Rozum a cit
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/358451/mid_rozum-a-cit-66r-358451.jpg
4
2670
2670
Anglie na počátku 19. století vypadá jako krásný rozlehlý park s rodinnými sídly, v nichž žijí šťastní a laskaví lidé. Ale všechno není tak idylické, jak se zprvu jeví. Paní Dashwoodová se svými třemi dcerami – Elinor, Marianne a Margaret – se po manželově smrti musí právě z takového útulného sídla vystěhovat. Veškerý majetek totiž zdědil John, Dashwoodův syn z prvního manželství. Nový domov naleznou u vzdáleného příbuzného sira Johna Middletona, nicméně starosti se dvěma dcerami na vdávání zůstanou. Do rozumné Elinor se zakouká bohatý a laskavý Edward a ona se snaží svůj cit skrýt před matkou i sestrami. O citlivou Marianne projeví zájem plukovník Brandon. Která z těchto dvou lásek bude naplněná? Zvítězí rozum, nebo cit? Román vyšel po dlouhých peripetiích v roce 1811, na autorčiny náklady a anonymně a jeho cesta ke čtenářům nebyla nejjednodušší. U nás nyní vychází v novém překladu Kateřiny Hilské.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2018 , Slovart (ČR)Originální název:
Sense and Sensibility, 1811
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Tento román mě přivedl k dílu Jane Austen, a nejspíš se mi líbí z jejích děl nejvíc. Pochopitelně jsem ho četla už mockrát, takže shrnu přetrvávající dojmy a případné výhrady, protože nikdo není dokonalý, ani božská Jane.
Nad čím si v jejích textech opravdu lebedím, je záležitost, která může u jiného čtenáře naopak působit potíže, a to je šroubovaná větná stavba. Dlouhá souvětí, spousta přídavných jmen, vložených větných členů, do toho samozřejmě květnatý slovník. Dnes už se píše jinak, ale opět jsem si spoustu ikonických obratů vypsala a bohatou mluvu si vyloženě užívala. Nad čím se ale už pozastavuji, jsou monology jednotlivých postav přes půl stránky.
Autorka šetří popisy, takže se mi do podob vtíralo herecké obsazení z filmu. Na to konto mě ale zaujalo, jak mladí všichni byli – plukovníkovi pětatřicet, mamince necelých čtyřicet, Elinor devatenáct. Ve filmu bych jim všem hádala minimálně o deset let víc.
Poměrně jednoduchý děj se odvíjí především v dialozích, což je autorčina doména. Vylíčení charakteru Fanny skrz rozmluvu s chotěm je naprosto lahůdkové. Vůbec tvorba postav a jejich vývoj je asi nejsilnější stránkou díla. Marianne se na začátku chová jako rozmazlený fracek, aby na konci zmoudřela a litovala hloupých rozhodnutí. Ještě lepší majstrštyk probíhá v případě paní Jenningsové, kdy sama postava se vlastně téměř nezmění, ale zcela zásadně se změní čtenářovo nazírání na ni.
Ke kladům je zapotřebí přičíst ještě excelentní čtivost, kdy otevřete knihu, přečtete první větu, a ačkoli už velmi dobře víte, jak všechno dopadne, svazek z ruky prakticky neodkládáte.
Zápory. Autorčina lenost rozepisovat klíčové situace. Fanny znemožní vztah Edwarda a Elinor, ovšem její zásah je zmíněn okrajově ve dvou větách. Totéž v případě prozrazení úmyslů Lucy Steelové nebo Edwardovy žádosti o ruku. A závěry Jane odbude téměř zákonitě. Celou dobu čtenář něco čeká, a na konci je mu oznámeno, že se to prostě stalo a basta (Marianne a plukovník).
Nicméně vztahy mezi postavami, upřímnost, chamtivost, laskavost, zaslepenost, všechny vlastnosti, které jim určují a komplikují život, včetně samozřejmě jejich hodnověrného vylíčení, jsou tak současné a nadčasové, že se dílo právem řadí mezi klasiky a rozhodně jsem knihu nedržela v ruce naposledy.
Hlavní hrdinky, sestry Elinor a Marianna Dashwoodovi, přijdou o svého milovaného tatínka. Všechen majetek zdědí jejich nevlastní bratr z otcova prvního manželství, takže děvčata se i se svou matkou a mladší sestrou musí odstěhovat do malého domku na panství vzdáleného bratrance. Sestry Dashwoodovy se seznámí s velkým počtem nových lidí, více či méně sympatickými, a čelí prvním láskám i zklamáním.
Pýcha a předsudek od Jane Austen je jedna z těch knih, které bych si s sebou vzala na pustý ostrov a nedám na ni dopustit, Rozum a cit ale nechám s klidem doma
Elinor je racionálně založená a rezervovaná, její sestra Marianna je přesný opak – je spontánní a nechá se řídit výbuchy vášní a emocí. Kniha sestry postaví do podobných situací a my můžeme porovnávat jejich rozdílné reakce. Rozum vs. cit.
Knížka je plná detailních a místy až nudných popisů charakterů, myšlenek a úmyslů jednotlivých postav, které jsou z většiny velmi otravné a nesympatické. Elinor se dá snést a jedinými opravdu sympatickými osobami jsou pan Palmer a plukovník Brandon.
Nutno říct, že autorka opravdu neskutečně otravně vykreslila postavy, které otravné a hloupé být měly.
Možná zpracování ve filmu (které je mimochodem přímo nabité skvělými herci – Emma Thompson, Kate Wislet, Alan Rickman, Hugh Grant, Hugh Laurie..) bude lepší, když se nebudeme muset brodit tolika podrobnými popisy, ale vynikne více vlastní příběh, který vlastně není špatný – klasický příběh děvčat z 18.století, které se navzdory chudým poměrům snaží dobře a láskyplně vdát. Kdysi jsem film viděla, ale už si ho nepamatuju, musím si osvěžit paměť a podívat se znovu.
3,5*/5*
IG: @cotaholkacte
(SPOILER)
Elinor a Mariana jsou opravdu dva proti póly a bylo zajímavé sledovat jak jejich osobní vývoj a postoj k sobě navzájem i k druhým a líbilo se mi vykreslení jejich sesterství. Popis vdavkuchtivých matinek, žabomyších válek, sebestředných mužů a osob dichtivých po penězích opět nezeklamal, je pravda, že příběh byl dost roztáhlý, ale narozdíl od Emmy mi to nevadilo a bavilo mě to.
*spoiler* Milostný příběh byl zde pouhou vedlejší kolejí, Elinor a Edward ani Mariana a plukovník Brandon mi k sobě nepasovali, zároveň Edward v knize téměř nepůsobí.
Kniha Pýcha a předsudek si mě získala. Tohle bylo čiré utrpení. Nebýt to audiokniha, kterou jsem si pustila k mytí nádobí a podobným aktivitám, nedala bych to. Z psychologického či historického hlediska jde jistě o zajímavou společenskou sondu, ale mě to prostě nebavilo.
Paní Dashwoodová s Marianou jsou přepjaté, trochu hysterické a mají nulové sebeovládání. Edward je bezpáteřní ňouma. Willoughby je plytký, bezcharakterní hajzl. Nevlastní bratr John, jeho příšerná žena a zbytek její rodiny... nedostává se mi dostatečně přiléhavých přídavným jmen. Jediný, kdo mi byl trochu sympatický, je plukovník. Paní Jenningsová s výhradami. Se vší úctou k autorce - je to dlouhé, banální a užvaněné...
Popravdě příběh Rozum a cit nestojí v mém žebříčku knih Jane Austen nejvýše, ale rozhodně za to také stojí. Ráda se k jejím knihám vracím, protože jazyk a smysl pro detailní popis charakterů je výjimečný. Rozhodně je kniha povinností pro všechny romantické duše a milovníky klasické literatury, jedná se o hluboký, a přitom zábavný příběh.
Cesta k slovenskému vydaniu viedla cez anglickú verziu, ktorú mi kúpil otec na začiatku štúdia angličtiny vo veľmi peknom historizujúcom prevedení, ale spočiatku bola na mňa príliš náročná jazykovo, a cez filmové spracovanie. Samozrejme, knižná verzia a naviac v skvelom preklade pridá na umeleckom zážitku a asi aj vek čitateľky :) Inak som sa dívala na záležitosti lásky pred 15 rokmi ("láska je majákom pre koráb zablúdený") a teraz, keď som 8 rokov šťastne vydatá za svojho plukovníka Brandona. Najsympatickejšia mi však rozhodne bola najmladšia sestra! :D :D Dávala celému príbehu odľahčenie a šťavu ;)
Tato kniha se mi líbila o dost víc než Pýcha a předsudek. Chvilku mi trvalo se začíst, ale postupně se to hodně zlepšilo a poslední třetinu jsem zhltla jedním dechem. Věrohodně popsané pocity a pohnutky, které vedly k různým činům. Hlavní postavy to měli složité a někdy se museli řídit svým rozumem. Někdy naopak zvítězil cit nad rozumem.
"Rozum a cit" je velmi nenáročná, odpočinková kniha. Jane Austen bravurně popisuje prostředí či tehdejší dobu a mentalitu obyvatel. Všechny postavy mají velmi propracovanou a uvěřitelnou psychologii a působí tak jako opravdoví lidé. Oproti "Pýše a předsudku" (jediná další kniha, kterou jsem od autorky zatím přečetl) se mi líbilo, že "Rozum a cit" nemá tolik předvídatelný konec. Na druhé straně mi po většinu díla přišlo, že "Rozum a cit" neobsahuje nějaké výraznější scény, gradace děje... vše jako by se odehrávalo ve stejné přímce. Naštěstí autorka píše opravdu hezky, a proto to čtenářský zážitek rozhodně nekazí.
Jsou náhody a náhody. Není nad to když vám jeden z vašich nejoblíbenějších titulů připutuje do rukou v ten správný čas. Protože otevřít Toto vydání ( a překlad) 7.5. a začít ho číst je úplně démonické :-))
Přečteno díky ČV. Můj oblíbený žánr to asi nebude. Příliš květnatý děj, rozbory citů a rozumů, měřítko peněz a výhodnost svazků. V mnohem se to podobá dnešní době, kdy se řeší sociální kasty, psychologie jedince a mamon.
Pěkný jazyk, příjemný exkurz do života určité společenské vrstvy v určité době, nakonec ne až tak vzdálený tomu, v čem žijeme dnes.
Není to sice žánr pro mě, ale je to docela hezky napsáno. Postavy jsou uvěřitelné, aktivní a hlavně krásně propracované do nejmenších detailů.
“Získala dojem, že to nebude zase takový hulvát, za jakého sa vydával. Snad trochu zatrpkl, když mu došlo, ostatně jako mnoha jiným příslušníkům jeho pohlaví, že se nechal omámit krásou a půvabem a vzal si hloupou ženu. Vědela však, že tento druh omylu je příliš rozšířený, než aby se s ním rozumný muž nedokázal smířit.
Príbeh dvoch sestier, ktorých jediným problémom je dobre sa vydať. Elinor je racionálna, rezervovaná, drží si emócie na uzde a riadi sa rozumom. Naopak jej mladšia sestra Marianna je emocionálna, spontánna a citovo založená. Skvele zobrazené dve rozdielne povahy, sesterská láska a cesty, ako nájsť šťastie.
Na klasiku musím mať náladu a bohužiaľ tentokrát som s knihou strašne bojovala. Možno to bolo preto, že som už videla film aj seriál a vedela som, že ma kniha asi nemá čím ďalším prekvapiť. Pripomínalo mi to hodne Malé ženy a Pýchu a predsudok, všetky tieto knihy mi prídu na jedno brdo. Prišla som na to, že sa mi hodne lepšie čítajú nové vydania starých kníh a edícia svetových a českých klasík od Dobrovského je nádherná, určite siahnem po ďalších.
Poslední kniha, nebo spíš audiokniha, která mi chyběla do letošní ČV. Jelikož jsem od listopadu neměla možnost posadit se s knihou v ruce, půjčila jsem si ji k poslechu. Bylo pěkné slyšet známé hlasy, které knihu namluvily. A tak, jak mi to čas dovolí, přečtu si i knihu.
Tak to byla opravdu výzva. Knížku jsem dokončila jen díky poslechu audioknihy.
Příběh mě bavil, ale kdyby byl o polovinu kratší, tak bych se nezlobila.
Pýcha a předsudek se mi před lety četl lépe.
Edit: Jak se tak někdy stává, děj se mi víc rozležel v hlavě a musím přidat 4. hvězdičku. Sice jsem se tím prokousávala a zachránila mě až zmíněná audiokniha, nicméně ve mně příběh stále rezonuje...
Taková stará romantika. Za mě bylo lepší Pýcha a předsudek, ale ani tohle nebylo špatné. Rozhodně plusové body za krásný jazyk, který postrádám v nynějších knihách.
Také to není žánr pro mne. Ale je to klasika, krásně psaná. Hezky propracované postavy.
Přečteno (nebo spíše dočteno) hlavně díky výzvě. Tohle není prostě žánr pro mě. Nicméně když se na knížku dívám skrze kontext doby autorčina života nebo květnatost jazyka, musím uznat, že se román řadí právem mezi klasiku světové literatury.
Čteno do výzvy, ale já mám Jane Austen ráda, tato kniha byla rozhodně lepší než Pýcha a předsudek. Moc se mi líbil psychologický rozbor postav i hrdinové knihy.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Kniha „Rozum a cit“ od Jane Austen ma zaujala svojou hĺbkou a emocionálnym nábojom. Austenová majstrovsky prenáša posolstvá o láske, rozume a spoločenských normách prostredníctvom svojich postáv, ktoré sú mimoriadne realistické a veľmi prepojené s ich vlastnými osobnými bojoch. Dielo je krásne a dojemné, vyzdvihuje hodnoty, ako sú rodinné väzby, cnosť a vnútorná sila.
Súčasne musím priznať, že aj keď mi táto kniha učarovala, „Pýcha a predsudok“ pre mňa ostane na prvom mieste. S touto predchádzajúcou novelou mám osobitý vzťah, pretože jej humor a charakter Elizabeth Bennet ma nadchli a zanechali vo mne nezmazateľný dojem. Kým „Rozum a cit“ sa zaoberá otázkami emocionálnej stability a rozumu, „Pýcha a predsudok“ ma zasiahla svojou dôvtipnosťou a radosťou zo zložitosti medziľudských vzťahov.
Napriek tomu, „Rozum a cit“ ponúka nádherný pohľad na to, ako sa rodí láska a ako sú súčasné pocity často v konflikte s vonkajšími očakávaniami. Neexistuje nič silnejšie ako emócie, ktoré sú tak presne vystihnuté v tejto knihe, a ja sa teším na každé ďalšie čítanie, pri ktorom si znovu pripravím srdce na jeho hrdinky, Elinor a Marianne.
Ak hľadáte dielo, ktoré kombinuje intelektuálnu inšpiráciu s hlbokým emocionálnym prežívaním, určite si nenechajte ujsť „Rozum a cit“. Je to skutočná klasika, ktorá určite obohatí vašu knižnicu, aj keď pre mňa ostáva „Pýcha a predsudok“ stále neprekonaná.