Rozum a cit
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35981/rozum-a-cit-35981.jpg
4
2670
2670
Anglicko na začiatku 19. storočia vyzerá ako rozľahlý park, domácke sídla a v nich šťastní a láskaví ľudia. Ale všetko nie je také idylické, ako to vyzerá. Pani Dashwoodová so svojimi tromi dcérami - Elinor, Mariannou a Margaret - sa po manželovej smrti musí vysťahovať práve z takého útulného sídla. Všetok majetok totiž zdedil John, Dashwoodov syn z prvého manželstva. Nový domov nájdu u vzdialeného príbuzného Sira Johna Middletona, no starosti s dvoma dcérami na vydaj jej zostanú. Do rozumnej Elinor sa zahľadí bohatý a láskavý Edward a ona sa snaží utajiť svoj cit pred matkou i sestrami, o citlivú Marianne prejaví záujem plukovník Brandon. Ktorá z týchto dvoch lások bude naplnená? Zvíťazí rozum, alebo cit? Dotisk 2009... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2007 , Slovart (ČR)Originální název:
Sense and Sensibility, 1811
více info...
Přidat komentář
Ze začátku než jsem se začetla mi to chvilku trvalo, ale pak se kniha četla jedním dechem.
Myslela jsem si, že Jane Austenová mi nemůže nic dát. Já nejsem žádný velký fanda romantických knížek a o čem jiném Rozum a cit je? Ovšem když jsem se začetla, pochopila jsem, že tohle není lovestory pro důchodkyně, nýbrž jemný a citlivý příběh. Jemný a citlivý příběh s postavami, které jsou uvěřitelné, protože to nejsou učebnicoví záporáci a klaďáci. Prostě chybující lidé s řadou nedostatků jako každý z nás.
Tak třeba Marianna, temperamentní krásná Marianna, sice na první pohled sen všech mužů, ale třeba v soukromí je to přehnaně naivní dítě s hlavou v oblacích. Na konci knížky vstoupí do manželství z úcty, protože nemá na vybranou a protože chce pomoci starší sestře. Elinor se naopak může na první pohled zdát jako studený čumák, ale opět, zblízka je to rozumná a racionálně uvažující dáma, pečující o svou rodinu.
Z vedlejších postav máme paní Jenningsovou, starou a otravnou drbnu, u které Marianna chtěla bydlet jenom kvůli Wiloughbymu, ale později poznáváme, že tato dáma má kromě prořízlé pusy i velké srdce. Naopak paní Dashowoodová je sice dobrota sama, ale prakticky nic neumí, je neschopná a ufňukaná, takže tím spíš přidává Elinor starosti, než aby jí ulevovala. A nakonec ani toho Wiloughbyho bych úplně nezatracovala do pekel.
Za co knížka nemůže, ale i tak to tady musím zmínit, je její filmová adaptace. Čekala jsem něco stejně okouzlujícího, jako je kniha, ale dočkala jsem se jenom nějaké pochybné romance s pokřivenenými postavami (netvrďte mi, že Elinor byla taková puťka a že jí bylo pětatřicet!) Ovšem toto jsou problémy, se kterými bych měla jít spíš na čsfd.
Zkrátka a dobře, když se zpětně podívám na děj, tak musím uznat, že příběh opravdu trošku zavání béčkovou romantikou, ale pokud si vezmu formu a postavy a vzpomenu si, jak jsem knížku musela nutně v neděli večer s baterkou pod peřinou dočítat, musím uznat, že je to opravdu skvost. A vypadá to, že Pýchu a předsudek nenechám v knihovně dlouho čekat.
Jednoznačně můj nejzamilovanější příběh od Jane, přiznávám, že je to i kvůli filmu Anga Leeho. Je napsaný nadčasovou formou, propracovaný děj, v mých očích o trošku lepší, než Pýcha a předsudek, který je proti němu jednoduchý, i když i v tom spočívá jeho krása.
Doporučuji!
Vážně jsem skoro celou knihu myslela,že Marinanna neskončí s plukovníkem Brandonem,ale že odpustí svojí životní lásce a nakonec se zase nějak sejdou dohromady,ale jsem ráda,že to takhle nedopadlo,myslím,že je velmi podařené,že svou zaslouženou lásku dostal díky svým povahovým vlastnostem plukovník...tento příběh mám jako jeden z nejoblíbenějších od Jane Austen..
... krásný příběh, krásná doba, jen ten styl psaní na mě byl chvílemi těžký. Musela jsem se hodně soustředit, abych chápala souvislosti. Byť jsem jen trošku v mysli odbočila, už jsem byla nucena číst stránku od začátku. Když jsem se ale soustředila, všechno do sebe zapadalo. A i filmové zpracování se mi moc líbilo, herecké obsazení být asi lepší nemohlo.
Po dvou letech jsem se rozhodl ,že si přečtu něco ze ,,ženského" románu a rozhodně nelituji. Nádherně napsaný příběh ,kterému není co vytknout. Nejvíce jsem si oblíbil postavu plukovníka Brandona. Kniha se mi velmi líbila a od Jane Austen si určitě v budoucnu ještě něco přečtu.
Od této autorky moje nejoblíbenější. I když mi po literární stránce přijde lepší Pýcha a předsudek, tak mám raději tuto knihu. Také filmové a televizní zpracování byla výborná. Příběh dvou chudých a po opravdové lásce toužících sester je podle mě aktuální pořád.
Oběma jsem musela držet palce a věřit, že najdou své štěstí. Autorka nám ukazuje, že cit je krásná věc, ale bohužel někdy může člověka dost tvrdě zklamat. A nemělo by se proto zapomínat poradit se i v přípdaě velké lásky také s rozumem
Tak nakonec sestry překonaly strasti a trápení a vztahy se urovnaly nebo vykvetly v kouzelnou lásku. Na romány Jane Austen nedám dopustit! Je to tak nádherná četba, že je velká radost se do všech těch příběhů nořit a prožívat city a emoce různých postav. V některých pasážích je cítit i pěkná dávka Janiny ironie, což je nejen zajímavé, ale i vtipné. Mohla bych to všechno číst neustále dokola a stejně by mě to nikdy nepřestalo bavit!
Já mám nějak s Austenovou zvláštní vztah... vždy si tak řeknu, hmm tak přečtu si od ní nějaký román, co jsem ještě nečetla. a když ho dočtu, tak si říkám proč jsem to vlastně četla, vždyt je to pořád to samé dokola... at je to Pýcha a předsudek, Rozum a cit, Emma, Anna Elliotová atd.
Jane A. nezklame, ale objektivně musím říct, že nejsem tak nadšená jako z Pýchy a předsudku. V této knize je opravdu hodně postav a někdy nebylo jednoduché se zorientovat o kom je zrovna řeč (viz. 2x paní Daswoodová), některé části byly zdlouhavé, takže bylo náročné udržet pozornost, ale mohutné zvraty na konci a samotný konec, můj dojem jen vylepšili :)
Krásný příběh. Zdá se, že je bez obsahu, ale ve skutečnosti je příběh dost dobrý.
Po pravdě musím říct, že Marianna mě od počátku přiváděla k šílenství a vždy jsem dávala přednost Elinor. Jinak ale typická Austenová. Skvěle vykreslené prostředí a lidské nehrdinské postavy, velmi pomalu plynoucí příběh točící se kolem získání vhodné partie (pokud možno spolu s láskou). Odhadnutelné, ale velmi milé...
Krásný příběh, kniha mě dostala, ale i přesto si myslím že Pýcha a předsudek mě bude bavit o trochu víc :). Kdo tuto knihu nečetl, ať si ji rozhodně přečte, stojí za to ;D.
Nečetla se mi dobře, děj si mě nezískal, stejně jako Pýcha a předsudek. jenže tohle jako by bylo ještě horší, ještě přeplněnější nutností manželského svazku s mužem, který mladou holku dokáže uživit. Austenová si mě jednoduše nezískala.
Knihu Rozum a cit je jeden z mých nejoblíbenějších příběhů, líbí se mi popis tří různých povah sester. Vášnivá láska proti střízlivému rozumu. Malá Margaret celému příběhu dodává vtip. Doporučuji přečíst.
Začetla jsem se až kolem 150 strany - kniha není špatná, je to klasika, ale celkově na mě oproti jiným dílům Jane Austenové působila dost nudně.
Doporučuji však všem milovníkům staré anglie.
Víc než polovinu knihy jsem se nudila. Pýše a předsudku se prostě vyrovná málokterá kniha. I přes to musím ocenit kouzelnou atmosféru, kterou Jane Austenová dokázala vykreslit.
Nepatří mezi mé úplně nejoblíbenější díla od J. Austenové, ale je to klasika. Příběh plný kontrastů, originální a zábavný.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Jedná se o dílo klasické literatury a jako takové si zaslouží hned několik hvězdiček, ve své době mohlo být považováno za převratné, přesto mi postavy tohoto románu připadají povrchní a ty věčné řeči o ničem a neustálé klevety, mi časem začaly lézt dosti krkem. Z nerozhodnosti postav a jejich kličkování kolem problémů by se jeden zbláznil... Pýcha a předsudek mě zasáhli více.