Rozum a cit
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35981/rozum-a-cit-35981.jpg
4
2670
2670
Anglicko na začiatku 19. storočia vyzerá ako rozľahlý park, domácke sídla a v nich šťastní a láskaví ľudia. Ale všetko nie je také idylické, ako to vyzerá. Pani Dashwoodová so svojimi tromi dcérami - Elinor, Mariannou a Margaret - sa po manželovej smrti musí vysťahovať práve z takého útulného sídla. Všetok majetok totiž zdedil John, Dashwoodov syn z prvého manželstva. Nový domov nájdu u vzdialeného príbuzného Sira Johna Middletona, no starosti s dvoma dcérami na vydaj jej zostanú. Do rozumnej Elinor sa zahľadí bohatý a láskavý Edward a ona sa snaží utajiť svoj cit pred matkou i sestrami, o citlivú Marianne prejaví záujem plukovník Brandon. Ktorá z týchto dvoch lások bude naplnená? Zvíťazí rozum, alebo cit? Dotisk 2009... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2007 , Slovart (ČR)Originální název:
Sense and Sensibility, 1811
více info...
Přidat komentář
Doporučuji k oddechovému čtení, když se nechcete zabývat hlubokými myšlenkami.
Rozum a cit je od Jane Austenove me nejoblibenejsi dilo - jak knizni, tak serialove. Mohu jedine doporucit!
Tohle je tak přeútulná kniha, že mě nemůže zklamat žádným svým novým vydáním. Zahnízdí se ve vás přesně ten spásný dojem, kterým má literatura vyvěrat, z hloubky až na povrch. Příběh solidní, postavy z masa a krve, prostředí překrásné. A výpověď nezapomenutelná.
Výborně papuče do pochmurných chvil i příjemné osvěžení pro krásné chvíle.
Prostě Jane Austenová, člověka zklamat ani nemůže. Už se těším, až uvidím i film.
(SPOILER) Tolik mě to nevtáhlo jako Pýcha a předsudek a chyběl mi tam vtip. Marianna je velká citlivka, vlastně mi trochu nepříjemně připomínala mě. Elinor je rozumná a umí se ovládat - i když je stejně zklamaná v lásce jako její sestra, tak zatímco Marianna se hroutí v horečkách, Elinor se ani nepochlubí, aby neobtěžovala ostatní, kteří mají svých starostí dost. Svého nakonec dosáhne Elinor, Marianna se jakž takž uklidní a přijme, co jí osud nabídl, a vlastně je šťastná. Hezky napsaný, ale chyběla mi aspoň u některé z postav trochu živost - Rozum a cit je pro mě na jedný straně chlad na druhý zbytečný drama.
Asi druhá nejznámější kniha od Jane Austenové Vám v první části nabídne velké množství postav a sondu do ruzně odpudivých i přitažlivých charakterů. Druhá a třetí zamotná osudy dvou hlavních hrdinek tak, že se zdá, že moc naděje na lepší zítřky nezbývá. Dále se pracuje s postavami a dá se říct, že tu najdete snad každou variantu vztahu k penězům a vlastnímu materiálnímu prospěchu, na jakou si vzpomenete. Prostě po této stránce je to Jane Austenová v tom nejlepším slova smyslu. O to víc mě mrzí, jak se všechno na konci rychle uzavřelo. Jakoby si autorka řekla, že už toho napínání a líčení pavah a charakterů bylo dost, do povoleného rozsahu zbývají dvě kapitoly, tak šup šup, ať to lítá.
Klasika romantické literatury. Krásný styl psaní, pěkný příběh, zajímavé postavy a kouzlo staré dobré Anglie.
Já asi nejsem ten správný typ na takové knihy.Ze začátku mě kniha bavila pak se to celkem táhlo a konec nebyl opět špatný.Zustanu radši u detektivek.
Nemohla jsem se vůbec začíst, děj se strašně vlekl (knihu jsem četla skoro 2 měsíce), bylo mi knihu ale líto odložit, takže jsem ji na několik etap přečetla. Více se mi líbila Pýcha a předsudek.
Moc pěkná kniha, opravdu precizně napsaná. Jen je mi trošičku líto, že Elinor si na konci nevzala plukovníka Brandona.
S hrdostí oznamuju, že Jane Austenová je prostě dokonalá autorka. Rozum a cit je nádherná kniha, má propracované postavy a dokonce je i místy napínavá. Zápletka je neočekávaná, kniha se zbytečně netáhne, všechno jde hezky plynule. Jediný problém jsem měla se jmény všech známých, chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala. Jinak ale nemám co vytknout
Filmový Rozum a cit je mou velkou láskou už mnoho let. Hrají v něm mí oblíbení herci, prostředí anglického venkova je pastvou pro oči a je, jak jsem zjistila, přesnou kopií knihy. Byla to pěkná ostuda si ji tak dlouho nepřečíst. A já se do ní ponořila a vnímala ten rozdíl více než dvou set let, obvzláště pak ve společenském chování, jak důležitou roli hrály i nejjemnější nuance, každé slovíčko, pokrytecké a neupřímné řečičky... No zkrátka bylo to složité. :-) Není pochyb o tom, že na první pohled vyrovnaná Elinor je představitelkou rozumu, kdežto její mladší sestra Marianna, plná vášně, je ovládána citem. Ale jak to s nimi nakonec dopadne? Kniha je plná kontrastů, takže to může leckdo uhodnout, ale je lepší číst až do konce, který vám trochu víc než film ukáže, jak to bylo dál.
Rozum a cit je je moje oblíbená kniha od autorky, velmi příjemná je i audiokniha.
Příběh plný vášnivé lásky i střízlivého rozumu.
Myslím, že na svoji dobu pokrokový příběh, dobře vykreslená atmosféra i charakter osob.
Příběh se mi líbil. Přestože jsem knihu četla delší dobu, byla moc dobrá. Jane Austenová tímto dílem předběhla svou dobu, a proto se nedivím, že je mnoha čtenáři a literárními kritiky považovaná za největší autorku anglické prózy.
Oproti Pýše a předsudku jsou postavy i příběh reálnější. Konec mi ale přišel příliš zkrácený, jakoby autorka měla limit stran a neměla prostor závěr dovysvětlit.
Čtení téhle knížky je vlastně metaforou toho, jak se musela cítit úplně normální, inteligentní a vzdělaná mladá žena v tehdejší „lepší“ společnosti – mezi lidmi, kteří nepracují, protože nemusí, a mají spoustu času pro sebe – to jest na zbláznění :-). Trávit čas s bezduchými dámami a jejich plytkými řečmi, navíc sešněrovaná konvencemi a pravidly zdvořilosti.
Jasně, že po dvou stech letech jsme někde jinde, ale lidi se zas až tak nezměnili, takže i dnes lze v knize najít poučení/návod, jak se chovat ve společnosti lidí, s kterými se z nějakého důvodu musíme stýkat, ač bychom jejich společnost jinak sami nevyhledávali. Je to vlastně taková psychologická příručka s dvěma krajními případy v postavách sester Elinor а Mariany aka Rozumu a Citu – v různých životních situacích můžeme sledovat, jak se žije rozumovějšímu, vyrovnanějšímu typu a jak naopak citovějšímu typu. Kniha je též pobídkou snažit se lidem porozumět, než je odsoudíme.
Nutno přiznat, že je to celé trochu (dost) upovídané a jazyk zní škrobeně (jako celá ta společnost), takže člověk si připadá jako by se brodil v medu. Ale i to je součástí utrpení člověka, který tam nezapadá.
---
„Když není paní Jenningsová doma, plukovník nejspíš nepůjde dál.“
„Tomu bych nevěřila. (…) Člověku, který neví, co s časem, nijak nevadí okrádat o něj jiné.“
---
„Moc toho nenamluvila, protože na rozdíl od jiných lidí užívala slova úměrně počtu svých myšlenek.“
Pýcha a předsudek mě bavil, tohle ovšem pro mě bylo utrpení. Nechci Austen upírat skvělou práci s jazykem, ale já už jsem na to asi moc stará. Vleklo se to jak týden před výplatou a děj by se dal shrnout na 3 stránky. A to kdo ví jestli :-)
Musím přiznat, že po Pýše a předsudku byl pro mě Rozum a cit trochu zklamáním. Prostředí nepracující, avšak nezřídka finančně nezajištěné třídy, společenský život plný plytkosti a střet rozumu a citu stejně tak jako dobra a zla, to všechno bylo stejné, za mě byl ale příběh o něco prostší, věci se občas dály trochu nesouvisle a celkově, ačkoli to asi od této knihy nelze očekávat, byla méně uvěřitelná. Nicméně díky brilantním rozhovorům a spletitým, důmyslným souvětím to pořád stálo za to. Bohužel jsem se trochu ztrácela v místech a příbuzenských vztazích, ale to mohlo být také tím, že jsem četbu prokládala dlouhými pauzami.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Kniha na mě byla trochu více pomalejší, ale dalo se to. Příběh byl předvídatelný, prostředí hezky popsané a postavy byly, až na výjimky, sympatické.