Rozmarné léto
Vladislav Vančura
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45446/bmid_rozmarne-leto-rjM-45446.jpg
3
2154
2154
KNIHA VYCHÁZÍ U PŘÍLEŽITOSTI 100. VÝROČÍ NAROZENÍ JOSEFA ČAPKA (1887-1945) Osud této malé knížky, jež se objevila před šedesáti lety, v roce 1926, můžeme počítat k největším překvapením v novější české literatuře. Vždyť ji napsal tenkrát už známý a uznávaný prozaik Vladislav Vančura (1891 — 1942), a to ve chvíli, kdy mu imponovala poetistická nálada a záliba v hravém způsobu vyprávění a života. Vždyť k ni už pro první vydání nakreslil vtipné ilustrace Josef Čapek. Ivan Olbracht o ní řekl. že je to vedle Haškova Švejka „jedna z nejpůvabnějších knih, které byly v Čechách napsány“. A přece Rozmarné léto za Vančurova života už víckrát nevyšlo. Teprve když se autor stal klasikem, ožil z jeho odkazu nejvíc snad právě tento veselý příběh, zdánlivě jenom humorný, ale poprvé představující také autorův měnící se životní názor. Poválečná cesta Rozmarného léta pak už byla jasná a příznivá; přispělo k tomu i další překvapeni, jímž bylo téměř doslovné zfilmování románu, a to i se zachováním jeho zvláštně stylizované řeči. Dnes patří Rozmarné léto k často vydávaným a hodně čteným knížkám moderní české prózy a některé věty z tohoto románu se staly obecně rozšířenými úslovími. Kolik čtenářů strávilo s knížkou příjemný čas, se nedá ani odhadnout. Čím si Rozmarné léto tak podmanilo čtenáře? Je hned nápadné, že se v něm uvedl v nové a rozhodující roli Vančurův smích jako životní filozofie. Asi nebude nutné opakovat, co se v příběhu umístěném do poklidného lázeňského městečka, pouze na tři dny rozrušeného příjezdem kouzelníka a jeho sličné pomocnice, odehrávalo mezi čtyřmi muži... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi vůbec nelíbí, vůbec mi nesedí styl psaní, s úlevou jsem ji odložila.
Tak humoristický román si představuji trošku humoričtěji.
Krkolomný jazyk mi nevadil vůbec, dokonce knize propůjčoval půvab, za to nesmyslně krátké kapitoly mě v jednom kuse vytrhovaly ze čtení.
Pan Vančura to možná myslel dobře, ale vynechání přímé řeči se mi jevil jako velký omyl. Slova splývala s ostatními a nenechala vyniknout tak krásným citátům třech kamarádů.
Souhlasím s výrokem jedné moji milé známé že, ,,kniha je v podstatě o ničem” Do maturitního seznamu si ji určitě nedám. Nevím jak bych o ni byla schopná 15 minut mluvit. Jednu hvězdu dávám za archaický jazyk. Podívám se i na filmové zpracování. Jsem zvědavá, jestli to byli schopni pojmout zajímavě.
Kniha je složitá na čtení. Archaicky jazyk. Mne to moc humorné nepřišlo. Naštěstí byla kniha krátká.
Tak nějak začínám chápat, že Vančura nebude patřit mezi mé oblíbené autory. Sic jsem se vždy považovala za milovníka archaického jazyka, tohle je na mě moc. Prý to má být humorné, ale ve výsledku je to nuda.
Osobně mi vůbec nesedl styl psaní. Autorovo experimentování nebylo nic pro mě. Tak nějak jsem se díky tomu ztrácel chvílemi i v samotném příběhu. Nijak jsem nevnímal humor a celkově mi kniha nepřišla nijak úžasná.
Čím jsem starší, tím tuto novelu víc miluju. Archaický jazyk, tři přátelé, kteří toho tolik mají k řešení. Partička k pohledání! Nutno dodat, že i filmová adaptace se povedla.
Tuto knížku jsem opustila,na mě je to stylisticky velmi těžké čtení.Třeba k ní jednou dospěji.
Čtení této knihy zajisté vyvolá otázku, zda je pro čtenáře důležitá spíše forma, či obsah. Upozorňuji, že pokud je to pro vás obsah – ostatně tak jako pro mne – pak tuto knihu nemáte číst. Obsah této knihy, alespoň ten dějový, je naprosto zbytečný, nezajímavý a nudný. Kniha sama je velice krátká, kdybychom z ní ještě k tomu vyškrtli jazykové kudrlinky a ponechali text takový, jaký by byl u jiného autora, byli bychom na… třetině? To je opravdu o ničem. To už je opravdu jenom miniaturní povídka. A to ještě stále nudná.
Na druhou stranu pro ty, kterým nevadí kniha psaná jenom pro formu, ten si tu nejspíše přijde na své. Protože tato forma je zatraceně unikátní. Čtení této knihy je – a to je fakt – neopakovatelným zážitkem. Ne snad proto, že by to byl požitek tak skvělý, to ne. Je tomu tak prostě proto, že takhle nikdo jiný nikdy nepsal. Pouhý výčet jazykových zvláštností by byl velice dlouhý a já se v literární teorii nevyznám natolik, abych se o to pokoušel, ale je jich sakra hodně. Upřímně označení „humoristická novela“ vychází podle mne pouze ze zvláštnosti textu. Ono je to tak zvláštní, až je to občas i vtipné.
Ale jak jsem již naznačil, já mám raději obsah nežli formu. Jistě, chápu speciálnost tohoto díla, jistě, oceňuji ukázku možností našeho jazyka. Ale já se u toho prostě mohl ukousat nudou. Čtení knihy pro mne bylo trestem a bolestí. Jsem rád, že jsem tento rest ze své knihovny dohnal a obratem křičím: Nikdy víc!
Vančurův spisovatelský styl rozhodně není něco, od čeho by se dalo očekávat lehké čtení. I v době vzniku díla byly reakce poměrně rozporuplné, a tak je jasné, že to rozhodně nesedne každému. Umím si představit, že pro spousty čtenářů, kteří pasou po příběhu, bude tahle kniha zklamáním, jelikož příběh je jednoznačně spíše v pozadí na úkor poetickému jazyku a záměrně vyumělkovanému stylu. Já jsem byla naprosto ochotna (a po přečtení Markéty Lazarové jsem věděla, do čeho jdu) se vyloženě ponořit do celkové poetické atmosféry knihy a užít si práci s jazykem. Příběh se mi relativně líbil, protože v něm vnímám jakousi grotesknost a ironii celého vyústění. To, že se o Rozmarném létu říká, že je to humoristický román, je také třeba brát s nadsázkou, je to celé o té karikaturnosti a ne o anekdotách nebo vtipech. Jak bylo zmíněno v nějaké recenzi, postavy jsou spíš takové nereálné ploché figurky, asi je lepší neočekávat, že by nějaká přirostla k srdci. Ale vzhledem k tématu a rozsahu knihy to pro mě bylo únosné. Zajímalo mě, co se stane a bavily mě rozpravy mezi postavami. Je to útlá kniha, když si člověk zvykne na jazyk a čte vyloženě po těch menších rozdělených pasážích, tak je to příjemné čtení :)
Loni mi bylo 40 a ještě nikdy jsem neviděla Rozmarné léto zfilmované, tak jsem si řekla, že si přečtu knihu, kterou jsem objevila doma v knihovničce a pak se podívám i na film. Česká klasika, kniha je doplněna typickými kresbami Josefa Čapka. Příjemná knížečka.
Moje nejoblíbenější knížka a Můj nejoblíbenější AUTOR se skvostnou a nepřekonatelnou češtinou.
A znovu, ač čteno po několikáté, se dobře bavím. Ta rozmarná historie je rozkošná.
Poklidné líné léto a v něm najednou jako blesk: "Lampy! Kouzelný klobouk! A strmý provaz!" (str. 121) A taky lákavá Nezválková - "její otec, jenž byl veliký hříšník, všechno uměl a skládal krásné básně." (str. 51) To náhlé vzrušení, neboť "Co jest velikého mimo oblohu věčně modrou a vášně věčně krvavé." (str. 16) A to vše neopakovatelným spisovatelským jazykem, kde na nás pomrkávaje Vančura "na své cestě za výrazem došel až k stupni nesrozumitelnosti téměř zajímavé." (str. 21)
Příběh není nijak mimořádný, ale zpracování je unikátní. Z té knihy dýchá pohoda, ač některé scény jsou poměrně dramatické (např. šití ucha). Čeština nemusí někomu sedět, ale já si ji užívám, protože je to krásný jazyk.
Knihu jsem si kdysi vybrala za povinou četbu k maturitě, vzpomínám si, že mě vůbec neoslovila. Teď si ji shodou okolností vybral i můj syn. A tak jsem si říkala, že si ji po letech zkusím přečíst znovu, třeba v ní najdu něco, co mi tehdá unikalo.... takže přiznávám, nic jsem nenašla:( a už to víckrát zkoušet nebudu!
Kniha se opravdu těžko čte. Vždy dám knize minimálně několik desítek stran, aby mě zaujala, zde to bohužel nešlo.
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura rozhlasové zpracování léto humoristické romány koupaliště, plovárny klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2015 |  Rozmarné léto |
| 1980 | Markéta Lazarová |
| 1989 |  Kubula a Kuba Kubikula |
| 2006 | Konec starých časů |
| 2013 | Obrazy z dějin národa českého |
"Tento způsob léta zdá se mi být poněkud nešťastným..." Jak proslulá věta zvolací - známe ji snad všichni, i ti, kteří zůstali literaturou nepolíbeni. Vančura by na tuto notoricky známou hlášku mohl být právem hrdý, nejen proto, že mu zajistila nesmrtelnost.
Novela je svým rozsahem nepříliš obsáhlá, ale při čtení mohou mnozí narazit. Ne každý skousne autorův staromódní a popisný styl psaní.
Milovníkovi českého jazyka se však nabízí hotová slovní delikatesa, naservírovaná přímo na zlatém podnose. Jako nejlepší kaviár nebo nejdražší lanýž z pětihvězdičkového hotelu :-) Řeč vybroušená jako diamant, na jehož lesk si musíme chvíli zvykat.
Ke knize jsem se vrátila po letech - a byla jsem okouzlena. Nejde tu ani tak o děj, jako spíše o způsob práce s jazykovými prostředky. Tu přehršli přechodníků jsem si prostě užívala, stejně tak poetická a nezvyklá přirovnání, četné anakoluty a dávno nepoužívané výrazy. K tomu, aby si člověk takovou knihu zamiloval, je potřeba oplývat láskou k mateřskému jazyku a mít ponětí i o jeho záludnostech. Ani humor mi nebyl cizí - objevila jsem zde parodie na různé lidské typy, např. filosof, knihomol, záletník, ale i vášnivý sportovec.
"V tuto chvíli zpěvem a rozmarnou hrou byl počat děj tohoto vypravování."
"Maje jazyk vyplazen a oči zvlhlé prodléval nad svou číškou."
A soumrak se vzdouval jako truchlivý prapor."
"Zvuk padal jako kroupy z pytle."
A velikou rychlostí se otáčel kolem podélné tělesné osy."
"Jal se ukazovati několik cviků, které ztužují svalovinu levého srdce."
"Vaše uši zalehly hukotem knih, jež pořvávají, i jsou-li zavřeny."
"Prožlukle mizerné počasí."
"Mohutné lopatovité kosti tvoří v tomto tělesném okrsku věnec."
"Vizte ji, jak rozpačitě si vede!"
"Aby vdmýchl smíškům pravé mínění..."
"Horlivost přátelství měla mě k tomu, abych vás vyhledal..."