Rozmarné léto
Vladislav Vančura
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344969/mid_rozmarne-leto-dmC-344969.jpg
3
2139
2139
Jde o příběh tří dnů a tří nocí, v nichž zálety a milostná dobrodružství s nenadálými hosty nakrátko rozbouří poklidný život hrdinů – kanovníka, bývalého majora, lázeňského a jeho žárlivé ženy Kateřiny. Kouzlo Rozmarného léta nespočívá ani tak v příběhu samotném, jako v dokonalém vystižení atmosféry ospalého českého maloměsta a ve Vančurově dokonalé a bohaté češtině. Text vychází z prvního autorizovaného vydání Jana Fromka v edici Odeon v roce 1926 s původními ilustracemi Josefa Čapka.... celý text
Přidat komentář
Stejná problematika jako u Konce starých časů - rozvité věty, neexistující interpunkce, archaismy... Miluju filmovou verzi a pokoušela jsem se milovat i knižní. K tomu zatím nedošlo. Nicméně obsahově je báječná, stylisticky prostě pro náročnější čtenáře, mající v oblibě psaní začátku minulého století.
Jak se mi od Vančury líbila Markéta Lazarová, tak tady jsem bohužel narazila. Poslouchala jsem jako audioknihu, ale skončila jsem v polovině a nedoposlouchala. A určitě to nevnímám jako chybu v interpretaci. Mně neseděl ten samotný text.
Jak se již v anotaci píše, jde o banální příběh znuděných mužů a ta banalita a nicotnost, kterou jsem tu nacházela, mne nebavila. Neuměla jsem si v tom najít nic, co bych si z knihy mohla vzít. Žádný přesah, ani tu humornou složku, která by v knize měla být. Pokud tu nějaký humor je, já ho bohužel nenašla. Vím, že se Rozmarné řadí mezi klasiky naší literatury, ale byť se snažím sebevíc, ty kvality, které by tu patrně měly být (ať už spočívají v čemkoliv), jsem taktéž hledala marně.
Přitom jazyková stránka díla se mi vlastně paradoxně líbila. Přišlo mi to jako taková hezká hra se slovy - to oceňuji velmi. Ale pokud to autor stavěl pouze na tom, asi mi to v tomto případě nestačilo. Přitom ve zmíněné Markétě Lazarové je ten jazyk také skvostný a také jsem si ho náramně užila.
Nakonec nechávám bez hvězdového hodnocení a odkládám nedočtené, resp. nedoposlouchané. Vím, že ještě existuje film, ten jsem nikdy neviděla, resp. nikdy jsem ho neviděla celý, jen ukázky. A možná se nakonec spokojím jen s ním, když si ho pustím celý. Je to asi barbarské, většinou jsem sama pro sebe zastáncem nejdřív knihy, pak filmu, ale tady tu knižní část asi dobrovolně nechám stranou. Pardon.
Vladislav Vančura v tomto románu humorně popisuje jak příjezd potulného kouzelníka a jeho krásné asistentky Anny převrátí úplně naruby život v jednom malém poklidném městečku. Děj se točí kolem kanovníka, vysloužilého majora, lázeňského a jeho žárlivé manželky. Napsáno čtivě, krásnou češtinou a je zde mistrně vystižena poněkud ospalá a nudná atmosféra českého maloměsta. Podle knížky natočil režisér Jiří Menzel dobře známý film se skvělým hereckým obsazením.
Cítila jsem se jako opilá, když jsem tuto knihu četla. Už si nevzpomínám zda to tak bylo. Ale dojem opilosti přetrvává.
To je poezie! Lázeňský mistr a jeho žena, duchovní, vysloužilý voják, ale i potulný komediant a jeho krásná partnerka hovoří tou nejušlechtilejší básnickou češtinou, užívajíce nekonečné množství přechodníků a archaismů. Krásu knížky vidím právě v tom kontrastu maloměsta a jeho nudy, nízkých pudů postav, rvaček a lidské malosti na jedné straně a na straně druhé ve vybroušenosti dialogů a bohatosti slovní zásoby i gramatiky hovořících. A nad tím vším se klene klid, mír a hřejivé bezpečí...
"Horlivost přátelství, pravil pozdravuje mistra a majora, měla mě k tomu, pánové, abych vás vyhledal. Jste zdrávi? Daří se vám dobře?"
Ideální kniha, když človék potřebuje zvolnit. Vymazlený jazyk, u kterého vůbec nevadí, že je už skoro 100 let starý. Melancholie i humor. Je pravda, že příběh je velice jednoduchý, takže se může zdát, že těch zhruba 100 stran je moc. Přesto v knize není jediné slovo navíc.
Kniha mě vůbec nebavila, to nesourodé vyprávění, kolikrát jsem se v ději ztrácela. Těžkopádnost češtiny, kterou vydavatele zachovali záměrně, tomu ještě napomohla, že k této knize se rozhodně už nikdy nevrátím. Bohužel, asi každý vidíme perly v české literatury někde jinde
Kniha byla za mých studijních let jako povinná četba, nyní poslechnuto jako akniha. Děj vypráví, jak jedna žena způsobí rozruch u tří hrdinů - kamarádů. Proslulá věta: Tento způsob léta zdá se mi být poněkud nešťastným - je velmi známá i díky filmu. Bohužel mně kniha moc nezaujala, hodně jsem se nudila, děj se velmi táhne, jak se říká o ničem.
Obdivuji Vančuru, má úžasný květnatý jazyk, skrytou ironii i vtip. A nepřišlo to s věkem, už na základní škole jsem byla nadšená z jeho Markéty Lazarové a Rozmarné léto je ještě o stupínek výš.
"Plovárna a má číška jsou prázdny."
Jazykově určitě poklad, ale jinak se nedivím, že tohle nikdo ze studentů nechce číst. Hrozná nuda.
Z hlediska jazyka a jazykových prostředků je kniha nejspíše opravdou perlou české literatury, ale pro normálního čtenáře to není vůbec čtivé. Děj je vpodstatě o ničem. Kniha je naštěstí docela krátká, ale i tak jsem měla problém to dočíst. Dvě hvězdičky dávám za krásu českého jazyka.
Tohle je vskutku perla českého písemnictví, plná slovního humoru a nádherných formulací. Kolik je zde ironie, kolik poezie, kolik smyslu pro krásu slova. Jsou zde snad všechny jazykové jevy, je zde okouzlení z toho, co to udělá postavit vedle sebe nízké a vznešené, hloupé a vysoké, prosté a učené. Kolik krásných vazeb, přechodníků, kolik objevených slov! A pak je zde příběh, postavy, prostinký děj a lehký úsměv nad moderním uměním. Pokud bych chtěl vypsat příklady, opsal bych půlku knihy. Tak jen jedna ukázka, neb mi to nedá:
"Jsem pravověrný člověk, děl kterýsi soused, a vím, že do tohoto náměstí nepovolí ani při dobytčích trzích (a bývá tu bez počtu těžkého dobytka), avšak všimněte si, nestalo se teď propastí, nad níž po slunečním paprsku, po útku baladické přadleny sem a tam kráčí líbezný zjev ženský?"
(SPOILER) Nechtěla bych nijak kritizovat perly české literatury a třeba jednou knihu přečtu znovu a pochopím její hodnotu, ale nyní musím pouze říct, že se mi to četlo prostě tragicky. Oceňuji květnatý způsob vypravování ovlivněný poetismem. Příběh sám o sobě byl též zajímavě namyšlený. Myšlenka stereotypu, kdy se občané vesničky, po odjezdu Arnoštka a Anny, vrací do stejných kolejí jako předtím, se mi líbila, ale to bylo bohužel všechno. Styl psaní mi nesedl vůbec a maximálně jsem oceňovala spořejší počet stran.
5 bodů z 10
Kniha se mi nečetla vůbec příjemně. Kvůli zastaralému slovosledu a archaismům se mi často stávalo, že jsem si musel daná slova či celé věty číst dvakrát. Kniha byla krátká, tudíž jsem ji přečetl doslova jedním dechem. Zaujala mě délka kapitol, které se někdy vešly až dvě na jednu stránku. Líbily se mi ilustrace Josefa Čapka, které knihu příjemně oživovaly. Kniha má být humoristický román, bohužel mi příliš vtipná nepřišla, možná za to mohl ale právě již jednou zmíněný obtížný jazyk.
Knihu bych doporučil čtenářům, kteří se nebojí zastaralých jazykových obratů a kteří hledají takovou „oddechovku“ na jeden večer.
Kniha je to útlá, celkem rychle ubíhá, ale s čím jsem měla problém byl styl psaní. Ten mi bohužel za celou knihu nepřirostl k srdci a musím zpětně říct, že jsem ráda, když jsem si ji před lety nevybrala k maturitě.
Kniha je jednoznačně výjimečná pouze tím, že je napsána velmi specifickým stylem. Příběh sám o sobě zajímavý není, nejsou zajímavé ani postavy. Prostředí je popsáno velmi půvabně - což je autorova silná stránka. Domnívám se, že u spisovatele je vždy zásadní vykreslení atmosféry, což se Vančurovi podařilo velmi dobře. Myslím, že podstata knihy je především o lásce autora k českému jazyku - u toho by měla ale hodnota tohoto díla i skončit. Příběh sám o sobě je přeceňován.
Klasika v české literatuře. Čteno v rámci příprav k maturitě. Nebylo to špatné.
Kniha je čtivá, krásná. pěkná.
Běžně nečtu české klasické autory. Většinou v nich nedokážu nalézt to poetické kouzlo, které jejich zastánci tak rádi zmiňují. Přesto je rád zkouším a vždy si říkám, že to třeba tentokrát bude jiné a já objevím to nevyslovitelné krásno skrývající se za těmito díly. Tentokrát jsem dal šanci Vančurovi u něhož jsem skutečně měl naději, že mě nezklame. Z hodnocení je však patrné, jak má zkušenost dopadla.
Rozmarné léto lze totiž shrnout stejně jako tvorbu Hrabala, Poláčka, Basse, Jirotky a v moderní době třeba Wievegha. Humorná banalita.
Pravděpodobně z tohoto důvodu mě ani jeden ze zmíněných autorů nikdy nezvládl ničím zaujmout. Jsou to díla skutečně banální s mnohdy silným sentimentálně zabarveným apelem na „zlaté staré časy, kdy život byl jednodušší“. Já to zkrátka nežeru a nic poetického v tomto přístupu (nabízí se říci v tomto schématu) neshledávám.
Vančura má však oproti zbylým autorům však alespoň jednu výhodu. Nejlíp z nich píše. Rozmarné léto lze tedy ohodnotit jako banalitu zabalenou do krásného takřka barokního jazyka.
I přes zmíněnou kritiku stále plánuji zkoušet číst další česká díla, ale s každým dalším ztrácím víc a víc naděje. Českým spisovatelům zkrátka nedokážu porozumět.
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura rozhlasové zpracování léto humoristické romány koupaliště, plovárny klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2015 |  Rozmarné léto |
| 1980 | Markéta Lazarová |
| 1989 |  Kubula a Kuba Kubikula |
| 2006 | Konec starých časů |
| 2013 | Obrazy z dějin národa českého |
Neopakovatelný jazyk a humor.