Rozum a cit
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/430020/bmid_rozum-a-cit-fz5-430020.jpg
4
2699
2699
JANE AUSTENOVÉ (1775–1817) mohlo celé devatenácté století děkovat za galerii krásných moderních žen, které měly odvahu chovat se tak, jak jim velel zdravý rozum – ať už to byla Elizabeth z Pýchy a předsudku, Eleonor z Rozumu a citu nebo Anna z románu Anna Elliotová. Její první publikovaný román Rozum a cit (1811) dodnes nachází vděčné čtenáře a především čtenářky, neboť hrdinkami jsou dívky a ženy, které se musí smířit s tvrdostí života a najít rovnováhu mezi rozumem a citem. I po téměř dvou staletích překvapuje Austenová neobvyklou zápletkou, jemným humorem, skvělými dialogy i vřelostí citu. Mnohými čtenáři i kritiky je proto považována za největší autorku anglické prózy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2009
,
Leda
Originální název:
Sense and Sensibility, 1811
více info...
Přidat komentář
Začetla jsem se až kolem 150 strany - kniha není špatná, je to klasika, ale celkově na mě oproti jiným dílům Jane Austenové působila dost nudně.
Doporučuji však všem milovníkům staré anglie.
Víc než polovinu knihy jsem se nudila. Pýše a předsudku se prostě vyrovná málokterá kniha. I přes to musím ocenit kouzelnou atmosféru, kterou Jane Austenová dokázala vykreslit.
Nepatří mezi mé úplně nejoblíbenější díla od J. Austenové, ale je to klasika. Příběh plný kontrastů, originální a zábavný.
Po Pýše a předsudku jsem se do knihy dostávala pomaleji, ale nakonec si mne získala, a to především díky autorčině jazyku, vtipu a nadhledu.
tak samozřejmě, že Pýše a předsudku se to rovnat nemůže, alespoň podle mého názoru, ale po pomalejším rozjezdu si mne kniha získala a myslím že se k ní rada tu a tam vrátím. Příběhy Elinor a Mariany nejsou tak romantické a ideální, ale přesto čtenáře dokážou vtáhnout do děje.
Příběh dvou sester neoplývajících majetkem - rozumné Elinor a romantické Marriany, podle které je láska nade vše. Elinor si nechává své city pro sebe, Marriana je dává okázale najevo. Svou sestru sice miluje, ale malinko jí pro "nedostatek" citů pohrdá. Nakonec ale i ona pozná, že pravá láska nemusí být na první pohled vidět a po trpkém zklamání se dočká štěstí. Právě tak i Elinor, jejíž láska je sice neokázalá, ale opravdu hluboká.
Příběh je jako obvykle u Austenové poměrně banální, ale to mistrné vykreslení charakterů, ty dialogy...
Nevím proč, ale mám ji o něco radši než Pýchu a předsudek.
Lucy Steelová byla opravdu skvělá potvora.
Nedá se říct že by se mi kniha špatně četla ale nějak zvlášt mě nenadchla není to můj šálek kávy ale rozhodně není špatná
Musím se přiznat, že po Pýše a předsudku jsem očekávala něco víc. Ne, že by mě to vyloženě nebavilo, ale ve srovnání s již zmíněnou Pýchou a předsudkem se mi to nezdálo nějak extra dobré. Čekala jsem, že po přečtení zůstanu jen sedět a zírat, ale nestalo se. Nicméně dobrý dojem z Pýchy a předsudku ve mně stále přetrvává, takže na Jane Austenovou rozhodně nezanevřu a zkusím, jestli ve mně jiné její knížky nezanechají lepší dojem...
Kniha mě bohužel moc nebavila. Musím se pžiznat, že mi dělalo velké potíže prokousat se tím.
Pýcha a Předsudek je mnohem lepší.
Knihu jsem přečetla v podstatě jedním dechem a stejně jako Pýcha a předsudek mě nadchla. Po přečtení jsem znovu litovala, že také nežiji v té době a že nejsem jedna z těch vznešených dam, která je inteligentní, oduševnělá, krásná, nedostupná a muži jsou galantní, šarmantní, pozorní a dané slovo dodržují. Vše bylo nějak jednodušší a prostší.
Kniha mě, bohužel, nebavila, tak jak bych chtěla. Některé pasáže se mi zdály přehnaně zdlouhavé. Přeste oceňuji autorky vytříbený styl psaní. Popis tehdejší společnosti a situace v ní, je velkým přínosem. Taktéž jsem postrádala, jak zde již bylo řečeno, trochu více romantiky ve vztahu Elinor a Edwarda. Důstojným zpracováním tohoho příběhu je film z roku 1995. Děj je zde vykreslen svižněji a na pár detailů je příběh totožný s knižní předlohou.
Nevím...všechno mi tam přišlo hrozně zdlouhavé, kapitoly vcelku o ničem, asi tak psaly autorky v minulosti. Kniha mě nezaujala, ani jsem ji nedočetla.
SPOILER: Po Mariannině rozchodu jsem ani nedoufala, že by se Elinor mohla dát dohromady s Edwardem - ale stalo se a jsem za to ráda :) Austenová ukazuje, že život nebyl vždy jen takové radování, ale že se zažívali i strasti jako je to dnes...
Rozum a cit jsem četla ihned po díle Pýcha a předsudek, protože to mě strašně nadchlo. Bohužel jsem byla trošku zklamaná, ač skvělý nápaditý příběh, Pýše a předsudku se prostě nevyrovná :) Nicméně pěkné čtení.
To už taky vyšlo tolikrát, že Austenová nemá čím překvapit. Jinak je to docela dobrá knížka. Klasika a zároveň slaďák
Líbila se mi. Zápletka fajn zpracování fajn, vykreslení atmosféry fajn, ale nikdy to nebude nic víc než fajn. Je to prostě taková ta kniha, kterou člověk dočte a po tom, co ho mile překvapil závěr, mu zůstane dobrý, smířlivý pocit. NIc víc. Jane Austen dám šanci ještě u Pýchy a předsudku, ale jinak to moc nevidím.
Nutno však podotknouti, že filmové zpracování je výborné a na film se s chutí znova kouknu.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Knihu Rozum a cit je jeden z mých nejoblíbenějších příběhů, líbí se mi popis tří různých povah sester. Vášnivá láska proti střízlivému rozumu. Malá Margaret celému příběhu dodává vtip. Doporučuji přečíst.