct, že mě velmi baví styl psaní této autorky, který ale ne každému sedne. Je to takový zajímavý tok myšlenek hlavní postavy, hledání svého místa v životě, zamilovávání se a následné vyrovnání se z různými životními překážkami. Po knize jsem sáhla po přečtení knihy Normální lidé, která se mi líbila o dost více, a následné zhlédnutí seriálu mě vyloženě učarovalo. To je snad poprvé, co se mi líbilo více filmové zpracování oproti knižní předloze. Takže za mě dobré, ale ne tak napínavé jako výše zmíněná kniha. Každopádně si časem určitě přečtu i další knihu. Svým neotřelým stylem psaní si to rozhodně zaslouží.
Nuž, já ti nevím, Karle. Po tom nabubrelom reklamnom masírovaní, aká je kniha skvelá a tak ďalej, som spozornel a moja podozrievavosť bola v strehu. Takže už tušíte, že mne kniha nesadla, podľa môjho skromného, nekompetentného a ignorantského názoru je hlboko precenená. Nepáčilo sa mi to, nudilo ma to a liezli mi tie postavy a postavičky na nervy. Nevedel som sa dočkať, kedy sa skončí. Knihy nedočítam len v krajnom prípade a to sa nestalo, ale o ďalšie diela autorky nemám záujem. Buď fit!!!
Za mě to bylo super, stoprocentně lepší než Normální lidi, kde jsem nemohla vystát postavu Conella. Tady mě postavy neštvaly, naopak mě každá zajímala a o každé jsem se chtěla dozvědět více. Velice oceňuji otevření tématu endimetriozy, je to taková neviditelná, ale šíleně bolestivá nemoc. Jednu hvězdičku strhávám za konec, mohl být mnohem více rozpracovaný, kniha klidně mohla mít o 100 stran navíc. Například vztah Frances a jejího otce mi přišel málo rozebraný, stejně tak vztah Bobbi s jejími rodiči. Taky mi chyběl POV Nicka, hrozně by mě zajímalo, co se mu honilo hlavou. Takže knížka super, jen klidně mohla být dvakrát delší.
Už od první třetiny jsem čekala na konec. Toužila jsem, aby se milostný čtverec vyvinul v harmonické polyamorní soužití. Na to jsou postavy ale strašně neobratné v komunikaci a totálně ztracené ve svých životech. Museli by všichni vědět, kdo jsou a co chtějí. Jestli to má zrcadlit vztahy mladých lidí – tak to nevím. Asi jsem moc progresivní a stýkám se s příliš mladými lidmi, kteří na komunikaci a na sobě naopak pracovat chtějí, abych v to věřila.
Zajímavý byl pro mne vedlejší plot s otcem alkoholikem. Vzdálený, nicméně stále uvěřitelně vykreslený.
P.S. postavy by se asi měly léčit ze závislosti na kofeinu.
(SPOILER) Frances je komunistka, její kamarádka Bobbi lesba, Nick má deprese a jeho manželka Melissa nechce mít děti. Na pozadí jednoho milostného čtyřúhelníku nahlížíme do myšlenkového světa jednadvacetileté studentky – nadané básnířky, ale nejisté a sebedestruktivní –, a současně i celé její generace. Není divu, že tento debut vyšvihl Sally Rooney do popředí zájmu kritiky i čtenářů, protože upřímně a nekvětnatě vypráví o přátelstvích a láskách, jaké prožívají lidé narození po roce 1990. Smrtelně vážné prožívání progresivních politických témat je typičtější pro Západ, ale sebestřednost, povrchnost, emoční nemotornost a celková ztracenost ve světě jsou docela univerzální mileniálské rysy. Nezávazně si chatují o svých pocitech, mají spolu sex „jen ironicky“, chtějí působit sebevědomě a nad věcí, ale uvnitř je sžírá nejistota a vše ústí do neupřímného a (sebe)zraňujícího chování, jen aby si zachovali tvář. Řeší budoucnost světa, ale netuší, co s vlastním životem. Ještě zajímavější než ta generační výpověď je nekompromisně upřímná sonda do myšlení mladé holky z chudé venkovské rodiny, která hledá své místo ve světě a jedno setkání na party jí obrátí život naruby a ocitne se v úplně jiné společnosti. Nick s Melissou jsou o nějakých patnáct let starší, docela úspěšní a bohatí. Místo uklízení po svém alkoholickém otci si Frances najednou užívá léto ve vile ve Francii. Skáče do románku s ženatým starším mužem, aniž by si uvědomila, že takové vztahy bývají odsouzeny k nešťastným koncům. Těch pár hezkých společných chvil nestojí za trapné situace, výčitky a vytáčky. Ale vykládejte to zamilovaným… (8/10)
Tato knížka mě vážně mile překvapila. Rozhodně nečekejte žádné velké dobrodružství, děj tak líně plyne... Za mě je to krásná, poeticky napsaná knížka o vztazích. O tom, jak každý jinak prožívá různé emoce, události.
Co se týče postav, nejsympatičtější i charakterově nejbližší mi byla Frances. Frances je mladá rozevervaná básnířka s velmi zajímavými myšlenkami. Její kamarádka Bobbi mi už zas tak sympatická nebyla. Bylo nesmírně zajímavé jak se tak odlišné povahy spolu kamarádí a souzní. Vlastně kromě Melissy mi všichni přišli vcelku fajn. Její majetnictká a místy trochu sobecká povaha mi vážně k srdci nepřirostla.
Nick je byla kapitola sama o sebe. Z jedné strany jsem si ho zamilovala, ale občas mě iritoval tím, jak se choval ke Frakces. ️
Pokud si chcete přečíst knížku, u které se zamyslíte, rozhodně doporučuji tuto. ️
Tohle pro mě byla velice zajímavá záležitost. Na jednu stranu velmi čtivá kniha pojednávající o jisté zmatečnosti lidských vztahů a jak je to s nimi nelehké, na druhou stranu kniha s nesympatickými (až čtenáře iritujícími) postavami a spoustou poměrně zbytečných (pseudo)intelektuálních vsuvek. Nejdřív mě lehce naštvalo, jak to celé Sally Rooney zakončila, ale ono to vlastně má svůj smysl - protože lidi jsou... lidi. 3,5*
Stejně jako u Normálních lidí si nejsem jistá, jestli se mi to líbilo.
Místy jo, místy ne.
Chvilkama to na mě působilo trochu neuvěřitelně, chvilkama mě to naprosto vtáhlo.
Některé debaty hlavních hrdinů se snažily být tak vysoce intelektuální, až to na mě působilo trochu směšně.
Velmi mě ale baví autorčin jazyk a témata.
Celou dobu jsem u té knihy přemýšlela a našla si v ní spoustu zajímavých myšlenek.
A to si myslím, vlastně stačí.
Nicméně Normální lidi lepší!
Musím říct, že mi kniha absolutně nesedla.. styl psaní mi přišel hrozný, nepřehledný, někdy jsem věty musela číst víckrát, abych se vůbec zorientovala. Postavy mi byly strašně nesympatické. Rozhodně mi kniha nepřišla “ostrá, vtipná a provokativní”. Po další knize bych už nesáhla, bohužel mám v knihovně ještě dvě… 2.5/5 ⭐️
Prave jsem docetla a jsem zklamana.
Zacatek byl slibny, bylo to takovy dobre iritujici a zajimavy.
Konec mi ten zazitek ale pokazil.
Achjo.
Vazne?
Nejsem si jista, jestli bych knihu doporucila.
Nebyla spatna.
Ale ten konec.
Veľmi som sa tešila na túto knihu, o to väčšie bolo moje sklamanie. Najviac mi nervy drásali pseudointelektuálne vsuvky z dialógov dvadsaťročných študentiek o aktuálnom svetovom dianí - napríklad s Mellisou - zrelou ženou pred štyridsiatkou! Tu bolo veľmi poznať, že samotná autorka (chápem, že mladá a neskúsená) vie o svete a živote veľké prd! Toto je najväčšia slabina celého diela, to falošné diletantské mudrovanie, tá hlboká neznalosť a nepochopenie! Filozofovať nad vecami, ktorým postavy a autorka zjavne vôbec, ale vôbec nerozumejú... keď tento "kvázispoločenský presah" románu nebudem brať do úvahy, tak tu máme úplne obyčajné peripetie dospievajúceho dievčaťa s prvými láskami, zmenami vlastného tela, s rodičmi, školou, prácou...proste klasika, prvotina, nič svetoborné, nepoteší, neurazí...
Kde jen začít... Od autorky jsem byla upřímně nadšená z románu Normální lidi a vzhledem k podobnému tématu i hodnocení jsem se skutečně těšila na její prvotinu. Pamatuji si zřetelně, kolik emocí ve mně dokázala kniha vyvolat, i přes často iritující charaktery postav. Jenomže Rozhovory s přáteli jako by napsal někdo úplně jiný... jazyk velmi prostinký, snažíc se vyvážit intelektuální rozměr rádoby fundovanými hipsterskými pasážíčkami plných cizích slov. V tyto momenty jsem si jasně uvědomovala svou averzi vůči laciným románům, které si hrají na v tomto případě existenciální love story, přestože ve skutečnosti postrádají jakýkoliv morální přesah či literární kvalitu. Cítím se zkrátka podvedena. Věhlasné vydavatelství mi skrze tuto knihu slibovalo duchaplné sociální drama o složitosti vztahů odrážející současnou mladou generaci, zatímco jsem dočetla velice tuctovou červenou knihovnu de facto o ničem. Snad kdyby anotace otevřeně nabídla čistou "romantickou komedii" bez honění si trika nad sofistikovaností dialogů, pak bych možná ohodnotila třemi hvězdami... ale toto pokrytectví mě čtenářsky zasáhlo víc, než jsem čekala.
Štýl písania mi dosť kazil dojem z celej knihy. Postavy Frances, Bobi, Melissa aj Nicka mi boli veľmi nesympatické. Kniha mala byť asi dôvtipna a zábavná ale mne to tak neprišlo a celý príbeh bol neskutočne nudný.
Brutalne uprimna vypoved mladej zeny, ktora hlada svoje miesto medzi ludmi a pri tom hlada vlastne sama seba. Odkryva najtajnesie myslienky zo svojho vnutra, sokuje nas ich uprimnost . Nuti nas zamysliet nad tym co ukryva nase vnutro. Ako prvotina vynikajuce, autorka ide do hlbky postav, tesim sa na dalsie knihy co napise.
Hlavní hrdinka má potíže vyjádřit samu sebe, nedostatek sebeúcty, snaží se o destrukci vlastního těla a vrhá se do vztahu, který nemá budoucnost. Na začátku nikdo není schopen být upřímný ve svých citech k vlastnímu okolí.
Nějak se nemůžu rozhodnout, jestli se mi knížka hrozně líbila, nebo mě hrozně štvala. Asi obojí. Gramatický styl utvrzuje styl psaní, nejde tolik o děj, jako o emoce. To se mi někdy hodně líbilo, protože bylo snadné se do hrdinky vžít. Ale někdy i štvalo, protože byl děj roztrhaný. Někdy mě štvala i Francis. Ale vlastně jí lze pochopit, protože každý máme nějaké "nehezké" pocity a zlozvyky. Kniha šla opravdu na dřeň a zabředla i do pocitů, které člověk nepřipustí sám sobě, natož druhým.
Bylo by zajímavé si přečíst příběh i z pohledu ostatních postav, hlavně Bobbi.
Štítky knihy
přátelství prvotina láska irská literatura manželství mezilidské vztahy životní problémy nemoci žen zfilmováno – TV seriál studentky
Autorovy další knížky
| 2020 |  Normální lidi |
| 2019 | Rozhovory s přáteli |
| 2022 | Kdepak jsi, krásný světe |
| 2024 |  Intermezzo |
(SPOILER) Rozporuplné pocity. Čte se to dobře, zase je to jak seriál. (Zní to, jako kdyby to bylo téměř napsáno jako scénář. Opět.) Je to iritující, v mnoha směrech, a nevím, jestli je to záměr. Postavy jsou víceméně všechny nesympatické. Vztah hlavní hrdinky s ženatým mužem postrádá vášeň, bylo mi nějak jedno, jestli spolu skončí nebo co se stane obecně. Je to banální (krásný slavný lidi, holka spisovatelka - jak originální, wow, milostné trojúhelníky ve středu zájmu, fancy destinace, pseudointelektuální rozhovory), depresivní (u málokterých jiných knih o mladých lidech v západní zemi jsem tak moc ráda, že žiju svůj život, a ne jejich. Tisíckrát může randit s nádherným hercem a jezdit do vily ve Francii, jsem tak moc ráda že nejsem ona.)
Na druhou stranu, je to zvláštním způsobem věrohodné a občas vám to dá podnět na přemýšlení. Jak se stále baví o politice a hrozně intelektuálních tématech, a připadají si díky tomu děsně nadřazeně, říkají si že jsou komunistky, ale vlastně jsou to jen takový řeči a nálepky, ne, že by to něco znamenalo. Jak se spolu s Nickem rozcházeli a zase dávali dohromady, jak to bylo něco komfortního, čeho se těžko zbavuje. Jak mezi sebou měli ten nerovný vztah, a hezky na tom šlo ukázat, že ačkoliv ona je ta aktivní, on stále má větší moc, a jeho pasivita je potom vlastně výmluvou, že se nemusí cítit špatně.
Ukázka toho, že se lidé a mladí lidé ve vyspělé společnosti cítí blbě, někdy bez zjevného důvodu, ostatním (i mně) to může připadat hloupé a zbytečné, ale děje se to, lidi nerozumí sami sobě a nevědí, kde se v nich berou ty sebedestruktivní sklony.
Takže vlastně nevím, jestli to bylo dobrý. Každopádně souhlasím s některou z předchozích komentujících v tom, že jsem si moc přála aby se Bobbi spustila s Melissou a pak měli všichni mezi sebou polyamorní vztah.
Jo, a jsem ráda, že tam fakt byly rozhovory. Stále bych ocenila aby jich bylo víc, místo vět typu "Bavili jsme se o válce v Íráku" by mě opravdu zajímalo slyšet tu konverzaci, ale furt lepší než Normální lidi.