Rozmarné léto
Vladislav Vančura
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45446/bmid_rozmarne-leto-rjM-45446.jpg
3
2135
2135
KNIHA VYCHÁZÍ U PŘÍLEŽITOSTI 100. VÝROČÍ NAROZENÍ JOSEFA ČAPKA (1887-1945) Osud této malé knížky, jež se objevila před šedesáti lety, v roce 1926, můžeme počítat k největším překvapením v novější české literatuře. Vždyť ji napsal tenkrát už známý a uznávaný prozaik Vladislav Vančura (1891 — 1942), a to ve chvíli, kdy mu imponovala poetistická nálada a záliba v hravém způsobu vyprávění a života. Vždyť k ni už pro první vydání nakreslil vtipné ilustrace Josef Čapek. Ivan Olbracht o ní řekl. že je to vedle Haškova Švejka „jedna z nejpůvabnějších knih, které byly v Čechách napsány“. A přece Rozmarné léto za Vančurova života už víckrát nevyšlo. Teprve když se autor stal klasikem, ožil z jeho odkazu nejvíc snad právě tento veselý příběh, zdánlivě jenom humorný, ale poprvé představující také autorův měnící se životní názor. Poválečná cesta Rozmarného léta pak už byla jasná a příznivá; přispělo k tomu i další překvapeni, jímž bylo téměř doslovné zfilmování románu, a to i se zachováním jeho zvláštně stylizované řeči. Dnes patří Rozmarné léto k často vydávaným a hodně čteným knížkám moderní české prózy a některé věty z tohoto románu se staly obecně rozšířenými úslovími. Kolik čtenářů strávilo s knížkou příjemný čas, se nedá ani odhadnout. Čím si Rozmarné léto tak podmanilo čtenáře? Je hned nápadné, že se v něm uvedl v nové a rozhodující roli Vančurův smích jako životní filozofie. Asi nebude nutné opakovat, co se v příběhu umístěném do poklidného lázeňského městečka, pouze na tři dny rozrušeného příjezdem kouzelníka a jeho sličné pomocnice, odehrávalo mezi čtyřmi muži... celý text
Přidat komentář
Jeden z románů, kde forma lehce vítězí nad obsahem, ale zároveň kniha nepostrádá vtip. Rozmarné léto mě bavilo, ale na Vančurův styl psaní si musíte chvíli zvykat, koneckonců to platí i pro jeho lehce zvláštní smysl pro humor. Ten jeho květnatý styl psaní v kontrastu s hlavními postavy byl prostě skvělý a nezapomenutelný, ale rozhodně nesedne každému.
Geniální je v tomto díle opravdu jen jazyková stránka, květnatost a poetika. Po dějové stránce skutečně banální nuda. "Děvkařská snobárnička" a "tři kozlové co se snaží o mladou kost" lze se dočíst v komentářích. Styl skutečně vítězí nad obsahem v tomto dílku. Nechci býti prudérní avšak chybí-li moudrost a lidskost, ztrácí se rychle i vtip :) Sympatie k postavám jsem příliš nenašla ani ve filmu. Podání Arnošta Goldflama v audioknize pouze podtrhuje jakousi linku děvkařské banalitky.Tento způsob humoru zdá se mi poněkud prostoduchý :) Stejně jako trávení času s touto knihou v rámci maturitní vzdělanosti. Myslím, že do povinné četby se dostala v dobách totalitního temna, díky postavě zvané abbé a lehkému zesměšnění církve. Že by promítnutí Vančurových protestantských kořenů a obtížné hledání životní orientace, jak jsem se dočetla v autorově životopise ??
Geniální. Když čtu komentáře, vyřadil bych to z maturitní četby. Školské četby zničily Máchu, Nerudu, Němcovou...proč ničit Vančuru, nezaslouží si to. Děti si z toho asi moc neodnesou a není to pro ně zábavná četba. Do školní četby by měly patřit knihy vtipné, úderné, kratší a pak oblíbené aktuální. K tomuto je třeba vrátit se později. I když je otázkou kolik čtenářů by se k tomu pak dostalo. Čtenářská gramotnost upadá... za sebe dávám 5/5. I když jsem ji četl minulý rok k maturitě. Po stránce jazykové je to krása, po dějové je to záhada, spíše jsou vyvolány zvláštní pocity, stejně jak jak to umí lyrika. Ale pokud je opěvován nějaký Havel...
Návrat ke školní četbě, kterou jsem v době "školní" nečetla. Vskutku poetický jazyk, který může některé čtenáře rozčilovat. Mně nevadil. Akorát občas bylo líčení tak květnaté (co tím chtěl "básník" říct???), že jsem se soustředila čistě na sdělení, aniž bych příliš zapojovala fantazii :-)) Takový jednoduchý letní příběh.
Ok, do povinné literatury k matuře se dostala i horší díla. Tohle je alespoň velmi tenké. Ale i tak, pokud budete chtít na něčem trénovat rychločtení, je to přesně kniha pro vás. Obsah je totiž tak nudný, že vám nic podstatného neuteče.
Nikdy by mě nenapadlo, že budu tak krátké dílo číst takovou dobu. Nemohla jsem se začíst do autorova jazyku. Aspoň že byly odděleny výstupy, jelikož usnadňují pochopení.
Jedna z klasik, které jsem si dala za úkol přečíst. Úkol to byl pro mě obzvláště těžký, protože čeština použitá v knize se mi opravdu nečetla zrovna jednoduše. Každopádně jsem ráda, že mám tuto útlou knihu za sebou a jsem o pár slov moudřejší. Příběh jako takový mě taktéž moc neoslovil, sympatická mi nebyla ani jedna z popisovaných postav.
Za mě jednička s hvězdičkou. Chvíli mi trvalo, než jsem byla schopná číst a pochopit smysl slov hned napoprvé, ale pak pro mě měla knížka veliké kouzlo. Zdánlivě o ničem a přesto v ní je ukrytá velká moudrost obyčejného člověka.
Jsem rád, že jsem si tohle dnes už klasické dílko přečetl a jsem ještě radši, že už to mám za sebou. Jeden z mála případů, kdy filmové zpracování předčí knižní předlohu.
Přiznám se, nebýt maturity a čtenářské výzvy, bych si tuhle knížku asi nepřečetla. Dějově nic moc, důležitým je spíše jazyk, kterým je kniha napsána. Občas mě nějaký archaismus zarazil a musela jsem si ho přeložit. Za mě průměr.
Knihu bych tedy jednoduchou nenazývala. Pro květnatý jazyk, který působí absurdně vzhledem k postavám, které jej používají, jsem knihu prvně vůbec nemohla přelouskat. Zajímavá mi přišla až v momentě, kdy jsem o knize a autorovi už něco věděla.
Sice jsem si říkal, že bych měl Rozmarné léto přečíst, ale nebýt výzvy asi bych se k tomu nikdy nedostal. Vančurův jazyk mi prostě nesedí. Z celé knihy si tak zapamatuji jen větu a i tu spíše díky nezapomenutélnému Rudolfu Hrušínskému: "Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným."
Samozřejmě, nejde tady o ani tak děj, jako o formu. Poetismus mám ráda, ale Vančurův poetismus v próze mi přišel hrozně tuhý a těžkopádný, i když je vidět, že s jazykem si neskutečně vyhrál. Nicméně na příběhu, ve kterém se tři staří kozlové snažili ulovit mladou kost, mi nic humorného nepřišlo, bylo to dost „suché“ (snad kromě pár narážek na Nezvala).
Je to jedno z protěžovaných děl naší literatury a každý o něm minimálně slyšel, ale také je to jedno z děl, ke kterému by člověk měl dojít sám, a ne přes povinnou četbu. Dnešní lidi mají problém přečíst Babičku, protože je podle nich psaná „staročesky“, Vančura je sice mladší, ale jeho jazyk s nekonečnými souvětími, přechodníky v každé větě a dějem nedějem musí být pro většinu dnešních (ne)čtenářů masakr.
Rozhodně nic odpočinkového – navíc nutit tohle číst studenty středních a nejde bože základních škol bych označila za zločin proti podpoře čtenářství (co závratného jim ve věku 12-18 let má tohle dílo asi říct?).
Rozmarné léto jsem viděl jako film, který nebyl špatný. Díky výzvě jsem si ho přečetl jako E-book. Přiznám se že dějově mě to moc neuchvátilo, ale jazyk jakým to je psaný mě celekm zaujal.
Tyhle humoristické románky nejspíš nejsou můj šálek čaje. Z mého pohledu je to takové nemastné, neslané. Přesto jsem ráda, že jsem dílko přečetla, protože jednou je to klasika a tu je třeba znát :) Navíc mi posloužilo jako bod do čtenářské výzvy :)
Jednoduché, lehké při tom krásné a vtipné čtení. Tato kniha se opravdu hodí tak na léto na pláž nebo jen tak na deku na zahradu. Člověk se zabaví i pobaví. Takovýchto knih by mělo být víc. Čtení osvěží i trochu postarší čeština, kterou Vančura použil.
Ge-ni-ál-ní!
Celé je to tak roztomile absurdní, jak tu spolu tři postarší přátelé rozprávějí a připadají si při tom ohromně důležitě. A kouzelník Arnoštek je tak kouzelná postava!
Pravda, trošku mi uniká důvod, proč je do nás jako už do několikáté generace v hodinách literatury vtloukáno toto dílo jako taková hvězda na českém knižním nebi. Subjektivně jsem si ale tuto děvkařskou snobárničku užila velice!
"Tím lépe," odpověděl mistr, "nehněvej se, avšak pokud jde o moje chyby, jsou nenapravitelné. Viděl jsem dnes pradlenu, jež stála po kolena v Orši. Byla daleko ošklivější než Anna, a přece mi bylo jasné, že jsem se nepolepšil. Vezmi si tedy svoje nádobí a jdi za Arnoštkem, je to vzorný kouzelník a řádný manžel."
"Když tě slyším tak hovořiti," pravila paní, opásavši se starou zástěrou a vyškrabujíc hrnec,"zdá se mi, že ses s ním smluvil, abymě odvlékl."
"Nutíš mě, abych se vyjadřoval určitěji," děl Antonín,"nuže, jsi záletná ženská a spala jsi dnes v noci u Arnoštka. Dobrá, nevyčítám ti těla, aškoliv je tučné a škaredé, ale potrestám tě za pomlouvačný způsob omluv.
Ticho," dodal, když paní chtěla odpovídati, "připouštím, abys zůstala, ale nestrpím tvé řeči."
Potom si mistr vykasal rukávy a vykonal, co naznačil.
Jak se mi Markéta Lazarová nelíbila, tak jsem si Rozmarné léto oblíbila :) Kniha je poměrně čtivá, i když rozhodně ne oddechová. Vančura je především mistrem jazyka a kniha je právě zajímavá po této stránce. Takto poeticky a krásně umí psát snad jen Vláďa Vančura. Krásně si dokázal pohrát se všemi možnostmi, které nám náš bohatý jazyk skýtá. Člověku možná bude chvíli trvat, než si jazyku přivykne, poté je ale slast to číst.
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura rozhlasové zpracování léto humoristické romány koupaliště, plovárny klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2015 |  Rozmarné léto |
| 1980 | Markéta Lazarová |
| 1989 |  Kubula a Kuba Kubikula |
| 2006 | Konec starých časů |
| 2013 | Obrazy z dějin národa českého |
Potěcha pro duši češtinářovu. Knižní vrstva jazyka užitá ve všech jeho rovinách v kontrastu s absurdními situacemi a ještě absurdnějšími promluvami prostých postav vytváří jakousi poetickou, lze říci i ojedinělou komiku této novely. Dílko vhodné pro líné letní odpoledne.