Rozum a cit
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/276388/bmid_rozum-a-cit.jpg
4
2670
2670
JANE AUSTENOVÉ (1775–1817) mohlo celé devatenácté století děkovat za galerii krásných moderních žen, které měly odvahu chovat se tak, jak jim velel zdravý rozum – ať už to byla Elizabeth z Pýchy a předsudku, Eleonor z Rozumu a citu nebo Anna z románu Anna Elliotová. Její první publikovaný román Rozum a cit (1811) dodnes nachází vděčné čtenáře a především čtenářky, neboť hrdinkami jsou dívky a ženy, které se musí smířit s tvrdostí života a najít rovnováhu mezi rozumem a citem. I po téměř dvou staletích překvapuje Austenová neobvyklou zápletkou, jemným humorem, skvělými dialogy i vřelostí citu. Mnohými čtenáři i kritiky je proto považována za největší autorku anglické prózy.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2009 , Leda , RozmluvyOriginální název:
Sense and Sensibility, 1811
více info...
Přidat komentář
Kniha plných zvratov, ktorá sa končí šťastne hlavne pre hlavné postavy sestry. Na začiatku som potrebovala čas, aby som prišla na chuť tomu deju. No ukázalo sa, že príbeh začal byť zaujímavý. Plná citov a sklamaní, kde prestíž a majetok ovládne nie jedného.
Po Pýše a předsudku jsem se na Rozum a cit velmi těšila. Bohužel mě kniha docela zklamala. Byla sice napsaná velmi pěkným stylem, začátek knihy se ale strašně vlekl. Začetla jsem se až někde okolo 150. stránky. V knize bylo také až příliš postav, takže jsem se chvílemi ztrácela. Poté mě ale kniha chytla a až do konce jsem ji četla téměř jedním dechem. Pýše a předsudku se kniha ale nikdy nevyrovná.
Tohle je opravdu literatura vsedniho dne...konce 18.stoleti. Ta vecna nuda, nekonecne navstevy a plneni vsech spolecenskych ocekavani. Prehnane kvetnata mluva, kdy se nejspis teprve po 20 minutach konverzace dostanete k meritu veci...
Dekuji, ze ziju ve 21.stoleti. Zpusob zivota hrdinek v Rozumu a citu by me totiz jiste zabil :-)
Název to je jen taková vějička. Austenová své postavy v žádném případě nerozkresluje černobíle a nezanechává ploché dojmy. Naopak. Každá postava má kousek z obojího a každá se musí čehosi ze sebe vzdát, aby obstála v návalu životních peripetií.
Plné humoru a ironie, prostě láska na celý život :-).
Úžasný počin, napsaný s mimořádnou dávkou znalosti lidské duše, citlivým humorem a nenápadnou ironií. Líbily se mi výrazné postavy se složitou minulostí, postavy, které dělaly chyby, ale i spoustu dobrého, žádná nebyla pustě černobílá. Paní Austenové děkuji za vyjímečné dílo, jež mi rozšířilo obzory a rovněž za nanejvýš příjemné páteční odpoledne pod peřinou s knihou.
Klasika, o kterou jsem si rozšířila svoje literární vzdělání. Postavení žen v té době, pravidla chování a život na venkově i v Londýně.
Protože jsem četla Pýchu a Předsudek už jsem s tvorbou Jane Austenové měla zkušenost, takže jsem i věděla co od ní očekávat, protože Rozum a cit patří mezi další z její úžasné tvorby. Samotná anotace a obsah mne zaujal. Jane Austenová umí psát krásně až tak do hloubky věci. Dokáže z příběhu, zdánlivě zcela obyčejného, vyjádřit lidské vlastnosti takovým zajímavým metaforickým způsobem. Příběh pojednává o dvou sestrách, které jsou ve většině věcí naprosto rozdílné. Každá se v životě řídí jinak. Elinor rozumem a Mariana srdcem. V knize jsou vidět výhody i nevýhody obou možností a oběma dívkám se tento styl mnohokrát vyplatí, ale i nevyplatí. Co se mi moc líbilo, že tím čím si vším sestry projdou, se jejich postavy krásně vyvíjí. Celkově s postavami jsem problém neměla, spíše mne ale mrzelo, že charakteristiky a hlavně popisy postav šly v knize dost do pozadí. Kdyby tato kniha byla vydaná v dnešní době, tak bych řekla, že je slabá a že jsem očekávala víc. Ale tím, že tato kniha je opravdu z roku 1811 mě naprosto dostala její nadčasovost. To je věc, ve které je autorka přebornice a to je potřeba ocenit. Proč jinak by se dnes neřadila mezi největší světové spisovatelky. Mám ji moc ráda a je úžasné, že ji dodnes i mladí čtenáři stále vyhledávají. Kdybych měla porovnat Pýchu a předsudek s Rozumem a citem stále by u mě asi vítězila Pýcha a předsudek. Zdá se mi, že Rozum a cit je oproti Pýše takový zdlouhavý a na mě se tam odehrálo až moc zápletek, že jsem se po čase dokonce i ztratila ve jménech všech postav. Pýcha a předsudek má jednoduší příběh a možná i více dialogů, které knihu zpestří.
Za mě klasika, kterou by si měl přečíst snad každý :-)
Kniha i příběh jsou skvělé a já si jejich atmosféru naprosto užila. Jelikož je ale kniha starší a psána tedy starším jazykem je určena především pro dospělé čtenáře, kteří ji dokáží ocenit a pro které je příběh sester pochopitelnější a čtivější než pro mladého čtenáře.
Příběh Elinor, Mariany a všech ostatních byl nádherně vystavěn a popis tehdejší společnosti a jejího chování se nezdráhám označit za brilantní.
Bohužel mi chování sester přišlo až velmi vážné (což přisuzuji době) a jak již bylo v několika komentářích zmíněno, chyběla mi trocha humoru. Proto ubírám na svém hodnocení 1*.
I tak se ale těším na četbu dalších knih od Austenové :-)
Chybí mi v ní trocha humoru. Slečny Daswoodovy se berou tak přehnaně vážně. Ale možná to jen záměrná nadsázka, abychom pak mohli ocenit jejich proměnu. Ale nejen jejich, ale celého ansámblu postav.
Tak nějak se se všemi na začátku potkáváme v krajních mezích, aby se situace postupně uklidňovaly a vyjasňovaly.
Protože je knížka výborná, začíná mě mrzet, že jako první jsem četla Pýchu. Teď jsem každou další knížkou Jane Austenové tak trochu zklamaná.
Asi tak po 25. letech jsem si přečetla mou oblíbenou (kdysi) knihu, a jo, pořád je to pravda. Když neječíte a neválíte se po podlaze, všichni kolem si myslí, že nic necítíte. ;-) Ale před těmi lety jsem si tolik neuvědomovala, jak jsem ráda, že žiju dnes. :)
Skvělá kniha od úžasné a ironické Jane Austenové, mé oblíbené spisovatelky :) Ano, má shodné znaky s Pýchou a předsudkem, ale to je právě to pozitivní. Pokud vás zajímá život devatenáctého století, jsou knihy tohoto typu ideální.
Romantika jak má být, život jak být nemá ? V podobě audioknihy jsem se nechala unášet jemným humorem a náhledem do minulosti. Rysy červené knihovny tam budou:) poučení lze dohledat. Knihu bych nedala.
Nejslabší dílo, které jsem od autorky četla. Připadalo mi, že neví kudy kam, co s dějem, jak rozuzlit příběh, jak zamotat vztahy a hlavně, jak vymyslet, aby to dopadlo dobře. (Sestrám jsem přesto fandila a doufala v pořádný happyend)
Nakonec se J.A. jakžtakž něco sesmolit podařilo a zas taková hrůza to nebyla.
Krasný román z prostředí vyšší vrstvy v 19. století. Líbila se mi postava Elinor, která se postupně ukazuje jako neuvěřitelně silná žena se schopností milovat.
Román nám ukazuje obraz společnosti v 19. století a jejich starosti jako jsou kdo si koho vezme a kolik budou mít peněz.
Tento příběh je odlišny od Pýchy a předsudku. Není ani horší ani lepší, je jiný. Byl hluboký a krásný, prožívané pocity byly věrně vyobrazeny. Veškeré to zoufalství, naděje, smiřování se s realitou, je tak skutečné…
Rozhodně je to krásná kniha a příjemně strávený čas.
Kdybych předtím nečetla Pýchu a Předsudek, odložila bych tuhle knihu, tak v půlce. Vůbec mě nebavila a připadá mi, že to vůbec nebyla kniha stejné autorky. Nudné, protáhlé, bez většího děje, konec pro mě moc urychlený. Já osobně bych se ke knize, už nevrátila.
Jediné co mi na knize vadilo, bylo, že trvalo nějaký čas, než jsem se do ní opravdu začetla. Když už jsem se ale do příběhu dostala, tak mě bavil. Nepohltil mě až tak zoufale, abych kvůli němu měla potíže soustředit se na svět okolo, ale rozhodně byl krásný. Oblíbila jsem si hlavní hrdinku a celkem i Mariannu, jako vždy se mi líbilo prostředí Anglie na začátku 19. století i styl vyprávění. Mám ráda autorčin humor, kolikrát mě kniha pobavila a byla jsem děsně zvědavá, jak to dopadne. Dala bych 4,5 hvězdičky, nějak se v poslední době nemůžu smířit jen s pětihvězdičkovým hodnocením.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Kniha mě velmi příjemně překvapila. Sice mi vadil pomalý rozjezd, zvláštní popisování charakterů a uspěchaný konec, ale na druhou stranu, musím ocenit jazyk, vtipnost a hlavní postavu Elinor, kterou jsem si velmi oblíbila. Očekávala jsem něco podobného Větrné hůrce, ale obdržela jsem kvalitní a čtivý příběh. Zapomenutelný, ale čtivý. Book´s calling bookclub.