Rozum a cit
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473832/bmid_rozum-a-cit-coV-473832.png
4
2717
2717
Rozum a cit je jedním z nejslavnějších románů anglické literatury a první vydanou kniha Jane Austenové. Příběh sester Marianny a Elinor Dashwoodových se odehrává v prostředí a atmosféře staroanglického venkova a svým vtipem a půvabem okouzluje čtenáře už více než dvě století. Dvě hlavní hrdinky se po smrti svého otce musejí vyrovnat i se ztrátou společenského postavení a jako všechny nemajetné dívky v té době mají šanci se z obtížné situace dostat nejspíš jen výhodnýmu sňatkem. Marianna podlehne kouzlu mladíka jménem Willoughby a zdá se, že jejich náklonnost je vzájemná. To sleduje se znepokojením plukovník Brandon, rodinný přítel, který se sám láskou k Marianně trápí. Willoughbymu navíc vůbec nedůvěřuje a podle všeho ví něco špatného o jeho minulosti. Staší sestra Elinor naváže vztah s Edwardem Ferrarsem, jeho rodina si však pro něj přeje zámožnější partii a snaží se vztah s Elinor překazit. Edward se zdá být charakterním a poctivým mužem, přesto se od jisté chvíle začne chovat k Elinor odtažitě. Kromě toho, že dívky narážejí na tuhé konvence ve svém okolí, bojují i se svými tolik rozdílnými povahami. Citově založená Marianna se dokáže spontánně a vášnivě poddat emocím a totéž očekává i od ostatních, rezervovanější Elinor se snaží své city skrývat ve snaze neobtěžovat jimi nijak své okolí. Obě musí své postoje časem pod vlivem událostí změnit…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , 1400Originální název:
Sense and Sensibility, 1811
více info...
Přidat komentář
Byla jsem nadšená z Pýchy a Předsudku, proto jsem se rozhodla přečíst i tuhle knihu, ale zklamala mě na celé čáře. Vůbec jsem se do ní nemohla začíst a nebavila mě.
Od prvního setkání s Austenkou jsem čekala hezké a inteligentní klasické čtení (hlavně) pro holky. Nějakou tu nešťastnou lásku a vylíčení poměrů a konvencí v současné společnosti, které jí brání... A to všechno tam taky je. Ale nečekala jsem (ach, já neznalá) tu ironii, ten suchý anglický humor! A to pro mě byla velká třešeň na dortu, to já prostě můžu. K některým pasážím jsem se s chutí vracela (bavili mě obzvlášť Palmerovi), potěšil mě taky závěrečný dějový zvrat. Místy jsem se možná lehce ztrácela v tom, kdo je kdo, ale celkově jde o hezký obraz doby, v níž majetek určoval chod všeho a často přiměl rozum zvítězit v jeho neustálém střetu s citem.
80 %
Nemůžu si pomoct, Pýcha a předsudek je prostě lepší. Bylo to určitě dobře napsané, zajímavý příběh i skvělá zápletka, ale nebylo to "to nejlepší" od Austenové....
Jedná se o dílo klasické literatury a jako takové si zaslouží hned několik hvězdiček, ve své době mohlo být považováno za převratné, přesto mi postavy tohoto románu připadají povrchní a ty věčné řeči o ničem a neustálé klevety, mi časem začaly lézt dosti krkem. Z nerozhodnosti postav a jejich kličkování kolem problémů by se jeden zbláznil... Pýcha a předsudek mě zasáhli více.
Ze začátku než jsem se začetla mi to chvilku trvalo, ale pak se kniha četla jedním dechem.
Myslela jsem si, že Jane Austenová mi nemůže nic dát. Já nejsem žádný velký fanda romantických knížek a o čem jiném Rozum a cit je? Ovšem když jsem se začetla, pochopila jsem, že tohle není lovestory pro důchodkyně, nýbrž jemný a citlivý příběh. Jemný a citlivý příběh s postavami, které jsou uvěřitelné, protože to nejsou učebnicoví záporáci a klaďáci. Prostě chybující lidé s řadou nedostatků jako každý z nás.
Tak třeba Marianna, temperamentní krásná Marianna, sice na první pohled sen všech mužů, ale třeba v soukromí je to přehnaně naivní dítě s hlavou v oblacích. Na konci knížky vstoupí do manželství z úcty, protože nemá na vybranou a protože chce pomoci starší sestře. Elinor se naopak může na první pohled zdát jako studený čumák, ale opět, zblízka je to rozumná a racionálně uvažující dáma, pečující o svou rodinu.
Z vedlejších postav máme paní Jenningsovou, starou a otravnou drbnu, u které Marianna chtěla bydlet jenom kvůli Wiloughbymu, ale později poznáváme, že tato dáma má kromě prořízlé pusy i velké srdce. Naopak paní Dashowoodová je sice dobrota sama, ale prakticky nic neumí, je neschopná a ufňukaná, takže tím spíš přidává Elinor starosti, než aby jí ulevovala. A nakonec ani toho Wiloughbyho bych úplně nezatracovala do pekel.
Za co knížka nemůže, ale i tak to tady musím zmínit, je její filmová adaptace. Čekala jsem něco stejně okouzlujícího, jako je kniha, ale dočkala jsem se jenom nějaké pochybné romance s pokřivenenými postavami (netvrďte mi, že Elinor byla taková puťka a že jí bylo pětatřicet!) Ovšem toto jsou problémy, se kterými bych měla jít spíš na čsfd.
Zkrátka a dobře, když se zpětně podívám na děj, tak musím uznat, že příběh opravdu trošku zavání béčkovou romantikou, ale pokud si vezmu formu a postavy a vzpomenu si, jak jsem knížku musela nutně v neděli večer s baterkou pod peřinou dočítat, musím uznat, že je to opravdu skvost. A vypadá to, že Pýchu a předsudek nenechám v knihovně dlouho čekat.
Jednoznačně můj nejzamilovanější příběh od Jane, přiznávám, že je to i kvůli filmu Anga Leeho. Je napsaný nadčasovou formou, propracovaný děj, v mých očích o trošku lepší, než Pýcha a předsudek, který je proti němu jednoduchý, i když i v tom spočívá jeho krása.
Doporučuji!
Vážně jsem skoro celou knihu myslela,že Marinanna neskončí s plukovníkem Brandonem,ale že odpustí svojí životní lásce a nakonec se zase nějak sejdou dohromady,ale jsem ráda,že to takhle nedopadlo,myslím,že je velmi podařené,že svou zaslouženou lásku dostal díky svým povahovým vlastnostem plukovník...tento příběh mám jako jeden z nejoblíbenějších od Jane Austen..
... krásný příběh, krásná doba, jen ten styl psaní na mě byl chvílemi těžký. Musela jsem se hodně soustředit, abych chápala souvislosti. Byť jsem jen trošku v mysli odbočila, už jsem byla nucena číst stránku od začátku. Když jsem se ale soustředila, všechno do sebe zapadalo. A i filmové zpracování se mi moc líbilo, herecké obsazení být asi lepší nemohlo.
Po dvou letech jsem se rozhodl ,že si přečtu něco ze ,,ženského" románu a rozhodně nelituji. Nádherně napsaný příběh ,kterému není co vytknout. Nejvíce jsem si oblíbil postavu plukovníka Brandona. Kniha se mi velmi líbila a od Jane Austen si určitě v budoucnu ještě něco přečtu.
Od této autorky moje nejoblíbenější. I když mi po literární stránce přijde lepší Pýcha a předsudek, tak mám raději tuto knihu. Také filmové a televizní zpracování byla výborná. Příběh dvou chudých a po opravdové lásce toužících sester je podle mě aktuální pořád.
Oběma jsem musela držet palce a věřit, že najdou své štěstí. Autorka nám ukazuje, že cit je krásná věc, ale bohužel někdy může člověka dost tvrdě zklamat. A nemělo by se proto zapomínat poradit se i v přípdaě velké lásky také s rozumem
Tak nakonec sestry překonaly strasti a trápení a vztahy se urovnaly nebo vykvetly v kouzelnou lásku. Na romány Jane Austen nedám dopustit! Je to tak nádherná četba, že je velká radost se do všech těch příběhů nořit a prožívat city a emoce různých postav. V některých pasážích je cítit i pěkná dávka Janiny ironie, což je nejen zajímavé, ale i vtipné. Mohla bych to všechno číst neustále dokola a stejně by mě to nikdy nepřestalo bavit!
Já mám nějak s Austenovou zvláštní vztah... vždy si tak řeknu, hmm tak přečtu si od ní nějaký román, co jsem ještě nečetla. a když ho dočtu, tak si říkám proč jsem to vlastně četla, vždyt je to pořád to samé dokola... at je to Pýcha a předsudek, Rozum a cit, Emma, Anna Elliotová atd.
Jane A. nezklame, ale objektivně musím říct, že nejsem tak nadšená jako z Pýchy a předsudku. V této knize je opravdu hodně postav a někdy nebylo jednoduché se zorientovat o kom je zrovna řeč (viz. 2x paní Daswoodová), některé části byly zdlouhavé, takže bylo náročné udržet pozornost, ale mohutné zvraty na konci a samotný konec, můj dojem jen vylepšili :)
Krásný příběh. Zdá se, že je bez obsahu, ale ve skutečnosti je příběh dost dobrý.
Po pravdě musím říct, že Marianna mě od počátku přiváděla k šílenství a vždy jsem dávala přednost Elinor. Jinak ale typická Austenová. Skvěle vykreslené prostředí a lidské nehrdinské postavy, velmi pomalu plynoucí příběh točící se kolem získání vhodné partie (pokud možno spolu s láskou). Odhadnutelné, ale velmi milé...
Krásný příběh, kniha mě dostala, ale i přesto si myslím že Pýcha a předsudek mě bude bavit o trochu víc :). Kdo tuto knihu nečetl, ať si ji rozhodně přečte, stojí za to ;D.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
"Rozum a cit" a "Pýcha a předsudek" jsou jediné romantické díla které vlastním (což tak nějak vystihuje jaký mám vztah podobnému typu literatury).
Musím se ale přiznat, že jsem je dobrovolně četla obě.
Rozum a cit, je jakoby slabší odvar Pýchy a předsudku, ale i tak je to vcelku kvalitní odpočinkové dílo pro zasněné dámy. Je to klasika, kterou by člověk měl znát. Nedokážu si však představit dostatečně mužného muže, který by tuto nemužnou - jemností podobající se krajce z devatenáctého století - krásu, byl schopen dobrovolně přečíst a necítit se jako kastrát.
Upřímně, na mě to bylo opravdu až moc fantaskní - dámy umdlévající z přítomnosti obav že se nevdají v dalších dvou letech?...asi nevládnu takovým jemnocitem, abych se nesmála absurdním romantickým zápletkám a " ďábelským" nástrahám které mohou na ctnostnou dívku od nejmenovaných křiváků beze cti, ve městě čekat.
Celkem asexuální romantika....
Kdyby bylo pravdu reálné mít "problémy a strasti" jen na takové úrovni jako v knize, a věnovat se celé dny návštěvám, četbě, vyšívání, nákupům, dopisováním a námluvami, byla bych neuvěřitelně šťastná mladá dáma Anglie 19. století.
Sice znuděná, ale opravdu velkolepě bezstarostná.
Možná proto má tahle kniha v dnešní době takové kouzlo, je to přece pohádka.