Rozmarné léto
Vladislav Vančura
Příběh jednoho léta „poněkud nešťastného způsobu“. Banální historky třech pánů, nudících se v dešti, změnila květnatá spisovatelova čeština v dobrodružství ještě předtím, než přijel Arnoštek se svou krásnou společnicí.
Přidat komentář
Věřím, že klíčem k docenění Vančurova 'Rozmarného léta' je poddání se náladě, realitě této knihy a ta nálada se dostaví jen u některých čtenářů a to ještě jen v některých fázích jejich života, protože v dnešní uspěchané době není na nějakou rozmarnost v pravém slova smyslu zrovna čas. Jednou se toho léta snad taky dočkám. Hrátky s češtinou jsou neopakovatelné, ale i když mám moc rád filmovou adaptaci, k docenění knihy jsem, dle mého, ještě nedozrál. Jsem rád, že spousta lidí si ji ale užila.
Milá hřejivá kniha s proslulou hláškou "Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným" :)
Napísané je to majstrovsky a krásne, ale škoda, že to nie je zrovna môj šálok kávy.
A nejde nespomenúť nezabudnuteľnú vetu, ktorú používam a stretávam sa s ňou dodnes: "Tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastným."
No, co k tomu říct? Prostě povinná četba, která nemá nic moc děje, zato má ale spoustu kapitol a žádnou přímou řeč...
V dnešní době pro mnohé těžko zkousnutelný kus literatury, v podstatě jazykový experiment, prvorepublikovým poetismem prosycený exkurz do Krokových Varů. A že to nemá děj? Kdo by to tomuto velikolepému futrálu krásy češtiny vyčítal!
Tato kniha mě moc nezaujala není to můj šálek čaje, ale musím pochválit jak je napsaná je čtivá a kdo má tento žánr rád tak si ji určitě vychutná :)
Musím říct, že knížku jsem si zamilovala už na střední škole. Není to kvůli jejímu příběhu, ale právě kvůli jazyku, který zde Vančura používá. Je to vlastně taková óda na český jazyk, hraní s možnostmi našeho jazyka. U této knihy je potřeba vychutnat si každé slovo.
Řadím mezi své nejoblíbenější knihy. Když mi je smutno, sahnu po této knize nebo po Saturninovi :)
Je až zarážející kolik, zejména mladších, čtenářů zoufale hledá (a nenachází) příběh a jeho smysl. Ale tato knížka není a nechce být uspěchanou akční záležitostí. Je to poetická "tichá síla" (slovy někdejšího politického sloganu) napsaná překrásnou češtinou. Knížka, stejně jako film, patří k mým top zážitkům. A ještě poznámka na závěr - opětovným čtením lze objevovat další a další dimenze textu.
Do poloviny knížky jsem snad ani nevěděla o čem čtu. Skoro nic mi na sebe nenavazovalo, byla jsem z toho celá popletená, ale přečíst jsem ji musela z důvodu povinné četby. Zakousla jsem se do toho a musím říct, že od druhé poloviny mě knížka i bavila. Styl psaní Vančury mi moc nesedl, ale jak už jsem psala, po té půlce je to už zábavnější.
Začala jsem knihu číst pozdě večer, jelikož se mi ještě nechtělo spát. Po dvaceti stránkách jsem vlastně zjistila, že nevím, o čem to čtu. Druhý den jsem tedy začala znovu. Abych příběh vnímala, musela jsem se plně soustředit. Humoru jsem našla v knize pramálo. Kdybych tuto knížku neměla k maturitě, nejspíš bych jí nikdy nedočetla. První půlka knížky mě vůbec nebavila, ale druhá půlka už byla lepší. Knížka tedy rozhodně nebyla nejhorší.
Jediný důvod, proč jsem si tuhle knihu přečetla byl, že se jedná o povinnou četbu. Nelíbilo se mi to. Abych se přiznala, tak jsem příběhu pořádně ani nerozuměla, hlavně některým částem. Styl jeho psaní je mi cizí.
Moje nejzamilovanější knížka, milý příběh, který mi vždycky pohladí duši. A když se nechce číst, nastoupí audiokniha čtená panem Somrem, rozhodně doporučuji.
Knížka dobrá k maturitě, což byl také jediný důvod, proč jsem se ji přinutila přečíst až do konce. Vančurův styl psaní mě rozhodně neoslovil.
Jasné hraní se slovy, k maturitě knížka přímo báječná. Děj je ale až příliš jednoduchý bez výrazných zvratů, které by mohly upoutat.
Vančurův poetismus mi prostě nesedl. 3*
Prostý, trochu směšný příběh podaný vytříbenou češtinou. Komu nevadí styl psaní Vančury, knihu si zalíbí a užije.
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura rozhlasové zpracování léto humoristické romány koupaliště, plovárny klasická literatura
Autorovy další knížky
2015 | Rozmarné léto |
1980 | Markéta Lazarová |
1989 | Kubula a Kuba Kubikula |
2006 | Konec starých časů |
2013 | Obrazy z dějin národa českého |
Dobré čtení, ale na Saturnina to nemá.