Rozum a cit
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286415/mid_rozum-a-cit-wBn-286415.png
4
2670
2670
Rozum a cit vypráví příběh vdovy po panu Dashwoodovi a jejích tří dcer, které se musí nějak vyrovnat se ztrátou manžela a otce. Jedná se o první publikovaný román světově známé spisovatelky Jane Austenové, která ho pro čtenáře připravovala více než dvacet let.
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2016 , OmegaOriginální název:
Sense and Sensibility, 1811
více info...
Přidat komentář
Klasická Austenová. Pýcha a předsudek se mi líbil víc, ale i tato kniha byla poměrně čtivá a zajímavá. Některé pasáže teda byly psané poněkud obsáhleji.
Kdyby to začalo až v půlce, bylo by to čtivější, ta druhá půlka už měla spád. Ale ta první se vlekla, začínala jsem tu knížku číst snad pětkrát, než jsem se dostala přes prvních pár stránek. Ale je to pohlazení po duši, zlo potrestáno, dobro zvítězilo.
Před lety jsem přečetla Pýchu a byla jsem z ní nadšená. Čekala jsem něco obdobného, ale hrozně mě to nebavilo :-/
Uprimne? Nic pro me. Nemohla jsem se dockat konce, aby to bylo za mnou. Sem tam zachvev zajmu, ale jinak nezazivne, nudne.
Konec knížky byl pro mě zklamáním. Viděla jsem film a od knížky jsem si slibovala více podrobností a nejvíc sem se těšila na konec. Přišlo mi, jakoby autorka už neměla čas nebo ji snad psaní knížky omrzelo a celý závěr hodila do jedné kapitoly. Kdyby bývala napsala jen "Závěrem: štestí a láska zvítězilo nad zlem a nenávisti a všichni žili šťastně až do smrti", vyšlo by to skoro na stejno.
Je to pěkná knížka, ale vím, že znovu už ji číst nepotřebuju.
Četla jsem ji jen díky čtenářské výzvě a vůbec nelituji. Viděla jsem sice film, ale kniha se mi líbila více. Pěkné počteníčko a já děkuji, že mě k tomu čtenářská výzva přiměla.
Rozum a cit bylo o něco lepší než Pýcha a předsudek.
Občas jsem se sice ztrácela v postavách a konec mi přišel urychlenej, jinak ty vztahy byly skvělé a bylo zajímavé, jak se Marianna postupně mění. Ale můj velký problém je ten, že mi trvá dýl, než to přečtu. Jinak to rozhodně není špatná knížka.
Kdo by neznal Jane Austen?
Čtenáři, kteří jsou zmlsaní erotickými romány nabité spoustou sexu a nahých těl, si u čtení této knihy nejspíš uzoufají nudou.
Ale mě kniha Rozum a cit okouzlila, jak umně dokázala spisovatelka popsat dobu, ve které žila a nenápadně zkritizovat společnost.
Po knize jsem sáhl kvůli čtenářské výzvě a nelituju. Film, který jsme kdysi viděli, mě nudil, ale znám text Pýchy a předsudku a tohle za ním sice trochu pokulhává, ale Austenová mě baví. Ta ženská dokáže vtipně popsat i louži na chodníku a zironizovat i mouchu na zdi. Příběh je takový trochu banální, postavy moc černobílé, ale ostře je karikovaná dobová společnost a vztahy mezi lidmi. Trochu mi vadil překlad - měl jsem dojem, že některé věty vyjadřují opak toho, co by měly vyjádřit.
Hurá!!! Vše dobře dopadlo, hodným se dostalo štěstí a odměny, nedobrým ponaučení - pro vychytralé, pyšné a hloupé je trestem jejich vlastní ubohost ;-)
Opět obtížné čtení, pokud si v tom člověk chce všimnout drobných narážek a vtípků, ale námaha se vyplatila :-) Jelikož jsem tentokrát děj a závěr příběhu předem neznala, byla jsem i napjatá, zda se vše podaří otočit, jak jsem doufala - a podařilo se!
No a teď se jdu za odměnu podívat na film se sestavou mých milovaných herců :-)
Tento bod výzvy byl pro mě jedním z nejtěžších. Nevyhledávám tenhle žánr. Vůbec mě nebavilo rozvláčné líčení rozmarů znuděné anglické smetánky, která nemá nic jiného na práci než vzájemné návštěvy a tlachání. Ve druhé polovině knihy jsem byla opakovaně v pokušení přečíst si až poslední kapitolu, abych věděla, jak to dopadne. Stačilo jednou, nikdy více nic podobného.
Řekla bych, že tato kniha je dost poplatná době, kdy byla napsaná, ale přesto je to stále ještě hodně dobré čtení! ;-) Naštěstí se už dávno dnešní mladé dívky nemusí trápit tím, zda se vdají, nebo zůstanou na ocet... Hlavními postavami tohoto románu jsou dvě sestry, Elinor a Marianne, které nemohou být odlišnější. Zatímco jedna jedná rozumně a obezřetně, druhá z nich doslova nosí srdce na dlani. A přesto obě sdílí stejné přání, kdy přes všechny svoje společenské závazky doufají v sňatek z lásky...
Autorka ve své knize napsala krásný a zároveň hluboký příběh. Elinor a Marianne si prostě musíte oblíbit, i přes jejich chyby. A zároveň jim fandíte, když zažívají velkou lásku a posléze (bohužel) také obrovská zklamání. Autorka čtenáři umožňuje nejen nahlédnout do světa bohatých a vlivných té doby, ale zároveň jej nenápadně kritizuje. Kromě obou sester jsem si nejvíc vážila plukovníka Brandona. Tohle byl prostě muž, jaký má být! ;-) A na druhé straně je zde Willoughby, který se zachová špatně k Marianně, a z toho důvodu jsem ho zase (pro změnu) doslova nesnášela. Přesto, když po určité době svoje chování vysvětlí, je možné, že jsem ho snad dokonce i tak trochu litovala? Příběh se sice obejde bez většího napětí, jen tak zvolna plyne, je však i přesto neskutečně čtivý. Něco mohla autorka možná lehce zkrátit, ale mně to nevadilo natolik, abych knihu hodnotila hůř, než si podle mého názoru zaslouží ;-). No a na závěr se koná šťastný konec a všechny otázky jsou zodpovězeny...
Tak tohle bylo moje první setkání s knihou od Jane Austenové (styď se v 36 letech:D), myslím, že v knize vidíme i některé povahové rysy dnešních dívek a mužů, jakožto třeba vidění romantické lásky u Marianny, Elinor, která i když byla zamilovaná, své city nedávala nijak najevo atd. Závěr knihy myslím dopadl nakonec nad očekávání dobře, obě starší dcery provdány, jedna nakonec za někoho jiného než byla původně zamilovaná, ale myslím, že daleko lépe, než kdyby nakonec si vzala toho koho chtěla původně. Kniha čtivá a rozhodně už na mě doma čeká další.
Četla jsem jít po několikáté a viděla film j různé minisérie a musím říct, že se mi příběh stále líbí. Líbí se mi rozličnost sester i jak to nakonec dopadne s láskou Marianny, za mě jedině dobře:-)
Rozum a cit jsem si zdaleka neužila tolik jako Pýchu a předsudek. Ani jedna z postav mi příliš nesedla, Elinor na mě byla příliš hodná a pasivní a Edward mě tedy neoslnil vůbec. Mariana je ultra zasněná romantička, která touží po bouřlivém milostném vzplanutí jako většina dívek jejího věku (i dnes) a i když člověk kroutí hlavou nad její naivitou, láme mu srdce její bolest. Plukovník Brandon je skvělý charakter trpělivého oddaného muže, ale je jaksi nevýrazný. Nevím no, prostě takové postavy jako Elisabeth a Darcy se podaří jen výjimečně :-)
I samotný příběh byl pro mne slabší, i když styl Austenové je jedinečný a zábavný. Jestli váháte, dejte knížce šanci, ale já se k ní vracet nebudu.
Musím ocenit vyšperkovaný cit pro jazyk a slovní obraty. Ale ten děj....kdo, s kým a jakou budou mít rentu....přišlo mi to úsměvné, ale prostě to tak tehdy asi bylo. Vše vyvážil autorčin cynismus a sarkasmus. Pýcha a předsudek byl ale o mnoho lepší.
Asi nejlepší kniha, kterou jsem od autorky četla. Jenže ona zůstala celý život svobodná... kdyby ženské netrpěly tím sebeklamem, jaký tu věrohodně vylíčila, tak se nevdají.
Nebyla jsem zklamaná. Příběh je sice banální, ale moc se mi líbila práce autorky s povahově odlišnými postavami (citová Marianna versus racionální Elinor, drbny, intrikánky, snobky...), jejich psychologií a z toho vyplývajícím pohledem na svět a řešením problémů. Překvapila mne zdravá dávka ironie a cynismu. A celkem legrační jsou opakované diskuse postav na téma, za kolik liber ročně lze slušně vyžít a vydržovat rodinu... když si člověk vezme, kolik bylo v té době v Anglii rodin, co neviděly libru, jak je rok dlouhý, ani jednu :-). Zkrátka jsou tu předestřeny problémy lidí z vyšších vrstev, kteří nejsou nuceni pracovat (ba dokonce je to pokládáno za dehonestující), takže se celé dny zabývají pouze návštěvami, klípky a lovem ženichů/nevěst.
Zajímavé je, že paralelně jsem četla Babičku o dvě generace mladší Boženy Němcové, nicméně Rozum a cit mi připadal jednak věrohodnější, jednak i o hodně čtivější a rozhodně zajímavější.
Po půl roce jsem se pustil do dalšího díla od Austenové a to se samozřejmě nese ve stejném duchu. Nemůžu říct, že by mne nějak nadchlo, ale líbila se mi práce s postavami i jazyk, jakým to bylo napsáno. Co se díla jinak týče, tak můžeme říct, že po úpadku epistolárních románů to byla právě Austenová, která začala dopisy užívat hojně i ve vložené podobě, čímž zajistila přežití dopisů v literární podobě. A navíc i tím, že nejde jen o ukázku dokumentu, ale pro děj jsou důležité a nemusí být vždy zcela věrohodné.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Srdcovka, ke které se ráda vracím. V mnohém příliš naivní příběh, ale líbí se mi místy probleskující ironie. Zajímavý pohled d jiného času a specifické společenské vrstvy.