Rozum a cit
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483056/bmid_rozum-a-cit-hAE-483056.jpg
4
2664
2664
Anglie na počátku 19. století vypadá jako krásný rozlehlý park s rodinnými sídly, v nichž žijí šťastní a laskaví lidé. Ale všechno není tak idylické, jak se zprvu jeví. Paní Dashwoodová se svými třemi dcerami – Elinor, Marianne a Margaret – se po manželově smrti musí právě z takového útulného sídla vystěhovat. Veškerý majetek totiž zdědil John, Dashwoodův syn z prvního manželství. Nový domov naleznou u vzdáleného příbuzného sira Johna Middletona, nicméně starosti se dvěma dcerami na vdávání zůstanou. Do rozumné Elinor se zakouká bohatý a laskavý Edward a ona se snaží svůj cit skrýt před matkou i sestrami. O citlivou Marianne projeví zájem plukovník Brandon. Která z těchto dvou lásek bude naplněná? Zvítězí rozum, nebo cit? Román vyšel po dlouhých peripetiích v roce 1811, na autorčiny náklady a anonymně a jeho cesta ke čtenářům nebyla nejjednodušší. U nás nyní vychází v novém překladu Kateřiny Hilské.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2021 , Slovart (ČR)Originální název:
Sense and Sensibility, 1811
více info...
Přidat komentář
Kniha byla opět krásná, Pýcha a předsudek se mi líbil o něco více, ale i tak to bylo velmi záživné :) Je to krásné a příjemné čtení, doporučuji ♥
4 * protože pýcha a předsudek o něco lepší, ale pouze o trošku ♥ ♥
Ach jo. V mnohém souhlasím s mira.l. Nic se tam neděje, ti lidé se museli unudit k smrti. Stěžovat si na roční příjem 200 liber v době, kdy plat služky byl 5 šilinků týdně (a panna na sex se prý dala koupit za 5 liber), vést prázdné zdvořilé rozhovory, kterými se ale čtenář musí prokousat spolu s hrdiny... To by se všechno dalo odpustit v rámci romantiky, ale ten neskutečný deus ex machina na konci, aby se ti dva mohli vzít, ten mě na tom vadil asi nejvíc.
Po Pýše a předsudku, která se mi velice líbila, jsem sáhnul po dalším díle J. Austenové a musím říct, není to zdaleka to, co jsem od toho čekal. Ze začátku mi to přišlo dost podobné a myslel jsem si, že to bude stejně kouzelné jako Pýcha, ale postupně se z toho to kouzlo nějak vytrácelo. Poměrně dost postav, vzhledem k jejich blízké příbuznosti někdy i stejných jmen, v nichž jsem se trochu ztrácel, a vpodstatě všechny dělají totéž - nic. Předhání se v tom, kdo kdy koho na jak dlouho bude otravovat - pardon, poctí svou vzácnou přítomností, kde poobědvají, povečeří, popijí čaj či zajdou na večírek nebo ples, spousta prázdných dialogů, postavy se neustále přesouvají sem a tam od jednoho panského sídla ke druhému, no jednomu z toho jde trochu hlava kolem.
Jako dočet jsem to, aspoň ze začátku se to nečte špatně, občas se člověk nad tupostí a uvažováním postav musí pousmát, některé držgrešle by nejradši vzal něčím po hlavě, ale postupně mě to bavilo nějak čím dál míň. A posledních pár kapitol byl docela slušný zmatek, přes tu spoustu prázdných řečí v průběhu knihy jsem ke konci skoro nevěděl, kdo se vlastně komu (zas)líbil na začátku, kdo a proč si koho chtěl, měl musel nebo naopak nesměl vzít. Prostě Pýcha a předsudek je jenom jedna, tomuto dílu chybí taková ta lehkost, půvabnost či jak to nazvat, a to jak v knižní, tak ve filmové verzi, kterou jsem viděl ve stejný den, kdy jsem dočetl knihu, a taky mě moc nenadchla. Za mě průměr.
Kniha byla krásná, postavy zajímavé, ale děj mi místy přišel zdlouhavý. Jane Austenovou zbožňuji a její styl psaní je neuvěřitelný, čtenář jakoby byl vtažen do samotného děje knihy, prostě úžasné. Přesto musím podotknout, že kniha Pýcha a předsudek se mi líbila více.
Opravdu skvělá kniha, promyšlená, napínavá s úžasnými rozhovory. Ale bohužel dvěma hlavním párům jsem jejich "lásku" vůbec nevěřila, což je u knihy tohoto typu celkem zklamání.
Kniha se mi líbila, ačkoliv v určitých okamžicích se mi to zdálo mírně zdlouhavé. Ale bylo to poprvé vydáno před více než 200 lety a pořád se čte. Jane Austenová je super!
Tak jo, fakt nechápu, proč mi Rozum a cit trval tak dlouho přečíst, ale teď už mohu říct, že se mi to líbilo - bylo to sice jako na houpačce a občas jsem někoho i proklínala (schválně, tipněte si koho) a kdybych knihu měla srovnat s Pýchou a předsudkem, výherce nevyberu. Každá z těch knih má své kouzlo, nelze hodnotit, že se mi jedna líbí víc než druhá, nyní už vím, že každá je v zásadě o něčem jiném, přesto jsem jakousi podobu s Pýchou a předsudkem spatřovala.
Hodnotím tedy pěti hvězdičkami a je to krásný příběh, který musím mít doma - a při nejbližší příležitosti si obě dvě zatím přečtené knihy koupím. A možná přihodím i Emmu. Nebo Annu Elliotovou. :)
Já se knihou prokousávala strašně dlouho. Občas to pro mne bylo zdlouhavé a nudné, ale to je asi tím, že myslím úplně jinak jak J. Austenová. Přesto jsem její obdivovatelka a na to, že žila na přelomu 17. st. pojala knihy s roztomilým humorem a občasnou romantikou. Zároveň nezapomněla na bolestnou realitu a za to všechno to oceňuji 3 hvězdičkami.
Knihu jsem četla už kdysi, ale byla pro mě i tak překvapením. Samozřejmě srovnání s Pýchou a předsudkem se nedá vyhnout. Líbila se mi ta střízlivost, se kterou autorka oproti P. psala - ne úplně všechno musí dopadnout tak dobře, jak to nejdříve vypadá. To ovšem neznamenalo, že by zase nepřišlo na dobrý konec.
Celkově hodnotím velice pozitivně, čtivě, austenovskyy. Společnost byla trošku uvolněnější, ale zase nechyběla šílená rodina.
3* pro tu podobnost s P. a jen osobně, že už jsem četla lepší a originálnější.
Oproti Pýše a předsudku měla poněkud menší spád, zejména ze začátku, přesto jde o výbornou knihu plnou perfektních pozorování, vynikajících schopnosti zachytit lidský charakter z pohledu jiného člověka a to včetně průběhu vývoje.
Zároveň se autorce podařilo do celé knihy zakomponovat vkusně a lehce společenskou kritiku až lehké moralizování.
Dějově pak hlavní zápletka pojednává o „drogové“ (smyslové, pocitové,…) epizodě „osudového“ zamilování jedné mladé slečny. Děj knihy (autorka) pak polemizují, že samotný pocit není nic bez rozumu, který z něj může stvořit cit.
Nemůžu nepřidat pár perfektních hlášek: „Představa, že životní štěstí závisí výhradně od jediné osoby, je sice svůdná, ale neodpovídá to“, „Chudoba se zde neprojevovala v ničem než duchovní sféře, tam zato ale výrazně.“.
Má první Austenová a musím říct, že mě velmi okouzlil její vytříbený styl. Krásný květnatý jazyk, úžasné popisy přírody i každodenních situací, to vše doplněno a zajímavé charaktery - určitě si od autorky přečtu i některá další díla :)
Knihy Jane Austen se mi líbí, tato mě však nijak zvlášť nenadchla. Možná mi jen nesedly hlavní hrdinky. Filmové zpracování se mi naopak líbilo.
Původně jsem si myslela, že je Rozum a cit něco podobného jako Pýcha a předsudek, ale brzy jsem zjistila, že jsem se mýlila. Je sice pravda, že se hlavní dějová linie věnuje obdobně hledání manžela, ale co jiného bylo v té době cílem dívek a žen. Když se tato dějová linka osekala, zbyl až karikaturní psychologický výjev všemožných špatných vlastností a neřestí, od naivity a hlouposti, které svou domýšlivosti dokázaly ubližovat, až po sobeckost, vypočítavost a aroganci, které tak činily s vědomím i stejně nevědomě.
Kniha se nese na mnohem vážnější notě i s několika tragickými osudy, díky kterým postrádá naivitu následující Pýchy a předsudku.
Poněkud mne ovšem zklamalo protahování konce a dvě události (nemoc jedné hlavní postavy a také životní osudy Lucy), které na mne působily trochu jako "deus ex machina", proto jen 4 hvězdy.
Nejsem fanynka slaďáren, ale od této knihy jsem se nemohla odtrhnout. Moc hezké!
Pro mě trochu slabší, než Pýcha a předsudek, ale i tak je to povedená knížka. Kdo má rád Austenovou, určitě doporučuji přečíst.
Narozdíl od Slečny Emmy, nebo Pýchy a předsudku mě téma, postavy ani celkový děj nijak zvlášť nebavil.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura romantika regentská Anglie anglické romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Jako jo, romance hezká, občas zbytečně zdlouhavé, ale to k té době patří. Ale tentokrát jsem fakt ráda, že znám filmovou adaptaci.