Rozmarné léto
Vladislav Vančura
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/244595/bmid_rozmarne-leto-244595.jpg
3
2135
2135
Příběh jednoho léta „poněkud nešťastného způsobu“. Banální historky třech pánů, nudících se v dešti, změnila květnatá spisovatelova čeština v dobrodružství ještě předtím, než přijel Arnoštek se svou krásnou společnicí.
Přidat komentář
Příjemný letně rozverný příběh plynoucí pomalu jako řeka Orše...
"Podle ročního období, v svůj čas, noční temnoty slétnou z korun stromů, kde hřadovaly od včerejška, kouty chladu se otvírají a prostor, který má černá křídla, se hrne do městské nádoby.
Rozšafní lidé mlknou a nepromluví, dokud nepojedli. Je noc a starosta doznává, že nastal večer a že došlo na jeho slova, neboť to předvídal."
"Měla dokonalá stehna, drobná kolena, ušlechtilá lýtka a půvabnou nohu, pro niž král francouzský ještě před pěti sty lety by byl vedl válku až do vyhlazení lidu a zkázy krajin přilehlých k Španělsku."
Na tři dny přijel kouzelník Arnoštek do Krokových Varů. A poklidný život venkovských lázní je ten-tam.
Plavčík Důra je obviněn ze záletů, paní Důrová ho opouští, kanovník se popere s opilými chasníky, major Hugo je zlískán.
Je možné aby se vše vrátilo do původních kolejí?
Číst tento text, přes jeho útlost, opravdu není jednoduché, ale kraťoučké kapitoly vás naštěstí nevyčerpají. K přečtení musíte mít chuť!
„Tento způsob léta,“ děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným….“
Autor má opravdu knižní styl psaní a užívá mnoho archaismů, které mě na začátku čtení velmi zpomalovaly, než jsem jim přivykla.
„Co chcete říci, mistře,“ zeptal se kanovník, „zdá se mi, že jste na své cestě za výrazem došel až ke stupni nesrozumitelnosti téměř zajímavé.“
„Avšak nesměšujte mne s nemravy. Odložil jsem své spodky z dobrých důvodů. Neboť kůže, jak se doposud vykládá v týchž školních místnostech, kam jsem chodíval za svým obecným vzděláním, je uzpůsobena k dýchání a velmi si ho žádá.“
Některé jeho slovní říčky se mi moc líbily a jako oddechové čtení je tato knížka dobrá, ale jinak spíše preferuji knížky dějové s propracovanějšími charaktery postav.
„Můj muž,“ pravila „je nevyrovnatelný osel, pojďte pane, převezu vás a vy mu to řeknete zblízka.“
„Moje žena,“ děl Antonín, „je potrhlá a zlá baba. Nezbývá mi nic, než abych vzal čepici a hůl a šel za ní. Obávám se, že nebude vyhnutí a že budu nucen, abych jí natloukl.“
Krásná kniha s krásnou češtinou. Autor vykreslil velmi pohodovou atmosféru s „neškodnou“ zápletkou u které lze vnímat, jak se sám baví. Knihu čtu každý rok v červnu, protože tento velkolepý měsíc atmosféru knihy jenom podtrhuje. Velkou výhodou Vančurových textů je jistá orientace v textu Bible Kralické.
Dovolím si ocitovat jedno z mnoha milých míst míst románu:
Zajisté, odtušila paní, můj muž je Antonín, neboť já jsem Kateřina.
Hurá, děl abbé, vidím, že jste si osvojila něco z logiky, jež mne odzbrojuje.
Film jsem neviděla a nebýt čtenářské výzvy po knize bych ani nesáhla. Ačkoliv tady mnozí nadávají na styl jakým je kniha psána, mně vyhovoval. Přišlo mi, že vždy navodí tu správnou atmosféru.
Styl, jakým je kniha psána i samotný příběh mě příliš nezaujal, ale věřím, že někdo, kdo má knihy z této éry rád ji přečte s radostí. :-)
Tento způsob psaní knihy není mým šálkem kávy. Každopádně něco do sebe tato kniha má.
Hlavni veta teto knihy - zpusob tohoto leta zda se mi ponekud nestastnym - je klasika...
Jinak me bohuzel dej ani zpusob napsani nejak nenadchl, nemam moc rada takoveto spisovne psani pac se mi to spatne cte. Dej velice jednoduchy az nezajimavy. Pana Vancuru prenecham jinym ctenarum, kteri jsou vice nakloneni k jeho tvorba, ale me si proste neziskal...
při čtení se mi objevoval v hlavě film s vynikajícími herci, nicméně již nejsem zvyklá číst v tak spisovné češtině
Dost lidí na tuto knížku (potažmo film) nadává, že se v ní nic neděje...tak ať. Atmosféra poklidného lázeňského městečka je vykreslena výborně, do toho poetické hrátky s jazykem a souboj starých pardálů o nestálé dívčí srdce.
Četla jsem pouze kvůli čtenářské výzvě a přiznám se, že se mi moc dobře nečetla.
Venku čtyřicet, pere mi to v poledne na pleš a v pomatení smyslů sem si po šesti pivech k obědu koupil tuto elektrickou knihu. Rád experimentuji, o tom žádná. Ještě teď mám v živě paměti jak sem zapil pomeranč mlíkem!
Rozmarné léto je prej česká klasika. Podobná klasika jako kuřecí s broskví, celkem dobrý - ale jen z dálky. Vančura staví na poetice jazyka, děj nechává stranou - tři postarší pánové v lázeňském městě, jehož chod naruší příjezd kouzelníka s asistentkou. Pak odjedou a je konec. Čímž se vracím k alegorii zapitého pomeranče mlíkem - nejdřív klid, pak sem měl sračku a pak zase dobrý.
Takže vlastně o ničem. 4/10, protože sem dlouho nedal 4. Film sem neviděl, ale viděl jsem spousu jiných filmů.
Kniha naprosto o ničem. Čteno jako povinná četba k maturitě. Nezáživné. Nudné. Po první stránce to má člověk chuť vyhodit. Musela jsem si najít rozbor, abych to vůbec pochopila.
Zcela upřímně jsem to dočetla jen kvůli tomu, že nemám ráda nedočtené knihy.
Styl psaní mě vůbec nebavil, kniha se mi špatně četla a samotný děj, škoda slov.
Celé takové nemastné neslané...
Přečteno v rámci povinné četby, jinak bych se do tohohle díla opravdu nepustil. Na knize je nejhezčí poetická letní atmosféra nicnedělání. Pro mě dost zásadním negativem je však archaická čeština, která četbu velmi znepříjemňuje. Navíc samotný děj neoslní.
Přečteno za krátkou dobu.Psáno velice květnatou češtinou,nebylo lehké tuto knihu číst.Místy mě velice nudila a přišla mi o ničem.Na to že je to “klasika” mě to neoslovilo.
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura rozhlasové zpracování léto humoristické romány koupaliště, plovárny klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2015 |  Rozmarné léto |
| 1980 | Markéta Lazarová |
| 1989 |  Kubula a Kuba Kubikula |
| 2006 | Konec starých časů |
| 2013 | Obrazy z dějin národa českého |
Klasika. Zvládne přečíst každý a je to roztomilé čtení. Krátké kapitoly usnadní četbu, která je plná archaismů a z tohoto hlediska se až tak lehce nečte. Nicméně jsem ráda, že jsem si v rámci Čtenářské výzvy tuto knížečku přečetla. Znám samozřejmě film s Rudolfem Hrušínským a dalšími skvělými herci, ale četla jsem až nyní. A pobavila jsem se ...