Rozmarné léto
Vladislav Vančura
Vydání doplněné původními ilustracemi Josefa Čapka. Příběh tří dnů a tří nocí, v nichž zálety a milostná dobrodružství s nenadálými hosty nakrátko rozbouří poklidný život v malém městečku na řece Orši, Krokových Varech. Život kanovníka, bývalého majora, lázeňského a jeho žárlivé ženy Kateřiny zcela naruby obrátí kouzelník a krásná Anna. Kouzlo Rozmarného léta nespočívá ani tak v příběhu samotném, jako v dokonalém vystižení atmosféry ospalého českého maloměsta a ve Vančurově dokonalé a bohaté češtině. Podle románu natočil Jiří Menzel neméně kouzelný film. Rudolf Hrušínský, František Řehák, Vlastimil Brodský, Míla Myslíková, mladičká Jana Preisová a sám režisér jsou nezapomenutelní.... celý text
Přidat komentář
Nijak extra zajímavá kniha... prostý děj s nijak velkou zápletkou, ale kniha se dá snadno přečíst a je asi spíše pro oddechové čtení... rozhodně není problém s porozuměním, spíše se zajímavostí... občas je to prostě nudné, ale to se stává
Stejně jako Markéta Lazarová, skvělá kniha. Člověk se musí trochu povznést a zamyslet a až poté dokáže děj plně pochopit.
Musím se přiznat že film mě bavil víc ale knížka je taky dobrá, určitě si ji zase někdy přečtu :)
Rozmarné léto je prostě klasika. Způsob mluvy mě neruší, naopak k atmosféře toho rozmarného léta patří. Mám před sebou tu nádhernou idylu poklidného červnového dne na plovárně říčních lázní Antonína Důry a slyším ty zasvěcené debaty přítomných pánů. Ó, jak by se mi líbilo strávit takové odpoledne na plovárně. Mám ráda taková poetická dílka, která krásně navozují atmosféru příběhu. A ta bohatá slovní zásoba! Kniha je navíc vhodně doplněna ilustracemi Vladimíra Renčína.
Abych v reakci na některé komentáře trochu parafrázovala autora, ačkoli tento způsob mluvy a psaní zdá se jim býti poněkud nešťastný, já si neumím představit, že by to bylo napsáno jinak. :-)
"Dejte sem večeři. Tučný sýr, zvěřinu, ptáky, jehňata, vše co se líhne živé, a vše co se líhne z vejce. Dejte sem vše, co zraje jedlého, vše co je oploutveno, a všechny druhy plžů, kteří se požívají ve vzdělaných zemích. Dejte to sem. Je večer, Země se otočila a tu bývá obyčej jísti."
Budu-li knihy a jejich čtení považovat za duchovní potravu, pak Vančurovo Rozmarné léto směle zařadím mezi delikatesní dezerty. Vlastně ho nemám ani v knihovně a možná bych ho ani (díky filmovému zpracování) nemusel číst od začátku do konce, tu a tam stačí po knize sáhnout a zobnout něco krásně vznešené Vančurovské češtiny.
Dílo je napsáno těžkým jazykem, proto se obtížněji četla, avšak dialogy mezi postavami a jejich nadsázkový humor stojí za to.
Myslím si, že spousta lidí se mnou bude souhlasit, že Rozmarné léto je naprosto jedinečná kniha. Nikdy jsem nečetla něco, co mi by alespoň vzdáleně toto dílo připomínalo a tím spíš, když se jedná o prózu. Oceňuji hlavně jazyk a formu, kdy autor využil svou nádhernou slovní zásobu a ukázal nám, jak dokáže být český jazyk bohatý a krásný. Samotný obsah a děj mě tolik nezaujal, líbí se mi spíše ta jazyková stránka. Pokud jste viděli filmovou adaptaci před knížkou, vůbec to není na škodu, ale naopak. Alespoň si neustále představujete bravurní výkon Hrušínského a doprovází vás po celou knihu. Rozhodnout se filmově zpracovat takovou knihu, to chce pořádnou dávku odvahy.
Autor se čte dost těžko, ale právě díky jeho jedinečnému jazyku je kniha krásná a stejně krásný je starý český film se skvělým obsazením
Po letech právě přečteno znovu a... názor se nijak nezměnil. Je to už asi jen svědek své doby a doklad bohatosti češtiny. Nic víc, bohužel. Za košatost jazyka dvě a půl a tu půlku (ať se dostanem na tři) za alespoň trochu vtipný závěr. Když to srovnám s filmem, tak to ale ještě pořád dopadá lépe, protože tahle kniha je naprosto ideální námět na takovou klasickou (kvalitní) televizní půlhodinkovou maličkost - ale udělat z ní celovečerní film. Tento způsob adaptace zdá se mi poněkud nešťastným. Když to teď po sobě čtu, tak se až stydím, jak jsem možná ostrý vůči takové klasice, ale (i z pozice učitele češtiny) je třeba se nebát postavit těmhle pomníkům a dívat se na ně pohledem dnešních dní.
Ať si kdo chce co chce říká, pozornému čtenáři se musí během Rozmarného léta dřív nebo později vkrást do hlavy myšlenka o formě upřednostněné nad obsahem. Jazyk je někdy až tak šroubovaný, že se pohybuje na hranici sdělnosti. To ale nic nemění na tom, že jde o dílo nad míru zábavné a dialogy všech zúčastněných jsou vskutku geniální. Až po přečtení si člověk uvědomí výjimečnost Menzlova filmového zpracování. Tohle převést na plátno, chtělo pořádnou dávku odvahy!
Tento způsob mluvy a psaní je přesně pro mě! Od první strany jsem věděla, že to bude to pravé. Po ději jsem občas trochu tápala, motivace některých postav mi přišly místy nejasné, prostě pro mě styl vyhrál nad obsahem. Knížka je kratičká, takže za chvíli hotovo.
Krásná kniha, kterou jsem přečetla za pár hodin. Sice prvních pár stran bylo obtížnější ji číst, kvůli květnaté mluvě, ale jak se člověk začetl do děje, viděl před sebou R. Hrušinského, jak plave s doutníkem ve rtech a najednou se květnatá mluva stává perlou této knihy:-).
Krásná a plynoucí, ach, proč jsem ji jenom nečetla v létě, za teplého večera, se sklenkou červeného vína...?
Prosím maturanty aby tohle dílo zde nehodnotili nebo alespoň později přehodnotili své hodnocení knihy až si ji znovu někdy přečtou, tohle je surrealistické dílko ke kterému je třeba čtenářsky dospět. Vančura je král hraním si s poetikou slov.
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura rozhlasové zpracování léto humoristické romány koupaliště, plovárny klasická literaturaAutorovy další knížky
2015 | Rozmarné léto |
1980 | Markéta Lazarová |
1989 | Kubula a Kuba Kubikula |
2006 | Konec starých časů |
2013 | Obrazy z dějin národa českého |
„Humor je názor.“
„Humor není smáti se, ale lépe věděti."
„Humor, toť vláda nad city, barvami a náladami, je to šíře, v níž vše se vyrovnává, je to vahadlo, jež zvedne každé hoře.“
Vladislav Vančura, eseje Poznámka o humoru, Odeon 1929-30
Tři letní dny ... ospalé maloměsto ... nuda a všednost ... a právě sem dorazí kouzelník a provazochodec Arnoštek a jeho pomocnice Anna, čímž vzbudí náležitý rozruch ... no hlavně Anna, mezi muži :-) ... a pak už se bavíte :-) ...
„Ach, vydechla cítíc, že je na chvíli veta po její občanské jistotě, a setřela si hřbetem ruky slzu. Ach, ach,ach. Jak je krásné kouzliti ohně a po širém světě si pohrávati malými oblými věcmi. Jak je krásné počítati dny do tří a míjeti město po městě!“
... nastupuje Vančurova „jazyková hra“ se čtenáři ... dialogy plné archaizmů Vás vtáhnou do děje a Vy si můžete plně vychutnat výborný a nezapomenutelný ironicko-satirický styl, který Vám ukáže, jak se radovat ze života, samozřejmě za přispění hravého humoru plného poetiky ... protože pak fantazie, smyslové prožitky a obrazotvornost mohou pracovat :-) ... provází Vás příběhem, který plyne tak jako ležérně, fantaskně, hravě, dovádivě, a kde není místo pro pesimismus ...
„Jezme a pijme, řekl Hugo. Dejte sem večeři! Tučný sýr, zvěřinu, ptáky, jehňata, vše, co se líhne živé, a vše,co se líhne z vejce. Dejte sem vše, co zraje jedlého, vše, co je oploutveno, a všechny druhy plžů, kteří se používají ve vzdělaných zemích. Dejte to sem!“
... tahle knížka je prostě jeden ze způsobů jak „ventilovat“ rozmrzelost a starosti,... ono to ani nejde, mít blbou náladu, když se musíte při „filozofování“ hrdinů neustále usmívat :-)
„Majore, nejste přesvědčen, že vše, co vzniká, jest z hravosti a z odvahy těchto lidí těkajících v poli, kteří nerobíce ani knih, ani věcí užitkových mají dosti pokdy, aby blábolili jako bůh a řadili věci v překvapující sled?“
„Slýchal jsem vás, jak drolíte verše, jež nemají žádné ceny naučné a z nichž hrká zpěněná krev a ukrutenství odborníkovo, který za cenu hladu a nepaměti prosazuje novou a nesrozumitelnou krásu. Major a já pravíme o ní, že je nesmyslná a sprostá.“
„Kdyby za námi stál váš ďábel, abbé, pravil Antonín, mohl by kteréhokoliv z nás napíchnouti na vidle, neboť není pochyby, že se nám líbí ženské a že spěcháme ke kouzelnické kratochvíli.“
...Vančura nám prostě ukazuje svět jako nekonečný zdroj okouzlení ... ve kterém třeba „neusínání“ (způsobené zamilováním) není trápením ... ale příjemným zneklidněním :-)
„Některé živé milostné sny se snášejí v úsecích nocí jako rána a dopadnouce působí rušivě až do svítání. Tím se vysvětluje, že spánek lidí zamilovaných bývá přerýván a že není vydatný. Milenci procitají již za kuropění, a byť si mnou oči až k slzám a byť se nutí počítati od jedné do sta a od tisíce do padesáti, přece neusínají.“